29 Cdo 916/2021

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 60162694, proti žalované JUDr. Janě Dudkové, advokátce, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik, identifikační číslo osoby 00000345, zastoupené JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, PSČ 186 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 36/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 13 Cmo 136/2008-326, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

[1] První hospodářskou smlouvou nedošlo k převodu správy národního majetku ke spornému pozemku. Tato smlouva neobsahuje žádnou podmínku, pouze deklaruje úmysl smluvních stran uskutečnit převod v budoucnu.

[2] První hospodářskou smlouvou se převádělo pouze právo dočasného užívání, jež následně, podle zakládací listiny úpadce, přešlo z právního předchůdce úpadce na úpadce.

[3] Druhou hospodářskou smlouvou nedošlo k převodu práva hospodaření s národním majetkem (pojem „právo hospodaření s národním majetkem“ nahradil od 1. července 1988 pojem „správa národního majetku“), ale pouze k přenechání sporných nemovitostí do bezplatného užívání a deklaraci úmyslu smluvních stran uskutečnit převod práva hospodaření v budoucnu.

[4] První a druhá hospodářská smlouva, zakládací listina úpadce, ani zápis ze dne 20. prosince 1989 nemohou představovat titul, pro který by sporný pozemek mohl být po právu sepsán do konkursní podstaty úpadce.

[5] Pro důvodnost soupisu sporného pozemku do konkursní podstaty úpadce musí existovat stejně silné či silnější právo úpadce než je právo žalobkyně, jinak by nebyl soupis proveden po právu.

[6] Neexistuje-li právo úpadce, které by odůvodňovalo zahrnutí majetku do soupisu konkursní podstaty, pak je zjevně neopodstatněná úvaha o tom, zda by nemožnost uspokojení věřitelů z takového majetku byla v rozporu s dobrými mravy. Věřitelé se totiž uspokojují pouze z majetku, jenž náleží do konkursní podstaty.

[7] Na základě § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nelze (prostřednictvím argumentu, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy) konstituovat právo, které jinak z pozitivní právní úpravy nevyplývá, nýbrž lze jen omezit stávající právo. Tento závěr lze přiměřeně aplikovat i na rozhodování podle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

[8] Povinnost žalobkyně převést sporný majetek (právo hospodaření k němu) na úpadce neexistovala a strany obou smluv si pouze deklarovaly záměr sporný majetek v budoucnu převést.

[9] V rozporu s ideou spravedlnosti je závěr, že sporný pozemek, jenž měl úpadce pouze přenechán do dočasného užívání, má sloužit k uspokojení jeho věřitelů na úkor žalobkyně, která k uvedenému pozemku má skutečné a silnější právo.

10. Odvolací soud v nyní napadeném rozsudku ve vztahu k prvnímu (potvrzujícímu) výroku uvedl, že, jsa vázán právním názorem Nejvyššího soudu, první hospodářská smlouva, druhá hospodářská smlouva, ani zakládací listina úpadce nejsou tituly, na jejichž základě by svědčilo právo ve prospěch úpadce, neboť sporný pozemek nebyl převeden v jeho prospěch a žalobkyni nevznikla povinnost sporný pozemek do majetku úpadce převést. Právo hospodaření ke spornému pozemku převedeno nebylo a úpadci svědčilo jen právo jej užívat.

11. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti prvnímu a třetímu výroku, podala žalovaná dovolání, jež má za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), neboť míní, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, když řeší otázky dovolacím soudem dosud neřešené a dále řeší otázky v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

12. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

13. Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.

14. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

15. Dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu pak v posuzované věci může být přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepředkládá.

16. Právní posouzení věci odvolacím soudem plně odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud zformuloval a podrobně odůvodnil v předchozích kasačních rozsudcích sp. zn. 29 Cdo 166/2013, sp. zn. 29 Cdo 3943/2016 a sp. zn. 29 Cdo 718/2020. Na závěrech tam uvedených nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

17. Důvody, pro které Nejvyšší soud již v předchozích rozhodnutích v této věci dovodil, že dovolatelka neměla právo zahrnout sporný majetek do soupisu konkursní podstaty úpadce, lze shrnout takto:

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto, avšak žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 5. 2021 Mgr. Milan Polášek předseda senátu