30 Cdo 847/2003

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Mgr. et Mgr. V. S. proti žalovanému L. H., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 1/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2002, č. j. 1 Co 186/2002-141, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Jak vyplývá z obsahu spisu a z dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2002, č. j. 1 Co 186/2002-141, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2002, č. j. 34 C 1/2000-120, není dovolání v označené věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen \"o. s. ř.\").

Protože takto by přípustnost dovolání v této věci mohla být založena pouze již jen ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., avšak dovolací soud neshledal, že by v posuzované věci k naplnění předpokladů tohoto ustanovení došlo, neobsahuje toto rozhodnutí odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. května 2003 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu