6 Tdo 1244/2014

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve věci obviněného L. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 3. 2011, č. j. 55 To 67/2011-286, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 38 T 191/2010, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 3. 2011, č. j. 55 To 67/2011-286.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce:IV.

Dovolací soud na základě námitek uplatněných nejvyšším státním zástupcem v rámci podaného dovolání dospěl k závěru, že jím vznesená argumentace neodůvodňuje procesní postup spočívající v odmítnutí dovolání. Na základě toho poznatku přezkoumal Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i v řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a učinil následující zjištění.

Okresní soud v České Lípě, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, právně kvalifikoval jednání obviněného (body 1, 3, 4 výroku) jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. V návaznosti na obviněným v řádném opravném prostředku vznesené námitky soud druhého stupně v odvolacím řízení svým rozsudkem napravil jedno z pochybení, kterého se dopustil soud prvního stupně při právním posouzení skutku, když obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Soud odvolací dal v této části obviněnému za pravdu v tom, že jeho jednáním nebyl naplněn znak skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, tedy znak způsobení větší škody, kterou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda nejméně 50.000 Kč. Odvolací soud však v rozporu s právním názorem zastávaným dovolatelem posoudil jednání obviněného toliko jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákonníku (a sbíhající se přečiny), když zaujal stanovisko o vyloučení jednočinného souběhu spáchaných přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku. V dané souvislosti uvedl (str. 8 rozsudku), že „byť se obžalovaný skutků pod body 1, 3 a 4 napadeného rozsudku dopustil vloupáním a naplnil tudíž i alternativní znak uvedený v ustanovení § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, bylo jeho jednání posouzeno toliko podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.“ S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 23/2011, zmínil, že „při řešení právního posouzení jednání pachatele, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a naplní nejen některé alternativní znaky uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, ale současně také byl za některé z těchto alternativních jednání uvedených v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, což je znakem ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, vychází se ze znění ustanovení § 205 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a až e) tr. zákoníku a znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku jsou shodné v základní definici krádeže, která spočívá v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní. Obě ustanovení poskytují ochranu stejnému objektu před stejným jednáním. Již tím je zpochybněna možnost jednočinného souběhu obou přečinů.“

Uvedeným právním posouzením skutku však odvolací soud zatížil své rozhodnutí vadou, kterou mu dovolatel vytýká, tj. vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, byť ne se všemi vývody nejvyššího státního zástupce (jak uvedeno níže) lze souhlasit.

Skutková podstata trestného činu krádeže je v § 205 tr. zákoníku vyjádřena tak, že se krádeže dopustí, (1) Kdo si přisvojí věc tím, že se jí zmocní, a

Nejvyšší státní zástupce shrnul, že s ohledem na shora řečené měl být obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a současně přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchanými v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uzavřel, že pokud odvolací soud posoudil jednání obviněného jako jediný přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, je jeho rozhodnutí zatíženo vadou nesprávnosti právního posouzení skutku.

Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 55 To 67/2011, ve výrocích o vině a o trestu, jakož i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal posledně jmenovanému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,

b) čin spáchá vloupáním,

c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,

d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo

e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu.

Právní závěry odvolacího soudu opřené o citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož při svém rozhodnutí vycházel, byly překonány usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011, v němž byl zaujat právní názor, že pokud „si pachatel přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a učinil tak za splnění některé z okolností uvedených v § 205 odst. 1 písm. a), b), c), d) nebo e) tr. zákoníku, přičemž současně byla naplněna i podmínka zpětnosti podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, je třeba takový čin právně posoudit jako jeden přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), c), d) nebo e), odst. 2 tr. zákoníku.“ Podle tohoto rozhodnutí (publikováno jako R 33/2012 Sb. rozh. tr.) formulace znaků obsažených v ustanovení § 205 odst. 1 a § 205 odst. 2 tr. zákoníku představuje zvláštní legislativní techniku založenou na tom, že se v odst. 2 § 205 znovu a zcela ve shodě s odst. 1 téhož ustanovení opakují základní znaky krádeže, tj. přivlastnění si věci tím, že se jí pachatel zmocní a v odst. 2 se uvádí, „a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.“ Vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i odstavci 2 § 205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v § 205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o klasickou, kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1.

Nejvyššímu státnímu zástupci je proto nezbytné přisvědčit v tom, že právní posouzení skutku odvolacím soudem je vadné. Na podkladě právního názoru vysloveného v označeném rozhodnutí Nejvyššího soudu (a v soudné době i stabilizované aplikační práce soudů) je však nezbytné uvést, že při právním posouzení typově shodných jednání pachatele (a takovým je i případ posuzovaný) nejde – na rozdíl od názoru uplatněného v podaném dovolání – o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, nýbrž o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle § 205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud proto v souladu s petitem obsaženým v dovolání nejvyššího státního zástupce rozhodl podle § 265k odst. 1 tr. ř. o zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 3. 2011, č. j. 55 To 67/2011-286, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. o zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebné rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem odvolacího soudu je opětovně se zabývat právním posouzením skutku, přičemž se pro úplnost připomíná, že odvolací soud je při svém rozhodování vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 30. září 2014 Předseda senátu: JUDr. Ivo Kouřil