7 Tdo 90/2011

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. 1. 2011 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného V. S. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 5 To 48/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 218/2009 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 5 To 48/2010, v části týkající se obviněného V. S. V.

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 4 T 218/2009, byl obviněný V. S. V. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro přípravu k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 7 odst. 1 tr. zák., § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň byli tímto rozsudkem odsouzeni obvinění V. N. B., T. V. H. a M. T. P. Kromě toho bylo vysloveno zabrání věci.

Proti rozsudku podal odvolání státní zástupce, a to výslovně jen ohledně obviněných V. N. B., T. V. H. a M. T. P. Z podnětu tohoto odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 5 To 48/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině a trestech ohledně obviněných V. N. B., T. V. H. a M. T. P. a vyslovil také zabrání věci.

Nejvyšší státní zástupkyně podala ve prospěch obviněného V. S. V. v zákonné lhůtě dovolání. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Namítla, že Krajský soud v Ústí nad Labem poté, co zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně v celém rozsahu, tj. i ve zprošťujícím výroku ohledně obviněného V. S. V., již nerozhodl nově žádným výrokem ohledně tohoto obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně se ve věci obviněného V. S. V. dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 5 tr. ř. ohledně obviněného V. S. V. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání podané ohledně tohoto obviněného je důvodné.

Podanému dovolání lze přisvědčit v tom, že ve věci obviněného V. S. V. vznikl v důsledku rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem stav, kdy byl zrušen zprošťující výrok v rozsudku Okresního soudu v Děčíně, avšak tento výrok nebyl nahrazen jiným výrokem, jímž by bylo meritorně rozhodnuto (§ 259 odst. 3 tr. ř.), ani nebyla věc vrácena Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání a rozhodnutí (§ 259 odst. 1 tr. ř.), popř. nebyla vrácena státnímu zástupci k došetření (§ 260 tr. ř.). Po zrušení zprošťujícího výroku tedy Krajský soud v Ústí nad Labem nepojal do svého rozsudku žádný z výroků, který přicházel v úvahu a který měl být obsahem rozsudku, a to bez ohledu na otázku správnosti takového výroku. Podstatou popsaného stavu bylo to, že po zrušení zprošťujícího výroku tu zůstala obžaloba, která byla podána na obviněného V. S. V. a o které nebylo rozhodnuto.

Krajský soud v Ústí nad Labem však pochybil již tím, že zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně v celém rozsahu, tj. i v části týkající se obviněného V. S. V., ohledně něhož nepodal odvolání státní zástupce ani jiná oprávněná osoba. Odvoláním státního zástupce byl rozsah přezkumné pravomoci Krajského soudu v Ústí nad Labem omezen tak, že měl podle § 254 odst. 4 tr. ř. přezkoumat rozsudek Okresního soudu v Děčíně jen ohledně obviněných V. N. B., T. V. H. a M. T. P. Ke zrušení rozsudku Okresního soudu v Děčíně v části týkající se obviněného V. S. V. z podnětu podaného odvolání nebyly podmínky ani z hlediska ustanovení § 261 tr. ř., neboť důvod, pro který Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ohledně obviněných V. N. B., T. V. H. a M. T. P., se obviněného V. S. V. netýkal.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je zřejmé, že se tou částí rozsudku Okresního soudu v Děčíně, která se týká obviněného V. S. V., nijak nezabýval, že ji fakticky nepřezkoumával a že ve skutečnosti měl na mysli zrušení rozsudku Okresního soudu v Děčíně jen v části týkající se obviněných V. N. B., T. V. H. a M. T. P. Zrušení rozsudku Okresního soudu v Děčíně výrokem obsahujícím slova „v celém rozsahu“ se jeví jen jako chyba v technice vyjádření skutečně zamýšleného rozhodnutí. Tato chyba však ve svých důsledcích znamená, že byl nesprávně zrušen výrok, jímž byl obviněný V. S. V. zproštěn obžaloby.

Za tohoto stavu k nápravě postačí pouhé zrušení té části napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, která se vztahuje k obviněnému V. S. V. (tj. výrok o zrušení rozsudku Okresního soudu v Děčíně, pokud jím byl tento obviněný zproštěn obžaloby).

Nejvyšší soud proto zrušil v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem část týkající se obviněného V. S. V.

Na zrušenou část rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem obsahově nenavazují žádná další rozhodnutí, která by bylo třeba zrušit, a ve věci obviněného V. S. V. nevyvstává potřeba učinit žádné nové rozhodnutí.

Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání také ohledně obviněných V. N. B., T. V. H. a M. T. P., avšak řízení o dovolání podaném ohledně těchto obviněných je vedeno odděleně pod sp. zn. 7 Tdo 1503/2010. Řízení o dovolání podaném ohledně obviněného V. S. V. bylo podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučeno ze společného řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. ledna 2011 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec