29 ICdo 34/2021

KSHK 35 INS XY 35 ICm XY 29 ICdo 34/2021-144

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Long Credit s. r. o., se sídlem v Teplicích, Doubravická 1691, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 28712234, zastoupeného JUDr. Martinem Neumannem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, PSČ 415 01, proti žalovanému 1. správcovské a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26126788, jako insolvenčnímu správci dlužnice V. V., zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. V., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 35 ICm 2946/2019, 101 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

[1] Pravomocné soudní rozhodnutí ve věci samé ve sporu o zaplacení příslušné pohledávky mezi dlužníkem a jeho věřitelem (sice) nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a o. s. ř.) pro spor o určení pravosti pohledávky v konkursu vedeném na majetek dlužníka, soud se (však) při zamítnutí žaloby o určení pravosti takové pohledávky v konkursu může omezit na konstatování výsledku sporu o její zaplacení pravomocně skončeného (zamítnutím žaloby) před prohlášením konkursu. Jinak řečeno, žalobu, kterou se věřitel domáhá určení pravosti pohledávky přihlášené poté, co soud jeho žalobu o zaplacení této pohledávky vůči dlužníku (pozdějšímu úpadci) pravomocně zamítl, lze zamítnout jen s poukazem na závazný výsledek předchozího sporu.

K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Odo 1767/2006.

[2] Výše uvedené závěry sice byly přijaty při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, plně se však uplatní též v poměrech ustavených zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem). Viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 2755/2018, uveřejněného pod číslem 119/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[3] Pravomocný rozhodčí nález má účinky pravomocného soudního rozhodnutí (srov. výklad podaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněném pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2254/2011).

4. Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 135 odst. 2 a § 159a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a vycházeje ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. června 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněném pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v rozsudku ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 124/2008, uveřejněném pod číslem 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – přisvědčil insolvenčního soudu v závěru, že žaloba není důvodná.

5. Přitom zdůraznil, že za situace, kdy rozhodčím nálezem bylo – dříve, než byl zjištěn úpadek dlužnice – rozhodnuto, že žalobce nemá za dlužnicí sporné pohledávky, je rozhodčím nálezem žalobce vázán a nemůže pohledávky opětovně uplatnit v insolvenčním řízení dlužnice. Otázkou existence téhož nároku mezi týmiž účastníky se nemůže zabývat ani insolvenční soud v řízení o určení pravosti pohledávky, neboť tomu brání ustanovení § 135 odst. 2 věty druhé a § 159a odst. 3 o. s. ř.

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

7. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

8. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

9. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu a důvod přikročit ke změně uvedených závěrů Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 8. 2022 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu