3 Tdo 535/2021

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Mladá Boleslav, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 39/2020, takto:

I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021, zrušuje.

Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265 l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), l ) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného či státního zástupce. V projednávané trestní věci je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Praze odvolání obviněného i státního zástupce projednal a také z podnětu těchto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.

Nejvyšší státní zástupce však uplatnil předmětný dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. h).

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.

Námitka nejvyššího státního zástupce, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným, neboť nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku, je pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelná.

Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odst. 2 je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin.

Sazba trestu odnětí svobody stanovená za zločin vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku činí 12 až 20 (dvanáct až dvacet) let.

Podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.

Nalézací soud ve vztahu k užití § 58 odst. 6 tr. zákoníku uvedl, že „ vzhledem k okolnostem případu a k tomu, že jednání dospělo pouze do stádia pokusu, by bylo použití trestní sazby uvedené výše pro obžalovaného nepřiměřeně přísné a především, lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání za současného uložení ochranného léčení. … S ohledem na výše uvedené soud obžalovanému uložil trest odnětí svobody v trvání 9 roků a 6 měsíců “ (bod 44. rozsudku). Při úvahách o druhu trestu a jeho výši nalézací soud rovněž vyhodnotil ve prospěch obviněného, že není osobou, která by vyvolávala konflikty, jeho opakovanou lítost a přinejmenším částečné doznání a zejména pak skutečnost, že „ jednání obviněného nevedlo ve svém důsledku ke smrtelnému následku, tedy, že jeho jednání dospělo do fáze pokusu, kdy k fatálnímu následku na životě poškozeného fakticky nedošlo “ (bod 43. rozsudku).

Odvolací soud se s postupem nalézacího soudu ztotožnil, přičemž uvedl, že „ trestní sazba zločinu vraždy je stanovena tak vysoko proto, že zákonodárce předpokládá u dokonaného činu smrtelný následek, tj. ten nejzávažnější následek, který se nedá napravit, jak tomu obvykle bývá u jiné trestné činnosti. Rozdíl v následku u dokonaného činu je proto u zločinu vraždy, v porovnání s jeho přípravou nebo pokusem, obrovský. Tuto skutečnost soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil tak, že uložení trestu v zákonné trestní sazbě, za situace, kdy poškozený přežil a nemá ani žádné trvalé následky, by bylo nepřiměřeně přísné.“ Dále odvolací soud uvedl, že se jednalo o „ běžný útok nožem, který se vymyká snad jen množstvím ran “, kdy poukázal na to, že „ zbraň nebyla příliš účinná “, přičemž vyslovil přesvědčení, že „ při nižším počtu ran, menší rozhodnosti útoku obžalovaného “ by se nabízela i mírnější právní kvalifikace (str. 2 napadeného usnesení).

Postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku je možný za kumulativního splnění dvou podmínek, a to:

a) povaha a závažnost přípravy nebo pokusu nebo pomoci jsou takové, že by použití běžné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a přitom

b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.

Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestnému činu se uplatní tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jaká odpovídá trestní sazbě trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin, resp. za trestný čin spáchaný pachatelem. To znamená, že i trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici takové sazby by byl nepřiměřeně přísný a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Určitá vzdálenost pokusu trestného činu (§ 21 tr. zákoníku) od dokonaného trestného činu a nedostatek následku znamenají zpravidla nižší závažnost a společenskou škodlivost, než jakou vykazuje dokonaný trestný čin, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin (§ 21 odst. 2 tr. zákoníku).

Použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Protože i u pokusu trestného činu jde podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby pokus trestného činu nedosahoval závažnosti jiných, obvyklých případů. Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž pokus směřoval. Závažnost pokusu trestného činu je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž směřoval, dále tím, do jaké míry se pokus rozvinul a jaké skutečnosti zabránily v dokonání trestného činu. Závažnost pokusu trestného činu je významně ovlivněna především tím, že v případě pokusu trestného činu nebyl způsoben následek. Jinak se zde uplatní obecná hlediska uvedená v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, podle nichž se určuje povaha a závažnost spáchaného trestného činu.

Při posouzení zda lze dovodit, že použití stanovené (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele přípravy nepřiměřeně přísné a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání, se vychází z obdobných hledisek jako při posuzování stejné podmínky podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obecného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 6 tr. zákoníku (srov. přiměřeně R 14/1965) (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 1 - 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 798–799).

S ohledem na tato obecná východiska se nelze s úvahami nalézacího soudu ve vztahu k naplnění všech zákonných podmínek § 58 odst. 6 tr. zákoníku pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, se kterými se ztotožnil i soud odvolací, ztotožnit.

V projednávané věci byl obviněný shledán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, tedy jednáním, které bezprostředně směřovalo k tomu, že jiného úmyslně usmrtí, kdy jednal s rozmyslem a v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Jednání obviněného je třeba hodnotit jako ukončený pokus. Obviněný poté, co se dostal do slovního a fyzického konfliktu s poškozeným, na tento reagoval tím, že si došel do svého pokoje pro nůž, kterým, poté, co se vrátil na chodbu, poškozeného nejméně osmkrát v rychlém sledu bodl do oblasti břicha a hrudníku. Nalézací soud označil jednání obviněného za „ jakousi mstu vůči poškozenému “ (bod 42. rozsudku), „ fakticky emočně nezvládnutou reakci “ (bod 43. rozsudku) na chování poškozeného, který jej předtím fyzicky a slovně napadl. Sám nalézací soud uvedl, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že v době konfliktu mezi poškozeným a obviněným by se jednalo o situaci, která by snad měla v obviněném vyvolat důvodnou obavu o jeho zdraví či dokonce život. Obviněný si došel do pokoje pro nůž a následně na poškozeného zaútočil, tedy již v době, kdy jím nebyl jakkoli napadán. Podle nalézacího soudu se tak jednalo o „ nezvládnutý afekt zlosti podnapilého obžalovaného “ (bod 37. rozsudku). Obviněný byl sice v době útoku opilý, jeho příčetnost však byla plně zachována. Soudy okolnost, že poškozený přežil, označují za náhodu, neboť „ obžalovaný sám neměl žádný podíl na tom, že poškozený v důsledku jeho jednání nezemřel “ (bod 43. rozsudku). Nalézací soud poukázal na aktivní obranu poškozeného, o níž svědčily obranná zranění na rukou, a jeho tělesnou konstituci, kdy „ jednání vůči poškozenému je třeba jednoznačně posuzovat jako útok, který poškozeného svojí razancí, intenzitou a lokalizací (větší množství bodnořezných ran vedených nožem znalcem popsanou intenzitou do oblasti hrudníku a břicha) bezprostředně ohrožoval na životě “ (bod 38. rozsudku). Už uvedené skutečnosti de facto vylučují postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Pokud pak nalézací soud jako polehčující okolnost uvádí lítost a částečné doznání, pak se jedná o zcela běžné polehčující okolnosti, které nejsou s ohledem na závažnost dovolatelova jednání (pokusu vraždy) sto odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody.

Soudy žádné mimořádné okolnosti, které by ve svém důsledku snižovaly závažnost dovolatelova jednání, neshledaly. Povahu a závažnosti dovolatelova jednání soudy nijak zvlášť nehodnotily. Nalézací soud uvedl jako přitěžující okolnost „ větší množství ran “, což připustil i soud odvolací, který jednání obviněného hodnotil jako běžný útok nožem vymykající se snad jen množstvím ran. Odvolací soud tak sám jednání obviněného vnímal jako jednání, které dosahovalo přinejmenším závažnosti jiných, obvyklých případů tohoto typu trestné činnosti. Žádné výjimečné okolnosti, které by snad svědčily o mimořádně nízké závažnosti provedené pokusu, neuvádí. Nejvyšší soud má přitom za to, že jednání, při němž pachatel své oběti zasadí osm bodných ran, do oblasti, o níž si musí být vědom, že se v ní nacházejí životně důležité orgány, není na místě popisovat jako běžný útok nožem, neboť právě ono větší množství ran je skutečností, která závažnost dovolatelova činu naopak zvyšuje. Pokud pak odvolací soud zmiňuje, že zbraň nebyla příliš účinná, pak je třeba poukázat na zranění, která byla poškozenému způsobena. Nůž o délce čepele 8 cm může být zcela jistě zbraní způsobilou fatálního následku, přičemž v projednávané věci k tomuto nedošlo nikoli díky tomu, že se jednalo o nůž s délkou čepele 8 cm, ale díky souhře několika na vůli obviněného zcela nezávislých skutečností. Jednak se jednalo o aktivní obranu poškozeného, jednak pak o jeho tělesnou konstituci, kdy vyplynulo ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, že „ mimo jiné obezita poškozeného přispěla k tomu, že nůž při útoku nepronikl do hrudní či břišní dutiny poškozeného „ (bod 38. rozsudku). Jakési hypotetické úvahy odvolacího soudu, že při nižším počtu ran a „ menší rozhodnosti útoku “ touto zbraní by se nabízela i mírnější právní kvalifikace, jsou zcela nepřípadné. Nejvyšší soud připomíná, že předmětem právní kvalifikace je vždy a pouze zjištěný skutkový stav. Stejně tak nepřípadnými jsou tvrzení obviněného v rámci jeho vyjádření k dovolání, že si snad byl vědom skutečnosti, že obezita poškozeného a předmětný nůž nejsou sto způsobit poškozenému větší či dokonce fatální zranění. Uvedená tvrzení vypovídají o úplné absenci jakékoli sebereflexe dovolatele.

Již z názvu ustanovení § 58 tr. zákoníku je zřejmé, že půjde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně R 24/1966-III.). Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov. přiměřeně R II/1967, s. 14 a 15).

V projednávané věci soudy odůvodnily postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku zejména skutečností, že se jednalo o pokus trestného činu a nikoli čin dokonaný, kdy nebyly poškozenému způsobeny žádné trvalé následky. Jak rozvedeno v předchozích odstavcích, žádné výjimečné okolnosti, které by svědčily o povaze a mimořádně nízké závažnosti provedeného pokusu, kdy by použití běžné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, nelze v projednávané věci shledat. Naopak většina soudy uváděných okolností (počet bodných ran, jejich razance, intenzita a lokalizace, ze msty, resp. ve zlostném afektu, rozmysl, přinejmenším úmysl nepřímý poškozeného usmrtit) závažnost dovolatelova jednání naopak zvyšují. Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 6 tr. zákoníku.

Stejně tak neobstojí ani naplnění druhé podmínky aplikace § 58 odst. 6 tr. zákoníku, tj. že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Obviněný je osobou se závislostí na alkoholu, kdy alkohol požíval pravidelně a jeho schopnost odolat jeho požití je snížena měrou podstatnou, je příležitostným uživatelem pervitinu a vyskytuje se u něho hazardní hráčství. Obviněný netrpí a ani v době spáchání trestného činu netrpěl duševní poruchou, byla však u něho shledána smíšená porucha osobnosti, která je jednodušší, nezdrženlivá, emočně nevyvážená, afektivně dráždivější, s rysy disociality, se sníženou frustrační tolerancí a impulsivní reaktivitou v zátěži a opilosti. Ze znaleckého posudku se rovněž podává, že z psychiatrického hlediska je pobyt dovolatele na svobodě nebezpečný a „ prognóza resocializace z psychologického hlediska je po zvážení všech souvislostí a ve vztahu ke sdělené trestné činnosti hodnocena znalcem jako problematická, ztížená “ (bod 14. rozsudku). Dále bylo nalézacím, a potažmo odvolacím soudem konstatováno, že obviněný se jemu za vinu kladeného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, byť za druhově odlišnou trestnou činnost. Je tedy zjevné, že trest, který mu byl uložen, nebyl účinný a obviněný se nenapravil.

Je tedy možno uzavřít, že Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal, že by pokus zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2 tr. zákoníku nedosahoval takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin.

Postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku je postupem fakultativním, kdy je na úvaze soudu, zda k aplikaci ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku přistoupí. Pokud tak však učiní, musí být jeho postup v každém případě pečlivě odůvodněn (srov. R I/1965, s. 9). Tato podmínka však nebyla v projednávané věci splněna. Z tohoto důvodu přistoupil Nejvyšší soud k postupu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí.IV.

Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021, zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Praze nařídil, aby v souladu s ustanovením § 265 l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení bude vrchní soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

S ohledem na to, že v dovolacím řízení došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, další výkon trestu se u něho stal bezpředmětným. Vzhledem k tomu, že obviněný M. P. t. č. původně uložený a nyní již zrušený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 9 roků a 6 měsíců vykonával ve Věznici Příbram, bylo třeba ve smyslu § 265 l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě. Jak obviněnému, tak jeho právnímu zástupci byla následně zaslána výzva, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy k této eventualitě vyjádřili. Výzva byla obviněnému doručena dne 11. 6. 2021, právnímu zástupci pak již dne 9. 6. 2021. Jak obviněný, tak jeho právní zástupce na tuto výzvu nijak nereagovali.

Jelikož obviněný byl převeden do dalšího výkonu trestu (uloženém mu rozhodnutím Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 12. 2019, sp. zn. 21 T 88/2019, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 21 T 88/2019), nebyl v projednávané věci vzat do vazby.

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 28. 7. 2021 JUDr. Petr Šabata předseda senátu