20 Cdo 2031/2009

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobkyně Ing. A. V., zastoupené Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou se sídlem v Trojanovicích 600, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, proti žalovanému AUTOMONT CSW, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Dubině, Horní 3023/122, identifikační číslo osoby 410 34 511, zastoupenému Mgr. Petrou Faldynovou, advokátkou se sídlem v Lichnově 019 u Nového Jičína, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 14/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna 2008, č. j. 57 Co 107/2008 - 134, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna 2008, č. j. 57 Co 107/2008 - 134, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. října 2007, č. j. 8 C 14/2006 - 96, se zrušují a věc se vrací

Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení.

Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, č. j. 8 C 14/2006 - 96, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby „z exekuce vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 670/2003 v souvislosti s exekučním příkazem č. j. Ex 1273/03-7, byly vyloučeny“ ve výroku označené nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál na listu vlastnictví č. 205 (dále jen „předmětné nemovitosti“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že usnesením téhož soudu ze dne

14. 10. 2003, pravomocným dne 1. 3. 2005 byla nařízena exekuce na majetek povinného (manžela žalobkyně Ing. K. V.) k uspokojení pohledávky oprávněného (žalovaného) ve výši 2.028.202,80 Kč s příslušenstvím podle směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne

8. 4. 2003, č. j. 1 Sm 248/2002 - 23, pravomocného dnem

3. 5. 2003, považoval splatnost jednotlivých faktur, jimž žalovaný fakturoval společnosti ROFE spol. s r.o. kupní ceny za dodávky pohonných hmot, která nastala v únoru a březnu 2001, jelikož závazek vymáhaný v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 670/2003 proti manželovi žalobkyně k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.028.202,80 Kč s příslušenstvím vznikl - jak je shora uvedeno - dnem splatnosti směnky (původně blankosměnky vystavené dne 1. 10. 2000).

Dnem vystavení blankosměnky dne 1. 10. 2000 nemohl manželovi žalobkyně (povinnému) žádný závazek z blankosměnky vznikout, neboť ze zajišťovacího charakteru směnky vyplývá, že se žalovaný nemohl domáhat plnění z této směnky dříve, než mu vznikl nárok, který směnka zajišťovala, tj. než došlo k tomu, že společnost ROFE spol. s r.o., nesplnila - po fakturaci kupních cen podle jednotlivých dílčích kupních smluv - řádně a včas své peněžité závazky vyplývající z Rámcové kupní smlouvy a dílčích kupních smluv o dodávce pohonných hmot (v této souvislosti srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 280/2005). Je totiž třeba rozlišovat mezi závazkovým právním vztahem vzniklým na základě Rámcové kupní smlouvy a dílčích kupních smluv mezi žalovaným a společností ROFE spol. s r.o., jehož účastníkem manžel žalobkyně nebyl (a nebyl ani spoludlužníkem ani nepřistoupil k dluhům společnosti ROFE spol. s r.o., jak dovolatelka namítá), a právním vztahem vzniklým na základě vyplněné blankosměnky mezi žalovaným a manželem žalobkyně jako fyzické osoby, která směnku avalovala.

Podle § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle exekučního řádu (srov. § 130 zákona č. 120/2001 Sb.).

Podle § 42 odst. 1 exekučního řádu lze exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Podle § 42 odst. 2 exekučního řádu se při provádění exekuce také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.

V posuzované věci bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti, jejichž vyloučení z exekuce vedené proti povinnému se žalobkyně domáhá, nabyli manželé za trvání manželství a že jejich výlučnou vlastnicí se stala žalobkyně podle dohody o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění, sepsané formou notářského zápisu dne 23. 10. 2001, přičemž ohledně vypořádání takto zúženého SJM bylo mezi nimi dohodnuto, že manželovi žalobkyně se nedostalo ničeho.

Jestliže tedy společné jmění žalobkyně a jejího manžela bylo podle uvedené dohody ze dne

23. 10. 2001 zúženo tak, že výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, které nabyli za trvání manželství, se stala žalobkyně, a současně bylo vypořádáno tak, že manželovi žalobkyně se nedostalo ničeho, a jestliže závazek vymáhaný v exekučním řízení (vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 670/2003 proti manželovi žalobkyně k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.028.202,80 Kč s příslušenstvím) vznikl manželovi žalobkyně dnem splatnosti směnky dne

1. 10. 2000, kterou uzavřel se společností

ROFE spol. s r.o., a do blankosměnky vystavené dne 1. 10. 2000 společností

ROFE spol. s r.o., na jeho řad, bez protestu, doplnil směnečnou sumu ve výši 2.028.202,80 Kč a datum splatnosti směnky dne

Žalovaný v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že směnka byla blankosměnkou, která se doplněním stala směnkou pravou ex tunc a že termín splatnosti uvedený na směnce není relevantní pro určení termínu vzniku závazku, neboť ten vznikl před vyplněním blankosměnky; nicméně avalováním směnky již vznikl dlužníkovi závazek plnit na směnku poté, kdy bude uplatněna. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají - srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Pro rozhodnutí v projednávané věci (o vylučovací žalobě podle § 267 odst. 1 o. s. ř.) bylo významné vyřešení předběžné právní otázky, zda závazek ze zajišťovací směnky (blankosměnky) může vzniknout před vznikem nároku, který směnka zajišťuje.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá dosud přijatým judikatorním závěrům, protože uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešena a protože vyřešení této otázky bylo pro rozhodnutí ve věci určující (významné), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V projednávané věci není pochyb o tom, že směnka, o jejíž úhradě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě dne 8. 4. 2003, č. j. 1 Sm 248/2002 - 23, pravomocným dnem 3. 5. 2003, byla původně blankosměnkou, tj. směnkou neúplnou, neobsahující (záměrně) údaj o směnečné sumě a o splatnosti, s tím, že tyto scházející údaje měly být doplněny v souladu s Dohodou o vyplnění blankosměnky ze dne 1. 10. 2000, uzavřené mezi žalovaným a společností ROFE spol. s r.o. Důvod vystavení blankosměnky byl prokázán v řízení u soudu prvního stupně „Dohodou o vyplnění blankosměnky“, uzavřenou (taktéž mezi žalovaným a společností ROFE spol. s r.o.) v návaznosti na Rámcovou kupní smlouvu na dodávku a odběr pohonných hmot ze dne 1. 10. 2000, resp. na dílčí kupní smlouvy. Jak soud prvního stupně správně zjistil, předmětná blankosměnka s nevyplněnou směnečnou sumou a s nevyplněným údajem splatnosti zajišťovala v budoucnu vzniklé pohledávky žalovaného vůči společnosti ROFE spol. s r.o. z Rámcové kupní smlouvy, resp. dílčích kupních smluv. Žalovaný (věřitel) byl oprávněn chybějící údaje v blankosměnce doplnit za podmínek stanovených v čl. III. Dohody o vyplnění blankosměnky, v němž se uvádí, že pokud „kupující společnost ROFE spol. s r.o. nesplní své peněžité závazky vyplývající z této smlouvy a dílčích kupních smluv řádně a včas…, smluvní strany se dohodly, že prodávající je oprávněn doplnit do směnky směnečnou sumu, která bude odpovídat výši splatných pohledávek prodávajícího včetně příslušenství a smluvní pokuty ke dni splatnosti směnky, a datum splatnosti směnky, kterým bude kterýkoli den následující po uplynutí 30 dnů od uskutečnění zdanitelného plnění dle dílčí kupní smlouvy (nebo vzniku práva na vrácení bezdůvodného obohacení při odstoupení od této smlouvy, resp. dílčích kupních smluv)…s tím, že na základě vyplněné blankosměnky byl prodávající oprávněn uplatňovat svá práva a předložit směnku k proplacení“.

Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 18. října 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, uveřejněném pod číslem 71/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že „nevyplněná blankosměnka není pohledávkou. Blankosměnka není cenným papírem, jedná se pouze o listinu, která před jejím vyplněním není pohledávkou a nelze ji tedy považovat za závazek osob v blankosměnce uvedených“. V právní větě tohoto rozhodnutí pak byl vysloven závěr, že „je-li v dohodě o vyplnění blankosměnky smluveno právo majitele bez dalšího vyplnit datum splatnosti, má majitel blankosměnky právo doplnit do blankosměnky jakékoliv datum splatnosti. Jedná-li se o zajišťovací směnku, nesmí vyplněné datum předcházet datu splatnosti zajišťovaného dluhu“.

V dané věci bylo zjištěno, že žalovaný v souladu s Rámcovou kupní smlouvou dodával společnosti ROFE spol. s r.o. na základě dílčích kupních smluv pohonné hmoty, jednotlivé dodávky fakturoval fakturami (s dohodnutými náležitostmi), které nebyly buď zčásti či zcela zaplaceny, a proto využil svého práva podle „Dohody o vyplnění blankosměnky“ ze dne

12. 3. 2002, tedy po uzavření smlouvy o zúžení SJM (a vypořádání SJM), nelze předmětné nemovitosti, jejichž výlučnou vlastnicí se žalobkyně stala, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi. Žalobkyni tudíž svědčí ve smyslu § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci).

Z právního názoru, uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 483/2002, a v usnesení téhož soudu ze dne 1. 8. 2007, sp. zn. 20 Odo 721/2006, nelze pro projednávanou věc činit jakékoliv závěry, neboť se jednalo o spory skutkově i právně odlišné.

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn, Nejvyšší soud jej podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta třetí o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2011 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu