20 Cdo 2323/2022

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného B. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti povinnému V. F., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Veronikou Faltysovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, za účasti bývalé manželky povinného I. F., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Hankem, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova 696/3, pro 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 804/2020, o návrhu bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2022, č. j. 14 Co 429/2021-586, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;

2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;

3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;

4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Dodal, že soud prvního stupně při správném závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu (v uvedeném rozsahu) nepřiléhavě odkázal na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, namísto správného § 268 odst. 1 písm. a), odst. 4 tohoto zákona. Zbývající část výroku I, jíž byly potvrzeny výroky IV a V soudu prvního stupně a výroky II a III nebyly dovoláním napadeny, tudíž jim odpovídající část odůvodnění odvolacího soudu není uvedena.

5. Oprávněný dovoláním napadl část výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně (kterým byla exekuce co do úroku z prodlení ve výši 6% ročně z částky 3 000 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení zastavena). Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení právních otázek: 1) zda lze obsah notářského zápisu vyložit tak, že vůle povinného směřovala k uznání dluhu s příslušenstvím, 2) zda v uznání dluhu postačuje odkaz na specifikaci dluhu a jeho příslušenství uvedenou ve stejné listině, 3) zda postačuje vyjádřit v uznání dluhu uznání příslušenství dluhu bez dalšího, a lze tak považovat příslušenství za řádně specifikované, když jde o zákonem definované příslušenství pohledávky, 4) zda odvolací soud, resp. soud prvního stupně, nepostupoval při aplikaci práva přepjatě formalisticky, 5) zda je pohledávka věc ve smyslu občanského práva hmotného, a 6) zda se právní jednání, kterým je uznání dluhu, týkající se jistiny, ze zákona týká také jejího příslušenství, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od příslušných zákonných ustanovení a ustálené judikatury Nejvyššího soudu (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3624/2019, a ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 314/2019) a Ústavního soudu, a částečně jde o otázky, které soudem dosud nebyly vyřešeny. S odkazem na § 555 odst. 1 a § 2053 o. z. namítá, že podle celého obsahu notářského zápisu je jednoznačná vůle povinného uznat dluh ze směnky spolu s příslušenstvím, kterým je jednoznačně úrok z prodlení ve výši 6 % ročně z dlužné pohledávky od 1. 1. 2018 do zaplacení. Má za to, že je dostatečně určité, když povinný uznává příslušenství dluhu, aniž by jej dále blíže specifikoval, neboť již z tohoto prohlášení je jednoznačné, že povinný má vůli uznat nejen jistinu, ale také příslušenství. Z ustanovení § 510 odst. 2 o. z. dovozuje, že uznání dluhu se ze zákona týká také jeho příslušenství, tudíž příslušenství dluhu je podle předmětného notářského zápisu vykonatelné již aplikací ustanovení § 513 o. z. V souzené věci je „analogicky použitelný“ nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1320/16. Odvolacím soudem odkazované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018, ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 841/2018, nepovažuje za přiléhavé, neboť se týkají případů, kdy uznání dluhu vůbec neobsahuje prohlášení o uznání příslušenství, přičemž v projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že odkazem v prohlášení o uznání dluhu na předchozí odstavec (ustanovení) notářského zápisu je definován uznávaný dluh jako jistina s příslušenstvím. Dále soudům obou stupňů vytýká, že při aplikaci uvedených ustanovení právních předpisů postupovaly přepjatě formalisticky, čímž zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces a vlastnického práva. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Dne 15. 8. 2022 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání dovolatele ze dne 15. 8. 2022 označené jako doplnění dovolání oprávněného.

7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.

8. Podle § 71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.

9. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

10. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Podle § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, majitel může postihem žádat:

12. Zvláštními náležitostmi notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle § 71a odst. 2 notářského řádu, obsahujícího jednostranné právní jednání, kterým je uznání dluhu, jsou navíc označení právního důvodu dluhu, věřitele a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním dlužníka, adresovaným osobě oprávněné. Zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání dluhu v okamžiku jeho uznání. Z toho plyne, že dlužníku musí být peněžní prostředky poskytnuty a není možno dluh uznat pod podmínkou, že vznikne. Naopak lze uznat dluh splatný i nesplatný. Uznávaný dluh musí být jednoznačně nezaměnitelně identifikován (co do důvodu i výše). Dlužník samostatně neuznává dobu pro splnění dluhu, proto lhůta pro zaplacení dluhu (doba plnění) a povinnost zaplatit dluh ve lhůtě nemusí odpovídat době plnění uvedené v právním důvodu dluhu. Lhůta pro zaplacení dluhu, která je povinnou náležitostí tohoto typu notářského zápisu, musí být uvedena pouze z důvodu vykonatelnosti a sama o sobě nemá dopad do hmotněprávních ujednání mezi věřitelem a dlužníkem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018).

13. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle notářského řádu je v souladu s § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nebo podle § 274 písm. e) o. s. ř. titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí a exekuční soud je při pověření soudního exekutora a nařízení exekuce povinen zkoumat, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje formální náležitosti stanovené zákonem (§ 63 a násl., § 71a a 71b notářského řádu).

14. V souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou dovolacího soudu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3555/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, (uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 554/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 31/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4664/2017] i když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 6 notářského řádu) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o. s. ř.).

15. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti tak má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný. V případě notářského zápisu podle § 71a odst. 2 notářského řádu jej notář sepíše pouze na základě uznání peněžitého dluhu účastníkem, aniž by byl oprávněn zkoumat jeho podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2013/2019).

16. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že ze samotného uznání jistiny nelze dovozovat, že byl učiněn i úkon uznání příslušenství, a to zejména za situace, kdy byl uznáván dluh promlčený [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006, (uveřejněný pod číslem 86/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), či ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1323/2010]. Byť byl uvedený závěr vysloven v řízení, jež se týkalo uznání promlčeného dluhu, uplatní se i v případě, že se jedná o dluh (jistinu a její příslušenství), který v době, kdy byl tento jednostranný právní úkon učiněn, ještě promlčen nebyl (nemohl být); srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018, nebo přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 841/2018.

17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, (uveřejněném pod číslem 102/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), přijal a odůvodnil závěr, že byť jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky, neznamená to, že jsou neoddělitelně spjaty s pohledávkou. Jsou samostatným hmotněprávním nárokem, samostatně uplatnitelným a disponovatelným, ve vztahu k pohledávce jsou nárokem akcesorickým. Není proto správný názor, podle něhož má-li se právní úkon týkat úroků, musí se týkat pohledávky, jejímž jsou příslušenstvím. Úroky lze samostatně uznat a započíst, aniž by zároveň musela být uznána a započtena jistina, a mohou být i smluvně převedeny na jiného [k tomuto závěru se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v rozsudku ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5274/2016, nebo v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2957/2020, (uveřejněném pod číslem 92/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1632/21].

18. V souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný notářem Mgr. Filipem Vorlem dne 31. 1. 2020, č. NZ 56/2020, v jehož odstavci „Za prvé: Vznik, právní důvod a výše dluhu“ povinný prohlásil, že dne 29. 12. 2014 vystavil směnku vlastní ve prospěch oprávněného, na jejímž základě se zavázal zaplatit mu částku 3 000 000 Kč do 31. 12. 2017, a že ke dni sepsání zápisu na dluh nezaplatil ničeho, takže celková výše dluhu činí 3 000 000 Kč s příslušenstvím. V poslední větě tohoto odstavce, která jako jediná zmiňuje příslušenství, se uvádí „v souvislosti s tímto pak dále uvádím, že k dnešnímu dni jsem věřiteli B. K. (oprávněný) na splacení předmětného shora specifikovaného dluhu ničeho nezaplatil s tím, že celková výše dluhu činí k dnešnímu dni 3 000 000 Kč s příslušenstvím“.

V odstavci „Za druhé: Uznání dluhu“ tohoto notářského zápis se uvádí „Jako dlužník a současně povinný zcela a bez výhrad uznávám svůj dluh vůči věřiteli, panu B. K., z titulu směnky specifikované v odstavci Za prvé tohoto prohlášení. K dnešnímu dni jistina mého dluhu činí 3 000 000 Kč“.

19. Nelze tedy souhlasit s názorem dovolatele, že je dostatečně určité, když povinný uznává příslušenství dluhu, aniž by jej dále blíže specifikoval a že podle obsahu celého (předmětného) notářského zápisu je jednoznačná vůle povinného uznat dluh ze směnky spolu s příslušenstvím, kterým je jednoznačně úrok z prodlení ve výši 6 % ročně z dlužné pohledávky od 1. 1. 2018 do zaplacení.

20. V odstavci „Za druhé: Uznání dluhu“ předmětného notářského zápisu, který obsahuje samotné (právní jednání) uznání dluhu, příslušenství pohledávky není uvedeno vůbec; tento odstavec ohledně specifikace směnky (titulu) odkazuje na odstavec za prvé. V odstavci za prvé předmětného notářského zápisu příslušenství pohledávky není vymezeno co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z. (uvádí toliko, že celková výše dluhu činí 3 000 000 Kč s příslušenstvím).

Byť příslušenství pohledávky je vymezeno v odstavcích za čtvrté a za páté předmětného notářského zápisu (jak naznačuje dovolatel), povinný je v těchto odstavcích neuznává (tyto odstavce neobsahují právní jednání uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z.) a odstavec za druhé na ně neodkazuje.

21. Uzavřel-li odvolací soud, že uznání obsažené v předmětném notářském zápisu se týká pouze jistiny vymáhané pohledávky, nikoli jejího příslušenství, které nijak nespecifikuje (co do jeho povahy – úrok, úrok z prodlení, směnečný úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky, a ani co do jeho výše), a proto se v tomto rozsahu (neuznaného příslušenství) nejedná o vykonatelný exekuční titul, nikterak se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

22. Odkázal-li dovolatel na závěry dovozené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3624/2019, a ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 314/2019, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1320/16, pak jde o odkazy na rozhodnutí, jež byla vydána za poměrů nikoliv srovnatelných s poměry nyní projednávané věci. Ve věci sp. zn. 20 Cdo 3624/2019 se dovolací soud zabýval exekuční postižitelností peněžité pohledávky přiměřeného zadostiučinění (otázka aplikace § 321 a 322 o. s. ř.). Ve věci sp. zn. 20 Cdo 314/2019 se jednalo o situaci, kdy se povinný domáhal zastavení exekuce z vícero důvodů, avšak odvolací soud se věnoval jen jednomu z nich (o takovou situaci se v souzené věci nejedná). Ve věci sp. zn. III. ÚS 1320/16 se Ústavní soud zabýval otázkou určitosti vymezení počátku a výše (rozsahu) zákonného úroku z prodlení za situace, kdy jeho počátek nebyl výslovně určen a jeho rozsah byl stanoven pojmem „zákonný“.

23. K podání dovolatele ze dne 15. 8. 2022 (doručenému dne 15. 8. 2022) označenému jako doplnění dovolání oprávněného dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. § 242 odst. 4 o. s. ř.).

24. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

25. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 10. 2022 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu