11 Tvo 2/2008

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2008 stížnost obviněného A. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 7 To 1/2008, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného A. K. zamítá.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. 47 T 2/2005, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 7 To 84/2005, byl obviněný A. K. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného V. V.

O dovolání obou obviněných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 7 To 84/2005, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 65/2006, tak, že je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

Ústavní soud nálezem ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 375/06, ve vztahu k obviněnému A. K. v částech týkajících se trestného činu vraždy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 65/2006, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 7 To 84/2005, zrušil a trestní věc obviněného A. K. se tak vrátila do stadia odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 7 To 1/2008, byl obviněný A. K. podle § 314j tr. řádu z důvodu § 67 písm. a) tr. řádu vzat do vazby.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze o vzetí do vazby podal obviněný A. K. ihned po jeho vyhlášení do protokolu stížnost, kterou dosud blíže nezdůvodnil.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Obviněný A. K. byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným mimořádně závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu existuje u obviněného stále důvodná obava z vyhýbání se trestnímu řízení. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím vrchního soudu o vzetí obviněného do vazby plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného A. K. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Jen pro úplnost je nutno uvést, že Vrchní soud v Praze ve výroku napadeného usnesení při rozhodování o vazbě obviněného A. K. zřejmě omylem nesprávně použil ustanovení § 314j tr. řádu namísto § 314k odst. 1 tr. řádu. Nejedná se však o chybu, která by činila postup Vrchního soudu v Praze nezákonným, jelikož z odůvodnění napadeného usnesení je jednoznačně patrné, jakými ustanoveními trestního řádu se Vrchní soud v Praze při rozhodování o vazbě obviněného řídil.

Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. ledna 2008 Předseda senátu: JUDr. Pavel Kučera