4 Tdo 932/2020

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. G., nar. XY, Rakouská republika, trvale bytem XY, t. č. v PN XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 9 To 164/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 4 Nt 26022/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. G. odmítá.

Usnesen í m Obvodn í ho soudu pro Prahu 8 bylo A. G. (d á le jen „ obvin ěný“ nebo „ dovolatel “ ) podle § 351a odst. 1 tr. ř. p ř em ěně no ochrann é l éč en í ambulantn í psychiatrick é, kter é mu bylo ulo ž eno dne 11. 5. 2016 usnesen í m Obvodn í ho soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 Nt 4008/2015, ve spojen í s usnesen ímMě stsk é ho soudu v Praze ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 8 To 278/2016, na formu l éč by ú stavn í.

M ě stsk ý soud v Praze sv ý m usnesen í m ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 9 To 164/2020, podle § 149 odst. 1 p í sm. a) tr. ř. napaden é usnesen í zru š il a znovu rozhodl tak, ž e podle § 351a odst. 1 tr. ř. ve spojen í s § 99 odst. 5 tr. z á kon í ku se u obvin ěné ho p ř em ěň uje ochrann é l éč en í psychiatrick é, kter é mu bylo ulo ž eno dne 11. 5. 2016 usnesen í m Obvodn í ho soudu pro Prahu 4 pod. sp. zn. 0 Nt 4008/2015 ve spojen í s usnesen ímMě stsk é ho soudu v Praze ze dne 26. 7. 2016, sp. zn 8 To 278/2016, na formu l éč by ú stavn í.

Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), j) a k) tr. ř.

V od ů vodn ění sv é ho dovol ání uvedl, ž e nebyly spln ě ny v š echny podm í nky podle § 99 tr. z á kon í ku, nebo ťvp ří pad ěpř em ě ny formy ochrann é ho l éč en í mus íbýt spln ě ny podm í nky dle n ě kter é ho z uveden ý ch ustanoven í a toto konkr é tn í ustanoven í mus íbýt obsa ž eno ve v ý roku usnesen í. Dovolatel tedy nam ítá, ževý rok usnesen íMě stsk é ho soudu v Praze je ne ú pln ý, kdy ž neobsahuje ustanoven í tr. z á kon í ku, dle kter ý ch bylo postupov á no. D á le odkazuje na zn ění § 134 odst. 1 p í sm. c) tr. ř.

Obvin ěný se d á le domn ívá, ž e nebyly spln ě ny z á konn é podm í nky pro p ř em ě nu, resp. pro ulo ž en í ochrann é ho opat ř en í ve form ě ú stavn í. Vzhledem k tomu, ž e se jedn á o razantn í omezen í osobn í svobody, mus íbýt pe č liv ě zva ž ov á na a prok ázá na p ř im ěř enost takov é ho omezen í. M á za to, ž e jeho pobyt na svobod ě nen í nebezpe čnýa žá dn é okolnosti tomu nenasv ědč uj í. Od p ů vodn í ho ulo ž en í ochrann é ho opat ř en í v ambulantn í form ě nesp á chal žá dn ý trestn ý č in, neexistuje zde žá dn ýdů vod pro domn ě nku, ž e by byl pro sv é okol í nebezpe čný. M á za to, ž e proveden ý m dokazov áním nebyly prok ázá ny skute č nosti tvrzen é v od ů vodn ění napaden é ho usnesen í. Dovolatel m á za to, ž e vzhledem k tomu, ž e jde ozá sadn í omezen í jeho osobn í svobody, nelze vych á zet pouze z domn ě nek čizávěrůoš et ř uj ícílé ka ř ky, nebo ť takov ý postup otev írá prostor pro neomezenou libov ů li jedin é osoby. Hodnocen í jeho zdravotn í ho stavu, vlivu u ží vání amfetaminu, v ý voj du š evn í ho onemocn ěníip ří padn á nebezpe č nost jeho pobytu na svobod ě by m ě ly být hodnoceny aktu á ln í m znaleck ý m posudkem, a nikoli znaleck ý m posudkem star ší mpě ti let.

Vzhledem k v ýš e uveden é mu obvin ěný navrhuje, aby Nejvy šší soud rozhodl tak, ž e se usnesen íMě stsk é ho soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, č. j. 9 To 164/2020, zru š uje avěc se vrac í Obvodn í mu soudu pro Prahu 8 k nov é mu projedn ánía rozhodnut í.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“ ). K tomuto uvedl, že se především zabýval jeho přípustností, citoval § 265a odst. 1 tr. ř., který stanovuje přípustnost dovolání. Konstatoval, že v dané věci nebylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, ale toliko o změně formy již dříve uloženého ochranného léčení. Nejednalo se tak o meritorní rozhodnutí ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., proti nimž je dovolání přípustné. Napadené rozhodnutí není rozhodnutí ve věci samé, takže proti němu není přípustné dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř.

Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 4 Tdo 259/2019, ze kterého tento názor vychází. Tento názor je namístě i přesto, že dovolatel byl v písemném vyhotovení nyní napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 9 To 164/2020, nesprávně poučen, že dovolání proti němu přípustné je. K tomuto odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1127/2017 a 3. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 438/2017.

Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného není přípustné. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Proto nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádná jiná (další) rozhodnutí, která do uvedeného okruhu nepatří.

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 9 To 164/2020 a předcházejícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 4 Nt 26022/2020, bylo rozhodnuto toliko o změně formy dříve uloženého ochranného opatření. Jak je stanoveno taxativním výčtem § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., nejednalo se o rozhodnutí ve věci samé, proti kterému je možné podat dovolání. Napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé a dovolání proti němu není přípustné. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 4 Tdo 259/2019, publikované pod č. 34/2019 Sb. rozh. tr., stejně tak jako na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014, případně Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. 6 Tdo 250/2016 nebo ze dne 31. 1. 2018 sp. zn. 8 Tdo 50/2018 či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 3951/14.

Ani skutečnost, že v usnesení odvolacího soudu byl obviněný nesprávně poučen o možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu, nemá na tuto skutečnost vliv, neboť nikomu nelze přiznat větší rozsah práv, než vyplývá ze zákona (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1127/2017).

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 15. 9. 2020 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu