29 Cdo 5065/2008

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce K. D., proti žalovanému S. b. d. Č. B.,, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytu do vlastnictví, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 1339/98, o dovolání E. D.,, zastoupené JUDr. L. Z., advokátkou,, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2006, č. j. 11 Cmo 117/2006, 11 Cmo 123/2006-344, takto:

Dovolání se zamítá.

Usnesením ze dne 13. února 2006, č. j. 12 Cm 1339/98-332, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích tak, že pokračuje v přerušeném řízení na straně žalobce s K. D.,, P. J.,, a E. D.,, proti žalovanému S. b. d. Č. B. dále jen „družstvo“), se sídlem v Č.B.,, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví.

Uvedl, že řízení o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví přerušil do skončení dědického řízení po původním žalobci. Jelikož členský podíl v družstvu zdědili výše uvedení dědicové, rozhodl tak, že v řízení bude pokračovat s nimi.

V záhlaví označeným usnesením (výrokem I.) potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání E. D,, rozhodnutí soudu prvního stupně „v tom správném znění“, že v řízení bude nadále pokračováno na místo zemřelého žalobce K. D., s K. D., P. J.,, a E. D.,

Odvolací soud zdůraznil, že v projednávané věci byl žalobcem pouze K. D., který zemřel. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2000, č. j. 5 Co 2876/2002-88, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. listopadu 2002, č. j. D 232/2000-75, bylo potvrzeno dědictví podle dědických podílů ohledně „členského podílu k družstevnímu bytu“ v družstvu tak, že dědici K. D.,, připadla 1/8 tohoto členského podílu, dědičce P. J.,, připadla rovněž 1/8 a konečně dědičce E. D.,, připadlo 6/8 tohoto členského podílu. Citované usnesení nabylo právní moci dne 13. února 2003. Dovolání E. D., a E. D bylo (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 1871/2004) zamítnuto.

Z uvedených důvodů odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož v řízení bude nadále pokračováno pouze s těmi dědici, kteří převzali právo, o něž v řízení jde. E. D.,, takovou dědičkou není.

Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala E. D.,, dovolání, namítajíc, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy uplatňujíc dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Dovolatelka namítá, že spor o převod bytu do osobního vlastnictví vedla se zesnulým manželem a za (tehdy) nezletilou dceru po mnoho let. Členkou bytového družstva sice nikdy nebyla, ale od přistěhování do manželova bytu měla osobní i právní zájem na převodu bytu do osobního vlastnictví. Z „podílu na bytě“ nic nezdědila a o společném sporu se zemřelým manželem se „nic neuvedlo“ v dědickém řízení, tato věc „neprošla dědickým řízením“ a proto dovolatelka tvrdí, že následně vedené soudní spory třech dědiců proti družstvu se uskutečnily na základě nesprávného právního posouzení věci, pokud jde o pokračování sporu se třemi dědici.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.

V projednávané věci původní žalobce – K. D.,– uplatňoval právo na převod družstevního bytu do vlastnictví člena družstva (srov. ustanovení § 23 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů). Odvolací soud proto správně uzavřel, že v souladu s ustanovením § 107 o. s. ř. lze v řízení na straně žalobce (po úmrtí původního žalobce) pokračovat s těmi dědici, kteří nabyli členský podíl původního žalobce v družstvu. Jak plyne z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2000, č. j. 5 Co 2876/2002-88, jež nabylo právní moci dne 13. února 2003, nabyli členský podíl v družstvu K. D., P. J., a E. D.,. Dovolatelka sama výslovně uvádí, že podíl v družstvu nezdědila. Z uvedeného plyne, že dovolatelka nepřevzala právo, o něž v řízení jde, a proto ani není procesním nástupcem původního žalobce (§ 107 o. s. ř.).

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. ledna 2009 JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu