29 ICdo 110/2020

MSPH 96 INS 6803/2011 196 ICm 1761/2013 29 ICdo 110/2020-241

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové, v právní věci žalobce Ing. Davida Jánošíka, bytem XY, jako správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupeného Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, proti žalovanému Ing. Jiřímu Krejčiříkovi, se sídlem v Praze 6, Papírenská 63/4, PSČ 160 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka BUSTREX s. r. o. „v likvidaci“, zastoupenému JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 196 ICm 1761/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BUSTREX s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Praze 2, Na Folimance 2122/13, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27626865, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 6803/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2020, č. j. 196 ICm 1761/2013, 103 VSPH 100/2019-217 (MSPH 96 INS 6803/2011), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

[1] Soupis majetku konkursní podstaty představuje titul, kterým správce konkursní podstaty dokládá, že je oprávněn nakládat se sepsaným majetkem při jeho zpeněžení [viz např. rozsudek ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2003“) a rozsudek ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 1584/2007].

[2] Zařazením věci ve vlastnictví třetí osoby (osoby odlišné od úpadce) do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce přechází oprávnění s ní nakládat na správce konkursní podstaty (srov. opět R 27/2003 a rozsudek ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3153/2008).

[3] Je-li věřitel (dlužník představovaný insolvenčním správcem reprezentujícím majetkovou podstatu) přesvědčen, že má vůči třetí osobě (vůči žalovanému) pohledávku, je tím dán i důvod pro soupis pohledávky do majetkové podstaty. Případné posouzení, zda pohledávka (co do základu, respektive výše uvedené v soupisu) vskutku existuje, je vyhrazeno (až) případnému sporu, ve kterém se bude žalobce vůči žalovanému domáhat jejího zaplacení. Srov. rozsudek ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 142/2018, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2020, pod číslem 100.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem dosud neřešených otázkách (nebo řešených odchylně od ustálené praxe dovolacího soudu), tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Konkrétně dovolatel formuluje tyto otázky:

6. Dovolatel namítá, že opakovaně upozorňoval na to, že není spolehlivě zjištěno, zda jsou věci oprávněně sepsány do konkursní podstaty úpadce, neboť stejný nárok ve shodné výši jako žalobce uplatňuje rovněž věřitel č. 14 společnost ANIDOR s. r. o. (dále jen „společnost A“), přičemž mezi žalobcem a společností A je vedeno řízení o vyloučení věcí z konkursní podstaty úpadce. Argumentuje, že musí předejít tomu, aby po případném zjištění, že věci byly do konkursní podstaty úpadce sepsány neoprávněně, neuplatňoval totožnou pohledávku žalobce i společnost A.

7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., jako nepřípustné odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

8. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je, oproti mínění dovolatele, souladné s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu.

9. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:

10. Z citované judikatury vyplývá, že sepsáním majetku do konkursní podstaty úpadce získává správce konkursní podstaty právo s tímto majetkem nakládat, i kdyby šlo o majetek třetí osoby. Pro posouzení věcné legitimace žalobce je tak rozhodná pouze skutečnost, že sporný majetek (eventuálně pohledávka na vydání náhrady za něj) byl sepsán do konkursní podstaty úpadce.

11. Z uvedeného plyne, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, že v dané věci bylo (z hlediska věcné legitimace žalobce) podstatné pouze to, že žalobce sepsal sporné zásoby do konkursní podstaty úpadce a spor o jejich vyloučení vedený se společností A dosud neskončil (zásoby nebyly vyloučeny z konkursní podstaty úpadce), se nijak neprotiví ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 6. 2022 Mgr. Milan Polášek předseda senátu