30 Cdo 2803/2018

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 2 011 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 213/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2017, č. j. 20 Co 424/2017-10, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 10. 2017, č. j. 26 C 213/2017-5, kterým bylo (pro nedostatek podmínky řízení) zastaveno řízení v projednávané věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

Usnesením ze dne 29. 12. 2017, č. j. 26 C 213/2017-16, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě dvaceti dní odstranil nedostatek povinného zastoupení. Zároveň žalobce poučil, že v případě neodstranění vytknutého nedostatku Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval přípisem ze dne 15. 1. 2018, v němž požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl pravomocně zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 3. 2018, č. j. 26 C 213/2017-38, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 24. 5. 2018, č. j. 20 Co 136/2018-43.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku pak představuje ust. § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání.

Dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.

Z doposud řečeného se podává, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 7. 2018 JUDr. Bohumil Dvořák předseda senátu