11 Tdo 811/2015

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce ve věci obv. P. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 44 To 133/2015, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu v pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 106/2014, takto:

Naplnění úmyslné formy zavinění u trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku ve vztahu k zákonnému znaku „pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém“ omamnou nebo psychotropní látku nebo jed nevylučuje skutečnost, že si pachatel neověřil množství účinné látky, kterou může pro svou potřebu mít u sebe (např. laboratorním rozborem), ale je třeba vycházet zejména z celkového množství přechovávané nedovolené látky, ze zkušeností pachatele s jejím užíváním, z okolností jejího opatření, z obvyklé kvality takto opatřené látky.

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. se napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 44 To 133/2015, zrušuje.

II. Dovolání nejvyššího státního zástupce

S usnesením Městského soudu v Praze se neztotožnil nejvyšší státní zástupce, a rozhodnutí tohoto soudu napadl dovoláním sp. zn. 1 NZO 5050/2015-11 ze dne 19. 5. 2015. Své námitky státní zástupce subsumoval pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a f) tr. ř., neboť podle jeho názoru:

· napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a

· napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Ve svém dovolání státní zástupce uvedl následující výhrady:

III. Vyjádření obviněného

K dovolání státního zástupce podaného v neprospěch obv. P. Š. se písemně vyjádřil obviněný – prostřednictvím svého advokáta JUDr. Jana Vidrny, a to stanoviskem z 2. 6. 2015, které bylo téhož dne doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

V tomto vyjádření obviněný v podstatě uvedl, že platná judikatura u drogových deliktů stanovila jako rozhodující kritérium ve vyprodukované či zakoupené droze množství účinné látky, tedy aspekt kvalitativní. Naproti tomu státní zástupce ve svém dovolání vyzdvihuje aspekt kvantitativní, který je dle obviněného v současnosti judikaturou již překonán a v současnosti je chápán jako druhořadý. V návaznosti na to obv. Š. zdůraznil, že získal kokain z neznámého zdroje a všechny parametry zajištěné látky byly zjištěny až dodatečně. Podle jeho názoru však nelze vycházet z obecně platné kvality této drogy, protože průměrná čistota kokainu je v různých místech odlišná a může se odlišovat i u jednotlivých dealerů. Dovolávat se proto na „brutto“ zajištěné krystalické látky, resp. na obvyklou kvalitu získané substance, obviněný považuje za „zcela nepatřičné“.

Podle názoru obhajoby na tuto situaci zareagovala judikatura, pro kterou už není rozhodující „brutto“ – tj. hrubá či celková gramáž drogy, ale pouze „netto“ – resp. konkrétní zjištěné množství čisté účinné látky. (Pouze v případě, že přesné množství účinné látky nelze zjistit, lze vycházet z celkového množství drogy.) V této souvislosti obhajoba odkázala nejen na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tdo 1003/2012 ze dne 27. 2. 2013, ale také např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 795/2011 ze dne 15. 12. 2011. V návaznosti na to obv. Š. a jeho obhajoba zdůraznili, že z hlediska posuzování viny není vůbec podstatné to, zda si byl coby zkušený narkoman vědom váhového rozdílu mezi jedním gramem a mezi hmotností zakoupeného kokainu (který dosahoval více než pětinásobné gramáže), neboť tento způsob uvažování by vedl pouze k mechanickému postihu, který opomíjí množství účinné látky.

Tím však dovolání státního zástupce opomnělo nutnost prokázání subjektivní stránky, tj. schopnost obviněného jednat i ve vztahu k tomuto znaku buď formou úmyslnou, nebo nedbalostní. Protože je přečin podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku trestný čin úmyslný, je nezbytné prokázat minimálně úmysl nepřímý. Podle obhajoby Obvodní soud pro Prahu 1 dovodil přímý úmysl obviněného bez relevantních podkladů. Naproti tomu Městský soud v Praze správně dospěl k závěru o důkazní nouzi ve vztahu k prokázání úmyslu, a protože konstatoval nedbalostní jednání, správně rozhodl kvalifikovat předmětný skutek jako přestupek. Příloha č. 1 ke Stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 v případě kokainu označila jako „větší než malé množství“ 1 g kokainu a současně 0,54 g účinné látky. Při posuzování viny obv. Š. je tedy nutné vycházet ze spojitosti těchto hodnot – celkově se jednalo o zakoupený kokain v celkové výši 5,672 g a 0,739 g účinné látky, což znamená pouze 0,13 g účinné látky na 1 g kokainu.

Vzhledem k výše uvedenému obhajoba vnímá společenskou škodlivost jednání obv. Š. jako nižší, a proto v tomto případě postačí postih prostřednictvím norem správního práva, konkrétně pro podezření ze spáchání přestupku podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona č. 200/1990 Sb., přestupkového zákona. Z tohoto důvodu obhajoba navrhuje i v tomto stadiu řízení zamítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265j tr. ř.

1. V prvé řadě se důrazně ohradil proti závěru městského soudu o údajném legálním držení drogy pro vlastní potřebu. Státní zástupce akcentoval, že držení jakékoli omamné a psychotropní látky je vždy protiprávní, s výjimkou, že držitel této látky disponuje příslušným povolením ve smyslu § 4, anebo je vlastníkem legální licence ve smyslu § 5 zákona č. 167/1998 Sb., zákona o návykových látkách.

2. Jelikož Městský soud v Praze vyhodnotil skutková zjištění soudu I. stupně za správná a neztotožnil se pouze s jeho právními závěry, resp. se závěry o formě zavinění obviněného. Naproti tomu státní zástupce zdůraznil, že z tohoto pohledu nemůže závěr o nedbalostní formě zavinění obv. Š. obstát. Za množství větší než malé ve smyslu § 284 odst. 2 tr. zákoníku, je v případě kokainu stanoveno množství nejméně 1 g směsi (tj. substance) obsahující účinnou látku methylester benzoylekgoninu. Ale ze skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný měl v držení celkem 5,672 g substance, tedy množství pětinásobně přesahující. Státní zástupce považuje za vyloučené, aby obviněný u takového množství si skutečně neuvědomoval, že dolní mez trestnosti nepřesáhl a že obsah účinné látky nepřekročil.

3. Státní zástupce se rovněž vyjádřil i ke skutkovému zjištění, týkajícímu se zajištěné drogy, ze kterého vyplynulo, že zadržený kokain nebyl příliš dobré kvality, resp. že byl naředěn. V tomto smyslu odkázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, z něhož vyplynulo, že jedním z kritérií určujících posouzení povahy drogy, je tzv. „obvyklá kvalita takové substance“. Obviněným přechovávaná droga obsahovala celkem 13,2 % účinné látky methylester benzoylekgoninu, což je koncentrace, kterou lze z hlediska tzv. pouliční čistoty považovat za relativně běžnou. Odkázal přitom na konkrétní poznatky expertních organizací, z nichž dovodil, že kvalita kokainu běžně dosahuje nejen obdobných, ale i nižších hodnot. Proto zjištěnou koncentraci kokainu base považuje za zcela běžnou.

Z výše uvedeného vyplynulo, že podle dovolatelova mínění Městský soud v Praze trestný čin obv. Š. nepřípustně bagatelizoval, a to přesto, že obviněný zjevně neoprávněně a úmyslně přechovával kokain v množství menším než malém a skutkovou podstatu žalovaného přečinu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku bezesporu naplnil jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Z tohoto důvodu dospěl k závěru, že Městský soud v Praze posoudil předmětný skutek z hmotně právního hlediska zcela nesprávně, a protože ještě navíc postoupil věc Úřadu Městské části Praha 1, aniž byly pro to splněny podmínky, zatížil tím své usnesení vadami ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) i f) tr. ř.

Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující (pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a následně v souladu s § 265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc obv. P. Š. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas v případným projednání věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

IV. Přípustnost dovolání

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. Tj. zda dovolání bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod.

V. Dovolací důvody obecně

Státní zástupce své dovolání podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a f) tr. ř.

a) V obecné rovině je nutné zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud má povinnost vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě, že dovolání podává nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného, činí tak z důvodu, že v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, jsou v reálném rozporu s okolnostmi, které jsou relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, popř. i jiných právních odvětví).

b) S odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolatel Nejvyšší soud upozorňuje na to, že bylo rozhodnuto buď o postoupení věci jinému orgánu, nebo o zastavení (nebo podmíněném zastavení) trestního stíhání, event. o schválení narovnání – aniž byly pro takové rozhodnutí splněny podmínky. V případě obv. Š. dovolatel subsumoval svou námitku pod dovolací důvod v jeho první variantě a akcentoval, že odvolací soud rozhodl o postoupení věci jinému orgánu [§ 265a odst. 2 písm. d) tr. ř.] i přesto, že pro to nebyly splněny zákonné podmínky.

VI. 4.

Odkaz obhajoby na rozhodnutí NS sp. zn. 7 Tdo 795/2011 ze dne 15. 6. 2011 je nepřiléhavý. Nejenom, že se v daném judikátu jedná o jiný trestný čin – přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a nedovolené pěstování rostlin konopí setého. Obhajoba odkázala na toto rozhodnutí proto, že i v tomto případě byla ze strany Nejvyššího soudu posuzována otázka – zda ze zjištěného množství pěstovaných rostlin konopí setého vyplynulo spáchání činu ve značném rozsahu, kde je součástí argumentace i posouzení množství účinné látky. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí však již byla překonaná v důsledku nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 ze dne 23. 7. 2013, a z jeho podnětu vycházející stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013.

Z něj jasně vyplývá, že právní praxe musí přihlížet k oběma hlediskům, a to jak kvantitativnímu, tak kvalitativnímu. Vyhodnocení obou hodnot pak má napomoci hodnotová tabulka, přiložená k tomuto stanovisku. Ta obsahuje v posledním sloupci vpravo nejmenší množství účinné látky ve formě volné báze, které musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností „množství větší než malé“ dané drogy. Přitom „množství větší než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku je třeba obecně považovat za takové množství přechovávané drogy, které několikanásobně převyšuje běžnou dávku daného narkomana, a to za účelem předejití abstinenčních příznaků.

S námitkami obhajoby, týkajícími se kvantitativních a kvalitativních hledisek při posuzování otázky zda se jedná o drogu, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Tyto výhrady vycházejí ze zkresleného vztahu údajů ve třetím a pátém sloupci přílohové tabulky ke stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013. Ve třetím sloupci této tabulky je uvedeno, jaké množství se považuje za „množství větší než malé“ (v případě kokainu je to více než 1 g) a v pátém sloupci se uvádí nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat materie, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za „větší než malé“. V případě kokainu je to 0,54 g kokainové báze. Význam pátého sloupce tedy spočívá v tom, že množství uvedené ve třetím sloupci, tj. víc než 1 g (až do 10 g) se považuje „množství větší než malé“ pouze za předpokladu, že obsahuje nejméně 0,54 g účinné látky.

Tabulka tedy pro účely trestního stíhání jasně vymezuje dolní hranici zkoumaného množství (kvantitativní hledisko) té které drogy. Pokud množství účinné látky nedosáhne ve zkoumaném množství předepsané gramáže (kvalitativní hledisko), obviněný nemůže být odsouzen za „drogový delikt“. Pokud však množství účinné látky ve zkoumaném množství směsi alespoň dosáhne předepsaného množství účinné látky (vymezeného v pátém sloupci ve vztahu k předepsané hodnotě „množství většího než malého“ určeném ve třetím sloupci přílohové tabulky), je daná hmotnost chápána jako přestoupení ostře vyznačené hranice, kterou obviněný přestoupil legální přechovávání množství drogy držené „pro vlastní potřebu“.

Pokud obv. P. Š. v nočním klubu zakoupil a u sebe přechovával 6,1 g směsi kokainu, a následnou expertízou bylo zjištěno, že ve zkoumaném množství (nyní již o hmotnosti 5,672 g) je obsaženo 0,749 g účinné látky methylesteru benzoylekgoninu, je nutné konstatovat, že oba sledované ukazatele vysoce převýšily hodnoty předepsané zákonodárcem, tedy hranici legality.

Proto závěr obhajoby – ve kterém 0,739 g účinné látky ve zkoumaném množství 5,672 g směsi přepočítal na 0,13 g účinné látky na 1 g kokainu – je zcela chybný, zavádějící a účelový. Neboť množství účinné látky ve zkoumaném množství zakoupené směsi přesáhlo hranici 0,54 g účinné látky 1,3krát. Proto o spáchání předmětného trestného činu není žádných pochyb – a to jak v rovině subjektivní, tak v rovině objektivní. Z toho také vyplývá, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 vůbec nevedlo „pouze k mechanickému postihu“, ale k postihu zcela adekvátnímu, který je zcela souladný s platnou právní úpravou.

Vzhledem k výše uvedenému nezbývá než dodat, že námitky státního zástupce v roli dovolatele subsumované pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř. jsou zcela oprávněné, neboť:

· rozhodnutí Městského soudu v Praze skutečně spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, a

· jeho rozhodnutí o tom, že věc bude postoupena jinému orgánu, v tomto případě Úřadu Městské části Praha 1, odboru správních agend, neboť jednání může být posouzeno jako přestupek, je rozhodnutí chybné.

Proto – s výjimkou situace, kdy držitel omamných a psychotropních látek nakládá s těmito látkami na základě legálně držené licence ve smyslu § 4 zákona č. 167/1998 Sb., je zásadně jakékoli přechovávání a neoprávněné aktivity s těmito látkami nutné chápat jako vysoce rizikové, a proto jsou zákonodárcem jednoznačně a bez jakýchkoli výhrad zakázané a tr. zákoníkem postihované.

To se samozřejmě netýká jenom přechovávání omamných a psychotropních látek a jedů (§ 284), ale také nedovolené výroby a jiného nakládání s drogami, jako je dovoz, nabízení, přímý či nepřímý prodej (viz § 283). Důslednost zákonodárce vyplývající z jednotlivých ustanovení tr. zákoníku ale vyplývá také z toho, že je postižitelné nejenom přechovávání či jakékoli nakládání s těmito nebezpečnými látkami, ale už také opatřování prekursorů (chemických látek) a předmětů (různých laboratorních zařízení), které jsou k nedovolené výrobě omamných látek určeny a následně zneužívány (§ 285-286 tr. zákoníku).

Argumentace obv. Š. o tom, že si nemohl ověřit množství účinné látky, které může mít pro svou potřebu pro sebe – je taktickým pokusem o zneužití výkladu ustanovení tr. zákoníku. Taková interpretace by nahrála argumentaci, že bez příslušného laboratorního rozboru ten, kdo drogu kupuje, nikdy nemůže zjistit, jak kvalitní je nakupovaná droga. Tento názor je zcela absurdní a úplně se vymyká realitě.

S trochou nadsázky je možné uzavřít, že naplnění skutkové podstaty trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu by v podstatě bylo nemožné (takže z § 284 tr. zákoníku by se stalo pouze „mrtvé ustanovení“). V důsledku toho by každý občan tohoto státu mohl „pro svou spotřebu“ přechovávat jakoukoli omamnou či psychotropní látku bez trestního postihu [resp. by mu hrozil pouze postih pro spáchání přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 zákona č. 200/1990 Sb.].

VII. Závěr

Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015 sp. zn. 44 To 133/2015, stejně jako také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující (pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu) a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc obv. P. Š. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na základě tohoto rozhodnutí Městský soud v Praze tedy věc znovu projedná a posoudí ji v intencích tohoto závazného usnesení Nejvyššího soudu, neboť je jeho právním názorem vázán (v souladu s § 265s tr. ř.). Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 26. srpna 2015 JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu