29 NSCR 9/2021

MSPH 79 INS 22591/2014 29 NSČR 9/2021-B-109

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Euroline ČR, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 366/84, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 29044880, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 22591/2014, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání JUDr. Josefa Šťastného, insolvenčního správce dlužníka, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2020, č. j. MSPH 79 INS 22591/2014, 1 VSPH 103/2018-B-100, takto:

Dovolání se odmítá.

[1] Představují pneumatiky v počtu 600 ks různých rozměrů a stáří (které nebylo možné z větší části spárovat), s prošlou dobou exspirace a nedostatečnou evidencí, obtížně ocenitelný majetek?

[2] Lze v době zadání znaleckého posudku k ocenění několika palet kosmetického zboží různého druhu a doby exspirace, bez dostatečné evidence, které vyžaduje provedení odběru vzorků, jejich rozbor a vyhodnocení, důvodně předpokládat, že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než přínos pro majetkovou podstatu?

3. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když první rozhodnutí - usnesení ze dne 15. února 2018, č. j. MSPH 79 INS 22591/2014, 1 VSPH 103/2018-B-57, kterým bylo usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku potvrzeno - zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. května 2020, č. j. MSPH 79 INS 22591/2014, 29 NSČR 94/2018-B-94, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal J. Š. dovolání, namítaje, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení nebo zrušil i usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zároveň na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o tyto otázky:

6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř., včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/ tohoto ustanovení. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněné pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

8. V poměrech dané věci je přitom nepochybné, že dovolatelův nesouhlas s napadeným rozhodnutím se omezuje jen na kritiku závěru, jímž odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v úsudku, že dovolateli nepřísluší náhrada výdajů vynaložených na ocenění movitých věcí v celkové výši 28 351 Kč (9 862 Kč za ocenění skladových zásob pneumatik a 18 489 Kč za ocenění skladových zásob kosmetiky) z majetkové podstaty. Dovolatel tak napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Srov. dále v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 81/2016, sen. zn. 29 NSČR 184/2016 a sen. zn. 29 NSČR 223/2016.

9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo. Insolvenční soud usnesením ze dne 30. července 2019, č. j. MSPH 79 INS 22591/2014-B-78, zrušil konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení a usnesením ze dne 5. listopadu 2019, č. j. MSPH 79 INS 22591/2014-B-90, zprostil insolvenčního správce funkce. Tuto okolnost však Nejvyšší soud neměl za překážku, která by bránila zabývat se podaným dovoláním v této věci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. 2. 2021 Mgr. Milan Polášek předseda senátu