8 Tz 46/2022

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. P. T., nar. XY v XY, státního příslušníka Ukrajiny, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyn ě Okresního státního zastupitelství Praha -západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, a rozhodl takto:

Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyn ě Okresního státního zastupitelství Praha -západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, byl porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 3, § 143 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného I. P. T.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Praha -západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. Odůvodnění:I.

1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-615/2020-ODKA-SPZ/3 podaná ministrem spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného I. P. T. (dále „obviněný“) směřuje proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha -západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná stížnost obviněného proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie St ř e do č eského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ ze dne 1. 7. 2020, č. j. KRPS-157544- 32/T Č -2020-011671, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro pokus přeč in u ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přeč in po rušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přeč in nebezpe č ného vyhrož ování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku apřeč in výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Toto usnesení bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 1. 7. 2020.

2. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti z obsahu spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie St ř e do č eského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. KRPS-157544-32 /T Č- 2020, konstatoval, že obviněný proti citovanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podal prost ř e dnictvím obhájce JUDr. Norberta Naxery stížnost datovanou dnem 5. 7. 2020, která byla dne 6. 7. 2020 podána prost ř ednictvím datové schránky, byla adresována Krajskému ř editelství policie St ř edo č eského kraje, Na Baních 1535, Praha 5, a téhož dne byla rovn ěž dodána do datové schránky p ří jem ce. O této stížnosti rozhodla státní zástupkyn ě Okresního státního zastupitelství Praha -západ usnesením ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítla jako opožd ěně podanou.

3. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona v uvedeném postupu shledal porušení pravidel plynoucích z § 60 odst. 3 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a zdůraznil podmínky zákonem stanovené v § 60 odst. 1, 3 tr. ř., § 137 odst. 1, 2 věta první tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 160 odst. 2 tr. ř. Záv ě r dozorové st átní zástupkyn ě prezentovan ý v napadeném usnesení, že lh ů ta k podání stížnosti uplynula dne 4. 7. 2020, považoval za vadný a v rozporu s § 60 odst. 3 tr. ř., jelikož tento den p ř ipadl n a sobotu, tedy na den pracovního klidu. Z uvedeného důvodu byla lhů ta k podání stížnosti za chována ješt ě v pond ě lí 6. 7. 2020, a proto stížnost obvin ě ného proti napadenému usnesení byla podá na v č as.

4. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyn ě Okresního státního zastupitelství Praha- západ sp. zn. ZT 158/2020 byl v neprosp ě ch obv iněného I. P. T. porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 3 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. n apadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahov ě navazující, pokud vzhledem ke zm ěně, k níž dojde tímto zrušením, pozbydou podkladu, zrušil a poté aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. dozorové státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Praha- západ p ř ikáz al, aby věcv pot ř ebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.II.

5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a důvodnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a shledal, že i když stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného I. P. T., je ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná, a to i přes obecnou zásadu, že z obžalovací zásady (§ 2 odst. 8 tr. ř.) s ohledem na postavení státního zástupce plyne jeho oprávnění v přípravném řízení rozhodovat o tom, kdo a za jaký čin má být trestně stíhán a následně kdo bude na základě obžaloby, kterou podává, postaven před soud. Z uvedených důvodů také není zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě podmíněno přezkumem soudu, a tím spíše není takový zásah připuštěn ani v rámci mimořádných opravných prostředků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 4 Tz 60/2003), neboť zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení není žádoucí. Takový přezkum je možné připustit pouze v mimořádných situacích, kdy by bylo zahájení trestního stíhání spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by bylo nemožné odčinit jinak, např. pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 262/03, a další).

6. Nejvyšší soud v přezkoumávané věci vyšel z těchto zásad a shledal, že stížnost pro porušení zákona nezasahuje do zásady obžalovací, ale směřuje proti pochybení státní zástupkyně, která nedůvodně odmítla věcný přezkum stížnosti, což je vada, jíž nelze napravit cestou jiných zákonných prostředků, a přitom svým obsahem směřuje k ochraně procesních práv obviněného ve snaze zajistit spravedlivý proces zakotvený v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 8 Tz 46/2018, případně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3012/16). I v takové situaci je ovšem nezbytné respektovat, že Nejvyššímu soudu v této fázi řízení ve smyslu zásady obžalovací podle § 2 odst. 8 tr. ř. nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce opodstatněnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby (§ 160 odst. 1 tr. ř.), ale může se vyjádřit toliko k tomu, zda stížností pro porušení zákona napadené usnesení bylo vydáno v souladu s § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

7. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal podanou stížnost pro porušení zákona přípustnou.

III.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření posuzovanou stížnost pro porušení zákona označil za důvodnou a v podrobnostech odkázal na argumentaci v ní rozvedenou. Upozornil pouze na skutečnost, že vedle pochybení státní zástupkyně při počítání lhůty pro podání stížnosti se dopustil nepřesnosti i ministr spravedlnosti, který přehlédl, že též den 6. 7. 2020 je dnem pracovního klidu, neboť je státním svátkem (Den upálení mistra Jana Husa), proto lhůta k podání stížnosti uplynula až 7. 7. 2020. Pro úplnost dodal, že ačkoli lze mít jisté pochybnosti o účelnosti podávané stížnosti pro porušení zákona, neboť byly splněny podmínky pro zamítnutí stížnosti jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., trestní řád nicméně neumožňuje zamítnutí stížnosti pro porušení zákona proto, že zrušení napadeného rozhodnutí by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného obdobně, jako je tomu v případě dovolání. Podanou stížnost pro porušení zákona tedy shledal důvodnou a navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti.IV.

9. Nejvyšší soud posuzoval důvodnost stížnosti pro porušení zákona na podkladě spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ, Oddělení obecné kriminality, sp. zn. KRPS-157544- 32/T Č -2020, jehož součástí je i napadené usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020. Z jeho obsahu se podává, že proti obviněnému I. P. T. bylo usnesením Policie České republiky Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ, Oddělení obecné kriminality, ze dne 1. 7. 2020, č. j. KRPS-157544-32/TČ-2020-011671, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle doručenek založených ve spise na příslušném listu u tohoto usnesení (čísla listů nejsou uvedena) toto usnesení obviněný i jeho obhájce JUDr. Norbert Naxera převzali osobně dne 1. 7. 2020 (viz obsah obálek a dodejek s podpisem příjemců a datem převzetí).

10. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, z jejíhož obsahu plyne, že byla sepsána dne 5. 7. 2020 a byla adresována Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, Územnímu odboru Praha venkov-západ, Oddělení obecné kriminality, Zborovská 13, Praha 5. Podle „Doručné zprávy“ byla obhájcem podána dne 6. 7. 2020 v 11.49 hod. Z dokladu potvrzujícího doručení datové zprávy (dodejky) plyne, že datová zpráva, jejímž odesílatelem byl „Norbert Naxera ‒ JUDr. Bc. Norbert Naxera, advokátní kancelář, Bolzanova 1615/1, 11000 Praha 1, CZ“ s ID datové schránky „23ufr6t“, která obsahovala „stížnost KRPS-157544-32/TČ-2020-011671“ s ID zprávy „800798814“ a byla adresována „Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, Na Baních 1535, 15600 Praha 5, CZ“ do datové schránky s ID „2dtai5u“, byla doručena do datové schránky adresáta rovněž dne 6. 7. 2020 v 11.49 hod. Pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě se přihlásila do datové schránky dne 7. 7. 2020 v 06.41 hod. Pro počítání lhůty z hlediska včasnosti podání stížnosti směřující proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání je rozhodný den, kdy nastala událost určující počátek běhu této zákonné lhůty, tedy okamžik doručení napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému či jeho obhájci podle toho, které doručení bylo provedeno nejpozději, tj. zde 1. 7. 2020.

11. Z obsahu spisu dále vyplývá, že uvedená stížnost obviněného byla předložena Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ jako stížnostnímu orgánu a státní zástupkyně zde působící usnesením ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, o ní rozhodla tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítla jako opožděně podanou s odůvodněním, že byla učiněna podáním obviněného ze dne 5. 7. 2020, doručeným datovou schránkou policejnímu orgánu dne 6. 7. 2020, a přestože byla přípustná a podaná oprávněnou osobou, byla podána opožděně, neboť lhůta k jejímu podání s ohledem na datum doručení napadeného usnesení (1. 7. 2020) uplynula dne 4. 7. 2020, a nebyla dodržena zákonná třídenní lhůta, a proto jde o stížnost podanou opožděně.V.

12. Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, protože stížnost byla podána ve stanovené lhůtě v souladu s podmínkami stanovenými v § 143 odst. 1 tr. ř., a § 60 odst. 3 tr. ř. do datové schránky příslušného policejního orgánu (srov. analogicky rozhodnutí č. 51/2013 Sb. rozh. tr.).

13. Podle § 143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 tr. ř.); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.

14. Podle § 60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

15. Dny pracovního klidu a pracovního volna se ve smyslu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, rozumějí státní svátky, které jsou dny pracovního klidu, mezi něž mimo jiné patří i 5. 7., což je Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, a 6. 7. jako Den upálení mistra Jana Husa. Za den pracovního volna se považuje sobota jakožto šestý den v týdnu, který je stanoven jako den odpočinku.

16. V posuzované věci byla stížnost Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje jako datová zpráva podána dne 6. 7. 2020 v 11.49 hod, kdy byla současně dodána do datové schránky příjemce a tímto okamžikem byla doručena. Jestliže bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 1. 7. 2020, připadl by poslední den zákonné třídenní lhůty k podání stížnosti na 4. 7. 2020, což však byla sobota, tedy den pracovního volna, a proto ve smyslu § 60 odst. 3 tr. ř. by posledním dnem měl být pondělí 6. 7. 2020. Ve smyslu § 3 zák. č. 245/2000 Sb. jsou však dny 5. a 6. 7. státními svátky, a proto nejbližším prvním pracovním dnem bylo úterý 7. 7. 2020.

17. Nejvyšší soud z uvedených důvodů shledal, že poslední den lhůty k podání stížnosti ve smyslu § 143 odst. 1 tr. ř. připadl z důvodů uvedených výše až na úterý 7. 7. 2020, a proto šlo o stížnost podanou včas. Při tomto závěru o včasném podání stížnosti obviněného ji měla státní zástupkyně věcně přezkoumat (viz § 147 odst. 1 tr. ř.) a posoudit správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, jakož i řízení předcházející napadenému usnesení. Pokud však stížnost nesprávně považovala za podanou opožděně, porušila zákon v 60 odst. 3 tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., která v této věci s ohledem na zjištěné skutečnosti nerespektovala.VI.

18. Stížnost pro porušení zákona je na základě shora uvedených skutečností důvodná, a Nejvyšší soud jí proto vyhověl, neboť napadeným usnesením bylo porušeno právo obviněného na řádné projednání věci s využitím všech zákonných prostředků k realizaci jeho práva na obhajobu. Na státní zástupkyni v dalším řízení bude, aby o stížnosti obviněného věcně ve smyslu podle § 147 odst. 1 tr. ř. rozhodla, tzn. aby přezkoumala správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a to zcela v souladu se všemi zákonnými podmínkami, které vyplývají z pravidel řádného a nezaujatého přezkumu. V zájmu nestranného a spravedlivého posouzení podané stížnosti obviněného bude třeba, aby státní zástupkyně na podkladě všech ve věci zajištěných důkazů posoudila důvodnost podané stížnosti.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 4. 2022 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu