29 Odo 899/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 899/2002-245

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. společnost s ručením omezeným, proti žalovaným 1) P. N., a 2) Z. Š., o zaplacení částek 947.139,- Kč s příslušenstvím a 77.787,- Kč s příslušenstvím a o vzájemných návrzích na zaplacení částek 796.860,50 Kč s příslušenstvím a 51.742,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 42/98, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, čj. 14 Cmo 28/2002-208, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odvolací soud potvrdil napadeným rozsudkem ve vztahu k žalovanému 1) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2001, čj. 43 Cm 42/98-161, kterým tento soud uložil žalovaným zaplatit v záhlaví uvedené částky a zamítl vzájemné návrhy žalovaných.

Žalovaný 1) podal proti rozsudku odvolacího soudu podáním ze dne 17. července 2002 dovolání, které bylo (jak vyplývá z razítka soudu) dne 19. července 2002 osobně doručeno soudu prvního stupně.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo viv této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb.) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usnesení z dne 2.1.2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24.1.2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).

Dovolání v této věci proto mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to určuje ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném před 1.1.2001.

Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu, žalovanému 1) (jeho zástupci) doručen dne 27. května 2002. Převzetí je na doručence potvrzeno podpisem a razítkem advokáta. Téhož dne bylo rozhodnutí doručeno i žalobkyni (jejímu zástupci), a nabylo tak právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 27. červen 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalovaným 1) až 19. července 2002 je tedy opožděné. Po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vypracováno.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný 1) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 6 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 3. června 2003 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu