Cpjn 204/2008

I. Soud v řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí se (vedle zkoumání podmínek podle § 24 odst. 1, 2, případně podle § 24a odst. 1, 2 zákona o rodině) omezí pouze na zjištění, zda byl ve smyslu § 26 cit. zákona naplněn požadavek pravomocné úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti.

Vyjdou-li v průběhu rozvodového řízení najevo skutečnosti, jež budou zakládat úvahy o změně poměrů ve věci péče o nezletilé, nic sice nebude bránit rozvodovému soudu, aby dal z úřední povinnosti podnět soudu péče o nezletilé k zahájení (nového) řízení v uvedené věci, avšak sama tato skutečnost bude zpravidla bez vlivu na rozhodování o žalobě o rozvod manželství, ledaže by byly splněny podmínky pro aplikaci § 24 odst. 2 zákona o rodině stanovícího, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

II. Při rozhodování o změně výše výživného pro děti po rozvodu manželství rodičů se pokládá pro zkoumání změny poměrů za rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí o úpravě výživného pro dobu po rozvodu podle § 26 zákona o rodině.

Cpjn 204/2008 Stanovisko

Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010 ve věcech péče o nezletilé děti v souvislosti s rozhodováním o rozvodu manželství

Předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR podal podle čl. 33 odst. 1 písm. b) Jednacího řádu Nejvyššího soudu ČR kolegiu návrh na zaujetí stanoviska ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 32 Jednacího řádu ve věcech péče o nezletilé děti v souvislosti s rozhodováním o rozvodu manželství.

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu České republiky proto přijalo toto stanovisko:

I. Soud v řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí se (vedle zkoumání podmínek podle § 24 odst. 1, 2, případně podle § 24a odst. 1, 2 zákona o rodině) omezí pouze na zjištění, zda byl ve smyslu § 26 cit. zákona naplněn požadavek pravomocné úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti. Vyjdou-li v průběhu rozvodového řízení najevo skutečnosti, jež budou zakládat úvahy o změně poměrů ve věci péče o nezletilé, nic sice nebude bránit rozvodovému soudu, aby dal z úřední povinnosti podnět soudu péče o nezletilé k zahájení (nového) řízení v uvedené věci, avšak sama tato skutečnost bude zpravidla bez vlivu na rozhodování o žalobě o rozvod manželství, ledaže by byly splněny podmínky pro aplikaci § 24 odst. 2 zákona o rodině stanovícího, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

II. Při rozhodování o změně výše výživného pro nezletilé děti po rozvodu manželství rodičů se pokládá pro zkoumání změny poměrů za rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí o úpravě výživného pro dobu po rozvodu podle § 26 zákona o rodině.I.

1. Nejvyšší soud České republiky dále zaměřil pozornost na řešení otázky, zda v praxi soudů péče o nezletilé se při rozhodování o změně výše výživného po rozvodu manželství rodičů pokládá pro zkoumání změny poměrů za rozhodný okamžik právní moci, resp. vyhlášení (vydání) rozhodnutí podle § 26 zákona o rodině anebo rozvodového rozsudku. Ani v řešení této otázky nenalézají soudy aplikační jednoty. Některé soudy péče o nezletilé totiž zaujímají názor, že za rozhodný je považován okamžik právní moci rozhodnutí podle § 26 odst. 1 zákona o rodině (např. okresní soudy v Opavě, ve Frýdku – Místku, v Blansku, ve Žďáru nad Sázavou, ve Svitavách, v Náchodě, v Jablonci nad Nisou, v Lounech, ve Vsetíně, v České Lípě nebo obvodní soudy pro Prahu 3, 4, 5, 6 či 8), zatímco jiné soudy takovou změnu poměrů zkoumají k okamžiku právní moci rozvodového rozsudku (např. okresní soudy v Olomouci, v Kroměříži, v Třebíči, v Uherském Hradišti, v Ústí nad Orlicí, v Liberci, v Chomutově, v Šumperku, v Českých Budějovicích, v Českém Krumlově nebo Městský soud v Brně). Stejného právního názoru je také i Okresní soud Plzeň – město, který ovšem ve svém vyjádření současně dodává, že „přesnější by bylo hovořit o tom, že rozhodujícím okamžikem není právní moc, ale okamžik vyhlášení opatrovnického rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Opačný právní názor by vedl k nepřípustnému zavádění skutkové fikce, která by spočívala v tom, že poměry rodičů a dětí se od doby vyhlášení opatrovnického rozsudku až do doby vyhlášení rozvodového rozsudku nemění. Smyslem soudního jednání a dokazování však není navozování takovýchto skutkových fikcí, ale zkoumání reálného stavu. Pokud taková skutková fikce ze zákona přímo a jednoznačně nevyplývá, není možno ji vykonstruovat právním výkladem.“ Judikatorní konstantnosti v řešení této otázky ovšem nedosáhly ani odvolací soudy. Tak např. podle názoru Krajského soudu v Ostravě v popsaném směru je rozhodný okamžik právní moci rozvodového rozsudku. Krajský soud v Brně zaujal právní názor, že přistoupit ke změně rozhodnutí o výživném, upraveném pro dobu po rozvodu, lze v případě, že nastala změna v těchto poměrech, až ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství. U Krajského soudu v Hradci Králové jeho jednotlivé senáty zase nejsou zajedno v tom, zda je rozhodný okamžik právní moci rozhodnutí podle § 26 zákona o rodině nebo rozvodového rozsudku. Naopak Krajský soud v Ústí nad Labem jednoznačně pokládá za rozhodný okamžik právní moci rozhodnutí podle § 26 zákona o rodině, nikoliv okamžik právní moci rozvodového rozsudku. Stejný právní názor zastává také Krajský soud v Českých Budějovicích. Krajský soud v Plzni s připomenutím, že rozhodnutí o úpravě výchovy a výživy nezletilých dětí je vydáváno s výhradou klauzule „rebus sic stantibus“, zdůrazňuje, že při zjištění existence změny poměrů je možno změnit původní rozhodnutí o úpravě výchovy a výživy nezletilých dětí s časovou vazbou na právní moc rozsudku o rozvodu manželství, in eventum i po právní moci, a to se zřetelem k okamžiku, kdy změna nastala. Lze také připomenout již shora (v souvislosti s řešením prvé otázky tímto stanoviskem) publikovaný právní názor Městského soudu v Praze, jenž tento odvolací soud zaujal v usnesení ze dne 10.9. 2008, sp. zn. 36 Co 104/2008 (viz ad I).

2. Podle ustanovení § 99 odst. 1 zák. o rod. může soud změnit rozhodnutí o výživném, jestliže se změnily poměry. Samozřejmě nejde o jakoukoliv změnu, ale jen o takovou změnu, která má význam pro závěr, že výživné stanovené v předchozím rozhodnutí již neodpovídá změněné situaci jak na straně osob k výživě povinných, tak i osoby k výživě oprávněné (R 27/1974). Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus) – (in Hrušková, M. a kolektiv. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 477).

Přitom závislost rozvodového řízení na řízení ve věch péče o nezletilé způsobuje v soudní praxi – s ohledem na rozdílnosti v zatížení jednotlivých soudů agendou ve věcech péče o nezletilé děti – určité (někdy i delší) časové proluky mezi vyhlášeným (vydaným) rozhodnutím v řízení podle § 176 o.s.ř. a rozhodnutím ve věci rozvodu manželství rodičů nezletilých dětí. V souvislosti s posledně uvedeným aspektem se tak navozuje relevantní otázka, zda vůbec, resp. nakolik má stáří úpravy poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů vliv na režim rozvodu podle § 26 zákona o rodině, a zda v této souvislosti je z pohledu soudů při rozhodování o rozvodu manželství rodičů nezletilých dětí nezbytné či nikoliv se tímto časovým hlediskem zabývat a případně z něj vyvozovat, a pokud ano, pak jaké, procesně právní či hmotněprávní důsledky.

3. Jak vyplývá (explicitně) z dikce § 99 odst. 1 zákona o rodině, změnu poměrů je třeba posuzovat ve vztahu k původnímu (předchozímu) soudnímu rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, za které nelze ve sledované materii považovat jiné rozhodnutí než rozhodnutí vyhlášené (vydané) podle § 26 odst. 1 nebo podle § 26 odst. 4 cit. zák. soudem schválenou dohodu rodičů o úpravě výkonu jejich rodičovské zodpovědnosti pro dobu po rozvodu, jakkoliv účinnost takového rozhodnutí, resp. dohody je vázána na rozhodnutí v rozvodové věci jako úprava rodičovské zodpovědnosti pro futuro – t.j. pro dobu po rozvodu manželství rodičů nezletilých dětí. Současně ovšem z platné právní úpravy nelze dovodit, že by otázka změny poměrů ve smyslu § 99 odst. 1 zákona o rodině měla být vztahována k okamžiku právní moci rozsudku, jímž bylo manželství rodičů nezletilých dětí rozvedeno.

Z obsahu Nejvyšším soudem České republiky zhodnocených spisů ve věci péče o nezletilé děti a vyjádření předsedů, resp. místopředsedů dotázaných (prvoinstančních a odvolacích) soudů vyplývá, že některé prvostupňové soudy nadnesenou otázku při rozhodování v popsané agendě neřeší, když v řízení o rozvod manželství pouze zkoumají, zda práva a povinnosti rozvádějících se rodičů k jejich nezletilým dětem byla upravena způsobem stanoveným v § 26 odst. 1 nebo odst. 3 zákona o rodině (takto postupují např. okresní soudy ve Frýdku – Místku, v Kroměříži, v Třebíči, Uherském Hradišti, v Trutnově, v Litoměřicích, v Lounech, nebo např. obvodní soudy pro Prahu 1, 4, 5 a 6). Jiné soudy prvního stupně ke stáří této úpravy přihlížejí. Např. podle Okresního soudu ve Svitavách pokud od právní moci rozhodnutí soudu péče o nezletilé neuplynula doba delší jednoho roku, soud další okolnosti týkající se výchovy a výživy nezletilých dětí, pokud je sami účastníci netvrdí a nečiní předmětem dokazování, nezjišťuje. V rozvodových řízeních u Okresního soudu v Příbrami jsou zase rodiče nezletilých dětí dotazováni, zda (v mezidobí) došlo k nějaké změně poměrů. Obvodní soud pro Prahu 8 naopak zkoumá poměry nezletilých v rozvodovém řízení jen tehdy, pokud na základě šetření orgánu sociálně-právní ochrany dítěte či jiného důkazního prostředku provedeného v předchozím řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů nebo na základě stanoviska některého z rozvádějících se manželů by mohly existovat zájmy nezletilých dětí dané zvláštními důvody, které by svědčily proti rozvodu manželství. V praxi Okresního soudu v Prostějově jsou poměry nezletilých dětí v řízení o rozvod manželství přezkoumávány jen k námitce účastníků, nebo pokud by úprava poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu byla staršího data (řádově roky) a současně by bylo zřejmé, že došlo k zásadním změnám poměrů, které by na dosud provedenou úpravu mohly mít vliv. Nebylo ovšem dosaženo jednoty v řešení, jak postupovat v případě, že poslední úprava pro dobu po rozvodu není v zájmu dítěte a je třeba úpravy nové; zda v takovém případě řízení o rozvod manželství podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušit a rodičům uložit domáhat se úpravy nové, anebo žalobu o rozvod manželství zamítnout. U Okresního soudu v Mladé Boleslavi, v rozvodovém řízení probíhajícím pod sp. zn. 9 C 250/2008, soud při zjištění, že o poměrech nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto před třemi lety, dal podnět k zahájení řízení podle § 176 o.s.ř. Okresní soud v Blansku v řízení o rozvod manželství „toleruje“ stáří rozhodnutí ve věci péče o nezletilé do 2 let. Jiné soudy prvního stupně (např. okresní soudy v Ústí nad Orlicí, v Chomutově, v Děčíně, v Tachově, v Pelhřimově) nespatřují v dané oblasti potřebu se uvedenou problematikou zabývat s ohledem na skutečnost, že rozvodové řízení bezprostředně (časově) navazuje na řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí. Okresní soud v Karviné ve věci sp. zn. 19 C 8/2007 zamítl žalobu o rozvod manželství s odůvodněním, že „od rozhodnutí, kterým byly upraveny poměry…dětí pro dobu po rozvodu(§ 176 o.s.ř.) uplynula doba takřka 7 let. Za této situace nelze rozhodnutí č.j. 42 Nc 126/2000-17 akceptovat jako předpoklad rozvodu manželství dle § 25 zákona o rodině, od uvedené úpravy uplynula velmi dlouhá doba, za níž zcela evidentně došlo ke změně poměrů (§ 28 zákona o rodině, § 163 o.s.ř.), a to již samotným časovým posunem. Jelikož tedy chybí časově přiměřené, aktuální rozhodnutí dle § 25 zákona o rodině, soud návrh na rozvod zamítl.“

4. Možno tedy sumarizovat, že při rozhodování o změně výše výživného po rozvodu manželství rodičů nezletilých dětí se pokládá pro zkoumání změny poměrů za rozhodný okamžik vyhlášení (vydání) rozhodnutí podle § 26 zákona o rodině, nikoliv (až) okamžik právní moci rozsudku, jímž se manželství rodičů nezletilých dětí rozvádí.

1) Srov. i Rozbor a zhodnocení rozhodování soudů o výchově a výživě nezletilých dětí, Pls 4/67 bývalého Nejvyššího soudu [str. 273 sborníku I Nejvyššího soudu ČSSR \"Nejvyšší soud o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím\", SEVT, Praha 1974].

5. Jak již bylo shora připomenuto, česká právní úprava institutu rozvodu manželství rodičů nezletilých dětí vychází ze zásady, že takové manželství nelze rozvést, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu nebo pokud nebude soudem schválena dohoda rodičů o úpravě výkonu jejich rodičovské zodpovědnosti (§ 25, § 26 odst. 1, 3 zákona o rodině). Smyslem vázanosti rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů nezletilých dětí na existenci pravomocného rozhodnutí v řízení podle § 176 o.s.ř. je, aby nejprve byly vyřešeny otázky rodičovské zodpovědnosti k nezletilým dětem a byla tak naplněna podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ústavní garance práva dětí na rodičovskou výchovu a péči (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16.3. 2006, sp. zn. III. ÚS 511/05, in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 40, roč. 2006, s. 593), a to i pro období po rozvodu jejich rodičů. Teprve po vyřešení této záležitosti týkající se péče o nezletilé lze přistupovat k verifikaci předpokladů pro rozvod manželství rodičů nezletilých dětí.

6. Favorizace, resp. v řízení o rozvod manželství upřednostnění soudního rozhodování (nejprve) o úpravě poměrů nezletilých dětí rozvádějících se rodičů tak byla zákonodárcem zvolena záměrně, jak lze (coby ratio legis) vysledovat z následující pasáže Důvodové zprávy k zákonu č. 91/1998 Sb., jímž byl novelizován zákon o rodině – arg.: „Dítě nelze chránit proti rozvodu manželství jeho rodičů, je třeba jej však mnohem výrazněji chránit v souvislosti s rozvodem manželství jeho rodičů. Dosavadní formulace, že soud přihlédne zejména k zájmům nezletilých dětí se dlouhodobě jeví v soudní praxi jako víceméně formální. Navrhovaná nová formulace zájmu dětí v souvislosti s rozvodem manželství jeho rodičů směřuje především ke zvýšení odpovědnosti rodičů v případě, že se jedná např. o dítě nějak postižené, s výraznou citovou vazbou na oba rodiče apod. Zvýšení ochrany dítěte v souvislosti s rozvodem spočívá i v oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, které musí časově předcházet rozvodovému řízení. O úpravě poměrů k nezletilému dítěti by tak rozhodoval pouze opatrovnický soudce, který již může mít o dítěti informace z dřívějších, předcházejících řízení (např. řízení podle § 50 apod.), který bude o dítěti rozhodovat i po rozvodu a navíc jde o soudce svým způsobem specializovaného. Navrhované ustanovení by mělo chránit dítě před častou situací, kdy oba výroky nenabývají právní moci současně a právní postavení dítěte není delší čas postaveno na jisto.“

7. Soud v řízení o rozvod manželství tedy v tomto směru zjišťuje, zda byla provedena příslušná úprava ve věci péče o nezletilé (coby jedna z podmínek pro případný rozvod manželství rodičů nezletilých dětí). Právní úprava přitom explicitně soudu v řízení o rozvod manželství nestanoví povinnost verifikovat, zda v mezidobí, tj. od vydání rozhodnutí v řízení podle § 176 o.s.ř. do rozhodování o žalobě o rozvod manželství, došlo případně ke změně poměrů, která by ve smyslu § 99 odst. 1 zákona o rodině mohla být soudem péče o nezletilé shledána za relevantní z hlediska nezbytnosti změnit (původní) dohodu či soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, resp. o výkonu rodičovských práv a povinností k nezletilým dětem (§ 50 odst. 2 a § 28, § 99 odst. 1 zákona o rodině a § 163).

8. Proto se soud v řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí v uvedeném směru pouze omezí na zjištění, zda byl ve smyslu § 26 odst. 1 zákona o rodině naplněn požadavek pravomocné úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti. Vyjdou-li ovšem v průběhu rozvodového řízení najevo skutečnosti, jež budou zakládat úvahy o tom, že v rozsouzené věci péče o nezletilé, kdy rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu nabývá účinnosti až po rozvodu manželství rodičů nezletilých dětí, došlo ke změně poměrů, nic nebrání rozvodovému soudu, aby dal z úřední povinnosti podnět soudu péče o nezletilé k zahájení (nového) řízení; sama tato skutečnost ovšem bude zpravidla bez vlivu na rozhodování o žalobě o rozvod manželství, ledaže by v důsledku takto rozvodovým soudem vysledované změny poměrů byly splněny podmínky pro aplikaci § 24 odst. 2 zákona o rodině, které stanoví, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

Tomu, aby soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, vyšel z úpravy výchovy a výživy nezletilých dětí po rozvodu manželství, tedy bez dalšího nepřekáží ani doba, která v mezidobí uplynula, ani výsledek předchozího řízení o rozvodu manželství, které neskončilo rozvodem manželství.II.