7 Tdo 1074/2010

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. října 2010 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného T. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 To 604/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 80/2003, takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 4 To 604/2009, ve výroku v bodě 2), jímž bylo podle § 257 odst. 2 tr. ř., z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., zastaveno trestní stíhání obviněného T. K.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem, ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. 1 T 80/2003, byli obvinění J. K. a T. K. uznáni vinnými trestnými činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) /J. K. též odst. 2 písm. b)/ tr. zákona a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona. Uvedených trestný činů se dopustili tím, že dne 10. 2. 2003 kolem 17.00 hod. v M., v ul. M., na vyhrazeném parkovišti za budovou České pošty po oprávněném zákroku strážníků městské policie obžalovaný J. K. rukama strčil do hrudníku R. J., strážníka, vyhrožoval mu zabitím, následně jej chytil pod krkem, škrtil jej, nalehl na něho až upadl zády na kapotu vozidla obžalovaného, přitom poškozený utrpěl lehké pohmoždění krku a pravé přední části hrudníku a pohmoždění zad v oblasti bederní, jež si vyžádalo lékařské ošetření s následnou dobou léčení do 25. 2. 2003, následně obžalovaný T. K. vyhrožoval zakročujícímu strážníkovi M. E., zabitím, a přitom se jej snažil povalit na zem, což se mu nepodařilo.

Obviněný T. K. byl podle § 155 odst. 1 (omylem uvedeno odst. 2) a § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. K podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu rovněž v trvání 1 roku, byl odsouzen spoluobviněný J. K. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození odkázání s uplatněným nárokem na náhradu škody, na řízení ve věcech občanskoprávních.

K odvolání obviněných Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 To 604/2009, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ohledně J. K. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu I. stupně. Trestní stíhání T. K. pak podle § 257 odst. 2 tr. ř. zastavil, když dospěl k zjištění, že od podání obžaloby dne 11. 6. 2003, byl pak dne 6. 10. 2003 obviněnému T. K. doručen trestní příkaz, který však byl v důsledku podaného odporu zrušen a dne 20. 3. 2009 byl vyhlášen rozsudek soudu I. stupně. Od 6. 10. 2003 tak až do 20. 3. 2009 nebyl podle krajského soudu proveden žádný úkon uvedený v § 34 odst. 4 tr. zákoníku a obviněný v této době nespáchal ani nový trestný čin, na který by zákon stanovil stejný nebo přísnější trest. Trestnost činu tak lze posoudit u tohoto obviněného podle trestního zákoníku jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 a přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1, se sazbou trestu odnětí svobody sice až na 4 roky, ale se zánikem trestní odpovědnosti v důsledku jejího promlčení uplynutím promlčecí doby podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Proto trestní stíhání T. K. podle § 257 odst. 2 tr. ř., z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně včas dovolání v neprospěch obviněného T. K., a to z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v nesprávném posouzení podmínek aplikace promlčení podle § 34 odst. 4 tr. zákoníku. Krajskému soudu vytýká, že nevzal v úvahu skutečnost, že promlčecí doba v trvání 5 let, podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, byla přerušena již za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. Podle jeho § 67 odst. 3 písm. a) byly za důvody přerušení promlčení považovány kromě sdělení obvinění pro trestný čin o jehož promlčení jde, také všechny další úkony policejního orgánu, státního zástupce i soudu, směřující k trestnímu stíhání pachatele, které následovaly po sdělení obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde. Jejich nástupem dosavadní promlčecí doba skončila a začala běžet zcela nová promlčecí doba v plné výši. Právní účinky (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2009) přerušení běhu promlčecí doby, a začátek nové promlčecí doby, tak vyvolalo nejen doručení trestního příkazu dne 6. 10. 2003, ale opakovaně i všechna nařízení hlavních líčení během let 2004 – 2007. Nová právní úprava důvodů způsobujících přerušení promlčecí doby na tuto dříve vzniklou skutečnost nemá žádný vliv, trestní stíhání obviněného proto nebylo promlčeno a nebylo ani nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zároveň bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky ve smyslu § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu v bodě 2) jeho výroku, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je důvodné.

Krajský soud v Ústí nad Labem založil své rozhodnutí na zjištění, že promlčecí doba je jak podle trestního zákona (účinného do 31. 12. 2009), tak i podle trestního zákoníku (účinného od 1. 1. 2010), stejná v trvání 5 let. Na rozdíl od dřívější právní úpravy jsou však v ustanovení § 34 odst. 4 tr. zákoníku taxativně vyjmenovány překážky, jejichž důsledkem je přerušení promlčecí doby. Vzhledem k tomu pak konstatoval, že od doručení trestního příkazu dne 6. 10. 2003 do 20. 3. 2009, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu I. stupně, nebyl proveden žádný úkon uvedený v ustanovení § 34 odst. 4 tr. zákoníku, a protože v této době (delší než 5 let) obviněný nespáchal nový trestný čin ve smyslu § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zanikla trestní odpovědnost obviněného za dané trestné činy uplynutím promlčecí doby. Odvolací soud tak zjevně vycházel z úvahy, že ustanovení § 34 odst. 4 tr. zákoníku se uplatní bez ohledu na to, zda v době před jeho účinností byla již promlčecí doba přerušena podle tehdy účinného ustanovení § 67 odst. 3 tr. zákona a podle odst. 4 tohoto ustanovení začala běžet nová promlčecí doba. Nová právní úprava důvodů způsobujících přerušení promlčecí doby, ale nemůže zrušit účinky, které v tomto směru již nastaly ze zákona v době před její účinností, tj. do 31. 12. 2009, podle ustanovení § 67 odst. 3 tr. zákona. Nejvyšší státní zástupkyně přitom správně poukázala na komentář k trestnímu zákoníku, podle kterého nová právní úprava důvodů způsobujících přerušení promlčecí doby, nemá na tuto dříve vzniklou skutečnost žádný vliv (Trestní zákoník I., komentář, Šámal P. a kol., první vydání, C. H. Beck 2009, str. 382).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že ve věci jsou dány důvody dovolání uplatněné nejvyšší státní zástupkyní, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, když vzhledem k hlavním líčením, která soud I. stupně nařídil v termínech od 13. 4. 2004 do 20. 3. 2009 celkem ve 21 případech, kdy opakovaně docházelo k odročování zejména z důvodů zdravotních problémů spoluobviněného J. K. a zajištění přítomnosti navržených svědků, docházelo opakovaně těmito úkony směřujícími k trestnímu stíhání obviněného k přerušení běhu promlčecí doby podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zákona a počala běžet nová promlčecí doba podle § 67 odst. 4 tr. zákona.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. října 2010 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš