26 Cdo 4084/2018

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 10, IČO: 00063941, se sídlem v Praze 10, Vršovicích, Vršovická 1429/68, proti žalovanému J. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Krčem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, o vyklizení bytu, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 70/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2017, č. j. 28 Co 286/2017-166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 4. 2014, č. j. 7 C 70/2013-41, uložil žalovanému povinnost „vyklidit byt č. XY o velikosti 3+1 s příslušenstvím v 10. podlaží domu ulice XY, k. ú. XY a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů po zajištění přístřeší“ (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.). K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 2. 2015, č. j. 28 Co 460/2014-75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Uvedená rozhodnutí napadl žalovaný žalobou na obnovu řízení, podanou u soudu prvního stupně dne 10. 11. 2015. Tvrdil, že jeho otec jako zmocněnec uzavřel jeho jménem s žalobkyní ústní dohodu o úhradě dlužného nájemného do 31. 3. 2013, žalobkyně však tuto dohodu nerespektovala a dala mu výpověď z nájmu bytu, kterou považuje za neplatnou. Plnou moc, kterou dne 29. 11. 2012 udělil otci k jednání se žalobkyní, označil jako nový důkaz, který v původním řízení nemohl použít.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 10. 2016, č. j. 7 C 70/2013-132, žalobu na obnovu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 70/2013 zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 9. 2017, č. j. 28 Co 286/2017-166, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Své rozhodnutí založil na závěru, že uváděné nové skutečnosti a důkazy (plná moc, údajná absence souhlasu rady městské části) žalovaný mohl použít v původním řízení a že ani nemohou pro něj přivodit příznivější rozhodnutí, neboť se týkají platnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou však již v řízení o vyklizení bytu přezkoumávat nelze.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce naplnění důvodu obnovy řízení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pravomocný rozsudek soudu může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Podle ustálené judikatury pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že tyto skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou pro navrhovatele přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; není tedy třeba, aby soud v tomto směru dospěl k celkem bezpečnému závěru (srov. např. odvolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1419/2000).

Tím, zda uváděné skutečnosti a důkazy (jimiž žalovaný zpochybňoval platnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 26. 2. 2013) by mohly přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí, se odvolací soud zabýval a uzavřel, že v řízení o vyklizení bytu již žalovaný nemůže úspěšně uplatňovat námitku neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Uvedený závěr odvolacího soudu přitom odpovídá ustálené soudní praxi, podle níž je lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, lhůtou hmotněprávní prekluzivní. Nepodá-li nájemce žalobu v tam uvedené šedesátidenní lhůtě, je povinen byt – po skončení nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty (§ 711 odst. 2 obč. zák.) – vyklidit. V řízení o vyklizení bytu již nelze k neplatnosti výpovědi z nájmu bytu přihlížet (srov. např. odvolacím soudem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, či ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2423/2012, nebo usnesení téhož soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3860/2012). Nejsou-li uváděné skutečnosti a důkazy způsobilé přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí, nelze obnovu řízení (již proto, aniž by bylo nutné posuzovat splnění ostatních předpokladů) povolit.

Námitka dovolatele, že odvolací soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoli svou neúčast u jednání včas omluvil a požádal o odročení jednání, je z obsahového hlediska uplatněním zmatečnostní vady ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se uplatní i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017).

Dovolací soud nepřehlédl ani to, že dovolatel dovolání podává proti celému rozhodnutí odvolacího soudu, tedy jakoby i proti výroku o náhradě nákladů řízení. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 23. 4. 2019 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu