29 ICdo 139/2022

KSLB 76 INS XY 76 ICm XY 29 ICdo 139/2022-198

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vrchlického 802/46, PSČ 460 14, proti žalovanému Falconcreek Investments Ltd., se sídlem v Nikósii, Athinon 5, Agios Antonios 1015, Kypr, registrační číslo HE 354191, zastoupenému JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, o určení neexistence práva na uspokojení pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2020, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem ze dne 1. července 2020, č. j. 76 ICm XY, KSLB 76 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (J. H.) domáhal vůči žalovanému (Falconcreek Investments Ltd.) určení, že žalovaný nemá (v insolvenčním řízení vedeném na majetek žalobce) právo na uspokojení své pohledávky ve výši 402.898,68 Kč v režimu splátkového kalendáře (bod I. výroku), a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Napadené rozhodnutí v dotčeném rozsahu uvedené judikatuře neodporuje.

3. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 4. října 2022), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobci částku 4 114 Kč.

4. K tomu srov. vedle odvolacím soudem přiléhavě zmiňovaného rozsudku sen. zn. 29 ICdo 95/2017 (vydaného v jiném incidenčním sporu vzešlém ze stejného insolvenčního řízení) např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 22. března 2012, sp. zn. III. ÚS 721/12), usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016, uveřejněné pod číslem 90/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016, uveřejněné pod číslem 91/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 NSČR 63/2018.

5. Rovněž v posouzení otázky, zda lze popřít pořadí „nepřednostní“ pohledávky způsobem dovolatelem prosazovaným, odvolací soud nepochybil, neboť z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že pohledávku lze popírat co do pořadí pouze na základě tvrzení, že ve skutečnosti jde o pohledávku s horším pořadím, tj. pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení (§ 170 insolvenčního zákona), event. pohledávku podřízenou nebo pohledávku společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, jež má být uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka (§ 172 insolvenčního zákona). K tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 NSČR 7/2014, uveřejněné pod číslem 76/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2017, pod číslem 50.

6. V poměrech projednávané věci je podstatné, že žalovaný svou pohledávku přihlásil jako pohledávku bez práva na přednostní uspokojení, tedy jako pohledávku nezajištěnou. Popírat pořadí pohledávky však nelze s argumentem, že pohledávka má lepší pořadí, než s jakým byla uplatněna, k tomu srov. opětovně i rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 95/2017.

7. Na shora uvedených závěrech přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

8. Pro úplnost zbývá dodat, k námitce dovolatele, že shora uvedený výklad charakteru popěrných úkonů a možnosti věřitele disponovat s (přednostním) pořadím své přihlášené pohledávky, vycházející ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 95/2017, není ústavně konformní, že ústavní stížnosti podané dovolatelem proti uvedenému rozsudku Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 18. července 2019, sp. zn. I. ÚS 2298/19, a ze dne 6. srpna 2019, sp. zn. III. ÚS 2419/19.

9. K námitce nepřezkoumatelnosti pak Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že judikatura dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013). 1.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 31. 5. 2023 Mgr. Milan Polášek předseda senátu