29 ICdo 68/2021

KSBR 52 INS 29812/2019 3 ICm 3580/2020 29 ICdo 68/2021-133

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Ing. Jany Vodrážkové, se sídlem v Chrudimi, Novoměstská 960, PSČ 537 01, jako insolvenční správkyně dlužníka R. H., zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, proti žalovanému Intrum Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27221971, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 ICm 3580/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka R. H., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 29812/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2021, č. j. 3 ICm 3580/2020, 12 VSOL 42/2021-107 (KSBR 52 INS 29812/2019), takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2021, č. j. 3 ICm 3580/2020, 12 VSOL 42/2021-107 (KSBR 52 INS 29812/2019), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[1] Popření přihlášené pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu § 42 odst. 4 o. s. ř. Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání do skončení přezkumného jednání; srov. § 192 odst. 2 insolvenčního zákona a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 716/2012.

[2] Popírá-li vykonatelnou pohledávku, je insolvenční správce povinen v popěrném úkonu konkrétně uvést (vedle podstatných náležitostí popěrného úkonu) i skutečnosti, pro které pohledávku popřel (důvody popření).

[3] Z hlediska určitosti popěrného úkonu přitom není významné, zda v něm popírající insolvenční správce také skutkově blíže vymezí důvody svého popření (jakkoli je jinak v obecné rovině uvedení takových údajů pro další postup účastníků insolvenčního řízení jistě žádoucí). Určitým popěrným úkonem insolvenčního správce je již jen prohlášení, že popírá pohledávku zcela (respektive v plné výši) co do pravosti, bez uvedení bližšího důvodu popření. Tím je pohledávka popřena co do základu, tj. co do skutečností uvedených coby důvod přihlášení pohledávky v její přihlášce

[4] Důvody svého popření je při popření vykonatelné pohledávky insolvenční správce v mezích „určitého“ popěrného úkonu vázán.

[5] Úprava popření vykonatelné pohledávky ukládá insolvenčnímu správci, aby své popření uplatnil žalobou u soudu (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona) a současně jej omezuje co do rozsahu žalobních tvrzení (okruhu námitek), které může v řízení uplatnit (§ 199 odst. 3 insolvenčního zákona) – proti popřené vykonatelné pohledávce může v žalobě uplatnit pouze ty skutečnosti, pro které ji popřel.

[6] Neuvede-li žádné skutečnosti, pro které pohledávku popřel, nebude mít pro účely uplatnění popření žalobou u soudu k dispozici žádné skutečnosti, kterými by nárok na určení neexistence vykonatelné pohledávky mohl odůvodnit. Srov. k bodům [1] až [6] R 39/2019.

7. Námitka žalobkyně, že směnka byla vystavena v rozporu s dobrými mravy jako blankosměnka zajišťující pohledávku ze spotřebitelského úvěru, takže směnečná dohoda je jako spotřebitelská smlouva absolutně neplatná, představuje nepřípustné právní posouzení dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona.

8. Dále odvolací soud posuzoval, zda popěrný úkon žalobkyně obsahuje konkrétní kauzální námitky. Námitku nepřípustnosti kauzy směnky, nedluhu a excesivního vyplnění směnky odvolací soud nepovažoval za řádné uplatnění kauzálních námitek, když v nich chybí vymezení konkrétních skutkových okolností.

9. Za řádně uplatněnou kauzální námitku nepovažoval odvolací soud ani námitku, že nebyla splněna podmínka řádného prověření úvěruschopnosti dlužníka. V popěrném úkonu žalobkyně mohla uplatnit konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr o nesplnění této povinnosti, tyto skutečnosti však uvedla až při jednání před odvolacím soudem, tedy v rozporu s omezením dle § 199 odst. 3 insolvenčního zákona. S poukazem na § 640 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, odvolací soud též uzavřel, že pohledávka není promlčena, neboť jde o pohledávku přiznanou soudním rozhodnutím vykonatelným dne 9. března 2016.

10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.“), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů změnil v tom smyslu, že žalobě vyhoví. Přípustnost dovolání vymezuje dovolatelka argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu.

11. Dovolatelka především namítá, že insolvenční soud učinil ve věci nesprávné právní závěry, neboť se odmítl zabývat jejími kauzálními námitkami. Rozsudek insolvenčního soudu je tedy v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 ICdo 44/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 1155/2014 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 104/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 104/2016“)], a nálezu Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (jde o nález uveřejněný pod číslem 21/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka tvrdí, že pohledávku žalovaného popřela dostatečně určitě co do pravosti, když jako důvod popření zcela postačovalo tvrzení, že věřitel, respektive jeho právní předchůdce si neprověřil úvěruschopnost dlužníka. Namítala přitom „neexistenci kauzální pohledávky v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti dlužníka“. Na podporu svých závěrů dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen zn. 29 ICdo 39/2016, uveřejněný pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2019“), a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. 20 Cdo 1610/2019.

13. Závěrem dovolatelka odkazuje na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, konkrétně na rozsudek ze dne 18. prosince 2014 ve věci C-449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, a na rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o. proti GK. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2020, sp. zn. II. ÚS 2522/19 (jde o nález uveřejněný pod číslem 228/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), dovolatelka též navrhuje, aby dovolací soud předložil věc Soudnímu dvoru Evropské unie k posouzení tří konkrétně formulovaných předběžných otázek, a to v případě, že se dovolací soud odchýlí od výše označené judikatury Soudního dvora Evropské unie.

14. Žalovaný ve vyjádření považuje rozsudek odvolacího soudu za věcně správný. Navrhuje dovolaní odmítnout, případně zamítnout jako nedůvodné.

15. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

16. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovolatelkou předestřené problematiky kauzální námitky uplatněné při popření vykonatelné směnečné pohledávky je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.

17. Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že v dovolacím řízení je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

18. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

19. Ze zjištění obou soudů ve vazbě na obsah insolvenčního spisu plynou následující skutečnosti:

20. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

21. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, která v níže citované podobě platila již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (17. prosince 2019) a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn: § 199 (insolvenčního zákona)

Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem (1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a/ u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

22. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plynou pro posuzovanou věc následující závěry:

23. U přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona v takovém případě nejde o (nepřípustné) jiné právní posouzení věci. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněný pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 59/2014“).

24. Zajišťuje-li indosovaná směnka pohledávku remitenta za žalovaným ze spotřebitelské smlouvy, náleží žalovanému námitky vůči nabyvateli směnky zakládající se na jeho vztazích k remitentovi bez zřetele k tomu, zda nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. K tomu srov. opět R 104/2016.

25. Poměřováno těmito závěry se odvolací soud správně zabýval tím, zda insolvenční správkyně v popěrném úkonu uplatnila kauzální námitky. S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že kauzální námitka insolvenční správkyně (o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti prověření úvěruschopnosti dlužníka) proti vykonatelné směnečné pohledávce přiznané pravomocným rozsudkem soudu ze dne 27. ledna 2016, která nebyla uplatněna dlužníkem v řízení, jež předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, není z pohledu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona (nepřípustným) jiným právním posouzením věci (R 59/2014).

26. Nejvyšší soud se však neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož insolvenční správkyně neuvedla v důvodech popěrného úkonu konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr o nesplnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V seznamu přihlášených pohledávek žalovaného (B-5), z nějž ve skutkové rovině vyšly oba soudy, insolvenční správkyně uvedla jako důvod popření (mimo jiné), že „samotná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, když původní věřitel porušil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka“. Takto formulovaný popěrný důvod nelze považovat za neurčitý či nedostatečně odůvodněný (z důvodu neuvedení konkrétních skutečností). Srov. dále k určitosti této námitky závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sen. zn. 29 ICdo 16/2023.

27. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu byl v dané věci naplněn požadavek na řádné odůvodnění kauzální námitky, když insolvenční správkyně námitkou, že původní věřitel porušil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka, vymezila skutečnost, v jejímž důsledku by měl být dlužník zproštěn povinnosti směnku zaplatit.

28. V mezích úvah o povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, uveřejněný pod číslem 205/2020 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, z něhož plyne závěr, že soudy jsou povinny zohlednit, zda věřitel dostatečně prověřil a posoudil schopnost dlužníka splnit v budoucnu svůj závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměl, zvláště když věřitel prověření úvěruschopnosti dlužníka provedl nedostatečně a v důsledku toho uzavřel úvěrovou smlouvu i s dlužníkem, který pro svoje majetkové poměry zjevně nebyl schopen závazek splnit.

29. V dané věci se odvolací soud měl zabývat přípustnou kauzální námitkou dovolatelky zpochybňující platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu nesplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že tato kauzální námitka „nebyla řádně uplatněna“, je jeho právní posouzení v tomto ohledu nesprávné.

30. Se zřetelem k výše uvedenému neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že dovolatelka konkrétní skutečnosti uvedla v rozporu s omezením vyplývajícím z ustanovení § 199 odst. 3 insolvenčního zákona.

31. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a které byly dovoláním zpochybněny, není správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

32. K návrhu dovolatelky na předložení věci Soudnímu dvoru Evropské unie Nejvyšší soud uvádí, že dle jeho přesvědčení aplikace ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona nezakládá potřebu předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie.

33. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 8. 2023 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu