29 Cdo 1744/2020

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce WEG México, S.A. de C.V., se sídlem Carretera Jorobas - Tula Km 3.5, Manzana 5, Lote 1, Fraccionamiento Parque Industrial Huehuetoca, Municipio de Huehuetoca - 54680 - CD. de México y Área Metropolitana, registrační číslo WME990813BAA, Spojené státy mexické, zastoupeného JUDr. Vítem Horáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalovanému Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, zastoupenému Mgr. Pavlem Strnadem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 730/35, PSČ 110 00, o zaplacení 3 675 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 32/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020, č. j. 30 Co 3/2020-276, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

[1] Poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání. Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1) a pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku). K zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2019, sp. zn. 26 Cdo 2825/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2019, sp. zn. 21 Cdo 3581/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2020, sp. zn. 20 Cdo 466/2020).

[2] Smyslem právního institutu lhůty obecně je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 3773/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 134/2016, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 3. února 2000, sp. zn. III. ÚS 545/99.

[3] Lhůta k zaplacení soudního poplatku je soudcovskou propadnou lhůtou. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, a dále nález Ústavního soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. III. ÚS 49/01, a nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07.

[4] Stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu. Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobcům v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnili již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jejich pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. května 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, nebo ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, z nichž vychází i judikatura Nejvyššího soudu, viz např. usnesení ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019).

[5] Návrh účastníka na prodloužení soudcovské lhůty nemůže soud bez dalšího pominout, naopak by se k němu měl procesně relevantním způsobem vyjádřit (srov. závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. 20 Cdo 827/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 27, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2003, sp. zn. 20 Cdo 1588/2003, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, sp. zn. 32 Cdo 404/2018).

6. Ačkoliv se soud prvního stupně k návrhu na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku nevyjádřil, odvolací soud tuto žádost sám posoudil. Přitom uzavřel, že žádost je neoprávněná, neboť ani nutnost provést zahraniční platbu nemůže vést k závěru, že bylo prodloužení lhůty pro zaplacení poplatku nezbytné. Pokud za takové situace potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání zastaveno, je jeho rozhodnutí v souladu s výše citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

7. Navíc v projednávané věci žalobce podal odvolání již dne 27. září 2019 a tímto dnem se stal soudní poplatek za podané odvolání splatným (již k tomuto dni měl žalobce poplatek zaplatit). Výzva soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku pak byla žalobci doručena až dne 15. října 2019, tj. žalobce měl před doručením výzvy 18 dnů k tomu, aby (splatný) soudní poplatek zaplatil (od 27. září do 15. října 2019). Následně výzvou k zaplacení soudního poplatku poskytl soud prvního stupně dovolateli dalších 15 dnů k zaplacení soudního poplatku (tato lhůta uplynula 30. října 2019). Dovolatel však přesto soudní poplatek za podané odvolání ve lhůtě nezaplatil. V žádosti o prodloužení lhůty ani později neuvedl, jak dlouho trvá převod finančních prostředků ze Spojených států mexických do České republiky, ani netvrdil, že tyto peněžní prostředky již poukázal, pouze žádal o prodloužení lhůty s ohledem „na skutečnost, že žalobce je zahraniční entitou a převod ze zemí mimo Evropskou unii si může vyžádat výrazně delší čas, než je tomu v případě plateb v rámci Evropské unie“. Názor odvolacího soudu, že lhůta k zaplacení soudního poplatku (jež tvořila 33 dnů, nikoliv pouze 15 dnů, jak míní dovolatel) je v tomto případě dostatečná, je s citovanou judikaturou rovněž v souladu.

8. Konečně namítá-li dovolatel, že soud prvního stupně měl vyhovět žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, neboť tak učinil již při placení soudního poplatku za podanou žalobu a napadá rozhodnutí soudů obou stupňů pro nepředvídatelnost, pak pomíjí, že žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za žalobu podával z důvodu, že jde o zahraniční platební transakci, pro objem platby (výši soudního poplatku) a s akcentem na skutečnost, že neznal kompletní údaje k provedení platby. Oproti tomu při podání odvolání již dovolatel, jak přiléhavě zdůraznil odvolací soud, měl k dispozici veškeré potřebné údaje pro provedení úhrady soudního poplatku. Prodloužení soudcovské lhůty je nadto výjimkou z pravidla, že účastník má povinnost splnit procesní úkon v soudcem stanovené lhůtě; dovolatel proto nemohl mít legitimní očekávání, že mu bude (jen proto, že jde o zahraniční subjekt) lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání prodloužena.

9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

10. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 4. 2021 Mgr. Milan Polášek předseda senátu