6 Tdo 69/2020

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2020 o dovoláních, která podali obvinění M. B., nar. XY v XY, bytem XY, L. M., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve VTOS ve Věznici Praha - Ruzyně, P. H., nar. XY v XY, bytem XY, a P. G., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve VTOS ve Věznici Praha - Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 2/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. B., L. M. a P. G. odmítají.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá. Odůvodnění:I.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 73 T 2/2015, byli obvinění M. B., T. P., L. M., J. M., P. H., P. H. a P. G. uznáni vinnými pokusem zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se dopustili tím, že: „po předchozí vzájemné dohodě a po rozdělení úkolů, kdy všichni si byli vědomi svého jednání a svého podílu na něm a v úmyslu získat pro sebe prospěch velkého rozsahu, účelově obž. T. P., L. M. a J. M. v součinnosti se zprostředkovatelem P. R., nar. XY, založili notářským zápisem ze dne 26. 11. 2008 u notářky JUDr. Jaroslavy Vocelové, v kanceláři v XY, XY, společnost M.., se sídlem XY, IČ: XY, která byla zapsána do obchodního rejstříku dne 12. 12. 2008 a jejímž jednatelem ustanovili obž. M. B., který měl roli tzv. „bílého koně“, kdy současně při vzniku této společnosti pomocí padělaného potvrzení o složení základního vkladu vystaveného společností Komerční banka a.s., Oblastní pobočka Václavské náměstí 42, Praha 1, které pro tento účel v blíže nezjištěné době a na blíže nezjištěném místě vyhotovil obž. P. H., v té době zaměstnanec společnosti Česká spořitelna, a.s., Komerční centrum Rytířská 29, Praha 1, deklarovali u zápisu do obchodního rejstříku základní jmění společnosti ve výši 75.000.000,- Kč, ačkoliv touto finanční hotovostí společnost nedisponovala, a toto učinili v úmyslu přimět společnost I., se sídlem XY, IČ: XY, jejímž předmětem činnosti je financování komerčních nemovitostí prostřednictvím leasingu, zastoupenou J. R., nar. XY, M. K., nar.    XY, a Z. O., nar. XY, k rozhodnutí uzavřít leasingovou smlouvu mezi společnostmi M. a I., kdy společnost I. by financovala nákup souboru nemovitostí logistického areálu bývalé tabákové továrny v Hodoníně od prodávajícího, společnosti G., se sídlem XY, XY, IČ: XY a jménem které jednal z pozice předsedy představenstva obž. P. G., a to v celkové výši 195.000.000,- Kč s tím, že by společnost M. prostory areálu využívala a pronajímala podnikatelským subjektům z hodonínského regionu, kdy při několika jednáních předcházejících uzavření kupní a leasingové smlouvy, která proběhla v Brně a v Praze v sídle společnosti I. v období od 30. 4. 2008 do 11. 12. 2008, deklarovali schopnost pravidelně splácet leasingové splátky před pracovníky společnosti I., předložením padělaných podnájemních smluv, které pro tento účel opatřil obž. P. H., obž. J. M. a obž. T. P., a na kterých jako zájemce o podnájem uvedli podnikatelské subjekty z Hodonína a jeho okolí, přestože ve skutečnosti žádné smlouvy o podnájmu neuzavřeli, a toto činili v úmyslu vzbudit u zástupců společnosti I. dojem, že je transakce pro společnost I. bezpečná, když k podpisu kupní smlouvy mezi společností G., a společností I. dne 11. 12. 2008 předložil obž. P. G., v té době již pouze člen představenstva společnosti G., neboť z pozice předsedy představenstva již byl valnou hromadou odvolán 3. listopadu 2008, kupní smlouvu, na které byl padělaný podpis předsedy představenstva společnosti G., P. V., nar. XY, který o prodeji logistického areálu bývalé tabákové továrny XY v Hodoníně společnosti I. nevěděl, a ve které uvedl obž. P. G. v článku III. kupní smlouvy jako číslo účtu společnosti G., na kterou měla být kupní cena společností I. uhrazena, číslo svého vlastního soukromého účtu č. XY vedeného u Československé obchodní banky, a.s., a společně se tak obžalovaní M. B., T. P., L. M., J. M., P. H., P. H. a P. G. pokusili vylákat ze společnosti I., finanční plnění ve výši 195 000 000,- Kč, kdy jednání uvedených bylo před uvolněním finančních prostředků ve prospěch účtu obž. P. G. odhaleno pracovníky společnosti I. a v důsledku toho k finančnímu plnění ze strany této společnosti nedošlo a škoda na majetku nevznikla“.

2. Obviněný M. B. byl za tento pokus zvlášť závažného zločinu podvodu odsouzen podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena jakékoliv obchodní společnosti nebo družstva na dobu pěti let.

3. Obviněný L. M. byl odsouzen za tento pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), b) tr. zák., spáchaný ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 3 T 49/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 5 To 284/2015, a za sbíhající se zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 9 To 91/2016, podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zprostředkování nákupu a prodeje nemovitostí v trvání sedmi let. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 9 To 91/2016, a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 3 T 49/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

4. Obviněný P. H. byl odsouzen za tento pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), b) tr. zák., spáchaný ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 3 T 49/2014, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 5 To 178/2015, a za sbíhající se pomoc k třem samostatným zločinům úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a), c) tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. 1 T 11/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 9 To 45/2016, podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 9 To 45/2016, a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 3 T 49/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

5. Obviněný P. G. byl odsouzen za tento pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a za sbíhající se přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 19 T 104/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 9 To 473/2014, podle § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena jakékoliv obchodní společnosti nebo družstva na dobu tří let. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 9 To 473/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

6. Dále bylo rozhodnuto o uložení trestů obviněným J. M. a P. H. U obviněného T. P. bylo podle § 44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu, který mu byl uložen dříve.

7. Odvolání, jež proti uvedenému rozsudku podali obvinění M. B., L. M., P. H., P. H. a P. G., byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.II.

8. Proti shora citovan é mu usnesen í Vrchn í ho soudu v Praze podali obvin ěníM. B., L. M., P. H. a P. G. dovol ání.

9. Obvin ěnýM. B. ve sv é m dovol ání uplatnil dovolac ídů vody podle § 265b odst. 1 p í sm. d), e) a g) tr. ř. K dovolac í mu d ů vodu podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. uvedl, ž e nespr á vn é pr á vn í posouzen í skutku spat ř uje ve skute č nosti, žeač koliv bylo ve v ě ci provedeno rozs á hl é dokazov ání, nebylo t í mto prok ázá no, ž e by se dopustil trestn é č innosti tak, jak je pops á na ve v ý roku napaden é ho rozhodnut í. Ve vylou č en évě ci, kterou rozhodoval Krajsk ý soud v Hradci Kr á lov é, bylo konstatov á no, ž e spolupracuj ící obvin ěnýT. P. je osobou nev ě rohodnou, tedy vté to v ě ci jej nelze pova ž ovat za osobu v ě rohodnou. Podle obvin ěné ho byla poru š ena ustanoven í trestn í ho z á kona azá kon í ku, byla poru š ena i procesn í ustanoven í a popis skutk ů naprosto neodpov ídá zji štěným skute č nostem, přič em žvš echna tato pochyben í maj í vliv na kone čné rozhodnut í o vin ě a trestu.

10. K dovolac ímdů vod ů m podle § 265b odst. 1 p í sm. d) a e) tr. ř. uvedl, ž e byla poru š ena ustanoven í o jeho p ří tomnosti u hlavn í ho l íč en í a ve ř ejn é ho zased ání, přič em ž trestn í st íhání bylo proti n ě mu vedeno p ř esto, ž e podle z á kona bylo nep ří pustn é, nebo ť nebyl schopen úč asti u soudn í ho jedn ání, co ž potvrzuje znaleck ý posudek Doc. MUDr. Vladim í ra Pidrmana. Soud prvn í ho stupn ě jej v š ak v pr ůbě hu ří zen í ned ů vodn ě zpochyb ň oval a nebral v potaz s poukazem na to, ž e byl vypracov á n pro jin é ří zen í, by ť se jednalo o trestnou č innost druhov ě obdobnou, a vych á zel pouze ze znaleck é ho posudku znalce MUDr. Ji ří ho Š varce, a č koliv obhajoba nam í tala jeho podjatost. Podle obvin ěné ho si nal é zac í soud ve sv ý ch vyj ádř en í ch ohledn ě jeho psychick é ho stavu opakovan ě odporuje, nep ř ihl íží k d ří věj ší mu posudku a znaleck é mu zkoum ání ze strany MUDr. Zahradn íč kov é a Doc. MUDr. Pidrmana, kter é prokazuje, ž e psychick ý mi probl é my trp ě l dlouho p ř ed tím, ne ž bylo zah á jeno trestn í st íhánívté to v ě ci, aže tedy trestn í st íhání nen í a nem ůž ebýt spou š t ěč em jeho psychick ý ch pot íží, jímž byla d ů vodn á obava o ž ivot s ohledem na vysoce aktu á ln í hrozbu prok á zanou v p ří slu šném trestn í m ří zen ítý kaj ícím se p ří pravy jeho vra ž dy. Tato skute č nost spole čněs predispozic í byla spou š t ěč em jeho probl émů, kter é vedly k neschopnosti úč astnit se soudn í ch jedn ání. Tyto skute č nosti byly zji ště ny samotn ý m soudem, kdy znalec MUDr. Ji ří Š varc dosp ělv podstat ě ke stejn é mu závě ru jako Doc. MUDr. Vladim í r Pidrman, ale na rozd í l od něj je p ř esv ědč en, ž e obvin ěný je schopen úč asti u soudn í ho jedn ání.

11. D á le obvin ěný uvedl, ž e byl dolo ž en revizn í znaleck ý posudek podan ý Psychiatrickou nemocnic í Bohnice ve v ě ci Krajsk é ho soudu v Hradci Kr á lov é, kter ý je v š ak v rozporu se z á konem o znalc í ch. Obhajoba opakovan ě nam í tala, ž e MUDr. Ji ří Š varc pracuje vté to nemocnici, vypracov á val na obvin ěné ho znaleck ý posudek ohledn ě jeho du š evn í ho stavu a je t ěž ko p ř edstaviteln é, ž e by v jin évě ci zm ě nil sv ůjná zor. Krajsk ý soud v Hradci Kr á lov épři zad ávání revizn í ho posudku ve sv évě ci nevyhov ělná mitk á m obhajoby, nicm éně upozornil Bohnick ý ú stav na skute č nost, ž e by se MUDr. Ji ří Š varc nem ě l pod í let na znaleck é m zkoum ání pod í let, p ř esto nakonec znaleck ý posudek akceptoval. MUDr. Ji ří Š varc mělsám, pro pom ěrkvě ci, odm í tnout jak ý koliv pod í l na ú stavn í m posudku Bohnick é nemocnice, nebo ť takto v ě dom ěpř ezkoum á val sv ů j vlastn í posudek, kter ý vypracov á val, by ť v jin é trestn ívě ci.

12. N á sledn ě dovolatel zd ů raznil, ž e mu jeho zdravotn í stav znemo ž nil uplatn ěníú stavn ě zaru č en ý ch pr á v na obhajobu aže se podrobil i zkoum ání posudkov é komise ohledn ěpř izn ání invalidn í ho d ů chodu, kter ý mu byl skute čněpř izn á n pr ávěspř ihl é dnut ímk du š evn í chorob ě, a to zp ě tn ě od roku 2009, co ž zcela vylu č uje závě ry MUDr. Ji ří ho Š varce, ž e du š evn í porucha nastala ažv souvislosti s trestn í m ří zen í m. M á tak za z ř ejm é, ž e nebyl schopen úč asti u soudn í ho jedn ání, a nem ě lo být tedy ohledn ěněj jedn á no a rozhodov á no. Podle jeho n á zoru pak do š lo ve v ě ci i k procesn í m pochyben í m, a to p ř edev ší m č ten í m protokol ůpři hlavn íml íč en í po spojen ívě ci. Dodal je ště, ž e nikdy nesouhlasil s jedn ánímv jeho nep ří tomnosti, nebo ť nebyl schopen takov ý souhlas dát.

13. Vzhledem k v ýš e uveden ý m skute č nostem obvin ěnýM. B. navrhl, aby Nejvy šší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zru š il napaden é usnesen í Vrchn í ho soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 5 To 43/2018-2120, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zru š il ivš echna dal ší rozhodnut í na citovan é rozhodnut í obsahov ě navazuj ící, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. p ř ik á zal Vrchn í mu soudu v Praze nov é projedn ánía rozhodnut ívě ci.

14. Obvin ěnýL. M. ve sv é m dovol ání uplatnil dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř., kter ý spat ř uje v tom, ž e nebyla ve v ě ci definov á na organizovan á skupina ve smyslu trestn í ho z á kon í ku a jeho v ě domost o tom, ž e jde o skupinu zalo ž enou v ú myslu prov ádět trestnou č innost podvodn é ho charakteru a jak é je jeho m í sto a postaven ívté to skupin ě. Vté to v ě ci sice do š lo k ur č it é mu rozd ě len í ú loh, ale nebylo prok ázá no, ž e by do š lo skute čněkú mysln é mu avě dom é mu rozd ě len ítě chto ú loh aže by š lo ze strany dovolatele o takov é jedn ání, kter é by napl ň ovalo svou povahou po subjektivn í str á nce skutkovou podstatu organiz á torstv í, a tedy osnov ánía ří zen í trestn é ho č inu. Jeho jedn ání by p ří padn ě bylo mo ž no posoudit jako nep ří m é pachatelstv í ze strany dal ší ch osob, kdy hlavn í pachatel é zneu ž ili jeho omylu a vyu ž ili jeho osoby, zku š enost í a kontakt ů ke sp á ch ání uveden é trestn é č innosti.

15. Vná vaznosti na to uvedl, ž e ve v ě ci sice bylo provedeno rozs á hl é dokazov ání, p ř esto v š ak nebylo v ů bec prok ázá no, ž e by se trestn é č innosti tak, jak je uvedena a pops á na ve v ý roku rozhodnut í napaden é ho rozsudku, skute čně dopustil, a to vrá mci organizovan é skupiny. P ř edev ší m je kriminalizov á na jeho b ěž náč innost, kdy ž jako realitn í makl éř mus í opat ř ovat apř ed á vat osob áma instituc í m doklady, vy ž adovat posudky a vyj ádř en íči jednat s lidmi a spole č nostmi v č etn ě bankovn í ch instituc í a za ř izovat v š echny ot á zky kolem n á kupu a prodeje nemovitost í, v č etn ě p ří padn é ho zaji štění jejich rekonstrukce. Žá dn ý z proveden ý ch d ů kaz ů neprokazuje, ž e by konkr é tn ě jedn ání uveden é v rozsudku bylo v rozporu se z á konem. Ze strany soud ů ni žší ch stup ňů do š lo nepochybn ě k nespr á vn é mu hmotn ě pr á vn í mu posouzen í, co je organiz á torstv í m trestn é ho č inu, sou č asn ě s posouzen í m cel é ho jeho jedn ání jako č lena organizovan é zlo č ineck é skupiny, a stejn ě tak nebylo zkoum á no, zda nejednal v omylu vyvolan é m dal ší mi osobami ve smyslu § 22 odst. 2 tr. z á kon í ku. Na toto pochyben í nav á zal i odvolac í soud, kdy ž z od ů vodn ění napaden é ho usnesen í je z ř ejm ý jeho závěr, ž e „ n á pad sná kupem are á lu v Hodon íně vze š el pr ávě od ob ž alovan é ho L. M. “. Tato formulace v š ak naprosto nijak neod ů vod ň uje jeho vinu, naopak sv ě d čí v jeho prosp ě ch, nebo ť postupoval v mez í ch sv é profese. Stím souvis í i zalo ž en í spole č nosti M., kdy ani na jedn éztě chto č innost í nen í samo o sob ě nic trestn é ho. O trestnou č innost se m ě lo jednat ažná sledn ě v souvislosti s deklarac í jm ění spole č nosti a snahou uzav ří t leasingovou smlouvu, av š ak nebylo prok ázá no, ž e by se na t ě chto č innostech pod í lel i on, ani ž e by věděl, ž e tyto dal ší aktivity nebyly v souladu se z á konem.

16. Zd ů raznil d á le, ž e nebylo v ů bec prok ázá no, ž e by vědělo dohod ě spoluobvin ěný ch T. P. a J. M., aže by sní souhlasil. Nebylo tak é prok ázá no, ž e by jak é koli listiny pad ě lal č i pozm ěň oval, ani ž e by věděl, žepř edan é listiny jsou pad ě lan é. Je nutn épř ihl é dnout k tomu, ž e pracoval dlouhodob ě jako realitn í makl éř a byl v tomto oboru hodnocen jako velmi ú sp ěš n ý podnikatel. Spolupracuj ící obvin ěnýT. P. v pr ůbě hu ří zen í neuvedl žá dn é skute č nosti k tomu, kdy a jak m ě la být uzav ř ena dohoda a vytvo ř ena skupina osob, kter émě ly organizovat trestnou č innost, kdo a jak se na níměl pod í let. Obvin ěnýT. P. je krajn ě nev ě rohodn ý, vypov í dal velmi obecn ě a nepotvrdil jeho úč ast na p ř edm ě tn é m jedn ání. Byla tak poru š ena ustanoven í trestn í ho z á kona a trestn í ho z á kon í ku i procesn í ustanoven í, popis skutk ů naprosto neodpov ídá zji štěným skute č nostem, přič em žvš echna tato pochyben í maj í vliv na kone čné rozhodnut í o vin ě i trestu.

17. Obvin ěnýL. M. proto navrhl, aby Nejvy šší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zru š il napaden ý rozsudek (spr á vn ě usnesen í ) Vrchn í ho soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 5 To 43/2018-2120, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zru š il ivš echna dal ší rozhodnut í na citovan é usnesen í obsahov ě navazuj ícía podle § 265l odst. 1 tr. ř. p ř ik á zal Vrchn í mu soudu v Praze nov é projedn ánía rozhodnut ívě ci. Sou č asn ě navrhl, aby Nejvy šší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. p ř ed rozhodnut ímo dovol ání odlo ž il v ý kon napaden é ho rozhodnut í, tedy v ý kon ulo ž en é ho trestu.

18. Obvin ěnýP. H. podal dovol ánízdů vod ů podle § 265b odst. 1 p í sm. d), g) a l) tr. ř. V ú vodu sv é ho dovol ání uvedl, nad r á mec „ klasick ý ch “ dovolac í ch d ů vod ů, ž e usnesen í m odvolac í ho soudu (a rozsudkem soudu prvn í ho stupn ě ) bylo poru š eno jeho pr á vo na spravedliv ý proces, nebo ť soudy obou stup ňů se nevypo řá daly sná mitkami, kter é jeho vinu vyvrac í, a sou č asn ě neod ů vodnily, pro č tak neu č inily. V souvislosti stím odk á zal na n á lez Ú stavn í ho soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. II Ú S 2177/17. Dodal, ž e podle konstantn í judikatury Ú stavn í ho soudu je Nejvy šší soud povinen p ř ezkoum á vat dovol áním napaden á rozhodnut í i optikou jejich ú stavnosti avp ří pad ě jejich proti ú stavnosti tyto bez dal ší ho zru š it a nenutit tak úč astn í ka ří zen í obracet se na Ú stavn í soud.

19. D á le uvedl, ž e do š lo k poru š en í ustanoven í o jeho p ří tomnosti v hlavn íml íč en í a odvolac í soud tuto vadu neodstranil, a č koli ji nam í tal ve sv é m odvol ání. Vzhledem k tomu je nucen opakovat a argumentovat stejn ě jako v odvol ání proti rozsudku soudu prvn í ho stupn ě. Je p ř esv ědč en, ž e soud prvn í ho stupn ě pochybil p ř edev ší m v hlavn íml íč en í konan é m dne 11. 4. 2018, kter ý byl prvn í m dnem hlavn í ho l íč en í konan é ho pot é, co do š lo usnesen í m soudu prvn í ho stupn ě ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 73 T 2/2015, ke spojen í jeho v ě ci kté to v ě ci veden é pod sp. zn. 73 T 2/2015. Podle jeho n á zoru měl soud prvn í ho stupn ě op ě tovn ě vyslechnout ostatn í spoluobvin ěné nebo jej alespo ň sezn á mit s jejich v ý pov ěď mi. Soud prvn í ho stupn ě to v š ak neu č inil, pouze doplnil v ý slech spoluobvin ěné ho T. P. a pokra č oval v hlavn íml íč en í. Dovolatel tak m á za to, ž e byl zbaven mo ž nosti býtp ří tomen v ý slechu ostatn í ch spoluobvin ěný ch. Nemohl jim tedy vrá mci hlavn í ho l íč en í, jako ž to st ěž ejn í ho st á dia trestn í ho ří zen í kl á st ot á zky a vyj ádř it se k jejich v ý pov ědím. Uveden ý m postupem do š lo ke zkr á cen í pr á v obhajoby a poru š en í jeho z á kladn í ho pr á va garantovan é ho mu nejen trestn í m řá dem (viz § 13 in fine tr. ř., § 33 odst. 1 v ě ta prvn í tr. ř., § 33 odst. 5 v ě ta prvn í tr. ř. a § 214 tr. ř.), ale tak é Listinou z á kladn í ch pr áva svobod ( č l. 38 odst. 2). Bylo mu odep ř eno ú stavn í pr á vo, aby jeho věc byla projedn á na v jeho p ří tomnosti a mohl se vyj ádř it ke v š em prov áděnýmdů kaz ů m. Vzhledem k tomu, žev dob ě prov áděnídů kaz ů nen ízř ejm é, jak je bude soud hodnotit, je nutn é, aby se obvin ěný mohl vyj ádř it ke v š em proveden ýmdů kaz ů m, nebo ť i toto by soud mohl hodnotit.

20. V ýš e uveden ý m postupem tak podle n ě ho byla poru š ena ustanoven íop ří tomnosti obvin ěné ho u hlavn í ho l íč en í, kdy sice form á ln ě v jednac ísí ni p ří tomen byl, av š ak st ěž ejn í dokazov ání se odehr á lo bez jeho p ří tomnosti a za jeho p ří tomnosti nebyly znovu d ů kazy provedeny ani s nimi nebyl sezn á men. Dal ší mdů vodem n á mitky obvin ěné ho je skute č nost, žev hlavn íml íč en í dne 11. 4. 2018 soud po p ř eru š en í hlavn í ho l íč en í pokra č oval, ani ž by vydal usnesen í podle § 205 odst. 5 tr. ř., tedy usnesen í, ž e hlavn í l íč en í bude kon á no v dovolatelov ě nep ří tomnosti. Při pokra č ov ání hlavn í ho l íč en í dal ší ho dne soud sice toto usnesen í form á ln ě vydal, ale toto ji ž nemohlo zhojit nevyd ání takov é ho usnesen ípř edchoz í ho dne a lze na něj pohl íž et tak, jako by vyd á no nebylo. Stejn ě tak do š lo k nez á konn é mu č ten í sv ě deck ý ch v ý pov ědí bez souhlasu obvin ěný ch, a to pot é, co nastala uveden á situace. Ztě chto d ů vod ů obvin ěný, ale tak é st á tn ízá stupkyn ě Vrchn í ho st á tn í ho zastupitelstv í v Praze, navrhovali při ve ř ejn é m zased ánío odvol ání, aby odvolac í soud rozsudek soudu prvn í ho stupn ě zru š il avěc vr á til k nov é mu projedn ání. Na toto v š ak odvolac í soud reagoval vyhl áš en í m usnesen í, jímž odvol ání zam í tl, a rezignoval tak na n á pravu t é to procesn í vady.

21. Nespr á vn é pr á vn í posouzen í skutku shledal obvin ěnýP. H. ve skute č nosti, ž e skutek uveden ý v rozsudku soudu prvn í ho stupn ě nen í trestn ýmč inem, kdy ž nejsou napln ě ny hmotn ě pr á vn í podm í nky trestnosti stanoven é v obecn é a zvl áš tn í čá sti trestn í ho z á kon í ku, nebo ť nebylo prok ázá no, ž e se skutek stal, a pokud se stal, pak tento nen í trestn ýmč inem. Tyto n á mitky uv áděl ji žvpř edchoz í ch st á di í ch trestn í ho ří zen í, av š ak soudy obou stup ňů se s nimi nevypo řá daly a uveden é pochyben í tak é zp ů sobilo nep ř ezkoumatelnost jejich rozhodnut í.

22. N á sledn ě rozvedl svoji argumentaci stran tvrzen í, ž e nebylo prok ázá no, ž e se skutek stal, kdy m á za to, ž e tento se nestal, nebo ť spole č nost M. byla do obchodn í ho rejst ří ku zaps á na a ž po prob ě hl ý ch jedn ání ch o uzav ř en í kupn í smlouvy. Za jeden pracovn í den od vzniku spole č nosti p ř ece nemohlo býtzá stupci M. ani relevantn í m zp ů sobem jedn á no, nato ž aby byl po ž adavek na úvěr řá dn ě intern ě projedn ánči snad dokonce schv á len. Pokud by spole č nost I. jednala s p éčí řá dn é ho hospod ář e, jist ě by nikdy v áž n ě nejednala s osobami zastupuj ící mi subjekt, kter ý v dob ě tvrzen ý ch jedn ánívů bec neexistoval, a tak é nelze v ěř it tomu, ž e by dot č en á smlouva m ě la být uzav ř ena je štěpř ed vznikem spole č nosti M., nebo ť v dob ě, kdy neexistovala, sní nemohlo býtvů bec jedn á no, nato ž cokoliv podepisov á no. Z uveden é ho je zjevn é, ž e skutek se nikdy odehr á t nemohl, a tud íž nebylo prok ázá no, ž e se stal skutek, pro nějž je st íhán.

23. V p ří pad ě, ž e by bylo prok ázá no, ž e se skutek stal, tak jak je pops á no ve v ý rokov é čá sti rozsudku, absentuje podle obvin ěné ho objektivn í str á nka trestn é ho č inu podvodu. V dan émp ří pad ě nebyl nikdo uveden v omyl, nikdo nevyu ž il n ěčí ho omylu ani nebyly nikomu zaml č eny podstatn é skute č nosti, a stejn ě tak neprovedla žá dn á osoba vdů sledku sv é ho omylu majetkovou dispozici. Spole č nost I. nemohla být subjektem zp ů sobil ýmk úč inn é mu vyvol ání omylu, nebo ť bylo zjevn é, ž e žá dn ý subjekt M. v dob ě, kdy se m ě lo jednat o financov ání projektu, neexistuje. Je p ř itom z ř ejm é, ž e pracovn í ci spole č nosti I. evidentn ě nejednali ani s obvyklou p éčí spot ř ebitele, nato ž pak s p éčí řá dn é ho hospod ář e, jak bylo jejich z á konnou povinnost í. V takov émp ří pad ěvš ak nelze oté to spole č nosti hovo ř it jako o po š kozen é, kdy ž vlastn í, evidentn ě hrubou, neopatrnost í a nedbalost í v maxim á ln í m íř e napomohla vzniku nastal é situace.

24. Podle dovolatele se nab ízíi druh á varianta, a to, ž e spole č nost I. o neexistenci M. v dob ě realizace st ěž ejn í transakce vědě la. V takov é p ří pad ěvš ak oní nelze hovo ř it jako o subjektu zp ů sobil é m podlehnout ú dajn ě podvodn ý m jedn ánímči kon áníma lze snad uva ž ovat jedin ě o aktivn í m pod í len í se na domn ělé trestn é č innosti. Touto variantou se m ě ly org á ny č inn é v trestn í m ří zen í tak é zab ý vat. Pokud na toto rezignovaly, m ě ly ve vztahu kně mu postupovat v souladu se z á sadou in dubio pro reo, nebo ť je zcela re á ln é, ž e se v ě ci odehr á ly jin ý m zp ů sobem a po čí náním jin ý ch osob. Uveden é lze uzav ří t tak, ž e žá dn é jedn ání ze strany obvin ěné ho T. P. nemohlo být zp ů sobil é vyvolat jak ý koli omyl na stran ě ú dajn ě po š kozen é spole č nosti I., nebo ť pokud by postupovala s p éčí řá dn é ho hospod ář e, nemohla by nikdy uva ž ovat o tom, ž e zafinancuje takto n á kladnou a riskantn í akci ve prosp ě ch subjektu, kter ývů bec neznala a zn á t ani nemohla. Skutek tak nen í pro absenci objektivn í str á nky trestn ýmč inem. Ivp ří pad ě, ž e by se skutek stal a napl ň oval skutkovou podstatu trestn é ho č inu podvodu ve stadiu pokusu, jev í se v dan émp ří pad ě nevyhnuteln é zohlednit z á sadu subsidiarity trestn í represe vymezenou v ustanoven í § 12 odst. 2 tr. z á kon í ku. Nemohlo toti žjítop ří pad spole č ensky š kodliv ý ji ž vzhledem k tomu, ž e spole č nost I. nebyla objektivn ě zp ů sobil á k uveden í v omyl.

25. Dovolatel rovn ěž nam í tl nenapln ění subjektivn í str á nky trestn é ho č inu stím, ž e od po čá tku trestn í ho ří zen í je vté to v ě ci ohledn ě jeho osoby pochybnost. Org ánůmč inn ýmv trestn í m ří zen í se nepoda ř ilo žá dn ý m zp ů sobem jeho ú mysl prok á zat. Rovn ěž ú mysl jako ž to integr á ln í sou čá st skutkov é podstaty trestn é ho č inu jsou povinny dokazovat org á ny č inn é v trestn í m ří zen í, obvin ěný nem á povinnost prokazovat, ž e zde žá dn ý ú mysl nebyl. Jeliko ž se jeho obhajobu nepoda ř ilo org ánůmč inn ýmv trestn í m ří zen í vyvr á tit, tak obecn ě konstatuj í, ž e obvin ěný nemusel vědětovš em ani ovš ech detailech aže posta čí k jeho trestn í odpov ě dnosti p ř edstava o jedn ání jako celku.

26. Obvin ěný je p ř esv ědč en, ž e na jeho jedn ání nen í nic trestn é ho. M á za to, ž e soudy obou stup ňů pominuly zcela z á sadn í skute č nosti. Neznal ostatn í spoluob ž alovan éao ni č em nev ěděl, resp. nemohl vědět. Nebylo prok ázá no, ž e by jej n ě kter ý ze spoluob ž alovan ý ch, by ť čá ste čně, do v ě ci zasv ě til, co ž je prok ázá no tak étím, ž e pot é, kdy ž se mu nikdo neozval stím, co se ve v ě ci d ě je, nevyv í jel žá dnou aktivitu. St ěž ejn í pro uzn ání jeho viny m ě lo být to, ženě kter é osoby nem ě ly o pron á jem are á lu z á jem. Soud prvn í ho stupn ě uvedl v tomto sm ě ru v ý pov ě di sv ě dk ů K., T., T. ml., K. a G. stím, ž e tito z á jem o pron á jem nem ě li, ale obvin ěné ho znaj íao pron á jmu s nik ý m nejednali. K tomu uvedl, žezvý pov ědí uveden ý ch sv ě dk ů nevypl ývá, žeo pron á jmu s nik ý m, pota ž mo sním, nejednali. Ztě chto v ý pov ědí pouze vypl ývá nez á jem o pron á jem are á lu, co ž ov š em uv ádělsám obvin ěný, a to je podstatn ý rozd í l oproti závě ru soudu prvn í ho stupn ě. Zde soud prvn í ho stupn ě „ vlo ž il do ú st “ t ě mto sv ě dk ů m to, co nevypov ědě li, a soud odvolac í to „ posv ě til “. D á le nen í obvin ěné mu z ř ejm é, zda soud prvn í ho stupn ě vych á zel zvý pov ě di B. K. čiP. K. P. K. v š ak uvedl, žes obvin ěnýmo pron á jmu jednal a pron á jem skladovac í ch ploch z á jem mělaB. K. uvedl, ž e „ rozhodil “ informaci, ž e sh ání skladovac í prostory, a je pak logick é, ž e jej obvin ěný oslovil. Ztě chto v ý pov ědí soud prvn í ho stupn ěuč inil nespr á vn ý ( ú pln ě opa čný ) závěr. Je rovn ěž s podivem, ž e soud prvn í ho stupn ě nevych á zel tak ézvý pov ě di sv ě dka J. M., kter ý uvedl, žes obvin ěnýmo pron á jmu prostor jednal amělonějzá jem.

27. D á le se obvin ěný vyj ádř il kně kolika pas áží m rozsudku soudu prvn í ho stupn ě, kter é rozporoval ve sv é m odvol ání, přič em ž nebylo na jeho n á mitky reagov á no, stím, žestě mito pas áž emi t ý kaj ící mi se ot á zky a okolnost í vytvo ř en í podn á jemn í ch smluv adá le závě ru o sp á ch áníč inu ve spolupachatelstv í a organizovanou skupinou v š emi obvin ěný mi v ú myslu p ří mém se z á sadn ě neztoto žň uje. Soudu prvn í ho stupn ěpř itom vytknul, žepři sepisu od ů vodn ění sv é ho rozsudku pau š alizoval a nezab ý val se ka ždým obvin ěným individu á ln ě. Za nespr á vn ý ozna č il i jeho závěr, ž e mu (obvin ěné mu) p ř it ěž uje sp á ch ání zlo č inu ze ziskuchtivosti, k č emu ž dodal, ž e nem ělmít žá dn ý prosp ě ch z poskytnut é ho úvě ru, bylo mu pouze p ř isl í beno, ževp ří pad ě koup ě are á lu, by mohl být jeho spr á vcem.

28. S ohledem na v ýš e uveden é obvin ěnýP. H. navrhl, aby Nejvy šší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zru š il napaden é usnesen í Vrchn í ho soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, stejn ě tak jako rozsudek M ě stsk é ho soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 73 T 2/2015, sou č asn ě zru š il v š echna rozhodnut í obsahov ě navazuj ící, pokud vzhledem ke zm ěnám, k nim ž do š lo zru š en í m, pozbyla podkladu, a podle ustanoven í § 265l odst. 1 tr. ř. p ř ik á zal M ě stsk é mu soudu v Praze, aby věcv pot ř ebn é m rozsahu znovu projednal a rozhodl.

29. Obvin ěnýP. G. podal sv é dovol ánízdů vodu podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. Nam í tl, ž e soudy obou stup ňů nepostupovaly při sv é m rozhodov ání podle § 2 odst. 2, 4, 5, 6, 12, a 13 tr. ř. atím do š ly ve sv ý ch závě rech k nespr á vn é mu skutkov é mu n á lezu a k nez á konn é mu rozhodnut í o vin ě. Skutkov á zji štění byla u č in ě na na podklad ě nedostate čný ch a nespr á vn ý ch ú vah soudu o jeho úč asti na skutku jin ý ch pachatel ů, a to pouze na podklad ěvý pov ě di spolupracuj ící ho obvin ěné ho (T. P.). V dan ý ch souvislostech nastolil ot á zku v ě rohodnosti spolupracuj ící ho obvin ěné ho. Mimo jin é dovodil, ž e institut spolupracuj ící ho obvin ěné ho se m ůž e st átná strojem st á tn í ho zastupitelstv í k tomu, aby si kupovalo v ý pov ě di, kter é mohou být nepravdiv é. Motivac í spolupracuj ící ho obvin ěné ho m ůž ebýt snaha vyvinit se, p ří padn ě vy ří dit si úč ty vrá mci krimin á ln í ho spole č enstv í. Je-li v ý pov ěď spolupracuj ící ho obvin ěné ho jedin ýmdů kazem proti jin é mu, nelze vrá mci ú stavn ízá sady v pochybnostech ve prosp ě ch na takov é m jedin émdů kazu postavit rozhodnut í o vin ě. Obranou proti zneu ž it í institutu spolupracuj ící ho obvin ěné ho je d ů sledn á aplikace z á sady v pochybnostech ve prosp ě ch aná le ž it é zhodnocen í motivace a osoby spolupracuj ící ho obvin ěné ho. Nav á zal tím, ž e nejen on, ale i ostatn í spoluobvin ění se hájítím, ž e spolupracuj ící obvin ěný nevypov í dal pravdiv ě a sledoval pouze sv ůjzá jem na vyvin ění se vté to v ě ci. Soud měl mo ž nost si pravdivost jeho v ý pov ědí ov ěř it p ř edev ší m aktivn ě j ší m p ří stupem kvý slechu spolupracuj ící ho obvin ěné ho, d ů sledn ě j ší m prov ěř en í m obhajoby ostatn í ch spoluob ž alovan ý ch, eventu á ln ě pe č liv ě j ší m hodnocen í m proveden ý ch d ů kaz ů.

30. D á le dovolatel uvedl, ž e org ánůmč inn ýmv trestn í m ří zen í muselo být ji žvp ří pravn é m ří zen ízř ejm é, ž e spolupracuj ící obvin ěnýT. P. nepodal ucelenou v ý pov ěď. Pouk á zal p ř itom na skute č nost, ž e nebylo prok ázá no, ž e by podpis smlouvy u č inil on osobn ě. Soudy obou stup ňů zalo ž ily sv á tvrzen í pouze na v ý pov ě di spolupracuj ící ho obvin ěné ho, přič em ž opomn ě ly mo ž nost vypracov ání znaleck é ho posudku v oboru p í smoznalectv í. Kvalifikace trestn é ho č inu byla podle n á zoru obvin ěné ho pou ž ita naprosto nep ř il é hav ě, nebo ť po subjektivn í str á nce je t ř eba ú mysln é ho zavin ění. Popis skutku, tak jak je ozna č en ve v ý roku soudu nelze jednozna čně pod ř adit pod u ž itou pr á vn í kvalifikaci trestn é ho č inu podvodu, nebo ť nebylo žá dn ý m zp ů sobem prok ázá no, ž e by si z í skan é prost ř edky cht ě l dovolatel P. G. ponechat, čis nimi jinak nakl á dat a to i s ohl é dnut í m od faktu, ž e inkriminovanou kupn í smlouvu nevypracoval a čí slo sv é ho úč tu do n í neuvedl.

31. Vná vaznosti na to obvin ěný uvedl, žeuč in ěná skutkov á zji štění nejsou v takov é m rozsahu a kvality, aby umo ž nila soudc ůmv dan évě ci p ř ijmout odpov í daj ící pr á vn ízávě ry, kter é by jinak z proveden é ho dokazov ání mohly jednozna čně vyplynout. Nelze toti ž akceptovat stav, kdy pr á vn ízávě ry jsou soudem dovozeny v p ří pad ě, ž e ne ú pln ě zji štěný skutkov ý stav p ř ijet í jak ý chkoliv pr á vn í ch závěrů neumo žní. Muselo by být zji ště no, ž e obvin ěnýP. G. si byl v ě dom mo ž nosti, ž e jeho jedn áníi jedn ání dal ší ho spolupachatele spole čně sm ěř uje ke sp á ch ání trestn é ho č inu podvodu a pro tento p ří pad stím byl srozum ě n. Jin ý mi slovy, jeho ú mysl by p ř inejmen ší m ve form ě srozum ění musel zahrnovat v š echny skute č nosti rozhodn é z hlediska objektivn í str á nky trestn é ho č inu.

32. Za naprosto z á sadn í pro posouzen í skutku ozna č il ot á zku, zda v ů bec mohla vzniknout jedn áním popsan ý m ve v ý roku rozsudku soudu prvn í ho stupn ě š koda jako znak skutkov é podstaty trestn é ho č inu podvodu. Nal é zac í soud pova ž uje za prok á zan é, ž e to byl tento dovolatel, kter ýpř ipravil kupn í smlouvy, v nich ž byla uvedena kupn í cena 195 000 000,- K č, kdy podle t é to smlouvy m ě la tuto čá stku zaplatit spole č nost I. za are á l ve vlastnictv í spole č nosti G., jej ímžzá jmem bylo vté dob ěpř edm ě tn ý are á l prodat. Jestli žeměl dovolatel prost ř ednictv í m kohokoliv doru č it kupn í smlouvu spole č nosti I., ta jej í akceptac í vyslovila souhlas se zaplacen í m čá stky 195 000 000,- K č, kter á odpov í dala závě ru znaleck é ho posudku. Ani jedna ze stran proto nebyla po š kozena, respektive, i pokud by obchod prob ě hl podle kupn í smlouvy, ka ždá ze stran by byla uspokojena. Spole č nost I. by se stala vlastn í kem nemovitosti v hodnot ě cca 200 000 000,- Kča spole č nost G. by obdr ž ela kupn í cenu. Je t ř eba uv é st, ž e soudem byla zji ště na v souvislosti s prodejem are á lu cel á ř ada podez ř el ý ch okolnost í, ty v š ak z ů staly pouh ý m podez ř en í m. Rovn ěž velmi stru čně popsan épř ed ání smlouvy spolupracuj ícím obvin ěným nesv ě d čí o pe č liv é m prov ěř en ívý pov ě di tohoto spolupracuj ící ho obvin ěné ho. Mimo tvrzen í spolupracuj ící ho obvin ěné ho nen í žá dn ý m zp ů sobem prok ázá no spojen í dovolatele s ostatn í mi spoluobvin ěný mi atím do š lo k tomu, ž e nal é zac í soud doch ázík chybn é mu závě ru o sp á chan é m podvodn é m jedn ání ve spolupachatelstv í, av š ak osoby spoluobvin ěné obvin ěný neznal, tyto se v š ak znaly navz á jem. Jak soud do š el kzávě ru, ž e tak é jednal se spoluob ž alovan ý mi po vz á jemn é dohod ě a po rozd ě len í ú kol ů za v ě dom í sv é ho pod í lu na podvodn é m jedn ání, z rozsudku nevypl ývá.

33. Vzhledem k v ýš e uveden é mu obvin ěnýP. G. navrhl, aby Nejvy šší soud usnesen í Vrchn í ho soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, a rozsudek M ě stsk é ho soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 73 T 2/2015, zru š il a vr á til věc soudu prvn í ho stupn ě k nov é mu projedn ání.

34. K podan ý m dovol áním se vyj ádř ila st á tn ízá stupkyn ě č inn á u Nejvy šší ho st á tn í ho zastupitelstv í (d á le jen „ st á tn ízá stupkyn ě“ ). Stran nep ří pustnosti trestn í ho st íhání, kterou shled ává dovolatel M. B., uvedla, ž e ten sice nam ítá, ž e proti n ě mu bylo vedeno trestn í st íhání, a č koliv je podle z á kona nep ří pustn é, nicm éně takov ý zp ů sob z á sahu do sv ý ch pr á v od ů vod ň uje tím, ž e zpochyb ň uje vypov í daj ící hodnotu znaleck é ho dokazov ání, jeho žzávě rem bylo, ž e trestn í mu st íhání nebr ání žá dn ázá konn ápř ek áž ka. Jedn á se tak oná mitky skutkov é povahy, kter é nezakl á daj í žá dn ý dovolac ídů vod. Nadto konstatovala, ž e mezi skutkov ý mi závě ry soud ů o tom, ž e tomuto obvin ěné mu du š evn í choroba nebr ánív úč asti na trestn í m ří zen í a sou č asn ě byly zachov á ny jeho rozpozn á vac í a ovl á dac í schopnosti, a proveden ý m znaleck ý m dokazov áním, nelze spat ř ovat jak ý koliv nesoulad.

35. K argumentaci obvin ěný ch M. B. a P. H. vzta ž en é k dovolac í mu d ů vodu podle § 265b odst. 1 p í sm. d) tr. ř. poznamenala, ž e tato vypov ídáo tom, žepři hlavn íml íč en í na ří zen é m na den 11. 4. 2018 sice byli p ří tomni, av š ak nemohli se jeho pr ůbě hu aktivn ě úč astnit, nebo ťvp ří pad ě prve jmenovan é ho dovolatele to neumo žň ovalo jeho psychick é onemocn ěnía dovolatel d á le jmenovan ý zejm é na postr á dal pro uplatn ění sv é ho pr á va na obhajobu mo ž nost býtp ří tomen v ý slech ů m sv ý ch spoluobvin ěný ch, kl á st jim ot á zky a vyj ádř it se ke v š em proveden ýmdů kaz ů m. Podle ust á len é ho judikaturn í ho v ý kladu v š ak lze zm íněný dovolac ídů vod uplatnit pouze v p ří pad ě, kdy obvin ěný nen í fyzicky v ů bec p ří tomen hlavn í mu l íč en íči ve ř ejn é mu zased ání, a č koliv pro to nejsou d á ny z á konn édů vody. Podle dovolac í ho soudu nelze pod tento dovolac ídů vod pod ř adit p ří pady, kdy obvin ěný byl jedn ánípř ed soudem fyzicky p ří tomen, av š ak nebylo mu umo žně no se řá dn ěhá jit zdů vodu nespr á vn é ho zp ů sobu veden í ří zen í (viz usnesen í Nejvy šší ho soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1192/2003). P ř itom ani Ú stavn í soud neshledal d ů vod odch ý lit se od t ě chto závěrůavté to souvislosti uzav ř el, ž e dovolac í soud postupoval spr á vn ě, pokud n á mitky st ěž ovatele nepod ř adil pod dovolac ídů vod uveden ý ve shora citovan é m ustanoven í (viz usnesen í Ú stavn í ho soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. III. Ú S 2918/15).

36. D á le st á tn ízá stupkyn ě uvedla, ž e dovol ání obvin ěný ch P. H. a L. M. jsou ve sv épř eva ž uj ící argumentaci zalo ž ena na n á mitce nespr á vnosti pr á vn í ho posouzen í skutku. Argumentuj í tak ve smyslu dovolac í ho d ů vodu podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. adí lem i ve spojen í se souvisej ícím dovolac ímdů vodem podle § 265b odst. 1 p í sm. l), alinea druh á tr. ř. Nelze ov š em p ř ehl é dnout, ž e zp ů sobem sv é ho od ů vodn ění konvenuj í obsahov é mu napln ěnítě chto dovolac í ch d ů vod ů jen z čá sti. Tak dovolatel P. H. v prv é ř ad ě nekvalifikovan ý m zp ů sobem nam í tl, žepř isouzen ý skutek nebyl prok ázán. D á le za p ř edpokladu, ž e se skutek stal, vyslovil p ř esv ědč en í, ž e jej nelze pova ž ovat za trestn ý č in podvodu pro absenci jeho objektivn í str á nky. M á toti ž za to, ž e spole č nost I., vystupuj ícív posuzovan émp ří pad ě v postaven í (potenci á ln í ho) po š kozen é ho, nemohla být zp ů sobil ý m objektem k vyvol ání omylu, nebo ť bylo evidentn í, ž e žá dn ý subjekt M., v rozhodn é dob ě pr á vn ě neexistoval. Pracovn í ci I. by toti ž s obvykl ýmp ří stupem řá dn é ho hospod ář e museli takovou skute č nost zjistit. D ů vodnosti t é to n á mitky v š ak nelze p ř isv ědč it. Podle opat ř en ý ch skutkov ý ch zji štění sice do š lo kzá pisu budouc í ho leasingov é ho n á jemce souboru nemovitost í v are á lu b ý val é tab á kov é tov á rny v Hodon íně - spole č nosti M. - do obchodn í ho rejst ří ku a ž dne 12. 12. 2008, na stran ě druh épři jedn ání ch, p ř edch á zej ící ch uzav ř en í kupn íaná sledn ě i leasingov é smlouvy bylo zcela č iteln ý m spole čnýmzámě rem obvin ěný ch vzbudit na stran ě osob jednaj ící ch za spole č nost I., rozhodnut í financovat n á kup souboru nemovitost í a posl é ze vzbudit na jejich stran ěpř esv ědč en í, žená vratnost takto investovan ý ch finan ční ch prost ř edk ů od budouc í ho leasingov é ho n á jemce M., je zaji ště na. Stalo se tak jednak za pomoci zfal š ovan ý ch podn á jemn í ch smluv, kter é pro spole č nost I., rozhodn ý m zp ů sobem deklarovaly schopnost pravideln ě spl á cet leasingov é spl á tky a jednak prost ř ednictv í m pad ě lan é ho potvrzen í Komer ční banky, a. s., o v ýš izá kladn í ho jm ění spole č nosti M., v řá dech des í tek mil. K č, opat ř en é ho za úč elem jej í ho z á pisu do obchodn í ho rejst ří ku. Při zv áž en í charakteru avý znamu takto poskytnut ý ch klamav ý ch informac í, plynouc í ch z cel é ř ady listinn ý ch dokument ů, by jen st ěží bylo mo ž no zpochybnit p ř esv ědč en ízá stupc ů spole č nosti I., o tom, ž e jejich obchodn í jedn ánís budouc í m smluvn í m partnerem za jím deklarovan ý ch podm í nek, je korektn í povahy. Dovolatelovu n á mitku o chyb ějící obez ř etnosti na stran ě potenci á ln ě po š kozen é ho subjektu tedy rozhodn ě nelze akceptovat. V souvislosti stím st á tn ízá stupkyn ě odk á zala na usnesen í Nejvy šší ho soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1426/201, ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 630/2018, ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 a ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 9 Tz 93/2000). Poukazovan á judikatura Nejvy šší ho soudu tedy nem ůž e poskytnout spolehliv é vod í tko kzávě ru o spr á vnosti toho dovolatelova n á zoru, ževdů sledku chyb ějící obez ř etnosti z á stupc ů potenci á ln ě po š kozen é spole č nosti I., m ě ly soudy p ř istoupit k aplikaci z á sady subsidiarity trestn í represe podle § 12 odst. 2 tr. z á kon í ku, zalo ž en é na principu ultima ratio.

37. Na tvrzen í dovolatele P. H., podle n ě ho ž se rovn ěž nab ízíú vaha, ž e takovou skute č nost z á stupci spole č nosti I., naopak vědě li aže se n ě kter ý z jeho pracovn íků na on é domn ělé trestn é č innosti pod í lel, ji ž zcela spr á vn ě reagoval nal é zac í soud argumentem, ž e takov é p ří padn é zji štění by nemohlo nikterak ovlivnit posuzov ání trestn í odpov ě dnosti žá dn é ho z obvin ěný ch na st á vaj ícím skutkov é m podklad ěvý roku o jejich vin ě. Postr ádá -li jmenovan ý dovolatel na sv é stran ě napln ění subjektivn í str á nky skutkov é podstaty zvl ášť z á va žné ho zlo č inu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 p í sm. a), odst. 5 p í sm. a) tr. z á kon í ku, ukon č en é ho ve stadiu pokusu a sp á chan é ho za podm í nek § 23 tr. z á kon í ku ve spolupachatelstv í, pak při od ů vodn ěníté to hmotn ě pr á vn íná mitky pouze opakuje svoji obhajobu, podle n íž nebyl do p ř edm ě tn évě ci ani čá ste čně zasv ě cen. St ěž ejn í zji štění pro uzn ání jeho podvodn é ho zámě ru ov š em bylo, ž e osloven é osoby nem ě ly o pron á jem are á lu z á jem. K tomu st á tn ízá stupkyn ě dodala, ževě dom ý zp ů sob jeho úč elov é ho zapojen í do p ř isouzen é trestn é č innosti skupiny osob v ozna č en é trestn ívě ci se pod ává nejen zvý pov ě di spolupracuj ící ho obvin ěné ho T. P., ale sou č asn ě je potvrzen v ý pov ěď mi t ě ch sv ě dk ů, kte ří na p í semn ý ch vyhotoven í ch p ř edm ě tn ý ch podn á jemn í ch smluv vystupuj í v postaven í podn á jemc ů, ani ž by v uveden é m sm ě ru projevili v ů li zalo ž it tomu odpov í daj ící pr á vn í vztah a takovou v ů li stvrdili sv ý m vlastnoru čním podpisem spř ipojen ý m raz í tkem p ří slu šné ho obchodn í ho subjektu.

38. Kná mitk á m obvin ěný ch P. H. a L. M. vztahuj ícím se k napln ění kvalifika ční ho znaku sp á ch áníč inu jako č len organizovan é skupiny ve smyslu § 209 odst. 4 p í sm. a) tr. z á kon í ku st á tn ízá stupkyn ě uvedla, ž e je z ř ejm é, ž e dovolatel P. H. v ý slovn ě nebroj í proti tomuto pr á vn í mu závě ru obou soud ů, ale napad á odpov í daj ící čá st od ů vodn ění odsuzuj ící ho rozsudku a tedy jeho n á le ž itosti ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. a dovolatel L. M. netvrd í chybn é pou ž it í vlastn í ho hmotn ě pr á vn í ho ustanoven í trestn í ho z á kon í ku, ale pochyben í procesn í ho charakteru. Nam ítá toti ž, ž e nebyla prok ázá na jeho jin á, ne ž legitimn í sou č innost při poskytov ání slu ž eb realitn í ho makl éř eatím ani jeho v ě dom é za č len ění do struktury organizovan é skupiny, a pokud soudy dosp ě ly k takov ý m skutkov ýmzávěrům, na jejich ž podklad ě jeho obhajob ě nep ř isv ědč ily, pak jim vyt ýká zejm é na vadn ý zp ů sob hodnocen í proveden ý ch d ů kaz ů, kter ývš ak pod dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. nespad á. Skutkov é okolnosti vyj ádř en é v popisu tzv. skutkov évě ty a v podrobnostech rozveden é zejm é na v od ů vodn ění odsuzuj ící ho rozsudku soudu prvn í ho stupn ěvná vaznosti na v ý sledky proveden é ho dokazov ánívš ak zcela jednozna čně vypov í daj íodě lb ě č innosti v š ech spoluobvin ěný ch, jako žio nutnosti napl á nov ánía koordinace jejich postupu, a tedy o tom, ž e obvin ění trestn ý č in sp á chali jako č lenov é organizovan é skupiny.

39. N á sledn ě st á tn ízá stupkyn ě konstatovala, žepř isouzen é skutkov é okolnosti jedn ánívš ech spoluobvin ěný ch, jak ý m se na uskute čnění spole čné ho podvodn é ho zámě ru ke š kod ě spole č nosti I., pod í leli za podm í nek § 209 odst. 4 p í sm. a) tr. z á kon í ku ve spolupachatelsk é m postaven í ve smyslu § 23 tr. z á kon í ku, nevzal v potaz ani posledn í dovolatel P. G., kter ý prost ř ednictv í m sv é dovolac í argumentace s form á ln í oporou dovolac í ho d ů vodu podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř., a tud íž nekvalifikovan ý m zp ů sobem zpochybnil d ů kazn í podlo ž enost skutkov é ho podkladu t é čá sti popisu tzv. skutkov évě ty v ý roku o vin ě, kter á se vztahuje k povaze trestn é sou č innosti jeho osoby vrá mci organizovan é skupiny. Ani svoje zd á nliv ě hmotn ě pr á vn íná mitky o tom, zda mohla být jedn áním popsan ý m ve v ý roku o vin ě zp ů sobena š koda jako znak skutkov é podstaty zlo č inu podvodu a zda byl sou č asn ě veden podvodn ýmzámě rem vlastn í ho obohacen í, dovolatel neop íráo popis rozhodn ý ch skutkov ý ch okolnost í ve smyslu jednotliv ý ch krok ů k realizaci podvodn é ho zámě ru osob jednaj ící ch ve spolupachatelsk é trestn é sou č innosti a postupuj ící ch kvalifikovan ý m zp ů sobem jejich v ě dom é ho za č len ění ve smyslu § 209 odst. 4 p í sm. a) tr. z á kon í ku, ale zab ývá se v nam í tan é m sm ě ru toliko poukazovan ý mi okolnostmi uzav ř en ípř edm ě tn é kupn í smlouvy, vytr ž en ý mi z celkov é ho kontextu rozhodn é ho skutkov é ho d ě je stím, žeř ada doprovodn ý ch podez ř el ý ch okolnost ízů stala vté to poloze, a tud íž neprok ázá na. Jeho dovolac í argumentace tak nen í zp ů sobil á ke sv é mu v ě cn é mu projedn ání.

40. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odm í tl dovolání obviněného P. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněných M. B., L. M. a P. G. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

41. Nejvy šší soud jako soud dovolac í ( § 265c tr. ř.) v prvn í ř ad ě zkoumal, zda jsou v ýš e uveden á dovol áníp ří pustn á, zda byla pod á na v č as a opr á vn ěný mi osobami, zda maj ívš echny obsahov é a form á ln íná le ž itosti a zda poskytuj í podklad pro v ě cn épř ezkoum ání napaden é ho rozhodnut í nebo zda tu nejsou d ů vody pro jejich odm í tnut í.

42. Dosp ělpř itom kzávě ru, ževš echna dovol ání podan á proti usnesen í Vrchn í ho soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 5 To 43/2018, jsou p ří pustn á z hlediska ustanoven í § 265a odst. 1, odst. 2 p í sm. h) tr. ř. Obvin ění jsou osobami opr á vn ěný mi k pod ání dovol ání podle § 265d odst. 1 p í sm. c) tr. ř. Dovol ání, kter á spl ň uj íná le ž itosti obsahu dovol ání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prost ř ednictv í m sv ý ch obh á jc ů, tedy v souladu s ustanoven í m § 265d odst. 2 tr. ř., ve lh ůtě uveden é v § 265e odst. 1 tr. ř. a na m í st ě ur č en émtýmžzá konn ý m ustanoven í m.

43. Proto ž e dovol ání lze podat jen zdů vod ů uveden ý ch v ustanoven í § 265b tr. ř., bylo d á le zapot ř eb í posoudit ot á zku, zda konkr é tn í argumenty, o n ěž se dovol ání op í raj í, lze pod ř adit pod uplatn ěnédů vody uveden évpř edm ě tn émzá konn é m ustanoven í.

44. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces.

45. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod lze uplatnit pouze za situace, kdy je dán některý z obligatorních důvodů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř., pro které nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, neboť výlučně v tomto ustanovení trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání (např. vedení trestního stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením § 160 odst. 1 tr. ř.), nezakládají ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).

46. Dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. je dánvp ří padech, kdy rozhodnut í spo čí v á na nespr á vn é m pr á vn í m posouzen í skutku nebo jin é m nespr á vn é m hmotn ě pr á vn í m posouzen í. Uvedenou formulac ízá kon vyjad ř uje, ž e dovol ání je ur č eno kná prav ě pr á vn í ch vad rozhodnut í ve v ě ci sam é, pokud tyto vady spo čí vaj í v pr á vn í m posouzen í skutku nebo jin ý ch skute č nost í podle norem hmotn é ho pr á va, nikoliv z hlediska procesn í ch p ř edpis ů. Skutkov ý stav je při rozhodov ánío dovol ání hodnocen vzá sad ě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jin á okolnost skutkov é povahy byly spr á vn ě pr á vn ě posouzeny, tj. zda jsou pr á vn ě kvalifikov á ny v souladu s p ří slu šný mi ustanoven í mi hmotn é ho pr á va. Dovolac í soud mus í (svý jimkou p ří padu tzv. extr é mn í ho nesouladu) vych á zet ze skutkov é ho stavu tak, jak byl zji štěnv pr ůbě hu trestn í ho ří zen í a jak je vyj ádř en p ř edev ší m ve v ý roku odsuzuj ící ho rozsudku, a je povinen zjistit, zda je pr á vn í posouzen í skutku v souladu s vyj ádř en í m zp ů sobu jedn ánívp ří slu šné skutkov é podstat ě trestn é ho č inu s ohledem na zji štěný skutkov ý stav.

47. D ů vodem dovol ání podle ustanoven í § 265b odst. 1 p í sm. l) tr. ř. je existence vady spo čí vaj ícív tom, ž e bylo rozhodnuto o zam í tnut í nebo odm í tnut í řá dn é ho opravn é ho prost ř edku proti rozsudku nebo usnesen í uveden é mu v § 265a odst. 1 p í sm. a) a ž g) tr. ř., ani ž byly spln ě ny procesn í podm í nky stanoven ézá konem pro takov é rozhodnut í nebo byl v ří zen í mu p ř edch á zej ícímdándů vod dovol ání uveden ývpí smenech a) a ž k) ( § 265b odst. 1 tr. ř.). P ř edm ě tn ý dovolac ídů vod tedy dopad á na p ří pady, kdy do š lo k zam í tnut í nebo odm í tnut í řá dn é ho opravn é ho prost ř edku bez v ě cn é ho p ř ezkoum ánía procesn í strana tak byla zbavena p ří stupu ke druh é instanci, nebo byl – li zam í tnut řá dn ý opravn ý prost ř edek, a č koliv ji žvpř edch á zej ícím ří zen í byl dán dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. a) a ž k) tr. ř.

48. Nejvy šší soud d á le zd ů raz ň uje, ž e ve smyslu ustanoven í § 265b odst. 1 tr. ř. je dovol ání mimo řá dn ý m opravn ý m prost ř edkem ur č en ýmkná prav ěvý slovn ě uveden ý ch procesn í ch a hmotn ě pr á vn í ch vad, ale z á sadn ě nikoliv k revizi skutkov ý ch zji štěníuč in ěný ch soudy ni žší ch stup ňů, ani kpř ezkoum ávání jimi proveden é ho dokazov ání. T ěž iště dokazov ání je toti ž v ří zen ípř ed soudem prvn í ho stupn ě a jeho skutkov ézávě ry m ůž e dopl ň ovat, pop ří pad ě korigovat jen soud druh é ho stupn ě v ří zen í o řá dn é m opravn é m prost ř edku ( § 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je napln ě no z á kladn í pr á vo dovolatele dos á hnout p ř ezkoum ánívě ci ve dvoustup ň ov é m ří zen í ve smyslu č l. 13 Ú mluvy ačl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Ú mluv ě.

49. V obecn é rovin ě pak plat í, ž e obsah konkr é tn ě uplatn ěný ch n á mitek, o n ěž se op írá existence ur č it é ho dovolac í ho d ů vodu, mus ívě cn ě odpov í dat z á konn é mu vymezen í tohoto dovolac í ho d ů vodu podle § 265b tr. ř., nesta čí jen form á ln í odkaz na p ří slu šné ustanoven í obsahuj ícíně kter ý z dovolac í ch d ů vod ů.IV.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

50. Obvin ěnýM. B. k tomuto dovolac í mu d ů vodu nam í tl, ž e ustanoven í o jeho p ří tomnosti u hlavn í ho l íč en í a ve ř ejn é ho zased ání byla poru š ena, nebo ťzdů vodu jeho du š evn í poruchy nebyl schopen ch á pat smysl trestn í ho ří zen í a tedy nebyl schopen ani úč asti u soudn í ho jedn ání. Proto tak é nebyl schopen dát souhlas s jedn ánímv jeho nep ří tomnosti.

51. Obvin ěnýP. H. k tomuto dovolac í mu d ů vodu uvedl, ž e ustanoven í o jeho p ří tomnosti u hlavn í ho l íč en í bylo poru š eno jednak tím, ž e soud prvn í ho stupn ě pochybil při hlavn íml íč en í konan é m dne 11. 4. 2018, nebo ť pot é, co do š lo ke spojen ívě ci, nevyslechl ostatn í spoluobvin ěné, p ř edev ší m spolupracuj ící ho obvin ěné ho T. P., v jeho p ří tomnosti nebo jej alespo ň nesezn á mil s jeho v ý pov ěď mi, nem ě l tak mo ž nost se kvý pov ědím vyj ádř it a kl á st spoluobvin ěným ot á zky. D á le měl soud prvn í ho stupn ě poru š it ustanoven íop ří tomnosti obvin ěné ho u hlavn í ho l íč en ítím, ž e nebylo vyd á no usnesen í podle § 202 odst. 5 tr. ř. pot é, co po žá dal, aby bylo d á le kon á no hlavn í l íč en í v jeho nep ří tomnosti.

52. Popsané námitky se však s obsahovým vymezením daného dovolacího důvodu míjejí.

53. V obecné rovině lze poznamenat, že vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, může k jeho naplnění v řízení před soudem prvního stupně dojít především porušením ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a to ve spojení s § 202 odst. 4 tr. ř., kterým je stanoveno, kdy hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného konat nelze. Uvedené ustanovení se nepoužije v případě, kdy obviněný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (§ 202 odst. 5 tr. ř.). Konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny, je třeba umožnit obviněnému účast u hlavního líčení též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného hlavního líčení včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se hlavního líčení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621).

54. Zatímco hlavní líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně (§ 202 odst. 2 tr. ř.), případně jej vůbec nelze konat (§ 202 odst. 4 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně vymezeny nejsou. Nutnost účasti obviněného při veřejném zasedání je dána buď tím, že jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. k veřejnému zasedání předvolá a dá tak zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže věc rozhodovat, anebo podle ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002). Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny, jak bylo již výše naznačeno, v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je v procesním smyslu speciální pro řízení u odvolacího soudu, a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Logický výklad (argumentum a contrario) shora citovaného ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu (tak tomu bylo v případě obviněného M. B.), lze veřejné zasedání odvolacího soudu zásadně konat v jeho nepřítomnosti.

55. Dále je zapotřebí připomenout závěr plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1192/2003, podle něhož „[u]stanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze podat dovolání, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání, předpokládá, že bylo za okolností, při jejichž existenci to zákon nedovoluje, konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání ve skutečné tj. fyzické nepřítomnosti obviněného. Námitka obviněného, že byl z důvodu zdravotních problémů, resp. vlivem užívaných léků u hlavního líčení „duchem nepřítomný“, tj. jeho výhrada ke kvalitě vlastní účasti při soudním jednání dané jeho zdravotním stavem nenaplňuje podmínky citovaného ustanovení.“ Souhlasné stanovisko přitom vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. III. ÚS 2918/15.

56. V návaznosti na uvedené pak je nutno zdůraznit, že obvinění M. B. a P. H. ani netvrdí, že by byla porušena zákonná ustanovení upravující jejich přítomnost při hlavním líčení či (ve vztahu k obviněnému M. B.) i při veřejném zasedání. Obviněný M. B. vystavěl svojí argumentaci vztaženou k předmětnému dovolacímu důvodu primárně na nesouhlasu se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů, podle něhož byl schopen chápat smysl trestního řízení (byl schopen účasti u soudního jednání), resp. na výhradách vůči znaleckému posudku MUDr. Jiřího Švarce, na základě něhož soudy zmíněný skutkový závěr učinily. Obviněný P. H. pak namítá porušení jeho práva na obhajobu v podobě nemožnosti vyslechnout spoluobviněné (včetně toho, že nebyl s jejich výpověďmi seznámen), nezákonného čtení svědeckých výpovědí bez jeho souhlasu, nemožnosti vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, případně pochybení soudu prvního stupně spočívající v absenci rozhodnutí o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti.

57. Pouze nad rámec uvedeného tak je namístě konstatovat, že oba obvinění, tj. obviněný M. B. i obviněný P. H., byli přítomni hlavnímu líčení konanému dne 11. 4. 2018, a to až do té doby, kdy jeden a posléze i druhý výslovně prohlásili, že žádají, aby se hlavní líčení nadále konalo v jejich nepřítomnosti. Za situace, kdy již soud prvního stupně nezávadně shledal, že obviněný M. B. je schopen chápat smysl trestního řízení a že účinně učinil zmíněné prohlášení (v tomto směru nelze akceptovat jeho tvrzení, že nikdy nesouhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti, což platí mimo jiné i proto, že jeho žádosti o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti byl přítomen i jeho obhájce), přičemž v případě obviněného P. H. tato otázka ani nebyla nastolena, pak je třeba dovodit (se zřetelem k výše rozvedeným teoretickým východiskům), že ustanovení o přítomnosti obviněných u hlavního líčení nemohla být porušena a stejně tak nemohlo být porušeno v daném směru ani jejich právo na spravedlivý proces. V těchto souvislostech se přitom patří konstatovat, že chybějící rozhodnutí o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného P. H. bylo toliko formálním pochybením, jež nemohlo mít žádný negativní dopad do roviny spravedlivého procesu.

58. Dále je vhodné k námitkám obviněného P. H. uvést, že úvodní fáze hlavního líčení konaného dne 11. 4. 2018 se zúčastnili všichni obvinění v dané trestní věci, přičemž bylo přistoupeno k výslechu obviněného M. B., který však využil svého zákonného práva a odmítl ve věci vypovídat, a následně, po výslechu obviněného P. H., byl vyslechnut obviněný T. P., a to i za přítomnosti obviněného P. H. a jeho obhájce. Obvinění byli dotázáni v souladu s § 214 tr. ř., zda se chtějí k provedenému dokazování vyjádřit, a této možnosti obviněný P. H. nevyužil, spoluobviněnému nepoložil žádnou otázku ani se k jeho výpovědi nevyjádřil. V daných souvislostech je nezbytné akcentovat, že obviněným, tedy i obviněnému P. H., bylo plně zachováno jejich právo klást vyslýchaným osobám otázky, jakož i se vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Dále je namístě konstatovat, že obviněný P. H. se při zmíněném hlavním líčení spokojil s tím, že soud prvního stupně předložil podle § 219 odst. 3 tr. ř. podstatný obsah dokazování provedeného v původně vyloučené věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 1/2017, a to včetně výpovědí spoluobviněných J. M., L. M., P. H., P. G. a T. P., s nimiž tak byl obviněný seznámen, aniž k tomu on či jeho obhájce vznesli jakékoliv výhrady či připomínky. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že ze zvukového záznamu hlavního líčení ze dne 11. 4. 2018 je zcela zřejmé, že obviněný P. H. na dotaz soudu výslovně potvrzuje, že výpovědi ostatních obviněných četl, což spolehlivě potvrzuje, že s těmito byl, jak již výše uvedeno, seznámen. Jeho následná námitka, kterou uplatnil v dovolání, že s nimi nebyl seznámen, tak obstát nemůže. V souvislosti s uvedeným je pak nutno zdůraznit zásadu vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží bdělým). Za tohoto stavu věci nelze přiznat jeho výhradám vůči postupu soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího, opodstatnění a nelze ani v tomto směru shledávat porušení jeho práva na spravedlivý proces.

59. Obdobné platí i ve vztahu k námitce nezákonného provedení důkazu přečtením svědeckých výpovědí. K tomu je nutno v prvé řadě zmínit, že část svědeckých výpovědí (konkrétně výpovědi svědků V., H., K., B. K., O., T., T. ml., V., O., M., G., V. a P. K.) byla při hlavním líčení dne 11. 4. 2018 soudem prvního stupně přečtena za souhlasu státního zástupce a mimo jiné i obviněného P. H. podle § 211 odst. 1 tr. ř. (viz č. l. 1980). Jmenovaný obviněný měl přitom možnost se k těmto důkazům, stejně jako k důkazům listinným, které byly následně stranám předloženy, vyjádřit. Dále je nutno konstatovat, že „ [ j ] estliže obžalovaný požádá, aby se hlavní líčení konalo v jeho nepřítomnosti, je soud oprávněn postupovat stejně, jako kdyby se obžalovaný nedostavil k hlavnímu líčení bez řádné omluvy (§ 202 odst. 3). To znamená, že v hlavním líčení konaném v nepřítomnosti obžalovaného lze v takovém případě k důkazu přečíst protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných nebo přehrát obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení, jsou-li splněny i další podmínky uvedené v § 211. Obžalovaný by měl být na tuto skutečnost soudem upozorněn.“ (viz Draštík A., Fenyk J. a kol. Trestní řád. 2. díl. § 180 až § 471. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017). V návaznosti na to je zapotřebí uvést, že obviněný H. byl k danému hlavnímu líčení předvolán soudem prvního stupně pomocí formulářového předvolání „vzor 6b tr. ř.“, jež obsahuje mimo jiné poučení o tom, že obviněný může žádat, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, přičemž ovšem v takovém případě mohou být za souhlasu státního zástupce přečteny i protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných. Jestliže tedy část svědeckých výpovědí (konkrétně výpovědi svědků V., R. a O.) soud prvního stupně přečetl na základě souhlasu státního zástupce v rámci předmětného hlavního líčení (viz č. l. 1994), jež pokračovalo dne 12. 4. 2018, poté, co obviněný P. H. požádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, a u něhož tak již nebyl přítomen, nelze v tom shledávat porušení jeho práv.

60. Lze tak shrnout, ž e dovolac ídů vod § 265b odst. 1 p í sm. d) tr. ř. obvin ěníM. B. a P. H. nenaplnili ani po form á ln í str á nce, přič em ž zde nebylo poru š eno ani jejich pr á vo na spravedliv ý proces.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

61. Tento dovolac ídů vod uplatnil obvin ěnýM. B., přič em ž je nutno, stejn ě jako v p ří pad ě dovolac í ho d ů vodu podle § 265b odst. 1 p í sm. d) tr. ř., konstatovat, ž e se s jeho v ě cn ý m vymezen í m roze š el. Podstatou jeho argumentace je toti ž op ě tovn ě nesouhlas se skutkov ýmzávě rem soud ů ni žší ch stup ňů o jeho schopnosti ch á pat smysl trestn í ho ří zen í resp. v ý hrady v ůč i znaleck é mu posudku MUDr. Ji ří ho Š varce. Posta čí tedy nad tento r á mec stru čně konstatovat, žepř edm ě tn ý skutkov ýzávěr soud ů ni žší ch stup ňů nen í v nesouladu s proveden ý m dokazov áním.

62. Odvolac í soud spr á vn ě reagoval na toto ž nou n á mitku vztahuj ící se ke spr á vnosti hodnot ící ho postupu soudu nal é zac í ho, kter ý rozhodn é ot á zky dovolatelova psychick é ho stavu a jeho dopadu na pr ůběh trestn í ho ří zen í odpov í daj ící ch zp ů sobem vy řeš il, a to pr ávě za pomoci v ýš e uveden é ho znaleck é ho posudku a jeho dodatk ů. Znalec MUDr. Ji ří Š varc se tak é vyj ádř il i ke znaleck é mu posudku Doc. MUDr. Vladim í ra Pidrmana a dostate čněpř esv ědč iv ě vysv ě tlil, z jak é ho d ů vodu se jejich závě ry li ší. Vzhledem ktě mto poznatk ů m pak ani nebylo t ř eba doplnit dokazov ánío vypracov ání znaleck é ho posudku z oboru zdravotnictv í, odv ě tv í psychiatrie.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

63. Nejvy šší soud k uplatn ěné dovolac í argumentaci obvin ěný ch M. B., L. M., P. H. a P. G. konstatuje, ž e tato sice form á ln ě odkazem na dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. – deklaruje, ž e rozhodnut í obou soud ů spo čí vaj í na nespr á vn é m pr á vn í m posouzen í skutku nebo na jin é m nespr á vn é m hmotn ě pr á vn í m posouzen í, fakticky se v š ak op írávp ří pad ě obvin ěný ch M. B., L. M. a P. G. zcela avp ří pad ě obvin ěné ho P. H. z podstatn é čá sti oná mitky skutkov é, resp. procesn í povahy. Obvin ění toti ž soud ů m ni žší ch stup ňů bu ď to v ý hradn ě nebo vpř ev áž ném íř e vyt ý kaj í nespr á vn é hodnocen í proveden ý ch d ů kaz ů, nerespektov ání procesn ízá sady in dubio pro reo (obvin ěníH. a P. G.) a vadn á skutkov á zji štění. Sou č asn ěpř itom prosazuj í vlastn í zp ů sob hodnocen í proveden ý ch d ů kaz ů a vlastn í verzi skutkov é ho stavu v ě ci, přič em ž zejm é na tvrd í, ž e se nedopustili (p ří p. nebylo prok ázá no) jedn ání, kter é je jim kladeno za vinu aaž na tomto z á klad ě dovozuj í nespr á vn é pr á vn í posouzen í skutku pro nenapln ění objektivn í str á nky (pokusu) trestn é ho č inu podvodu, nebo (p ří p. t éž ) jeho str á nky subjektivn í.

64. Svojí argumentací obvinění buďto vůbec anebo z podstatné části nenamítají rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy ve skutečnosti spatřují v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

65. Jak ji ž shora nazna č eno, Nejvy šší soud z á sadn ě nezasahuje do skutkov ý ch zji štění soud ů prvn í ho a druh é ho stupn ě. Jen zcela v ý jime čně tak m ůž euč init – a to s ohledem na principy vypl ý vaj ícízú stavn ě garantovan é ho pr á va na spravedliv ý proces – jestli ž e mezi skutkov ý mi zji štění mi soud ů a proveden ý mi d ů kazy je extr é mn í nesoulad. O ten se jedn á tehdy, kdy ž skutkov á zji štění postr á daj í obsahovou spojitost sdů kazy, kdy ž skutkov á zji štění soud ů nevypl ý vaj ízdů kaz ůpři žá dn émz logicky p ř ijateln ý ch zp ů sob ů jejich hodnocen í, kdy ž skutkov á zji štění soud ů jsou opakem toho, co je obsahem proveden ý ch d ů kaz ů. Nejvy šší soud je v š ak v dan é m ohledu povol á n korigovat pouze nejextr é mn ě j ší excesy (viz p ř im ěř en ě rozhodnut í Ú stavn í ho soudu sp. zn. III. Ú S 177/04, IV. Ú S 570/03 a dal ší ).

66. Nejvy šší soud nicm éně konstatuje, ž e takov ý deficit, kter ý by znamenal poru š en í pravidel spravedliv é ho procesu, v dan évě ci neshledal.

67. Je z ř ejm é, ž e soud prvn í ho stupn ě, kter é mu p ř edev ší m p ří slu ší d ů kazy prov áděta hodnotit a na tomto z á klad ě zji šť ovat skutkov ý stav v ě ci, provedl dokazov ánív rozsahu dostate čném pro rozhodnut í ve v ě ci a v od ů vodn ění sv é ho rozhodnut í rozvedl, jak hodnotil proveden édů kazy, k jak ýmzávěrůmpř itom dosp ě l, a to jednak ve vztahu k cel é mu skutkov é mu d ě ji a stejn ě tak i ve vztahu k jednotliv ý m obvin ěnýma jejich pod í lu na sp á chan é m trestn émč inu. Je p ř itom zjevn á logick áná vaznost mezi proveden ý mi d ů kazy, jejich hodnocen ímauč in ěný mi skutkov ý mi zji štění mi relevantn í mi pro pr á vn í posouzen íipř ijat ý mi pr á vn í mi závě ry. Soud druh é ho stupn ě se proto n á sledn ě po proveden émpř ezkumu se skutkov ý mi, pota ž mo pr á vn í mi, závě ry nal é zac í ho soudu d ů vodn ě ztoto ž nil. Vtě chto souvislostech je mo ž no poznamenat, ž e pokud soudy ni žší ch stup ňů při vyvozov ání sv ý ch skutkov ý ch závěrů vych á zely zvý pov ě di obvin ěné ho P. jako p ří m é ho d ů kazu podpo ř en é ho ř adou dal ší ch d ů kaz ů, zvl áš t ě sv ě deck ý ch v ý pov ědí (sv ě dk ů V., R., O., K., K., H., O., V., K., H., T., T. ml., V., O., M., B. K., V., G., P. K.) a listinn ý ch d ů kaz ů, nelze konstatovat, ž e by jejich skutkov á zji štění byla zalo ž ena na sv é voln ý ch č i spekulativn í ch ú vah á ch, resp. ž e by se mohlo jednat o extr é mn í nesoulad mezi proveden ý mi d ů kazy a skutkov ý mi zji štění mi soud ů (srov. nap ř. usnesen í Ú stavn í ho soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. Ú S 3137/16).

68. Nelze tud íž č init závěr, ž e by vykonan á skutkov á zji štění postr á dala obsahovou spojitost s proveden ý mi d ů kazy, ž e by skutkov á zji štění soud ů nevypl ý vala zdů kaz ůpři žá dn émz logicky p ř ijateln ý ch zp ů sob ů jejich hodnocen í, anebo ž e by skutkov á zji štění soud ů byla opakem toho, co je obsahem proveden ý ch d ů kaz ů, na jejich ž podklad ě byla u č in ě na. Nen ípř itom ú kolem Nejvy šší ho soudu jako soudu dovolac í ho, aby jednotliv édů kazy znovu reprodukoval, rozeb í ral, porovn á val, p ř ehodnocoval a vyvozoval z nich n ě jak é vlastn í skutkov ézávě ry. Ur č uj ící je, ž e mezi skutkov ý mi zji štění mi soudu prv é ho stupn ě, potvrzen ý mi rozhodnut í m soudu druh é ho stupn ě, na stran ě jedn é a proveden ý mi d ů kazy (a souvisej ící mi pr á vn í mi závě ry) na stran ě druh é nen í extr é mn í nesoulad ve shora vymezen é m pojet ídán. Nadto lze dodat, ž e existence p ří padn é ho extr é mn í ho nesouladu mezi u č in ěný mi skutkov ý mi zji štění mi soud ů a proveden ý mi d ů kazy nem ůž ebýt zalo ž ena jen na tom, ž e obvin ěnýpř edkl ádá vlastn í hodnocen ídů kaz ů a dovozuje z toho jin é skutkov é, pop ř. i pr á vn ízávě ry (viz nap ř. usnesen í Nejvy šší ho soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

69. Na tomto m í st ě je vhodn é pouk á zat t éž na závě ry Ú stavn í ho soudu vysloven é v jeho usnesen í ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. Ú S 1157/16, žeú stavn í po řá dek garantuje obvin ěným osob á m pr á vo na odvol ání (srov. č l. 2 Protokolu č. 7 k Ú mluv ě ), nikoliv na dal ší soudn ípř ezkum. A č koliv i Nejvy šší soud mus ípřivý kladu procesn í ch p ř edpis ů ct í t povinnost chr á nit z á kladn í pr á va a svobody (srov. č l. 4 Ú stavy Č esk é republiky), ned á vaj í mu z á konn é ani ú stavn ípř edpisy prostor pro vlastn ípř ehodnocov ání obvykl ý ch rozpor ů mezi proveden ý mi d ů kazy. Člá nek 13 Ú mluvy, kter ý ka ždé mu p ř izn ává pr á vo na úč inn é pr á vn í prost ř edky n á pravy poru š en í pr á v zakotven ý ch Ú mluvou, takov ý prostor Nejvy šší mu soudu ned ává. Takov ý mi prost ř edky jsou toti žpř edev ší m procesn í instituty v ří zen ípř ed soudy ni žší ch stup ňů. Odk á zat je mo ž no i na rozhodnut í Ú stavn í ho soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. Ú S 1337/17, kde tento mj. uvedl, ž e institut dovol ání nezakl ádá pr á vo na p ř ezkum rozhodnut í ni žší ch soud ů ve stejn é šíř i jako odvol ání. Dovolac í soud nen í opr á vn ě n hodnotit tyt éž d ů kazy odli šně od soud ů ni žší ch stup ňů a nem ůž e ani vych á zet z jin ý ch skutkov ý ch zji štění.

70. Č in í -li dovolatel é za t é to situace kroky ke zpochybn ění skutkov ý ch závěrů vyj ádř en ý ch v rozhodnut í ch soud ů ni žší ch stup ňů a bu ď to v ý lu čně nebo vpř ev áž ném íř e z toho dovozuj í vadnost pr á vn í ho posouzen í skutku, pak nutno op ě tovn ě zd ů raznit, ž e jde oná mitky z pohledu uplatn ěné ho d ů vodu (i jin ý ch d ů vod ů ) dovol ání irelevantn í. Vté to souvislosti lze zm í nit usnesen í Ú stavn í ho soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. Ú S 681/04, podle n ě ho ž „ pr á vo na spravedliv ý proces ve smyslu č l. 36 odst. 1 Listiny z á kladn í ch pr áva svobod nen í mo ž no vykl á dat tak, ž e garantuje ú sp ě ch v ří zen íči zaru č uje pr á vo na rozhodnut í, je ž odpov ídápř edstav á m obvin ěné ho. Uveden ýmzá kladn í m pr á vem je „ pouze “ zaji šť ov á no pr á vo na spravedliv é soudn í ří zen í, vněmž se uplatn ívš echny z á sady soudn í ho rozhodov ání podle z á kona v souladu s ú stavn í mi principy. “

71. Pokud obvin ěnýP. H. nam í tl, žepř isouzen ý skutek nelze pova ž ovat za trestn ý č in podvodu pro absenci jeho objektivn í str á nky (spole č nost I., nemohla být zp ů sobil ý m objektem k vyvol ání omylu, nebo ť bylo evidentn í, ž e žá dn ý subjekt M., v rozhodn é dob ě, tj. od 30. 4. 2008 do 11. 12. 2008 pr á vn ě neexistoval, co ž by pracovn í ci prvn ě jmenovan é spole č nosti s obvykl ýmp ří stupem řá dn é ho hospod ář e museli vědě t), pak takov éná mitce nelze p ř isv ědč it. Kzá pisu spole č nosti M. do obchodn í ho rejst ří ku sice skute čně do š lo a ž dne 12. 12. 2008 (to ostatn ě plyne ze skutkov évě ty v ý roku rozsudku soudu prvn í ho stupn ě ), ve shod ě se st á tn ízá stupkyn í je v š ak t ř eba konstatovat, žepři jedn ání ch, p ř edch á zej ící ch uzav ř en í kupn í a leasingov é smlouvy, kter á spadala do shora ozna č en é ho obdob í, bylo spole čnýmzámě rem obvin ěný ch vzbudit na stran ě osob jednaj ící ch za spole č nost I., rozhodnut í financovat n á kup souboru nemovitost í a sou č asn ě vzbudit na jejich stran ěpř esv ědč en í, žená vratnost takto investovan ý ch finan ční ch prost ř edk ů od budouc í ho leasingov é ho n á jemce M., je zaji ště na, a to za pomoci zfal š ovan ý ch podn á jemn í ch smluv, kter é pro spole č nost I., rozhodn ý m zp ů sobem deklarovaly schopnost pravideln ě spl á cet leasingov é spl á tky, adá le prost ř ednictv í m pad ě lan é ho potvrzen í Komer ční banky, a. s., o v ýš izá kladn í ho jm ění spole č nosti M., opat ř en é ho za úč elem jej í ho z á pisu do obchodn í ho rejst ří ku. Skute č nost, ž e spole č nost M., byla zalo ž ena nedlouho p ř ed tím, ne žmě lo doj ítk poskytnut í čá stky ve v ýš i 195 000 000,- K č, nen í v dan émp ří pad ě „ absurdn í konstrukce “, nebo ťpů vodn ě bylo jedn á no p ř edev ší m s obvin ěný mi T. P., L. M. a J. M., jako ž to fyzick ý mi osobami, ze strany spole č nosti I., v š ak bylo podm í nkou pro uzav ř en í leasingov é smlouvy, ž e tato bude uzav ř ena s obchodn í spole č nost í, kter á nebude mít žá dn é dal ší z á vazky a bude mít dostate čně vysok ézá kladn í jm ění. Za tohoto stavu v ě ci, spř ihl é dnut ímk charakteru souboru klamav ý ch informac í (a to i ohledn ě zalo ž en í spole č nosti M.) poskytnut ý ch osob á m jednaj ícím za spole č nost I., potvrzen ý ch celou ř adou listinn ý ch podklad ů, nelze č init závěro tom, ž e odpov ě dn í pracovn í ci spole č nosti I., mohli bez vět ší ch obt íží zjistit, ž e jejich obchodn í jedn ánís budouc í m smluvn í m partnerem za jím deklarovan ý ch podm í nek, nen í korektn í povahy, aže proto tato spole č nost nemohla být zp ů sobil ý m objektem k vyvol ání omylu. D ů vodn ěpř itom st á tn ízá stupkyn ě upozornila na závě ry usnesen í Nejvy šší ho soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003 (publikovan é ho v Souboru trestn í ch rozhodnut í Nejvy šší ho soudu, svazku 1/2004, pod č. T 648), podle nich ž „ mo ž nost podveden é osoby, aby si sama zjistila skute čný stav v ě ci, bez dal ší ho nevylu č uje, aby jej í jedn ání bylo ovlivn ě no jedn áním pachatele trestn é ho č inu podvodu, kter ý podveden é ho uvede v omyl, vyu ž ije jeho omylu nebo mu zaml čí podstatn é skute č nosti, a proto o podvodn é jedn ání jde ivp ří pad ě, jestli ž e podveden ý je sice schopen s vynalo ž en ímvět ší ho č i men ší ho ú sil í zjistit nebo ov ěř it si skute čný stav rozhodn ý ch okolnost í, av š ak je ovlivn ěnpů soben í m pachatele ve form ě pod ání nepravdiv ý ch informac í nebo zaml č en í podstatn ý ch informac í, tak ž e si je vdů sledku pachatelova jedn ání neov ěří bu ďvů bec, nebo tak neu č in ívč as “. Lze tak ve shod ě se soudy ni žší ch stup ňů uzav ří t, ž e spole č nost I. mohla být uvedena v omyl (byla v tomto sm ě ru zp ů sobilou) a v omyl tak é skute čně uvedena byla.

72. Nam í tl-li obvin ěnýP. H., ž e se nab ízíú vaha, ž e podstata jedn ání obvin ěný ch byla z á stupc ů m spole č nosti I. zn á ma aže se n ě kter ý z pracovn íkůté to spole č nosti na on é domn ělé trestn é č innosti pod í lel, pak je t ř eba p ř edev ší m konstatovat, žev posuzovan évě ci takov á skute č nost nebyla soudy ni žší ch stup ňů zji ště na. Nadto zcela posta čí v nastolen é hypotetick é rovin ě stru čně konstatovat, jak u č inil ji ž soud prvn í ho stupn ě (a pot é i soud odvolac í ), žeivp ří pad ě, ž e by poukazovan é zapojen í dal ší ch osob do p ř isouzen é trestn é č innosti bylo prok ázá no, nemohlo by takov é p ří padn é zji štění nikterak ovlivnit posuzov ání trestn í odpov ě dnosti žá dn é ho z obvin ěný ch na st á vaj ícím skutkov é m podklad ěvý roku o jejich vin ě (srov. č. l. 27 prvn í odstavec od ů vodn ění rozsudku soudu prvn í ho stupn ě, podobn ě bod 48. od ů vodn ění usnesen í soudu odvolac í ho).

73. Kná mitce obvin ěné ho P. H. stran absence subjektivn í str á nky skutkov é podstaty zvl ášť z á va žné ho zlo č inu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 p í sm. a), odst. 5 p í sm. a) tr. z á kon í ku, ukon č en é ho ve stadiu pokusu a sp á chan é ho za podm í nek § 23 tr. z á kon í ku ve spolupachatelstv í, je na m í st ě uv é st, ž e tato je prim á rn ě vystav ě na na skutkov émzá klad ě, nebo ť obvin ěný tvrd í, ž e neznal podstatn é okolnosti charakterizuj ící jedn ání dal ší ch osob a pouze po osloven í ze strany sv é ho b ý val é ho spolu žá ka obvin ěné ho J. M. na mo žnéná jemce prostor vbý val é tab á kov é tov á rn ě Hodon í n kontaktoval osoby, u kter ý ch se mohl domn í vat, ž e by m ě ly z á jem o pron á jem t ě chto prostor, a kontakty p ř edal J. M. stím, žeš lo o prostory s potenci á lem prosperity, jejich ž spr á vcem by mohl být, podle p ří slibu J. M., za měs íč n í provizi 20.000 K č, resp. ž e nev ěděla ani vědět nemohl, ž e pot é, co p ř ed á osobn í ú daje (budouc í ch podn á jemc ůpř edm ě tn ý ch prostor), tyto budou pou ž ity k vytvo ř en í fale šný ch a nikoliv prav ý ch podn á jemn í ch smluv. V tomto sm ě ru je tak mo ž no odk á zat na shora zm íněnýzávěro absenci extr é mn í ho nesouladu mezi proveden ý mi d ů kazy a soudy u č in ěný mi skutkov ý mi zji štění mi. Lze tak pouze nad tento r á mec poznamenat, ževě dom ý zp ů sob jeho úč elov é ho zapojen í do p ř isouzen é trestn é č innosti skupiny osob v dan é trestn ívě ci se pod áváz kontextu v ý pov ě di spolupracuj ící ho obvin ěné ho T. P. avý pov ědítě ch sv ě dk ů, kte ří na p í semn ý ch vyhotoven í ch p ř edm ě tn ý ch podn á jemn í ch smluv vystupuj í v postaven í podn á jemc ů, ani ž by v uveden é m sm ě ru projevili v ů li zalo ž it tomu odpov í daj ící pr á vn í vztah a takovou v ů li stvrdili sv ý m vlastnoru čním podpisem spř ipojen ý m raz í tkem p ří slu šné ho obchodn í ho subjektu. Naprost ávětš ina sv ě dk ů vypov ědě la, žes dovolatelem, jeho žně kte ří osobn ě znaj í, o pron á jmu b ý val é tab á kov é tov á rny v regionu Hodon í nska v rozhodn é m obdob ívů bec nejednala a pokud n ě kte ří ano, pak se tak stalo bez v ý sledn é ho smluvn í ho koncensu. Nelze p ř itom p ř isv ědč it tvrzen í obvin ěné ho P. H., ž e jeho v ýš e uvedenou obhajobu potvrdil obvin ěnýT. P. Ten sice při hlavn íml íč en í 11. 4. 2018 uvedl po v ý slechu obvin ěné ho P. H., ž e obvin ěnýP. H. to popsal, jak to bylo, tímvš ak m í nil, jak plyne z jeho navazuj ící ho vyj ádř en í, ž e to odpov ídá popisu celkov é ho podvodn é ho jedn ání obvin ěný ch, oněmž spoluobvin ěnýT. P. vypov í dal i ve sv ý ch p ř ech á zej ící ch v ý pov ědí ch, mimo jin é, ž e podvodn ý m jedn áním obvin ění dos á hnou z í sk ání mnohamilionov é ho prosp ě chu, přič em ž ov š em budou p ř edm ě tn ý are á l provozovat. Obstoj í proto ú vahy azávě ry nal é zac í ho soudu, podle nich ž dovolatelem opat ř en é osobn í ú daje, pot ř ebn é pro sepis podn á jemn í ch smluv s re á ln ě existuj ící mi obchodn í mi subjekty, nemohly slou ž it jin é mu úč elu, ne ž k vytvo ř en í fikce takov é ho pr á vn í ho vztahu. V dan émp ří pad ě tak, aby spole č nosti I. mohlo být touto formou deklarov á no, žejí uva ž ovan á investice do tohoto obchodn í ho p ří padu v sob ě nese spolehliv ý potenci á l sv éná vratnosti.

74. Nejvy šší soud v dan ý ch souvislostech podot ýká, ževpí semn é m vyhotoven í rozsudku soudu prvn í ho stupn ě do š lo k jist é nep ř esnosti, kter ávš ak nemohla mít vliv na jeho v ě cnou spr á vnost, a to konkr é tn ě v posledn í m odstavci na stran ě č. 24, kde je uvedeno, ž e: „ V ý pov ěď ob ž alovan é ho P. je podporov á na v ý pov ědí sv ě dk ů K., T., T. ml., K. a G., tedy osob, jejich ž osobn í ú daje byly uvedeny za podn á jemce v podn á jemn í ch smlouv á ch, a č koliv vypov ědě li, ž e tyto smlouvy nikdy nepodepsali … o pron á jem are á lu nikdy nejevili z á jem, ani o tom s nik ý m nejednali. “. Je toti ž nutno uv é st, ž e ve v ě ci byli vyslechnuti dva sv ě dci s p ří jmen ímK., a to B. K. a P. K., z jejich žvý pov ědí plyne, žemě li jist ýzá jem o pron á jem ur č it ý ch prostor, o č em ž obvin ěnýP. H. věděl (sv ě dek P. K.), resp. mo žnávěděl (sv ě dek B. K.). Jak je ov š em z ř ejm é ze závě ru zm íněné pas áž e rozsudku soudu prvn í ho stupn ě, sv ě dek K. (bl íž e neidentifikovan ý ) byl v uveden é m jmenovit émv ýč tu sv ě dk ů zjevn ě uveden nedopat ř en í m, jeliko ž se zde mluv í o tom, ž e minim á ln ě tito č ty ř i sv ě dci potvrdili, ž e skladov é prostory v ů bec nehledali, nikdy žá dn é nepopt á vali. Dlu ž no dodat, žetě mito č ty ř mi sv ě dky byli pr ávě sv ě dci K., T., T. ml. a G. Nad to lze zm í nit tu podstatnou okolnost, žei sv ě dci B. K. a P. K. jednozna čně vylou č ili, ž e by smlouvy o podn á jmu, je žmě ly být uzav ř eny mezi spole č nostmi, jich ž byli jednateli, a M. podepsali.

75. Obvin ěnýP. H. se v dovol ání dotkl t éž kvalifika ční ho znaku sp á ch áníč inu č leny organizovan é skupiny, jednaj ící ch v ú myslu p ří mémstím, ž e za nep ří pustn é pova ž uje, pokud se soud vté to souvislosti nezab ývá jednotliv ý mi obvin ěný mi individu á ln ě. V ý slovn ěvš ak nebroj í proti tomuto pr á vn í mu závě ru obou soud ů, ale napad á odpov í daj ící čá st od ů vodn ění odsuzuj ící ho rozsudku, a tedy jeho n á le ž itosti ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. Ve sv é podstat ě tak jde nikoli oná mitku hmotn ě pr á vn í, n ý br žoná mitku procesn í, ji ž nelze pod ř adit pod dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. ani jin ýdů vod dovol ání.

76. Tak é obvin ěnýL. M. zd á nliv ě kvalifikovan ě pouk á zal na to, ževpř edm ě tn é trestn ívě ci nebyla z opat ř en ý ch skutkov ý ch zji štění vydefinov á na organizovan á skupina, a to s ohledem na jej í judikovanou charakteristiku. Tuto n á mitku v š ak ve skute č nosti ne č in í s respektem ke skutkov ý m zji štěním soud ů ni žší ch stup ňů. Zakl ádá ji toti ž na sv é obhajob ě, podle n íž postupoval v dan émp ří pad ě pouze vrá mci sv é profese realitn í ho makl éř e, ž e nebylo prok ázá no, ž e by se na zji štěné trestn é č innosti jakkoli v ě dom ě pod í lel aže nebylo zkoum á no, zda nejednal v omylu, vyvolan é m dal ší mi osobami ve smyslu § 22 odst. 2 trestn ízá kon í ku. T ě mito n á mitkami tedy netvrd í chybn é pou ž it í vlastn í ho hmotn ě pr á vn í ho ustanoven í trestn í ho z á kon í ku, ale pochyben í procesn í ho charakteru. Nam ítá toti ž, ž e nebyla prok ázá na jeho jin á, ne ž legitimn í sou č innost při poskytov ání slu ž eb realitn í ho makl éř eatím ani jeho v ě dom é za č len ění do struktury organizovan é skupiny, a pokud soudy dosp ě ly k takov ý m skutkov ýmzávěrům, na jejich ž podklad ě jeho obhajob ě nep ř isv ědč ily, pak jim vyt ýká zejm é na vadn ý zp ů sob hodnocen í proveden ý ch d ů kaz ů, konkr é tn ěžev posuzovan é m sm ě ru vych á zely z nev ě rohodn é usv ědč uj ícívý pov ě di spolupracuj ící ho obvin ěné ho T. P. Je tedy z ř ejm é, ž e dovolatel napad á postup soud ů v procesu dokazov ání, kter ývš ak pod dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. nespad á (k tomu viz v ýš e). Nadto tak č in í ve spojen í se snahou o prosazen í sv é obhajoby a tedy na podklad ě jin ý ch skutkov ý ch závěrů, ne ž ke kter ý m dosp ě ly oba soudy.

77. Pouze nad r á mec uveden é ho tak lze kr á tce zm í nit n á sleduj ící skute č nosti. „ Organizovanou skupinou se podle dosavadn í judikatury rozum í sdru ž en íví ce osob, v kter é m je provedena ur č it ádě lba ú kol ů mezi jednotliv é č leny sdru ž en í a jeho ž č innost se vdů sledku toho vyzna č uje pl á novitost í a koordinovanost í, co ž zvy š uje pravd ě podobnost ú sp ěš n é ho proveden í trestn é ho č inu, atími jeho š kodlivost azá va ž nost (srov. p ř im ěř en ě R 53/1976-II. a R 45/1986). Organizovan á skupina nemus ímít trvalej ší charakter, proto žetí mto zp ů sobem lze sp á chat i jen ojedin ělý, jednor á zov ý trestn ý č in. Nevy ž aduje se v ý slovn épř ijet í za č lena organizovan é skupiny nebo v ý slovn épř istoupen í č lena k takov é skupin ě. Posta čí, ž e se pachatel fakticky a neform á ln ě (t ř eba i konkludentn ě ) v č lenil do skupiny a aktivn ě se pod í lel na jej í č innosti. Soudn í praxe d á le vy ž aduje, aby š lo o sdru ž en í nejm énět ří trestn ě odpov ě dn ý ch osob (srov. R 45/1986). “ (viz Šá mal, P. a kol. Trestn ízá kon í k, Koment ář, 2. vyd ání, Praha: C. H. Beck, 2012, 3614s.). Vná vaznosti na to Nejvy šší soud konstatuje, žev dan émp ří pad ě byly napln ě ny v š echny znaky organizovan é skupiny, nebo ť se jednalo o sdru ž en íví ce (sedmi) osob, kter é se na p á ch ání trestn é č innosti pod í lely, byla provedena ur č it ádě lba ú kol ů, kdy z jednotliv ý ch d ů kaz ů, p ř edev ší mvš ak zvý pov ě di spolupracuj ící obvin ěné ho T. P., lze stanovit č innosti jednotliv ý ch obvin ěný ch, kter é sofistikovan ý m zp ů sobem sm ěř ovaly ke sp á ch ánípř edm ě tn é ho trestn é ho č inu. Ze skutkov ý ch zji štění soudu prvn í ho stupn ě vypl ývá, ž e se jednalo o napl á novanou č innost, kter á byla mezi jednotliv é obvin ěné rozd ě lena a mezi nimi koordinov á na. Nen í rozhodn é, zda v š ichni č lenov été to organizovan é skupiny byli sezn á meni se v š emi č innostmi, kter é ke sp á ch ánípř edm ě tn é ho trestn é ho č inu sm ěř ovaly. K tomu se pat ří dodat, ž e „ [n]evy ž aduje se v ý slovn épř ijet í za č lena organizovan é skupiny nebo v ý slovn épř istoupen í č lena k takov é skupin ě. Posta čí, ž e se pachatel fakticky a neform á ln ě (t ř eba i konkludentn ě ) v č lenil do skupiny a aktivn ě se pod í lel na jej í č innosti. “ Šá mal, P. a kol. Trestn ízá kon í k, Koment ář, 2. vyd ání, Praha: C. H. Beck, 2012, 3614s. Jinak řeč eno, skutkov é okolnosti vyj ádř en é v popisu tzv. skutkov évě ty a v podrobnostech rozveden é zejm é na v od ů vodn ění odsuzuj ící ho rozsudku soudu prvn í ho stupn ěvná vaznosti na v ý sledky proveden é ho dokazov ání zcela jednozna čně vypov í daj íodě lb ě č innosti v š ech spoluobvin ěný ch, jako žio nutnosti napl á nov ánía koordinace jejich postupu. Ze skutkov ý ch zji štění soud ů vypl ývá, ž e se jednalo o spole č nou č innost celkem sedmi osob, přič em žvě dom ý pod í l ka ždé ho z nich na spole čněpá chan é podvodn é č innosti, zam ěř en é na vyl ákání velmi vysok é ho finan ční ho pln ění na zakoupen íaná sledn ý leasingov ý pron á jem z á jmov ý ch prostor b ý val é tab á kov é tov á rny v Hodon íně za pomoci zfal š ovan ý ch podklad ů, garantuj ící ch n á vratnost takto vynalo ž en é investice oklaman é ho po š kozen é ho obchodn í ho subjektu I., je patrn ý z odpov í daj ící ch čá st í od ů vodn ění zejm é na rozsudku nal é zac í ho soudu, ve kter ý ch jsou ve vztahu ke ka ždé mu z nich vylo ž eny hodnot ícíú vahy, jimi ž byla vyvr á cena jejich obhajoba, a to ve smyslu t ě ch skutkov ý ch závěrů, kter é vypov í daj í nejen o spolupachatelsk é trestn é sou č innosti, zam ěř en é na dosa ž en í uveden é ho trestn é ho zámě ru, ale o takov é m pl á novit éma koordinovan é m postupu při jeho napl ň ov ání, kter ý se měl st á t garanc í jeho ú sp ěš n é ho uskute čnění.

78. Pokud obvin ěnýP. G. vrá mci sv é ho dovol ání nam í tl, ž e jedn áním popsan ý m ve v ý roku o vin ě nemohla být zp ů sobena š koda jako znak skutkov é podstaty zlo č inu podvodu a nastolil ot á zku, zda byl sou č asn ě veden podvodn ýmzámě rem vlastn í ho obohacen í, jde pouze zd á nliv ěoná mitky hmotn ě pr á vn í. De facto je toti ž neop íráo skutkov á zji štění soud ů ni žší ch stup ňů, n ý br ž o vlastn í skutkov é ú vahy a tvrzen í. Nejde tud íž o argumentaci, ji ž by bylo mo ž no pod ř adit pod dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř. ani jin ýdů vod dovol ání (viz shora).

79. Kná mitce obvin ěné ho P. H., ž e soudy d ří ve ve v ě ci č inn é nerespektovaly z á sadu subsidiarity trestn í represe, Nejvy šší soud poznamen áváná sleduj ící skute č nosti.

80. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

81. V dan ý ch souvislostech je t ř eba p ř edev ší m akcentovat, ž e obvin ění sv ý m jedn áním naplnili znaky pokusu zvl ášť z á va žné ho zlo č inu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. z á kon í ku k § 209 odst. 1, odst. 4 p í sm. a), odst. 5 p í sm. a) tr. z á kon í ku. Ne š lo tedy oménězá va žný trestn ý č in. Ji ž toto zji štění nep ř ipou ští mo ž nost aplikace z á sady subsidiarity trestn í represe. Uveden é konstatov ání plat ítím sp íš e, je-li p ř ihl é dnuto ke konkr é tn í m okolnostem dan é ho trestn é ho č inu, zejm é na faktu, ž e se jednalo o č in proveden ý velmi sofistikovan ý m zp ů sobem, kter ý bezprost ř edn ě sm ěř oval ke zp ů soben í mimo řá dn ě vysok é š kody.

82. N á mitka obvin ěné ho P. H., ž e soudy d ří ve ve v ě ci č inn é nerespektovaly z á sadu subsidiarity trestn í represe, byla tud íž zjevn ě neopodstatn ěná.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

83. Obvin ěnýP. H. uplatnil i tento dovolac ídů vod, a to v jeho druh é alternativ ě [tj. byl zam í tnut řá dn ý opravn ý prost ř edek, a č koliv ji žvpř edch á zej ícím ří zen í byl dán dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. a) a ž k) tr. ř.]. S ohledem na v ýš e uveden é ov š em nutno konstatovat, ž e za situace, kdy se n á mitky jmenovan é ho obvin ěné ho m í jely s dovolac ímdů vodem podle § 265b odst. 1 p í sm. d) tr. ř. a z podstatn é čá sti i s dovolac ímdů vodem podle § 265b odst. 1 p í sm. g) tr. ř., přič em ž je nebylo mo ž no pod ř adit ani pod jin ý z dovolac í ch d ů vod ů ve smyslu ustanoven í § 265b odst. 1 p í sm. a) a ž k) tr. ř., přič em ž ve zb ý vaj ící čá sti š lo oná mitky zjevn ě neopodstatn ěné, nemohly v ě cn ě naplnit ani dovolac ídů vod podle § 265b odst. 1 p í sm. l ) tr. ř. v jeho druh é alternativ ě.V.

84. Podle § 265i odst. 1 p í sm. b) tr. ř. Nejvy šší soud dovol ání odm í tne, bylo-li pod á no z jin é ho d ů vodu, ne ž je uveden v § 265b tr. ř. Jeliko ž Nejvy šší soud v posuzovan évě ci shledal, ž e dovol ání obvin ěný ch M. B., L. M. a P. G. nebyla pod á na zdů vod ů stanoven ý ch z á konem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 p í sm. b) tr. ř. o jejich odm í tnut í.

85. Podle § 265i odst. 1 p í sm. e) tr. ř. Nejvy šší soud dovol ání odm í tne, jde-li o dovol ání zjevn ě neopodstatn ěné. Nejvy šší soud dosp ělkzávě ru, ž e dovol ání obvin ěné ho P. H. bylo zjevn ě neopodstatn ěné, a proto rozhodl o jeho odm í tnut í v souladu s § 265i odst. 1 p í sm. e) tr. ř.

86. Za podm í nek § 265r odst. 1 p í sm. a) tr. ř. tak u č inil v neve ř ejn é m zased ání. Pokud jde o rozsah od ů vodn ění tohoto usnesen í, odkazuje se na ustanoven í § 265i odst. 2 tr. ř., podle n ě ho ž [ v ] od ů vodn ění usnesen í o odm í tnut í dovol ání Nejvy šší soud jen stru čně uvede d ů vod odm í tnut í poukazem na okolnosti vztahuj ící se kzá konn é mu d ů vodu odm í tnut í.

87. Pokud obvin ěníL. M. a P. G. v dovol ání ch navrhli, aby bylo rozhodnuto o odlo ž en ívý konu napaden é ho rozhodnut í, je t ř eba uv é st, ž e se jednalo o podn ě t, nikoli n á vrh, oněmž by bylo nutno u č init form á ln í rozhodnut í (takov ýná vrh na odklad nebo p ř eru š en ívý konu rozhodnut í m ůž e podat se z ř etelem k ustanoven í § 265h odst. 3 tr. ř. pouze p ř edseda sen á tu soudu prvn í ho stupn ě ). Nejvy šší soud v š ak d ů vody pro odlo ž en ívý konu rozhodnut í (takov é konkr é tn í okolnosti vypl ý vaj ícíz podan é ho dovol ání nebo z obsahu spisu, kter é by vyvol á valy opodstatn ěné pochybnosti o vhodnosti v ý konu rozhodnut í ) neshledal. Za t é to situace nebylo zapot ř eb í o podn ě tu obvin ěný ch kpř edm ě tn é mu postupu rozhodnout samostatn ý m (negativn í m) v ý rokem (viz usnesen í Ú stavn í ho soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. Ú S 522/14).

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 29. 4. 2020 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu