5 Tcu 28/2019

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 4. 2019 návrh obviněného I. E., nar. XY v XY, okres XY, trvale bytem XY, na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, a rozhodl, takto:

Podle § 10 odst. 2 tr. řádu obviněný I. E., nar. XY v XY, okres XY, soudce Vrchního soudu v Praze, trvale bytem XY, není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně skutků, jichž se podle usnesení policejního orgánu Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru zločineckých struktur ze dne 12. 3. 2018, č. j. NCOZ-1956-140/TČ-2017-411400, o zahájení trestního stíhání, měl dopustit společně s obviněnými N. Q. H., nar. XY, M. V. N, nar. XY, C. T. K. K., nar. XY, N. T. H. T., nar. XY, a N. T. T., nar. XY tím, že:

1. I. E., N. Q. H., M. V. NaN. T. H. T., v době nejméně od 9. 8. 2016 4:00 hod. do 31. 10. 2017 na různých místech České republiky, zejména osobně v XY, v budově V., na adrese nám. XY, v kanceláři č. XY, i jinde, a prostřednictvím elektronických komunikací, zejména emailových schránek XY, kterou užívá N. Q. H. a XY, kterou užívá I. E., ke kterým přistupovali na různých místech v České republice, v případě N. Q. H. i ve Vietnamu, domlouvali a aktivně ovlivňovali průběh trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. XY, který ve věci vydal rozsudek dne 17. 3. 2017, a to zejména v době, kdy bylo v téže trestní věci konáno odvolací řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. XY, kterou u Vrchního soudu v Praze projednával senát, jehož byl I. E. předsedou a zpravodajem, ve věci obžalovaných a následně odsouzených: N. V. S., nar. XY, v XY, ve XY, krajským soudem odsouzený k trestu odnětí svobody v trvání 12 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, trestu propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 118 700 Kč a 360 EUR, N. Q. M., nar. XY, ve XY, krajským soudem odsouzený k trestu odnětí svobody v trvání 11 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, trestu vyhoštění na dobu 5 let, trestu propadnutí věcí, N. V. D., nar. XY, v XY, ve XY, krajským soudem odsouzený k trestu odnětí svobody v trvání 10 let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, propadnutí hotovosti ve výši 1 307 300 Kč, 37 645 EUR, 24 278 USD, propadnutí věcí, P. A. T., nar. XY, v XY, ve XY, krajským soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, propadnutí finanční hotovosti 893 000 Kč a 265 EUR, H. T. H. Y., nar. XY, ve XY, krajským soudem odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, se zařazením do věznice s ostrahou, propadnutí věci, N. C. D., nar. XY, ve XY, krajským soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, se zařazením do věznice s dozorem, propadnutí finanční hotovosti 245 000 Kč a 2 305 EUR, 100 RUB, 103 USD, trestu propadnutí věci, D. C. T., nar. XY, ve XY, krajským soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do věznice s dozorem, trestu propadnutí finanční hotovosti 223 200 Kč, propadnutí věci, H. D. L., nar. XY, ve XY, krajským soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s ostrahou, trestu vyhoštění na dobu pěti let a zabrání věcí (7 784,50 g metamfetaminu, atd.), a spol., a to tím způsobem, že M. V. N po předchozí domluvě s N. Q. H. vyjednal částku, kterou je ochotna zaplatit osoba, která měla zájem na změně trestu, jeho snížení, nebo zrušení části trestu, pro obžalovaného, a dále jakým způsobem si zájemce přeje, aby byl trest změněn, M. V. N informace o takové dohodě předával především na osobních schůzkách, zejména na různých místech území XY N. Q. H., a N. Q. H. následně na osobních schůzkách na popsaných místech, nebo prostřednictvím popsaných e-mailových schránek přenášel tyto požadavky na I. E., který z pozice předsedy senátu a zpravodaje této trestní věci hodnotil, zda je šance tento požadavek splnit, případně v jakém rozsahu, takto: na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 3. 8. 2017 v době od 15:57 do 16:25 hod., přislíbil N. Q. H. finanční obnos v blíže nezjištěné výši, nejméně však 1 000 000 Kč I. E. za to, že ovlivní odvolací řízení ve prospěch obžalovaných N. V. S., N. Q. M., N. V. D. a P. A. T., I. E. řekl, že tito čtyři obžalovaní mají peníze, načež I. E. přislíbil, že po nastudování spisu N. Q. H. sdělí, o kolik těmto čtyřem jmenovaným bude moci snížit tresty odnětí svobody; na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 9. 8. 2017 v době od 16:27 do 16:46 hod. I. E. sdělil N. Q. H., že pokud N. Q. H. zná někoho z okolí obžalované H. T. H. Y., a optá se na ní, je schopen ji pustit z vazby a snížit trest odnětí svobody i pod sazbu, konkrétně na 6 let, ale pouze pokud je schopna zaplatit, jinak ne; na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 14. 9. 2017 v době od 16:34 do 17:00 hod., sdělil N. Q. H. I. E., že obžalovaný P. A. T. je movitý, a je schopen a ochoten zaplatit za snížení trestu, ale zmíněná H. T. H. Y. nemá ve svém okolí nikoho, kdo by měl peníze, načež I. E. reagoval tak, že pokud nemají peníze, nechá jí trest beze změny; na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 22. 9. 2017 v době od 14:58 do 15:20 hod., žádal N. Q. H. I. E., aby N. C. D. byl odsouzen podmíněně a nemusel nastupovat do vězení, dále aby N. V. D. zrušil trest propadnutí peněz ve výši 1 307 300 Kč, 37 645 EUR a 24 278 USD a vrátil mu 4 000 000 Kč zajištěné policejním orgánem v bezpečnostní schránce s tím, že za to na oplátku I. E. něco dostane, načež I. E. odvětil, že se pokusí, aby tam ten trest nebyl ukládaný; na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 25. 9. 2017 v době od 16:35 do 16:48 hod., žádal N. Q. H., aby I. E. zrušil trest propadnutí peněz ve výši 893 000 Kč a 265 EUR u obžalovaného P. A. T.; na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 26. 10. 2017 v době od 16:24 hod. do 16:56 hod., informoval N. Q. H. I. E., že obžalovaný N. V. D. a obžalovaný P. A. T. zaplatí pouze, pokud jim bude snížen trest odnětí svobody alespoň o 2 roky z 10 na 8 let, konkrétně N. Q. H. říkal, který z obžalovaných „dá“ a jaký trest za to požaduje, načež I. E. odvětil: „dá, dobře“, a po další debatě sdělil I. E. N. Q. H., že to tedy nějak zařídí a dá jim 8; na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 27. 10. 2017 v době od 15:05 hod. do 15:16 hod., ujistil I. E. N. Q. H. o tom, že ti, o které N. Q. H. jde, dostanou trest odnětí svobody v délce 8 let, načež N. Q. H. sdělil I. E., že mluvil s příbuznými, a ti dají víc, jestli bude trest odnětí svobody v délce 7 let, ale že zaplatí i když bude 8 let, a dále se snažil I. E. přesvědčit, aby snížil trest N. V. D. a P. A. T. na 7 let, a dalším dosud neustanoveným spoluobžalovaným na 2 roky odnětí svobody; na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 30. 10. 2017 o přestávce veřejného zasedání o odvolání v předmětné trestní věci sp. zn. XY, ještě N. Q. H. požadoval po I. E., aby snížil tresty odnětí svobody obžalovaným D. C. T. a H. D. L. o 1 rok ze 4 let na 3 roky odnětí svobody s tím, že pokud to I. E. udělá, budou další peníze, načež I. E. N. Q. H. slíbil, že se mu pokusí vyjít vstříc, a nakonec N. Q. H. sdělil I. E., že dosud neustanovené ženy donesou peníze a on, N. Q. H. potom přijde za I. E.,

I. E. popsaným jednáním porušil zejména § 80 odst. 2 písm. b), c), f) zák. č. 6/2002 Sb., a § 81 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., stanovující práva a povinnosti soudců a přísedících, na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu ze dne 12. 3. 2018, které vydal policejní orgán Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, odbor zločineckých struktur, pod č. j. NCOZ-1956-140/TČ-2017-411400, je I. E. stíhán pro pokračující zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pokračující zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku, pokračující přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku, přitom jednání, uvedeného pod body 1. a 2., se I. E. a N. Q. H. dopouštěli v době, která spadá do doby, kdy měli páchat skutky, pro které proti nim bylo zahájeno trestní stíhání zmíněným usnesením vydaným pod č. j. NCOZ-1956-140/TČ-2017-411400, přičemž ať již stíhané skutky, či skutky uvedené pod body 1., 2. tohoto usnesení páchali stejným nebo obdobným způsobem, zejména ovlivňováním výše udělovaných trestů, případně předáváním neveřejných informací zejména prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, v čemž je u I. E. spatřován pokračující zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (v bodech 1., 2.), a pokračující přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (v bodě 2.).

26.6.1977. A taky tu poslední platbu H. Moc děkuji. I.”,

M. K. provedla v CEVO dne 14. 4. 2016 v době od 14:39 hod. do 14:41 hod. lustrace osob N. P. H.. a T. V. S., jako účel lustrace uvedla odkaz na „§ 10 z. č. 269/1994 Sb.“, a dne 14. 4. 2016 v 14:43 hod. zaslala z pracovního e-mailu XY odpověď I. E., na jeho pracovní e-mail XY, ve znění: „T. V. S., nar. XY – vazba od 14.9.2015 VV Praha – Pankrác pro MS Praha sp.zn. 1T 7/2016 a N. P. H., nar. XY – VTOS Všehrdy od 22.12.2015 do 26.3.2018 pro KS Praha sp.zn. XY.”,

2. N. H. T. není v ČR stíhána vůbec, ani není v policejních záznamech – může kdykoli přiletět do ČR.

3. D. X. H. sice není stíhaný, ale je podezřelý a tu věc prověřuje Policie – Národní protidrogová centrála v Plzni, zatím na něj nebyl vydán zatykač, o něj se tedy policie zajímá, ale do doby vydání zatykače by měl mít v ČR klid. S pozdravem IE“ žádost o lustraci osoby L. V. T. opakoval I. E. M. K. dále nejméně v e-mailech ze dne 27. 1. 2015 v 10:13 hod., 2. 2. 2015 v 12:21 hod., dne 6. 2. 2015 I. E. v e-mailu požádal M. K., aby osobu L. V. T. lustrovala v CEVO jednou týdně a svou žádost o lustraci osoby L. V. T. pak I. E. ještě M. K. připomínal v e-mailech ze dne 12. 2. 2015 v 15:24 hod., na tyto žádosti M. K. vždy odpovídala a předávala I. E. informaci o tom, že L. V. T. je stále ve vyhošťovací vazbě,

M. K. pak sama zasílala I. E. e-mailem zprávy z CEVO o osobě L. V. T. dne 27. 2. 2015 v 10:49 hod., 3. 3. 2015 v 11:07 hod., vždy informovala, že L. V. T. je stále ve vyhošťovací vazbě,

1. I. E. a N. Q. H., v době nejméně od 5. 2. 2018 16:12 hod. do 12. 3. 2018, zejména na osobních schůzkách, ke kterým docházelo v budově V., na adrese XY, v kanceláři č. XY, domlouvali a aktivně ovlivňovali průběh trestního řízení, vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, který ve věci vydal rozsudek 2. 8. 2017, a to v době, kdy bylo v téže věci vedeno odvolací řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. XY, kterou u Vrchního soudu v Praze projednával senát, jehož byl I. E. předsedou, s cílem ovlivnit tresty pro obžalovanou N. T. B. D., nar. XY, která byla Krajským soudem v Plzni odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 9 měsíců, k výkonu byla zařazena do věznice s dozorem, a dále jí byl uložen peněžitý trest ve výši 120 000 Kč, přičemž pokud by tento peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, a obžalovaného B. D. M., nar. XY, který byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 9 měsíců, k výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 200 000 Kč, přičemž pokud by tento peněžitý trest nebyl vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, konkrétně: na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 5. 2. 2018 v době mezi 16:12 hod. a 16:55 hod., vznesl N. Q. H. dotaz na I. E. ohledně trestní věci N. T. B. D. a B. D. M., kteří ho jediní v této trestní věci zajímali, načež mu I. E. odpověděl, že to dnes, tedy 5. 2. 2018, přišlo k nim na vrchní soud, ale ještě to nemají nařízené a dělá to kolega I. E., který v té věci již rozhodoval o vazbě, ale I. E. si to vytáhne, následně spolu N. Q. H. a I. E. probírali tresty, které byly uloženy jednotlivým nepravomocně odsouzeným obviněným v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, přičemž I. E. upozorňoval N. Q. H., že N. T. B. D. je stíhaná jako uprchlá a je na ni určitě vydaný zatykač, a pokud by cestovala do Evropy, tak by ji na prvním letišti chytli, s doporučením, aby nikam necestovala, na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 8. 2. 2018 v době mezi 15:20 hod. a 15:52 hod., sdělil I. E. N. Q. H., že si tu věc vzal nakonec k sobě, takže ji bude dělat on, následně s N. Q. H. probíral detaily skutkových okolností a důkazní situaci ve vztahu k N. T. B. D., a možnosti jak formulovat rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, aby vyzněli pro N. T. B. D. skutkové okolnosti příznivěji, na to N. Q. H. upozornil I. E., že příbuzní N. T. B. D. jsou bohatí, mají peníze ve Vietnamu, a že tohle nemají zapotřebí, I. E. na to odpověděl, že si vzal spis k sobě, když mu N. Q. H. říkal, že: „je to nějaká to…“, po tom, co N. Q. H. na dotaz I. E. sdělil, že je N. T. B. D. ve Vietnamu, řekl mu I. E., že jsou na N. T. B. D. vydané zatykače, a ukazoval N. Q. H. části spisu, následně I. E. sdělil N. Q. H., že uvažoval, že by N. T. B. D. šlo případně zprostit obžaloby, a tím pádem i zrušit zatykače, na B. D. M. se ještě musí podívat, poté vysvětloval I. E. N. Q. H., že kdyby N. T. B. D. zprostil obžaloby, neměla by ani podmíněný trest odnětí svobody, a neukládal by jí ani peněžitý trest, a kdyby ji nešlo zprostit, tak by jí dal podmínku třeba dva roky na čtyři, hlavně by tam nebyl ten peněžitý trest, I. E. upozornil N. Q. H., aby N. T. B. D. nikam necestovala, že by ji chytili, protože jsou na ni zatykače, N. Q. H. na to uvedl, že s nimi musí mluvit, že by tedy N. T. B. D. byla zproštěna nebo dostala podmínku dva roky na čtyři, načež I. E. odpověděl, že ano, a že B. D. M. maximálně na 4 roky, protože ten to skutečně prodal, závěrem N. Q. H. zmínil, že s nimi bude mluvit a ptal se, co jim může říct, na to I. E. odpověděl, že pro B. D. M. maximálně na 4, jestli to pro něj má vůbec cenu a případně můžou snížit peněžitý trest, který dostal ve výši 200 000 Kč, takže o devět měsíců a peněžitý trest o něco třeba, ale upozorňoval N. Q. H., že jak vidí, tak státní zástupkyně chce pro něj 500 000 Kč a 8,5 roku, takže uvidí, ale bude to dělat 12. 3., na to N. Q. H. uvedl, že před dvanáctým přiletí, na osobní schůzce v kanceláři V. č. XY, na adrese XY, dne 8. 3. 2018 v době mezi 15:28 hod. a 15:55 hod., sdělil N. Q. H. I. E., že po tom, co byla N. T. B. D. odsouzena 2. 8. 2017 Krajským soudem v Plzni, byla již 3. 8. 2017 za N. Q. H., a říkala mu, že není problém, že mu dá, kolik bude chtít, a teď za ní byl doma ve Vietnamu a říkala mu, že P. V., její obhájce, jí říkal, že to dobře dopadne, a ona teď nechce, na to I. E. odpověděl, že dobře nedopadne, N. Q. H. dodal, že B. D. M. taky nechce, načež I. E. řekl, že oba mají V., a následně sdělil, že tedy oběma zvýší tresty, N. T. B. D. na 5 let a B. D. M. na 6 let, víc už to nejde, ale dostanou víc a nechá jim ty peněžité tresty, takže když je nevykonají, tak má B. D. M. ještě 5 měsíců navíc, a N. T. B. D. 4 měsíce navíc, dále spolu rozebírali okolnosti případu, a I. E. poznamenal, že: „kdyby chtěla, tak by to šlo samozřejmě jinak udělat jo, ale pokud nechce, tak to samozřejmě neuděláme“, opět na to navázali rozhovorem o okolnostech případu a zatykačích na N. T. B. D., I. E. poznamenal, že když nechtějí, tak nechtějí, načež se N. Q. H. I. E. zeptal, jestli by bylo možné dát N. T. B. D. 8 roků, nebo alespoň 6 roků, když mu I. E. odpověděl, že 5 pro ni bude akorát, na čemž dále I. E. v rozhovoru setrval, takto tedy N. Q. H. nejdříve obstaral zájemce o snížení trestu, tyto osoby přednesl I. E., po tom, co N. Q. H. zjistil, že je I. E. ochotný těmto zájemcům snížit tresty, konkrétně N. T. B. D. byl ochoten I. E. potrestat podmíněným trestem, případně ji zprostit obžaloby a B. D. M. byl ochoten trest snížit na 4 roky odnětí svobody nepodmíněně, kontaktoval minimálně jednu z nich, a to N. T. B. D., od které se však dozvěděl, že věří svému obhájci, a proto nechce, aby zařídil snížení jejího trestu N. Q. H., tuto informaci N. Q. H. opět předal I. E., a společně s ním se pak domluvili na tom, že se N. T. B. D. a B. D. M. pomstí tím, že jim I. E. zařídí naopak zvýšení trestů, přičemž N. Q. H. I. E. navrhoval, aby N. T. B. D. uložil trest odnětí svobody v délce 8 let, nebo 6 let, což I. E. považoval za přehnané, ale přislíbil jim nepodmíněné tresty odnětí svobody zvýšit, u N. T. B. D. na 5 let a B. D. M. na 6 let, k čemuž také došlo a dne 12. 3. 2018 vyhlásil senát Vrchního soudu v Praze, složený z předsedy I. E. a soudců L. K. a T. F. rozsudek pod sp. zn. XY, v němž uložil tresty odnětí svobody, které předem domluvil I. E. s N. Q. H., tedy trest odnětí svobody v trvání 6 roků nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou pro B. D. M. a trest odnětí svobody v trvání 5 roků nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou pro N. T. B. D., tento rozsudek proto nebyl výsledkem řádného procesu založeném na základních zásadách trestního řízení, ale byl účelově ovlivněn a manipulován I. E. a N. Q. H., jako msta za to, že N. T. B. D. a B. D. M. odstoupili od dohody na úplatě za snížení trestů,

a) N. T. T., dne 26. 7. 2013 v 14:58 hod., zaslal N. Q. H. I. E. e-mail ze schránky XY do XY, s žádostí o zjištění informací, ve znění: „Pomuzete mi!Tady ve Vietnamu na dovoleny Vietnamku se jmenuji N. T. T.,Nar: XY trvale bydliste: XY, XY.Pokud ona ted se vrati z dovoleny co bude s ni?Dekuji a jsem s pozdravem. H.“, informace k osobě N. T. T. zaslala I. E. na e-mail na jeho předchozí žádost zapisovatelka Krajského soudu v Ústí nad Labem M. K., dne 29. 7. 2013 v 15:46 hod., ze své pracovní schránky XY na pracovní e-mail I. E. XY, samotný e-mail obsahoval pouze sdělení: „Tak pane doktore, Vaše přání je splněno“, přílohou toho e-mailu bylo usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. XY, že je odsouzená N. T. T. účastna amnestie prezidenta republiky, a dále trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. XY, jímž byla N. T. T. odsouzena za trestný čin porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 alinea druhá trestního zákona,

b) T. X. T., N. T. H., L. H. D. aj. J. Š., dne 11. 9. 2013 v 10:06 hod. odeslal N. Q. H. z e-mailové schránky XY zprávu I. E. do e-mailové schránky XY, s uvedením předmětu: “Dobry den Pane E.”, ve znění: „Mam tady,nejaky lidi kteri jsou ve vykonu trestu asi ve V.,jestli jde o podminene propusteni:L. H. D.,nar:XY,a J. S.,nar:XY.A muzete mi zjistit toho T. X. T.,nar:XY. XY Dekuji H. Ps:Prosim Vas toho V. N. H.,nar:XY.rc XY. XY,tuto casu ve vazbe v XY.Bude mit hlavni liceni dne 16-09-2013 Krajsky soud,je to soud první stupen.Pod cislo spisu:XY.Potrebuji vedet jak dopadne 16-09-2013?Dekuji Vam a jsem s pozdravem.H.”, dne 11. 9. 2013 v 10:11 hod. odeslal N. Q. H. z e-mailové schránky XY další zprávu I. E. do e-mailové schránky XY, ve znění: „Toho:T. X. T.,nar:XY,XY. Jak vypada s nim!Dekuji H..”, dne 12. 9. 2013 v 11:47 hod. reagoval I. E. a odeslal z e-mailové schránky XY do schránky XY N. Q. H. zprávu ve znění: „Pane H., během příštího týdne se na to podívám a dá Vám vědět. Zdraví I. E.”, dne 17. 9. 2013 v 06:30 hod. zaslal N. Q. H. ze svého e-mailu XY I. E. na e-mail XY zprávu s předmětem: „Dobry den pane E.”, s žádostí o poskytnutí dalších informací, ve znění: „Jak to dopadl ten V. N. H.,ktery vcera mel soud v Krajskemu soudu v Plzni.? A ještě ten N. T. H.,20-03-1982 Jak vypada prosim Vas! Dekuji Vam H..”, dne 17. 9. 2013 v 14:16 hod. poslal I. E. ze svého pracovního e-mailu XY zprávu bez uvedení předmětu M. K., na její pracovní e-mail XY, ve znění: „M., prosím kromě údajů o věznici také ( jestli to lze zjistit z CEVO) spisovou značku soudu či státního zastupitelství N. T. H., nar. XY T. X. T., nar. XY a u těchto dvou jen spisové značky, protože jsou ve XY – L. H. D., nar. XY a J. Š., nar. XY. Moc děkuji. I“,

M. K. provedla k osobám T. X. T., N. T. H., L. H. D. a J. Š. lustraci v CEVO dne 17. 9. 2013, přičemž jako účel dotazu uvedla „§ 10 odst. 1, z.č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů” a úroveň lustrace informací zadala „Aktuální s historií“ a dne 17. 9. 2013 v 14:30 hod. odeslala ze svého služebního e-mailu XY odpověď I. E. na jeho služební mail XY ve znění: „N. T. H. – VV XY – vazba od 6.2.2013 OS Kolín XY. T. X. T. – není ve vazbě ani VT L. H. D. – VT do 25.6.2016 KS Ostrava – pobočka Olomouc XY. J. Š. – stejný jako L.”, následně zaslal dne 17. 9. 2013 v 17:16 hod. I. E. ze svého soukromého e-mailu XY odpověď N. Q. H. na jeho e-mail XY ve znění: „Pane H., zdravím Vás a jen sděluji, že L. H. D. a J. Š. mají vykonávat trest odnětí svobody do 25.6.2013 a N. T. H. je od 6.2.2013 ve vazbě ve Věznici Praha - Ruzyně a jeho věc soudí Okresní soud v Kolíně spisová značka XY. Akorát si nedokáži vybavit toho T. X. T., o koho se jedná. Mě se ta jména trochu pletou. T. X. T. není ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. To je ten, co si podával odpor do trestního příkazu za podvod v té herně ? Ještě zjistím u L. H. D. a Š., kdy mají polovinu trestu, aby mohli požádat o podmíněné propuštění auN. T. H. zjistím, v jaké fázi je jeho řízení. S pozdravem I. E.“,

c) N. T. H. a T. D. D., dne 24. 11. 2013 zaslal N. Q. H. z e-mailu XY I. E. na jeho e-mail XY žádost o poskytnutí informací ve znění: „Prosím V. N. H., XY Musí asi čekat, než přijde spis k Vám na Vrchní. Ještě mám tady N. T. H.,Vietnamku, XY která je ve vazbě v Litoměřicích. A T. D. D., XY, taky je v Litoměřicích. Tenhle Vietnamec je z XY okr:Děčín. Prosím můžete mi zjistit, co s nimi bude. Děkuji Vám. S pozdravem H.”, na to reagoval I. E. tak, že dne 25. 11. 2013 odeslal ze schránky XY email M. K., na její pracovní e-mail XY, ve znění: „M., prosím zjisti, pro koho jsou ve vazbě (včetně spisových značek) následující obvinění – oba LT 1. N. T. H., nar. XY (žena ) 2. T. D. D., nar. XY (muž) Anebo mi zavolej heslo a číslo do VV LT – evidence a já si do VV LT zavolám sám. Moc děkuji. I.“, ještě dne 25. 11. 2013 v 11:46 hod. provedla M. K. lustraci osob N. T. H. a T. D. D. v CEVO, jako účel lustrace uvedla „§ 10 odst. 1, z. č. 269/1994 Sb.” a dne 25. 11. 2013 v 12:00 hod. odeslala ze schránky XY odpověď I. E. na jeho pracovní email XY, ve znění: “Žena je ve VV Litoměřice od 26. 6. 2013 pro XY Muž s rokem narození XY je taky ve VV LT od 12.2.2013 pro OSZ XY. Ahoj. M.”, dne 26. 11. 2013 odeslal I. E. z e-mailové schránky XY požadované informace N. Q. H. na jeho e-mail XY, ve znění: „Pane H., zdravím Vás do Vietnamu. T. D. D. je stíhaný pro drogy (pervitin, marihuana a prodej do Německa ) - § 283 odstavec 4 - je v sazbě 10-18 roků, je ve vazbě od 12.2.2013 a začátkem roku 2014 by měla být podána obžaloba ke Krajskému soudu do Ústí nad Labem. Vzhledem k trestu, který mu hrozí, z vazby propuštěn nebude až do skončení věci. N. T. H. je ve vazbě od 26.6.2013, také pro drogy - § 283 odstavec 2, je v sazbě 2 -10 roků, také ještě není podána obžaloba, a šlo o prodej pervitinu od března do listpadu 2011 v XY. Obžalobu bude, až bude podána, řešit Okresní soud v Ústí nad Labem. Zatím se o jejím propuštění z vazby neuvažuje. S pozdravem IE”,

d) D. T. P., D. T. H., H. M. T., A. J. N. D. V., N. D. L., N. Q. T., dne 24. 3. 2014 v 17:38 hod. zaslal I. E. ze svého pracovního e-mailu XY zprávu zapisovatelce Krajského soudu Ústí nad Labem M. K. na její pracovní e-mail XY, s uvedením předmětu “CEV” ve znění: “M.: prosím a) D. T. P. XY b) D. T. H. XY c) H. M. T. XY Díky. I”, dne 25. 3. 2014 v době od 7:46 hod. do 7:50 hod. provedla M. K. lustraci osob D. T. P., D. T. H. a H. M. T., jako důvod lustrace uvedla odkaz na „§ 10 odst. 1, z. č. 269/1994 Sb.“, a dne 25. 3. 2014 v 7:51 hod. odeslala ze své pracovní e-mailové schránky XY I. E. na jeho pracovní e-mail XY zprávu ve znění: “D. T. P. a D. T. H. – Vazební věznice České Budějovice – vazba od 10. 10. 2013 – XY PČR České Budějovice, H. M. T. – Věznice Ostrov nad Ohří – v ostatním to je stejné M”, dne 31. 3. 2014 v 11:23 hod. zaslal I. E. ze svého e-mailu XY zprávu N. Q. H. na jeho e-mail XY ve znění: „Pane H., zdravím Vás – D. T. P., nar. XY, D. T. H.,nar. XY a H. M. T., nar. XY D. a D. jsou ve vazbě v Českých Budějovicích a H. v Ostrově nad Ohří. Vazba jim běží od 10. 10. 2013. Zatím věc šetří policie. Pane H., zastavte, se ještě, prosím, u mě v práci než poletíte domů. Moje manželka koupila pro Vaše dvojčátka nějaké oblečení, tak Vám její dárek předám. Nejlepší termín by byla středa (2.4.) dopoledne. Zdraví I. E.”, dne 7. 7. 2015 v 8:51 hod. odeslal I. E. ze svého pracovního e-mailu XY M. K. na její pracovní e-mail XY zprávu s uvedeným předmětem “D.”, ve znění: „M., díky za D. – rozhodnu rychle a vrátím (je tam dovolání, že ?) a mám prosbu na CEV A. J., XY H. M. T., XY N. D. V., XY N. D. L., XY N. Q. T. XY Díky. I.”, dne 7. 7. 2015 v době mezi 9:14 hod. až 9:23 hod. provedla M. K. lustrace mimo jiné osob H. M. T., A. J., N. D. V., N. D. L. a N. Q. T. v informačním systému CEVO a dne 7. 7. 2015 v 9:25 hod. odpověděla ze svého e-mailu XY I. E. na jeho e-mail XY zprávou ve znění: „I., L. V. T., XY, je stále ve vazbě. V D. je dovolání. A. J., … - VTOS 27.5.2013 – 27.05.2017 Věznice Pardubice, KS Praha XY H. M. T., XY – vazba od 10.10.2013 Věznice Ostrov n/Ohří pro VS Praha XY N. D. V., XY – VTOS 9.12.2012 – 9.6.2019 Věznice Plzeň, KS Brno XY N. D. L., XY – není ve VT ani vazbě, N. Q. T., XY – není ve VT ani vazbě”, dne 7. 7. 2015 v 22:48 hod. pak I. E. poslal ze své schránky XY zprávu N. Q. H. na jeho e-mail XY, ve znění: „Pane H., L. V. T., XY, je stále ve vyhošťovací vazbě a řeší se jeho žádost o milost. A. J., XY - od 27.5.2013 vykonává trest odnětí svobody, končí mu 27.05.2017 a je ve Věznici Pardubice, H. M. T., XY – ve vazbě od 10.10.2013 ve Věznici Ostrov n/Ohří, u nás má jednání o odvolání 10. a 11. 8. 2015, dostal 10,5 roku a vyhoštění N. D. V., XY – od 9.12.2012 vykonává trest odnětí svobody, končí mu 9.6.2019 a je nyní ve Věznici Plzeň, odsoudil ho KS Brno N. D. L., 14.6.87 – není ve výkonu trestu ani vazbě N. Q. T., XY – není ve výkonu trestu ani ve vazbě S pozdravem IE”,

e) N. V. P., dne 4. 4. 2014 v 20:38 hod. zaslal N. Q. H. ze svého e-mailu XY I. E., na jeho e-mail

XY žádost o sdělení informací k osobě, ve znění: „Pane E.,Mužete mi podívat na N. V. P., XY.Děkuji Vám pane.Mejte se hezký víkend.H.”,

f) D. V. L., dne 24. 10. 2014 v 9:55 hod. zaslal N. Q. H. z e-mailové schránky XY žádost o zjištění informací I. E. do schránky XY, ve znění: „Pane E.,, Předevčírem v XY policajti vzali jednoho Vietnamce se jmenuje:D. V. L., nar: XY,prý ho vzali do Jablonce nad Nisou, dnes mají rozhodovat jestli pustí nebo vzít do vazby? Zda můžeme nějak zjistit proč a za co je zadržení.Děkuji a jsem s pozdravem.H.”, na to dne 31. 10. 2014 v 10:36 hod., zaslal I. E. e-mail z pracovní schránky XY H. Ř., státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, do její pracovní schránky XY, v níž ji pod smyšlenou záminkou žádal o informace, které vyžadoval N. Q. H., konkrétně ve znění: „Srdečně Vás zdravím, paní doktorko a mám k Vám prosbu – v jedné mé věci se jako navržený svědek k VZ objevil D. V. L., nar. XY. Při prověřování jeho věrohodnosti pro případný výslech jsem v CESO narazil na jeho stíhání pro § 283/3c (pěstírna konopí v XY). Předpokládám, že by dozor mohli vykonávat na pobočce v Liberci, ale nevím, zda nemáte věci rozdělené podle specializace. Vyšetřování nevede NPC, ale KŘ PČR v Liberci pod čj: XY. Můžete mi, prosím, zjistit, který st. zástupce tu věc dozoruje, abych se s ním mohl domluvit? Moc děkuji a přeji hezký den. I. E.

P.S. na 25.11. je nařízeno v senátu 12 To veřejné zasedání k věci K. E. XY (obž. T. H. V. a spol.)”,

H. Ř. I. E. odpověděla, za užití stejných emailových schránek, dne 31. 10. 2014 v 12:59 hod., zaslala mu zprávu ve znění: „Subject: RE: XY Přeji pěkné páteční poledne, pod XY dozoruje P. Ž. na pobočce v Liberci, obv. L. D. V. byl obviněn a zadržen 22.10., podán návrh na vazbu 23.10.,24.10.propuštěn soudem, odškrtnuto jako vyřízená, takže asi bez stížnosti. Kontakt mailem je XY, přímý telefon XY. Velmi ráda pro Vás cokoli, pane doktore, bylo a je mi ctí s Vámi spolupracovat. Mějte klidný a odpočinkový víkend, H.Ř.”, ještě dne 31. 10. 2014 v 13:57 hod., předal I. E. zjištěné neveřejné v jím pod falešnou záminkou vylákané informace, prostřednictvím e-mailové schránky XY N. Q. H., kterému napsal zprávu na jeho e-mail XY, ve znění: „Pane H., L. o vás nevypovídal a L. trestní stíhání asi nakonec zastaví, proto také nebyl vzatý do vazby. Můžete být bez obav. To, že jste občas užíval vozidlo, které asi sloužilo pro potřeby pěstírny konopí, ale v jinou dobu, než kdy měla pěstírna fungovat, není trestné. Zdravím do Vietnamu. IE”,

g) H.V. T., H. T. T., N. P., P. D. H., dne 6. 1. 2015 v 10:20 hod., zaslal I. E. ze své pracovní e-mailové schránky XY M. K. žádost o lustraci osob na její email XY, ve znění: „M., mám několik proseb - ale nejdřív napiš, jak Ti to vše jde po padesátce? U mě to pak stálo za….CEV:vždy pro koho vazba i se sp.zn., tam, kde údaj je k dispozici H. V. T., XY, H. T. T., XY, N. P., XY, P. D. H., XY (blíže není) H. mi před odletem ( dnes se vracel do VSR) nechal peníze na platby KS – mohu Ti je zase poslat s vysvětlením, které měsíce chce zaplatit ? pokud ano, prosím číslo účtu. Nechal pro Tebe i nějakou částku (600 Kč) jako poděkování. Prosím také o rozsudek K. E. v elektronické podobě – její sp. zn. XY -- mám v odvolačce tři obžalované z této věci (XY) – V. H. T., V. T. N. a D. N. T. M., moc děkuji. A z té padesátky si nic nedělej, mně je pořád o 5 víc“

M. K. provedla dne 6. 1. 2015 v době od 12:03 hod. do 12:11 hod. lustrace osob H. V. T., H. T. T. a N. P., jako důvod lustrace uvedla odkaz na „§ 10 zák. č. 269/1994 Sb.“, a dne 6. 1. 2015 v 12:15 hod. zaslala ze svého emailu XY odpověď I. E. na jeho pracovní e-mail XY, ve znění: “H. V. T., XY VV Praha – Pankrác, vazba od 28.4.2014 PČR KŘ hl.m., XY, H. T. T., XY to samé jako první,

N. P., XY VV Praha – Pankrác, vazba od 1.6.2014, PČR NPC SKPV Praha 7, XY P. D. H., (blíže není) tak to máš smůlu, potřebuju datum narození,

h) T. H. H., N. V. D., D. B. D., B. T. A., N. D. H., N. N. Ch., L. T. V., dne 27. 11. 2014 v 15:20 hod., zaslal N. Q. H. ze své e-mailové schránky XY, I. E. na jeho soukromý e-mailový účet XY zprávu, s žádostí o informace k osobě, konkrétně ve znění: „Pane E., Můžete prosím podívat na T. H. H.,nar:XY má teď asi 09-12- 2014 jednání. Děkuji Vám a s pozdravem. H.”,

a) N. V. D., XY - není ve vazbě b) T. H. H., XY - už je ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, trest má do 24.01.2020 c) D. B. D., XY – není ve vazbě. S pozdravem IE”,

i) D. X. H., N. H. T., L. D. D., H. N. V., dne 16. 12. 2014 v 9:33 hod., zaslal I. E. ze svého pracovního e-mailu XY místopředsedovi Krajského soudu v Ústí nad Labem O. P., do jeho pracovní schránky XY e-mail, ve kterém ho žádá o poskytnutí informací, konkrétně ve znění: „O., kamaráde, mohu Tě s ohledem na neschopnost mé vedoucí i tajemnice pracovat s programem CESO (a já k němu nemám přístup) požádat o pomoc? Potřeboval bych u dvou Vietnamců (drogy – jak jinak) zjistit, zda nejsou aktuálně u nás stíháni I.“, na tuto zprávu odpověděl O. P. zprávou dne 16. 12. 2014 v 09:43 hod., za užití stejných e-mailových schránek, „Ahoj I., pošli mi jména, a když budeš vědět datum narození, tak to bude ještě lepší J. Tak pošli podklady, už jsem si otevřel CESO. O“,

j) D. D. T., dne 12. 1. 2015 v 8:32 hod., zaslal I. E. z e-mailu XY M. K., na její e-mail XY žádost o lustraci osoby, ve znění: „M., prosím, v CEV D. D. T.. Díky. A ještě jedno, co jsem zapomněl při telefonátu. Náš kolega R. P. mi zaslal “jako obvykle“ novoročenku. Asi si mě hodně oblíbil. Jak to s ním nakonec vypadá? Já myslel, že už je to skončené. I.“, na to M. K. I. E. odpověděla dne 12. 1. 2015 v 8:36 hod., že potřebuje k lustraci znát datum narození, načež jí I. E. ze schránky XY, na její e-mail XY dne 12. 1. 2015 v 8:55 hod. zaslal e-mail s doplněním údajů k osobě, ve znění: „Ano, M.,v mládí erotik, ve stáří sklerotik XY.“,

M. K. dne 12. 1. 2015 v 9:16 hod. provedla lustraci osoby D. D.

T. v CEVO, jako důvod lustrace uvedla odkaz na „§ 10 zák. č. 269/1994 Sb.“, a dne 12. 1. 2015 v 9:18 hod. zaslala I. E. do schránky XY e-mail ze schránky XY, ve znění: „Lepší už to nebude. Vazba VV P – Ruzyně od 02.07.2014 XY Obvodní soud Praha 6“,

k) N. L. P., N. S. S., dne 20. 4. 2015 v 17:19 hod. zaslal N. Q. H. z e-mailu XY na e-mail I. E. XY žádost o informace k osobám ve znění: „Pane E.,N. L. P.,nar:XY a syn N. S. S.,XY jsou ve vazbě případ v Kladně. A ještě N. L. H.,XY je ve Vietnamu, jsou příbuzný kdy ten H. odjel do Vietnamu pak tam zatkli ti dva, jestli ten H. může teď do ČR se vrátit bez problému. A můžete mi podívat na ti dva pokud mají nějaké šanci ? Děkuji a jsem s pozdravem. H“,

l) N. V. L., D. V. T., dne 17. 6. 2015 v 05:36 hod. zaslal N. Q. H. I. E. e-mail s žádostí o zjištění informací k osobám, e-mail zaslal z adresy XY na XY, ve znění: „Pane E.,můžete prosím podívat na N. V. L.,XY dostal 6 let a D. V. T.,XY který dostal 5 let. Děkuji Vám. S pozdravem. H“,

m) L. V. T., dne 15. 12. 2014 v 11:42 hod. zaslal I. E. e-mail M. K., ze schránky XY na XY, ve znění: „M., potřeboval bych v CEV L. T. V., nar. XY – pro koho, sp.zn. a kde případně od kdy. Díky I.“,

M. K. odpověděla I. E. za užití stejných emailových schránek dne 15. 12. 2014 v 13:00 hod. zprávou ve znění: „VV Praha – Ruzyně pro Krajský soud Praha XY ve vazbě od 31.10.2014“, dne 16. 12. 2014 v 11:20 hod. pak I. E. informoval N. Q. H., e-mailem ze schránky XY na email XY, ve znění: „Pane H.: 1. L. V. T. je ve vyhošťovací vazbě od 31.10.2014 - dostal totiž vedle trestu odnětí svobody také trest vyhoštění na dobu 5 let a po skončení trestu odnětí svobody neopustil ČR a zůstal tady, tak byl vydán zatykač a je teď ve vyhošťovací vazbě, na Vrchním soudě byla dne 5.12.2014 zamítnuta stížnost jeho družky do vzetí do vyhošťovací vazby. Teď lze očekávat, že v krátké době bude vyhoštěn z ČR.

n) N. P. H., T. V. S., dne 14. 4. 2016 zaslal N. Q. H. z e-mailového účtu XY I. E. zprávu, do jeho schránky XY, ve které ho žádá o zjištění informací, konkrétně ve znění: „Pane E., můžete prosím Vás zjistit T. V. S.,XY jeho žádost o propuštěni z vazby v jaké fázy. N. P. H., který dostal od Vás 3 roky kde teď nachází ve věznici.A ještě jednou posílám Vás ty jména s datumem narozeni N. A.,XY; V. Y.,XY; P. B., XY. XY. Moc Vám děkuji a S pozdravem.H”,

1. Proti soudci Vrchního soudu v Praze I. E. je orgány činnými v trestním řízení vedeno trestní stíhání pro pokračující zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pokračující zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku, pokračující přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zákoníku (na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 3. 2018) a pro pokračující zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pokračující přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018), jichž se měl dopustit skutky uvedenými ve výroku tohoto rozhodnutí. V současné době se posuzovaná věc nachází ve stadiu po podání obžaloby u Městského soudu v Praze, u něhož je vedena pod sp. zn. 10 T 4/2019.

2. Návrhem ze dne 13. 2. 2019 se obviněný I. E. obrátil na Nejvyšší soud s tím, že v posuzované věci jsou ve smyslu § 10 odst. 2 tr. řádu dány pochybnosti o tom, zda je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a zda není ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) tr. řádu trestní stíhání vedené proti jeho osobě nepřípustné. Úvodem odůvodnění svého návrhu poukázal na to, že je stíhán na základě dvou usnesení o zahájení trestního stíhání a že společně s ním bylo obviněno ještě dalších pět osob. Před vydáním prvního usnesení o zahájení trestního stíhání si policejní orgán vyžádal souhlas prezidenta republiky ve smyslu § 76 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále převážně jen „zákon o soudech a soudcích“), avšak v případě druhého usnesení o zahájení trestního stíhání policejní orgán nepožádal o souhlas prezidenta republiky. Chybějící souhlas prezidenta republiky s trestním stíháním pro skutky uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018 znamená podle obviněného překážku pokračování v trestním stíhání v dotčeném rozsahu.

3. Obviněný rovněž zpochybnil konání trestního stíhání na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 3. 2018. Vyslovil domněnku, podle níž jsou na místě pochybnosti, zda pro uvedené usnesení o zahájení trestního stíhání „byl vyžádán souhlas prezidenta republiky zákonně“. Žádost totiž obsahuje řadu chybných informací, jimiž byl prezident republiky podle názoru obviněného „podveden“. Jako příklad svědčící pro „absolutní neznalost trestního řádu policejním orgánem“ obviněný citoval dvě věty z textu odůvodnění žádosti, podle nichž obviněný jako soudce Vrchního soudu v Praze mohl ovlivňovat výši trestů uložených pachatelům trestných činů mj. v rámci řízení o jejich dovoláních, a to v případě věcí, o nichž je v prvním stupni příslušný rozhodnout okresní soud. Proti tomu se však obviněný I. E. ohradil, zdůraznil, že o dovoláních rozhoduje výlučně Nejvyšší soud a o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů pak krajské soudy. Takové jednání mu tedy policejní orgán přičítal zjevně neprávem a vznikly pochyby, zda žádost o souhlas prezidenta republiky s jeho trestním stíháním není v rozporu se zákonem, podobně jako fakt, že pro zahájení trestního stíhání v dubnu 2018 nebyl vyžádán souhlas prezidenta.

4. Závěrem obviněný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 11 Tz 124/98, uveřejněný pod č. 55/2000-I. Sb. rozh. tr., z jehož právních závěrů dovodil, že do doby rozhodnutí o jeho návrhu Nejvyšším soudem by neměly být konány žádné úkony trestního řízení mimo těch, jež vedou k rozhodnutí o tom, zda je nutný souhlas s trestním stíháním a v jakém rozsahu, neboť jiné úkony by byly neplatné.

5. Podáním ze dne 19. 2. 2019 obviněný I. E. doplnil svůj návrh na vydání rozhodnutí podle § 10 odst. 2 tr. řádu ze dne 13. 2. 2019, v němž korigoval své výhrady týkající se usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018 tak, že prezident republiky s ním vyslovil souhlas, avšak až po jeho vydání. Usnesení o zahájení trestního stíhání je datováno ke dni 4. 9. 2018, žádost ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu o souhlas s trestním stíháním obviněného byla prezidentovi republiky doručena 5. 9. 2018 a požadovaný souhlas pak prezident republiky udělil dne 6. 9. 2018. Vzhledem k tomu se obviněný domníval, že souhlas prezidenta republiky vydaný až po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání „činí toto usnesení neplatným“. Trestní stíhání pro skutky vymezené v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018 proto mělo být zastaveno. V další části doplnění svého návrhu v podstatě zopakoval své námitky uplatněné proti prvnímu usnesení o zahájení trestního stíhání.

6. Podle § 10 odst. 2 tr. řádu vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud. Na podkladě návrhu obviněného I. E. včetně jeho doplnění a obsahu trestního spisu vedeného nyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2019 tedy Nejvyšší soud přezkoumal všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí o něm a dospěl k závěru, že obviněný I. E. není v této trestní věci osobou vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu.

7. Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně. Podle § 10 odst. 1 tr. řádu z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.

8. Podle článku 82 odst. 1 Ústavy České republiky (zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí, přičemž podle článku 95 Ústavy jsou při rozhodování vázáni zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Shodně pak podle § 79 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni zákonem.

9. Dále je třeba připomenout ustanovení § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, z něhož vyplývá, že soudce lze trestně stíhat nebo vzít do vazby pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce jen se souhlasem prezidenta republiky. Svolení prezidenta republiky je v takovém případě nutné i v případě, kdy osoba, která trestný čin spáchala, již soudcovskou funkci nevykonává (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1998, sp. zn. 11 Tz 124/98, uveřejněný pod č. 55/2000 Sb. rozh. tr.). Omezení stíhatelnosti soudce je svým účelem obdobné důvodům hmotněprávní exempce poslanců a senátorů Parlamentu České republiky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 11 Tcu 67/2002, uveřejněné pod T 407, ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Základním smyslem institutu vynětí soudců z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je zajistit nezávislost rozhodování soudce, tj. aby byla vyloučena jeho obava, že pro své rozhodnutí učiněné jen podle zákona či mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu České republiky, a podle svého vnitřního přesvědčení, popřípadě pro jiné jednání související s výkonem soudcovské činnosti, kdy bude dodržovat zákon, bude trestně stíhán bez právních překážek jen tehdy, když z uvedených zásad vybočí závažným způsobem (viz již citované rozhodnutí č. 55/2000 Sb. rozh. tr.). Jde tedy o institut zabraňující účelovému stíhání soudců, který má vyloučit ovlivňování rozhodovací činnosti nátlakem na osobu soudce.

10. Trestní stíhání obviněného I. E. je přitom vedeno pro skutky popsané ve výroku tohoto rozhodnutí, jichž se měl dopustit při výkonu své funkce soudce, a proto bylo nezbytné opatřit souhlas prezidenta republiky s jeho trestním stíháním. Tak se také stalo, a to v případě obou usnesení o zahájení trestního stíhání, jež v této trestní věci byla vydána. Na podkladě žádosti Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování udělil prezident republiky dne 14. 2. 2018 souhlas s trestním stíháním (a vzetím do vazby) I. E., teprve poté policejní orgán - Národní centrála proti organizovanému zločinu, služba kriminální policie a vyšetřování, odbor zločineckých struktur, (dále jen ve zkratce „NCOZ“) usnesením ze dne 12. 3. 2018 zahájil trestní stíhání obviněného I. E. a dalších osob. Na základě šetření provedeného po zahájení trestního stíhání byly zjištěny další skutečnosti, jež nasvědčovaly pokračování, resp. spáchání další trestné činnosti obviněným I. E. v souvislosti s výkonem funkce soudce. Proto tentýž policejní orgán vydal dne 4. 9. 2018 druhé usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného I. E. (a obviněného N. Q. H.). Ve stejný den (až) sepsal ředitel NCOZ žádost o souhlas s dalším trestním stíháním I. E. adresovanou prezidentovi republiky. Přílohu této žádosti tvořil text usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018, v němž se žadatel vyjádřil mj. v tom smyslu, že vydané usnesení nebude oprávněným osobám doručováno, dokud nebude k dispozici souhlas prezidenta České republiky. Dne 6. 9. 2018 udělil prezident republiky souhlas s trestním stíháním obviněného I. E. i pro skutky uvedené ve druhém usnesení o zahájení trestního stíhání, jež bylo následně doručeno obviněnému I. E., který je převzal dne 18. 9. 2018, a jeho obhájkyni bylo doručeno přihlášením do datové schránky dne 13. 9. 2018.

11. Z obsahu trestního spisu tak vyplynulo, že obviněný ve svém doplnění návrhu na vydání rozhodnutí podle § 10 odst. 2 tr. řádu správně usměrnil své původní tvrzení ohledně udělení souhlasu prezidenta republiky s trestním stíháním na podkladě usnesení vydaného dne 4. 9. 2018. Tento souhlas prezident republiky totiž udělil, ale až dva dny po vydání usnesení o jeho zahájení policejním orgánem, tj. dne 6. 9. 2018. Podle názoru obviněného I. E. je takový postup v rozporu se zákonem a trestní stíhání pro skutky uvedené v tomto v pořadí druhém usnesení o zahájení trestního stíhání by mělo být zastaveno. Nejvyšší soud však uvedenému tvrzení nepřisvědčil.

12. K této výhradě obviněného Nejvyšší soud nejprve obecně připomene, že vynětí soudců z pravomoci orgánů činných v trestním řízení upravené v § 10 odst. 1 tr. řádu představuje tzv. částečnou procesní exempci vyplývající ze zákona. Tím je zákon o soudech a soudcích, který ve svém ustanovení § 76 odst. 1 stanoví, že pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky. Důvod částečné procesní exempce soudců z pravomoci orgánů činných v trestním řízení spočívá v jejich ústavním postavení (ve výkonu funkce soudce), a je projevem soudcovské nezávislosti zakotvené v čl. 82 Ústavy. Soudcovská imunita se váže výhradně k činům, jež soudce spáchal při výkonu nebo v souvislosti s výkonem funkce soudce, pro orgány činné v trestním řízení tak znamená omezení možnosti soudce stíhat za podmínek uvedených v § 10 odst. 1 tr. řádu. Pro ostatní trestné činy není třeba souhlasu prezidenta republiky (proto jde o tzv. částečnou procesní exempci). Protiprávní jednání soudce, jehož se dopustil při výkonu své funkce soudce nebo v souvislosti s ním, lze trestně stíhat pouze se souhlasem prezidenta republiky, tj. orgánu, který soudce do funkce jmenoval. Souhlas prezidenta tak není vázán na samotné rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu, nýbrž jde o souhlas s vlastním trestním stíháním, který umožňuje konat ho proti konkrétnímu soudci podle trestního řádu. Navrhovatel I. E. proto ve svém podání nesprávně argumentoval tím, že souhlas prezidenta republiky udělený až po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání policejním orgánem zakládá nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Prezidentovi republiky předkládá policejní orgán žádost o souhlas s trestním stíháním, v níž je vždy nutné vylíčit dosud známé skutkové okolnosti nasvědčující důvodnému podezření ze spáchání trestné činnosti. Je tudíž na úvaze prezidenta republiky, zda odhalené jednání soudce spáchané při výkonu nebo v souvislosti s výkonem funkce soudce má být prověřeno, objasněno, případně sankcionováno v rámci trestního řízení. Smyslem soudcovské nezávislosti garantované v čl. 82 Ústavy je určitá ochrana soudců, aby mohli vykonávat své povolání bez politických či společenských zásahů a případného ohrožení jejich postavení a funkce. Teprve souhlas prezidenta republiky umožní trestní postih soudce, znamená tudíž zásah do soudcovské imunity, neboť je třeba zajistit, aby v případech, kdy soudce vybočí při výkonu své funkce zásadním způsobem ze zákonných pravidel, mohlo dojít k vyvození jeho trestní odpovědnosti za trestný čin, který spáchal při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce. Není pochyb o tom, že podezření ze spáchání trestné činnosti soudcem při výkonu jeho funkce je velmi závažná situace, jež by měla být důsledně objasněna tak, aby podezření byla v řádném trestním řízení buď rozptýlena, nebo by měla být u soudce vyvozena trestní odpovědnost. Ustanovení § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích tak představuje určitou výjimku z ústavně garantované ochrany výkonu soudcovské funkce. Činí tak způsobem, který má zabránit případné nejistotě soudců při vykonávání jejich povolání tak, aby byla vyloučena možnost prosazení politické vůle či jiných soukromých a společenských zájmů prostřednictvím soudních rozhodnutí. Na druhé straně však v případech, kdy vznikne důvodné podezření z nedovoleného jednání soudce, které nasvědčuje spáchání trestného činu, musí existovat nástroj, jak takové počínání soudce odhalit a zákonnou cestou postihnout. Určitým garantem vyloučení uvedené možnosti negativního působení na soudcovské rozhodování je proto podmínka přípustnosti trestního stíhání soudce spočívající v udělení souhlasu prezidenta republiky. Je přitom zřejmé, že zákon předpokládá souhlas s trestním stíháním jako celkem, tedy jako částí trestního řízení, jež navazuje na fázi prověřování podezření o spáchání trestného jednání, v níž dochází k vyšetřování relevantních okolností trestné činnosti, přičemž je nutno umožnit obviněnému nebo jeho obhájci účast u jednotlivých procesních úkonů. Prezidentův souhlas tedy není možné vztahovat pouze k jedinému úkonu spočívajícímu ve vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, byť se jím zahajuje trestní stíhání jako stadium trestního řízení, s jehož vlastním průběhem prezident republiky žádný souhlas neuděluje. Jak již ve své rozhodovací praxi konstatoval Ústavní soud, pokud souhlas prezidenta republiky s trestním stíháním soudce byl vyžádán a udělen řádně a neprodleně, není důvod pro zastavení trestního stíhání. Ústavní soud se přiklonil v této otázce k materiálnímu přístupu a výkladu právních norem podle jejich účelu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 164/05). Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že v citovaném řízení o ústavní stížnosti šlo o prodlevu patnácti dnů od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání policejním orgánem do vyjádření souhlasného stanoviska s trestním stíháním prezidentem republiky. Přesto Ústavní soud označil za „absurdní možnost“ zastavit trestní stíhání stěžovatele z důvodu udělení souhlasu prezidentem až po zahájení trestního stíhání (a to dokonce za situace, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání bylo stěžovateli doručováno ještě před souhlasem prezidenta, což bylo zhojeno opakovaným doručením po souhlasném vyjádření prezidenta republiky). Samotný fakt, že v nyní posuzované věci obviněného I. E. udělil prezident republiky souhlas s trestním stíháním obviněného dva dny po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy nemůže automaticky vyvolat nezákonnost trestního stíhání a vést k jeho zastavení, jak tvrdil navrhovatel. Jestliže přitom nedošlo k porušení zákona nebo ústavních práv obviněného, je třeba naplnit smysl a účel zákona a v takto závažném případě, jakým je důvodné podezření z páchání trestné činnosti osobou soudce při výkonu jeho funkce, umožnit projednání věci v řádném trestním řízení.

13. Také další okolnosti podporují názor, podle něhož udělení souhlasu prezidentem republiky s trestním stíháním obviněného I. E. dva dny po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání se nepříčí smyslu a účelu zákona, resp. ustanovení § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Nelze totiž přehlédnout, že u skutku pod bodem 1. popsaného v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018 mělo jít o pokračující trestnou činnost ve vztahu ke skutkům uvedeným v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 3. 2018. S tímto v pořadí prvním trestním stíháním udělil prezident republiky souhlas ještě před rozhodnutím policejního orgánu o jeho zahájení. Skutkové okolnosti vyjadřující skutek pod bodem 2. usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018 jsou výsledkem zjištění učiněných zejména na základě výsledků domovních prohlídek a dalších úkonů provedených orgány činnými v trestním řízení po zahájení trestního stíhání na podkladě usnesení ze dne 12. 3. 2018. Existuje tedy zjevná návaznost a věcná spojitost mezi oběma rozhodnutími policejního orgánu a stejně tak je nezpochybnitelným faktem, že v době mezi vydáním druhého usnesení o zahájení trestního stíhání dne 4. 9. 2018 a udělením souhlasu s tímto trestním stíháním dne 6. 9. 2018 nebyly provedeny žádné procesní úkony, tudíž obviněný ani jeho obhájkyně nebyli zkráceni na svých procesních právech. Vzhledem k výše uvedenému je tedy zřejmé, že názor obviněného I. E. o nutnosti zastavit jeho trestní stíhání pro skutky uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 9. 2018 nemohl obstát. Obecně je třeba trvat na respektování zákonné procesní úpravy, která podmiňuje konání trestního stíhání u osob, jež jsou jinak podle § 10 odst. 1 tr. řádu vyňaty z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, udělením souhlasu oprávněného orgánu (u soudce prezidenta republiky), jak předpokládá ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) tr. řádu. V dané věci policejní orgán NCOZ vyžádal souhlas prezidenta republiky s trestním stíháním obviněného v den, kdy posuzované usnesení o zahájení trestního stíhání vydal, přičemž bezprostředně poté předložil své rozhodnutí Kanceláři prezidenta republiky. Prezident republiky vyhověl žádosti orgánu činného v trestním řízení a bezodkladně udělil souhlas s trestním stíháním I. E.. Tento časový sled úkonů policejního orgánu, jehož výsledkem bylo udělení souhlasu s trestním stíháním obviněného I. E., nepředstavuje porušení zákona, jaké v něm spatřoval navrhovatel, nic proto nebrání pokračování v trestním stíhání tohoto obviněného.

14. Pokud jde o namítanou nezákonnost (spíše o nepravdivá tvrzení) žádosti o souhlas prezidenta republiky s trestním stíháním a vzetím do vazby obviněného I. E. ze dne 13. 2. 2018, jež se týkala v této věci v pořadí prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, ani tato výhrada nemohla v řízení o návrhu podle § 10 odst. 2 tr. řádu před Nejvyšším soudem obstát.

15. Obviněný I. E. citoval ve svém podání části odůvodnění této žádosti předložené prezidentu republiky, které skutečně jsou v rozporu se zákonem vymezeným rozsahem pravomocí a působnosti funkce soudce vrchního soudu. Řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku je v trestním řádu upraveno v hlavě sedmnácté a podle § 265c tr. řádu rozhoduje o dovolání Nejvyšší soud. Žadatel z uvedeného nesprávného tvrzení dovozoval, že obviněný jako soudce Vrchního soudu v Praze může ovlivňovat kromě trestních věcí, v nichž je konáno odvolací řízení, také věci projednávané v dovolacím řízení, k jejichž rozhodování byly v prvním stupni příslušné okresní soudy v územní působnosti Vrchního soudu v Praze. Lze se tedy ztotožnit s obviněným, pokud poukázal na zjevně nepravdivé informace, které však samy o sobě neměly žádnou vazbu na skutek, pro který mělo být trestní stíhání obviněného I. E. zahájeno. Spíše se týkaly možného pokračování v trestné činnosti jako jednoho z důvodů uvalení vazby na obviněného, konkrétně podle § 67 písm. c) tr. řádu. Tyto zjevné neznalosti trestního řádu však nelze oddělit od zcela korektních informací vyplývajících z další části odůvodnění žádosti, jež charakterizují konkrétní skutkovou podstatu jednání obviněného, pro něž policejní orgán hodlal zahájit trestní stíhání obviněného v návaznosti na dosud zjištěné výsledky prověřování podezření z trestné činnosti I. E.. Vyplývá z nich, že obviněný je důvodně podezřelý z manipulace výsledků odvolacího řízení, v němž byl činný jako předseda senátu Vrchního soudu v Praze, a to v prosazování zájmu konkrétních obviněných osob (odsouzených soudem prvního stupně) zejména ve vztahu k výši a druhu trestů uložených soudem prvního stupně, a měl tak činit za úplatu. Evidentně pro zdůraznění společenské škodlivosti takového jednání žadatel upozornil na široký záběr rozhodovací činnosti Vrchního soudu v Praze s pomocí nesprávného argumentu o příslušnosti k rozhodování o dovolání, ale také správný argument o „matení“ soudů nižších stupňů, jejichž rozhodnutí byla v předmětných kauzách nečekaně rušena a které pak měly ztíženou pozici rozpoznat, jaká je správná „tendence“ při rozhodování o trestu. Tyto veškeré údaje měl tedy prezident republiky k dispozici na podkladě jemu předložené žádosti ze dne 13. 2. 2018.

16. Z hlediska ustanovení § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je zásadní, že ředitel NCOZ ve své žádosti o souhlas prezidenta republiky s trestním stíháním obviněného vymezil skutky, z jejichž spáchání byl obviněný důvodně podezřelý a jež měly naplňovat skutkovou podstatu pokračujících zvlášť závažných zločinů zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku, kterých se měl obviněný dopustit nepochybně při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s jejím výkonem. Ve smyslu citovaného ustanovení zákona o soudech a soudcích totiž prezident republiky uděluje souhlas s trestním stíháním pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce. Prezident republiky tedy nutně hodnotí především samotné činy, resp. skutky osob, pro jejichž spáchání bude souhlasit s trestním stíháním soudce či odepře souhlas. Není pochyb o tom, že skutky byly v žádosti dostatečně určitě popsány včetně jejich právní kvalifikace tak, aby prezident republiky byl schopen posoudit charakter a povahu trestné činnosti, z níž je obviněný podezřelý, dobu páchání, četnost útoků, případně motiv či pohnutku a zejména intenzitu porušení trestního zákona, jakož i souvislost skutků s výkonem funkce soudce. Případné další informace uvedené v žádosti o souhlas s trestním stíháním nejsou z hlediska udělovaného souhlasu prezidentem podstatné ani nepodléhají jakémukoli přezkoumávání, což ostatně konstatoval v zastoupení prezidenta republiky i V. P., ředitel odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky, v písemné odpovědi ze dne 20. 2. 2019 na dopis obviněného I. E. adresovaný Kanceláři prezidenta České republiky. V něm obviněný žádal o zpětvzetí uděleného souhlasu s jeho trestním stíháním právě z důvodů nepravdivých tvrzení tehdejšího ředitele NCOZ, který v odůvodnění žádosti přednesl nesprávné informace o pravomoci obviněného ovlivňovat jak rozhodování o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím okresních soudů, tak o dovoláních (v dopise citoval stejné části žádosti, jak jsou stručně shrnuty v bodě 15. tohoto usnesení). Oba dokumenty, dopis obviněného ze dne 7. 2. 2019 i odpověď Kanceláře prezidenta republiky ze dne 20. 2. 2019 obviněný poskytl Nejvyššímu soudu v průběhu řízení o rozhodnutí podle § 10 odst. 2 tr. řádu.

17. Z vyjádření ředitele odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky vyplývá, že prezident republiky před svým rozhodnutím o žádosti orgánu činného v trestním řízení o souhlas s trestním stíháním soudců nevede žádná šetření ani neověřuje odůvodnění takové žádosti. Je možné dodat, že i kdyby prezident republiky považoval za nutné opatřit si vysvětlení či doplnění informací tvrzených v žádosti o souhlas s trestním stíháním, jistě by se obrátil na vlastní odborný aparát, tedy právě odbor legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky. Nicméně, ať už by prezident republiky za asistence svého odborného aparátu odhalil či neodhalil obviněným vytýkané nedostatky v odůvodnění žádosti, zásadní pro jeho rozhodování byly konkrétní skutkové okolnosti, pro něž mělo být nebo bylo v dané věci zahájeno trestní stíhání. Prezident republiky udělil zcela v souladu se zákonem souhlas s trestním stíháním obviněného I. E., jak bylo potvrzeno i samotnou Kanceláří prezidenta republiky v rámci shora zmíněné odpovědi na dopis obviněného ze dne 7. 2. 2019. Mimo jiné z jejího obsahu reagujícího na shodné výhrady obviněného vyplývá, že případné nepravdy uvedené v žádosti policejního orgánu a jejich vliv na průběh vlastního trestního řízení či jeho výsledek může obviněný uplatnit v rámci své obhajoby, avšak nemohou vyvolat případnou změnu prezidentova rozhodnutí o vyslovení souhlasu s trestním stíháním obviněného.

18. Nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí o návrhu obviněného Nejvyšší soud podotýká, že pokud obviněný učinil součástí své žádosti argumenty týkající se samotné povahy protiprávního jednání, pro které je trestně stíhán (např. nižší společenskou škodlivost), nepřísluší Nejvyššímu soudu v řízení podle § 10 odst. 2 tr. řádu se jakkoli vyjadřovat k samotnému obvinění, jeho důvodnosti či dokonce míře společenské škodlivosti stíhaného jednání. Jde o argumenty, které tvoří součást obhajoby obviněného v průběhu trestního řízení a nic mu nebrání je uplatňovat v rámci výkonu svých procesních práv.

19. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že obviněný interpretoval rozhodnutí publikované pod č. 55/2000 Sb. rozh. tr. nepřiléhavým způsobem, resp. v rozporu s jeho skutečným obsahem. Tvrdil totiž, že podle citovaného judikátu není možné konat jakékoli úkony trestního řízení (pod sankcí jejich neplatnosti) v době od podání návrhu na vydání rozhodnutí podle § 10 odst. 2 tr. řádu do doby, než o něm bude Nejvyšším soudem rozhodnuto. S takovým výkladem však dovolací soud nesouhlasí. Pokud se Nejvyšší soud v citovaném judikátu vyjadřoval o nemožnosti provádět úkony trestního řízení, bylo tomu tak v souvislosti s opatřováním souhlasu oprávněné osoby (v této trestní věci je jí prezident republiky) s trestním stíháním. Pro přesnost lze citovat: „Právní stav, kdy je zřejmé, že je třeba k trestnímu stíhání opatřit souhlas a čeká se na vyžádané vyjádření oprávněného orgánu, pouze dočasně brání zahájení trestního stíhání nebo brání v pokračování v trestním stíhání v tom smyslu, že by se dělaly jiné úkony, než je právě opatřování souhlasu.“. Protože však v dané trestní věci obviněného I. E. byl k trestnímu stíhání pro skutky popsané v obou usneseních o jeho zahájení udělen souhlas oprávněnou osobou, trestní řízení mohlo pokračovat bez nutnosti vyčkávat s prováděním dalších úkonů na rozhodnutí Nejvyššího soudu o návrhu obviněného podle § 10 odst. 2 tr. řádu (byť je nanejvýš žádoucí, aby pochyby o vynětí obviněného z pravomoci orgánů činných v trestním řízení byly odstraněny co nejdříve).

21. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze uzavřít, že na podkladě žádosti policejního orgánu udělil dne 14. 2. 2018 prezident republiky souhlas s trestním stíháním obviněného I. E., které bylo poté zahájeno dne 12. 3. 2018. K dalšímu trestnímu stíhání zahájeném usnesením ze dne 4. 9. 2018, vydal prezident republiky souhlas dne 6. 9. 2018. Přestože tedy nebyl souhlas oprávněného orgánu udělen před vydáním druhého rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o zahájení trestního stíhání, nejde o situaci předpokládanou v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) tr. řádu, jejímž důsledkem by byla nepřípustnost trestního stíhání obviněného I. E.. Významné pro posouzení zákonnosti konání trestního stíhání totiž bylo samotné udělení souhlasu prezidenta republiky, byť k němu došlo až (pouhé) dva dny po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Nejvyšší soud proto rozhodl o návrhu obviněného podle § 10 odst. 2 tr. řádu tak, že obviněný I. E. není vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro skutky uvedené ve výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 18. 4. 2019 JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu