29 NSCR 120/2019

KSCB 44 INS XY 29 NSČR 120/2019-B-196

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB XY, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání věřitelky B. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2019, č. j. KSCB 44 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

[1] Dokdy má být učiněn přezkum podmíněné přihlášky podle § 191 odst. 1 insolvenčního zákona, popřípadě v jaké výši?

[2] Komu a v jakém poměru má být vyplacena hyperocha ze zpeněžení majetkové podstaty, jde-li o předmět zajištění v podílovém spoluvlastnictví dovolatelky a dlužníka, vůči nimž jsou vedena samostatná insolvenční řízení a způsob řešení úpadku je u nich rozdílný?

3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud, vycházeje z ustanovení § 302 odst. 1 a 3, § 303 odst. 1 a § 304 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl k následujícím závěrům:

4. D. Ř. zpracovala konečnou zprávu po zpeněžení majetkové podstaty dlužníka v souladu se zákonnými požadavky.

5. Řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a věřitelky B. Š. (vedené v rámci insolvenčního řízení jako incidenční spor pod sp. zn. 43 ICm XY) nebrání předložení konečné zprávy, protože výsledek sporu nemůže podstatně ovlivnit její závěr. V majetkové podstatě je dostatek prostředků pro uspokojení věřitelů v plném rozsahu včetně zjištěné pohledávky věřitelky B. Š.; incidenční spor je navíc nepravomocně skončen.

6. Jestliže věřitelka B. Š. po přihlášení pohledávky a jejím odmítnutí „stejnou pohledávku“ uplatňuje jako pohledávku za majetkovou podstatou, jde o požadavek „nad rámec zákona“.

7. D. Ř. výpisem z účtu doložila, že částka přijatá do majetkové podstaty dlužníka z jeho stavebního spoření činí 236 616,26 Kč.

8. Věřiteli W byl v insolvenčním řízení vydán výtěžek zpeněžení na jeho zjištěné pohledávky podle pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu. Domnívá-li se věřitelka B. Š., že v „jejím“ insolvenčním řízení bylo uhrazeno „více“, nemůže tuto skutečnost „přenášet formou námitek“ do insolvenčního řízení vůči dlužníku.

9. K odvolání věřitelky B. Š. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. května 2019, č. j. KSCB 44 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.

10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 274, § 298, § 302, § 303, § 304, § 305 a § 306 insolvenčního zákona a § 143 odst. 1 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:

11. Probíhající incidenční spor o vypořádání společného jmění dlužníka a věřitelky B. Š. nebrání schválení konečné zprávy, když „dosud ani nevznikl nárok na vypořádání společného jmění manželů“. Nejvýznamnější majetková hodnota (bytová jednotka) byla v podílovém spoluvlastnictví dlužníka a věřitelky B. Š., nikoliv v jejich společném jmění a závazky, které se k bytové jednotce vztahovaly, vznikly před uzavřením jejich manželství. Po provedení rozvrhu se má dlužníku vracet „zbytek zůstatku“, takže řízení o vypořádání jejich společného jmění může pokračovat i po skončení insolvenčního řízení.

12. Námitka ohledně tvrzených pohledávek věřitelky B. Š. „z titulu příspěvků do fondu oprav a vyúčtování“ je opožděná. Platila-li věřitelka B. Š. na stavební spoření dlužníka, bylo toliko její „volbou“, zda platby „skutečně poskytne“; poskytnuté peněžní prostředky mohla „nárokovat přihláškou pohledávky“; její přihláška ze dne 5. října 2017 však byla odmítnuta pro opožděnost (P16-2).

13. Zajištěnému věřiteli W bylo uhrazeno na jeho zjištěné pohledávky 308 192,71 Kč a 756 514,33 Kč z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku (bytové jednotky) 510 879,97 Kč; podáním ze dne 15. března 2018 vzal věřitel W zpět přihlášku pohledávky v insolvenčním řízení vedeném vůči věřitelce B. Š. a k „duplicitě plnění“ tak dojít nemohlo.

14. Proti usnesení odvolacího soudu podala věřitelka B. Š. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

15. Dovolatelka rekapituluje, že od roku 2014 jsou souběžně vedena insolvenční řízení vůči dlužníku (jehož úpadek je řešen konkursem) a vůči ní (úpadek řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře). Věřitel W přihlásil „identickou“ zajištěnou pohledávku do obou insolvenčních řízení, když předmětem zajištění byla bytová jednotka v podílovém spoluvlastnictví dovolatelky a dlužníka; tato byla v průběhu insolvenčních řízení zpeněžena a výtěžek zpeněžení vydán věřiteli W. Dovolatelka do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku přihlásila pohledávky (P14), přičemž dílčí pohledávky č. 1 a 2 byly vázány na podmínku (zpeněžení předmětu zajištění ve prospěch věřitele W).

16. Jednotlivé právní otázky dovolatelka formuluje následovně:

17. K první otázce dovolatelka uvádí, že věřitel W byl v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku uspokojen a vzal svou přihlášku zpět, čímž byla splněna podmínka, na niž dovolatelka vázala své dílčí pohledávky č. 1 a 2; uvedené pohledávky přesto nebyly přezkoumány před podáním a schválením konečné zprávy. K druhé otázce dovolatelka uvádí, že výtěžek předmětu zajištění činil 1 225 000 Kč, na podíly dovolatelky a dlužníka „byly započteny“ stejné částky 510 879,93 Kč, celkem 1 021 759,86 Kč. Rozdíl (hyperocha) mezi částkou, za níž byla bytová jednotka zpeněžena, a částkou 1 021 759,86 Kč použitou k úhradě pohledávky věřitele W tak podle dovolatelky činí 203 240,14 Kč. Hyperocha měla být „rozdělena stejným dílem“ mezi dlužníka a dovolatelku; konečná zpráva podle dovolatelky ale „počítá s tím“, že bude celá vyplacena dlužníku.

18. Dovolatelka v podáních ze dne 17. února 2020 a 12. srpna 2021 znovu předestírá průběh insolvenčního řízení a opakuje svou argumentaci. K dalším dovolacím námitkám uvedeným v těchto podáních po uplynutí lhůty k dovolání Nejvyšší soud přihlédnout nemohl (§ 242 odst. 4 o. s. ř.).

19. D. Ř. ve vyjádření vyvrací jednotlivá tvrzení dovolatelky a navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popřípadě zamítnuto.

20. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

21. K první otázce

Rozhodovací praxe je ustálena v názoru, že konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek (insolvenčních) věřitelů; o tom rozhoduje insolvenční soud v rozvrhovém usnesení. Jakkoliv platí, že konečná zpráva má vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, jakož i v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce (srov. dikci § 302 odst. 3 insolvenčního zákona), podstatou konečné zprávy je přehled o příjmech a výdajích z majetkové podstaty (pohledávkách za majetkovou podstatou a pohledávkách postavených jim na roveň) a údaj o tom, jaká částka je k dispozici pro rozvrh. Označení věřitelů s údajem o (předpokládané) míře uspokojení jejich pohledávek v rozvrhu je obsaženo v konečné zprávě toliko jako údaj doplňující (orientační), neboť to, kteří z věřitelů, jejichž pohledávky prošly přezkumem, a v jakém rozsahu budou z výtěžku zpeněžení uspokojeni, je vyhrazeno rozvrhu. V něm je prostor pro řešení případných sporů o interpretaci výsledku přezkumu a incidenčních sporů.

22. V usnesení o schválení konečné zprávy (a vyúčtování hotových výdajů a odměny insolvenčního správce) se tedy insolvenční soud nezabývá (nemá zabývat) mírou uspokojení jednotlivých věřitelů, tudíž ani posuzovat námitky v tomto směru. Srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 118/2016, uveřejněné pod číslem 134/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „Sb. rozh. obč.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo 10. listopadu 2021, schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

23. Věřitel, jemuž se má podle výsledků incidenčního sporu dostat na úhradu jeho pohledávky v rozvrhu jiné částky, než která je uvedena v rozvrhovém usnesení, je oprávněn žádat odvolací soud v rámci odvolání proti rozvrhovému usnesení o věcný přezkum správnosti rozvrhu i z pohledu výsledků incidenčních sporů. Totéž platí, je-li (i bez popěrných úkonů a jimi vyvolaných sporů o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky) výsledek přezkumného jednání o pohledávce konkrétního věřitele v soudem pravomocně schválené konečné zprávě interpretován v rozporu se skutečnými (podle obsahu insolvenčního spisu) výsledky přezkumného jednání o pohledávce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2013, pod číslem 49, jehož závěry jsou mutatis mutandis použitelné i v režimu insolvenčního zákona). Tím spíše má takový věřitel právo požadovat, aby bylo při vydání rozvrhového usnesení zohledněno, že jeho pohledávka nebyla doposud přezkoumána, ač se tak mělo stát (ve smyslu § 306 odst. 4 insolvenčního zákona jde o pohledávku doposud spornou).

24. Promítnuto do poměrů projednávané věci dovolatelka nezpochybňuje údaj o tom, jaká částka je k dispozici pro rozvrh (s přihlédnutím k tomu, že konečná zpráva očekává plné uspokojení nezajištěných věřitelů). Otázku, zda s ohledem na pravidlo obsažené v § 191 odst. 1 insolvenčního zákona měly být podmíněné pohledávky č. 1 a 2 přezkoumány na zvláštním přezkumném jednání před schválením konečné zprávy a jaký bude podíl pohledávek dovolatelky na částce určené k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (zda dojde k jejich plnému uspokojení), lze přitom s konečnou platností řešit až při vydání rozvrhového usnesení. Napadené usnesení je tak v tomto ohledu v souladu s odkazovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

25. K druhé otázce.

Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.

26. Dovolatelka formuluje druhou otázku poté, co sama ve skutkové rovině přednáší, jakým způsobem a za jakou částku byl zpeněžen předmět zajištění a jakým způsobem byl uspokojen zajištěný věřitel W, aniž by její tvrzení měla oporu v předchozím průběhu insolvenčního řízení.

27. Insolvenční soud v usnesení ze dne 7. března 2017, č. j. KSCB 44 INS XY, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8. března 2017 (a ve výrocích pod bodem I. a II. nabylo právní moci dne 11. dubna 2017), rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku (spoluvlastnického podílu dlužníka k bytové jednotce ve výroku blíže specifikované) věřiteli W. Z výrokové časti a odůvodnění tohoto usnesení se podává, že spoluvlastnický podíl dlužníka byl zpeněžen za částku 600 000 Kč, zajištěnému věřiteli byl vydán výtěžek zpeněžení 308 192,71 Kč (na uspokojení pohledávky P10) a 202 687,26 Kč (na uspokojení pohledávky P11), celkem 510 879,97 Kč; odměna D. Ř. činila 62 433,88 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), náklady spojené se zpeněžením 21 780 Kč a náklady spojené se správou 4 906,15 Kč.

28. Své námitky proti návrhu D. Ř. na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli W přitom dovolatelka vzala zpět (B-32) a shora uvedené údaje korespondují se zněním konečné zprávy, a to jak s její textovou částí (část A., body 39. – 42.), tak s přehledem zpeněženého majetku sloužícího k zajištění (část B. II. položka č. 2), jakož i dalšími částmi konečné zprávy (zejména přehledem plnění zajištěnému věřiteli a vyúčtováním odměny insolvenčního správce). Z výtěžku („přebytku“) zpeněžení zajištěného majetku tak dlužníku žádná částka vydána nebyla a ani v konečné zprávě D. Ř. takový postup nenavrhuje. K omezením námitek proti konečné zprávě založených na předchozím rozhodování insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištění srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 103/2020.

29. Dovolatelka buduje (nepřípustně) své právní závěry o existenci a nutnosti „rozdělení“ hyperochy na odlišných skutkových závěrech, než těch, z nichž vyšel odvolací soud, a právní otázka, kterou dovolacímu soudu předložila k posouzení, je tak pro rozhodnutí věci bezcenná.

30. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 11. 2021 Mgr. Milan Polášek předseda senátu