29 ICdo 7/2022

KSPH 71 INS XY 74 ICm XY 29 ICdo 7/2022-134

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Insolvenční a správcovské v. o. s., se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 29314909, jako insolvenčního správce dlužníků K. E. a E. E., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Davidem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, Kaprova 40/12, PSČ 110 00, proti žalovanému Českému inkasnímu kapitálu, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupenému JUDr. Romanem Majerem, advokátem, se sídlem v Praze, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků K. E., narozeného XY, a E. E., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2021, č. j. 74 ICm XY, 101 VSPH XY(KSPH 71 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

[1] Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu § 42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání do skončení přezkumného jednání; srov. § 192 odst. 2 insolvenčního zákona a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012.

[2] Popírá-li vykonatelnou pohledávku, je insolvenční správce povinen v popěrném úkonu konkrétně uvést (vedle podstatných náležitostí popěrného úkonu) i skutečnosti, pro které pohledávku popřel (důvody popření).

[3] Důvody svého popření je při popření vykonatelné pohledávky insolvenční správce v mezích „určitého“ popěrného úkonu vázán.

[4] Úprava popření vykonatelné pohledávky ukládá insolvenčnímu správci, aby své popření uplatnil žalobou u soudu (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona) a současně jej omezuje co do rozsahu žalobních tvrzení (okruhu námitek), které může v řízení uplatnit (§ 199 odst. 3 insolvenčního zákona) – proti popřené vykonatelné pohledávce může v žalobě uplatnit pouze ty skutečnosti, pro které ji popřel.

[5] Neuvede-li žádné skutečnosti, pro které pohledávku popřel, nebude mít pro účely uplatnění popření žalobou u soudu k dispozici žádné skutečnosti, kterými by nárok na určení neexistence vykonatelné pohledávky mohl odůvodnit.

Srov. k bodům [1] až [5] např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016, uveřejněný pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[6] Směnka na řad se (typicky) převádí předáním nabyvateli (§ 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech) za současného vyznačení rubopisu, indosamentu (§ 18 odst. 1 zákona o cenných papírech, čl. I § 11 směnečného zákona) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 2457/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 76/2019].

[7] Směnku na řad smlouvou o postoupení pohledávky převést nelze. Srov. rozsudek ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 1, ročník 2006, pod číslem 10, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 2866/2010.

K dovolání proti výroku ve věci samé (první výrok).

8. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení otázky, „zda byl žalovaný vlastníkem (majitelem) směnečné pohledávky v době zahájení insolvenčního řízení, resp. v době rozhodnutí o úpadku a zda pohledávku ve stanovené lhůtě přihlásila skutečně oprávněná osoba, kterou v otázce existence pohledávky stíhá i důkazní břemeno“.

9. Posouzení uvedených otázek však předchází (musí předcházet) úvaha, zda se soud může zabývat i důvody popření, které insolvenční správce neuplatnil již při přezkumném jednání, ale – jako v daném případě – až později, v průběhu incidenčního sporu. Právě na posouzení takových důvodů jsou založeny otázky předkládané k dovolacímu přezkumu.

10. Judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena na následujících závěrech:

11. Z takto ustaveného judikatorního rámce plyne, že insolvenční soud se ve sporu o popření pravosti vykonatelné pohledávky mohl zabývat pouze včas uvedeným důvodem popření, tj. tím, že směnečná pohledávka nebyla předmětem postoupení podle smlouvy o postoupení pohledávek. K později uplatněným důvodům popření, které v tomto případě uplatnil dovolatel až v průběhu incidenčního sporu (a na nichž zakládá přípustnost tohoto dovolání), neměl (nemohl) přihlížet.

12. K důvodu, který insolvenční správce uplatnil včas (v rámci přezkumného jednání) lze pouze uvést, že z citované judikatury plyne, že směnečnou pohledávku založenou směnkou na řad, jež byla na jiného převedena indosamentem, nelze účinně popřít argumentem, že pohledávka nebyla předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, neboť taková smlouva je pro převod směnečné pohledávky právně irelevantní.

13. Vzhledem k výše uvedenému tudíž v konečném důsledku jako souladný s judikaturou obstojí závěr, že žaloba na popření pravosti vykonatelné pohledávky nemůže, v mezích popření pohledávky dovolatelem, uspět.

14. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 18. ledna 2022) z částky 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, která podle § 7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč jde o částku 4 114 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 30. 11. 2022 Mgr. Milan Polášek předseda senátu