29 Cdo 4407/2007

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) S., s. r. o.,, b) R. M., c) Ing. K. R.,, d) Ing. T. H.,, e) J. S.,, f) Ing. M. K.,, g) J. H.,, h) M.S., a ch) M. S., všech zastoupených JUDr. P. Z., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. n. d., a. s., a určení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění, za účasti společnosti M. n. d., a. s (dříve M. H. a. s.),, zastoupené JUDr. K. Š., advokátkou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 40/2004, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2007, č. j. 5 Cmo 188/2007 – 212, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit rukou společnou a nerozdílnou společnosti M. n. d., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou její advokátky.

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. dubna 2007, č. j. 50 Cm 40/2004 – 194, kterým tento soud zastavil řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti M. n. d., a. s., (dále jen „společnost“), jež byla vymazána z obchodního rejstříku v důsledku převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání domáhajíce se jeho zrušení.

Společnost ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu závěrů odvolacího soudu.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který se nepodařilo odstranit, není přípustné; nejde totiž o žádný z případů uvedených v ustanoveních § 237 až § 239 občanského soudního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 545/2008, a usnesení uveřejněné pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.).

Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm.c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.

Dovolatelé (tím, že podali nepřípustné dovolání) z procesního hlediska zavinili, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, takže společnosti vzniklo podle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátkou za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Sazba odměny se pak určuje podle § 7 písm. g), § 10, § 13, § 14 odst. 2 a § 15 vyhlášky částkou 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož advokátka společnosti učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí 300,- Kč. Částka přiznaná společnosti k tíži navrhovatelů tak činí 4.050,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu. V Brně dne 28. července 2009 JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu