29 Cdo 2557/2021

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce G. B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Petrem Burečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, PSČ 702 00, proti žalovanému V. V., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Knoblochem, advokátem, se sídlem v Plzni, Boettingerova 2902/26, PSČ 301 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 94/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2020, č. j. 12 Cmo 124/2020-109, ve znění usnesení ze dne 3. září 2020, č. j. 12 Cm 124/2020-128, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2020, č. j. 12 Cmo 124/2020-109, ve znění usnesení ze dne 3. září 2020, č. j. 12 Cm 124/2020-128, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

[1] Nezbytnou náležitostí vlastní směnky je údaj místa, kde má být placeno, když její výstavce se právě v platebním místě zavazuje směnku zaplatit a věřitel má právo jen v tomto platebním místě na dlužníkovi plnění podle směnky požadovat. Platební místo je tak místem, kde má být směnka při splatnosti k placení předložena a případně také pro neplacení protestována. Přitom údaje o místu, kde má být placeno, nesmí být rozporné, a nelze akceptovat ani uvedení místa placení způsobem alternativním. V takových případech by totiž nebylo možno jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností určit, kde (v jakém místě) má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel takové směnky právo plnění vyžadovat. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1645/2005, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 3817/2012, uveřejněném pod číslem 64/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 64/2013“), jakož i v rozsudku ze dne 30. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 1178/2018.

[2] K naplnění požadavku určitosti platebního místa postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města, a to bez zřetele k tomu, zda případně existuje více takových míst shodného názvu (srov. např. opět důvody R 64/2013).

[3] Údaj místa, kde má být placeno, musí být na směnce vyznačen způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, kde má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel směnky právo plnění vyžadovat; případná odchylka od "úředně zavedeného" označení platebního místa (obce), nemající za následek vznik takových pochybností, není významná a není důvodem neplatnosti směnky. Náležitost údaje platebního místa nesmí býti posuzována s přehnanou přesností (srov. opět R 64/2013).

[4] Z hlediska určitosti platebního místa není významné, zda se v rámci směnkou vymezeného platebního místa případně nachází více provozoven označené osoby (banky), v nichž by mohla být směnka k placení předložena. Za situace, kdy ze samotné směnky (jejíž obsah je pro posouzení otázky platnosti směnky určující) bezprostředně nevyplývá, že by platební místo bylo stanoveno alternativně (tj. že by směnka obsahovala více platebních míst vedle sebe), nemůže mít taková skutečnost na platnost směnky žádný vliv. Nacházelo-li by se v platebním místě skutečně více poboček označené banky, mohl by majitel předložit směnku k placení podle své volby v kterékoli z nich (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007).

[5] Za výslovný (místopisný) údaj, způsobilý vymezit platební místo směnky nelze považovat pouhé uvedení názvu, pod kterým je podnikatel (právnická osoba) zapsán do obchodního rejstříku, ať již byl takový údaj vyznačen na směnce samostatně, nebo byl uveden ve spojení s označením bankovního účtu konkrétní osoby (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 2829/2012, včetně judikatury zmíněné v jeho důvodech).

[6] Je-li na směnce určitě a srozumitelně vyznačeno sídlo věřitele a údaj o tom, že sídlo věřitele je místem, kde má být placeno, není směnka neplatná pro neurčitost platebního místa (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 1053/2004, uveřejněný pod číslem 41/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 41/2008“, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 232/2006).

[7] Platební místo může být na směnce určeno výslovným údajem, popřípadě (neobsahuje-li směnka takový údaj) se může uplatnit tzv. zákonné platební místo podle ustanovení čl. I. § 76 odst. 3 směnečného zákona. K vymezení platebního místa může konečně dojít rovněž prostřednictvím domicilu, tedy v souvislosti s označením třetí osoby, u níž je směnka splatná (osoby, jíž se směnka předkládá k placení a jejímž prostřednictvím má být směnka dlužníkem také proplacena – viz čl. I. § 4 směnečného zákona). Ani v takovém případě ovšem nesmí jít o údaje rozporné, jež by neumožňovaly určit, ve kterém konkrétním místě má být na směnku placeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 3081/2012).

[8] Směnku lze dle čl. I. § 4 směnečného zákona domicilovat i u remitenta (srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006, sp. zn. 7 Cmo 505/2004, uveřejněný pod číslem 48/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 48/2007“).

[9] Při posuzování formálních náležitostí směnky je třeba vycházet výlučně z výsledné podoby směnečné listiny se zřetelem na zákonem předepsané náležitosti, a též se zřetelem na to, zda je daný údaj ze směnečné listiny objektivně seznatelný; důvodem neplatnosti směnky přitom může být pouze takový údaj, jenž bude vzbuzovat rozumné pochybnosti o samotném obsahu dané formální náležitosti (posuzováno z pohledu kteréhokoliv účastníka směnečného vztahu, tedy i třetí osoby, která se případně v budoucnu účastníkem směnečného vztahu stane). K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3251/2012, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1216/2014.

10. Další žalovaným vznesené námitky měl soud prvního stupně dílem za nedůvodné, dílem za neprojednatelné.

11. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. července 2020, č. j. 12 Cmo 124/2020-109, ve znění usnesení ze dne 3. září 2020,č. j. 12 Cm 124/2020-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje (první výrok); dále uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 160.718,60 Kč (druhý výrok).

12. Odvolací soud – poté, co zopakoval důkaz spornou směnkou – dospěl oproti soudu prvního stupně k závěru, že sporná směnka obsahuje alternativním způsobem určené místní údaje (místo vystavení a místo platební) a nejde proto o platnou směnku vlastní.

13. V této souvislosti odvolací soud nejprve v obecné rovině předeslal, že výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěrech, podle kterých pro platnost směnky postačuje, je-li platební místo i místo vystavení určeno alespoň s přesností obce (města). Musí přitom jít o údaj určitý, nepřípustné jsou údaje alternativní. V projednávané věci, pokračoval odvolací soud, jsou obě místa (vystavení i platební) určena shodně, a to údajem „XY“. Takové označení sice vyvolává představu, že XY jsou jen městskou částí XY, ve skutečnosti tomu tak však není. V okamžiku vystavení sporné směnky šlo o samostatnou obec a na směnce jsou tak označena dvě samostatná místa. Způsob, jakým si v minulosti nechal žalobce zapsat adresu svého sídla do obchodního rejstříku, nepovažoval odvolací soud (pro posouzení otázky určitosti místa vystavení a platebního místa na sporné směnce) za relevantní.

14. Vzhledem k přijatému závěru o neplatnosti sporné směnky se již odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval posouzením ostatních námitek, jimiž se žalovaný bránil povinnosti uložené mu vydaným směnečným platebním rozkazem.

15. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku v judikatuře Nejvyššího soudu doposud neřešenou. Dovolatel namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

16. Odvolacímu soudu dovolatel konkrétně vytýká, že při posuzování platnosti sporné směnky rezignoval (v rozporu s blíže označenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu) na výkladová pravidla právního jednání, když uzavřel, že směnka je neplatná z důvodu alternativně určeného místa vystavení a místa placení. V poměrech dané věci přicházela v úvahu dvojí interpretace, a sice že jde o označení postupně zpřesňující (Nejvyšším soudem v jiných případech aprobované), nebo že jde o označení alternativní. Odvolací soud upřednostnil výklad zakládající neplatnost právního jednání, aniž by přihlédl k celému kontextu sporné směnky.

17. Podle dovolatele ze žádné části textu sporné směnky neplyne, že by označením „XY“ mělo být určeno místo vystavení nebo platební místo alternativně. Vezme-li se v potaz celý kontext sporné směnky, lze nepochybně určit, kde směnka byla vystavena a kde má být zaplacena. V této souvislosti nelze přehlédnout, že XY jsou okresem, ve kterém se nachází obec XY (další obec shodného názvu se nachází v okrese Náchod). Pominout nelze ani to, že směnka byla splatná u žalobce, který je na směnce (v domicilační doložce i v rámci specifikace osoby, na jejíž řad je směnka vystavena) označen plnou adresou svého sídla zapsaného v obchodním rejstříku. Za tohoto stavu nemohly komukoliv vzniknout důvodné pochybnosti o tom, kde je umístěna adresa místa vystavení a platebního místa sporné směnky.

18. Dovolatel proto uzavírá, že označení místa vystavení a místa placení bylo na sporné směnce provedeno jednoznačným a nezaměnitelným způsobem, umožňujícím identifikovat konkrétní, nikoli alternativní místo.

19. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

20. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky (ne)platnosti směnky (pro rozpor v údajích místa vystavení a místa placení), dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v daných skutkových poměrech beze zbytku nezodpovězené.

21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

22. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

23. Pro danou věc jsou rozhodná níže citovaná ustanovení směnečného zákona:

Podle ustanovení čl. I § 75 směnečného zákona vlastní směnka obsahuje:1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.

Podle ustanovení čl. I. § 76 směnečného zákona listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích (odstavec 1). O vlastní směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou (odstavec 2). Není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště (odstavec 3). Není-li ve vlastní směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě, uvedeném u jména výstavce (odstavec 4).

Podle ustanovení čl. I. § 77 odst. 2 směnečného zákona pro vlastní směnku platí dále ustanovení o cizích směnkách splatných u osoby třetí nebo v jiném místě, než je bydliště směnečníka (§§ 4 a 27), o úrokové doložce (§ 5), o nesrovnalostech v údajích směnečné sumy (§ 6), o následcích podpisu směnky za podmínek § 7, o následcích podepsání osobou, která jednala bez oprávnění zastupovat nebo která překročila taková oprávnění (§ 8), a o blankosměnce (§ 10).

Podle ustanovení čl. I. § 4 směnečného zákona směnku lze učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném.

24. Výklad podávaný soudní praxí při výkladu otázky (ne)platnosti směnky, jde-li o určení místních údajů, jež mají být na směnce vyznačeny (místa vystavení směnky, jakož i místa, kde má být placeno), je ustálen v následujících závěrech:

25. Z výše podaných judikaturních závěrů pro poměry projednávané věci především plyne, že učinil-li výstavce spornou směnku splatnou u remitenta (žalobce), bylo tím současně určeno i platební místo směnky, jímž je adresa blíže specifikovaná v domicilační doložce. Okolnost, že směnka byla domicilována u remitenta, není (oproti mínění dovolatele) nijak významná (viz důvody R 48/2007).

26. Z obsahu sporné směnky (tak jak byl soudy nižších stupňů dokazováním zjištěn) plyne, že v domicilační doložce je uvedena adresa: „XY“. Se závěrem odvolacího soudu, podle něhož jde v daném případě o údaje rozporné (alternativní), jež neumožňují identifikovat konkrétní platební místo, se Nejvyšší soud neztotožňuje.

27. Jakkoli není pochyb o tom, že domicilační doložka obsahuje několik místopisných údajů (XY a XY), je zřejmé, že smyslem posuzovaného zápisu na sporné směnce není určit více platebních míst, jež by si navzájem konkurovala, nýbrž naopak vymezit (prostřednictvím dalších údajů, a to názvu ulice, čísla popisného a poštovního směrovacího čísla) jediné místo, kde by měla být směnka k placení prezentována. Dovolateli lze v této souvislosti nepochybně přisvědčit v tom, že jednotlivé údaje obsažené v domicilační doložce nelze posuzovat izolovaně a stejně tak nelze pominout ani další obsah směnečné listiny. Je-li posuzovaný místní údaj vyznačen výše uvedeným způsobem (pomocí více údajů vymezujících v konečném důsledku určené místo s přesností ulice a čísla popisného), přičemž současně je stejným způsobem na směnce uvedena (u označení remitenta) také adresa dovolatelova sídla (v souladu s tím, jakým způsobem v době vystavení směnky byla adresa jeho sídla zapsána v obchodním rejstříku), nelze mít rozumné pochybnosti o tom, že sporná směnka měla být splatná u domiciliáta (dovolatele), a to právě na adrese jeho sídla uvedené na směnce, tedy v XY (srov. v této souvislosti též závěry formulované Nejvyšším soudem v již zmíněném R 41/2008).

28. Obdobně je podle přesvědčení Nejvyššího soudu namístě přistupovat v poměrech dané věci také k posouzení určitosti údaje místa vystavení sporné směnky. Ani zde – se zřetelem k dalšímu obsahu směnečné listiny (zejména ke způsobu, jakým na ni byla uvedena adresa sídla remitenta, jakož i vymezeno platebního místa směnky) – nelze mít rozumné pochybnosti o tom, ve kterém místě měla být směnka vystavena. Sporný údaj tak nezakládá nepřípustnou pluralitu místa vystavení, když sice nikoli zcela zdařilým, leč stále ještě dostatečně určitým způsobem umožňuje identifikovat místo vystavení sporné směnky (XY).

29. Jelikož právní posouzení věci [co do závěru, že sporná směnka je neplatná pro neurčitě (alternativním způsobem) vymezené místo jejího vystavení a místo placení], na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

30. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodně v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

31. V další fázi řízení se odvolací soud bude zabývat důvodností ostatních námitek, které dovolatel vznesl proti směnečnému platebnímu rozkazu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 1. 2023 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu