29 NSCR 138/2022

KSUL 23 INS 15859/2017 29 NSČR 138/2022-B-89

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 15859/2017, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 1 FINFIX a. s., se sídlem v Praze 5, Plaská 622/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24822931, zastoupeného Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Moskevská 640/55, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2021, č. j. KSUL 23 INS 15859/2017, 1 VSPH 795/2021-B-65, takto:

Dovolání se odmítá.

[1] Věřitel č. 1 dne 7. srpna 2017 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku v celkové výši 1 335 222,78 Kč jako zajištěnou majetkem dlužníka tak, že - dílčí pohledávka č. 1 ve výši 931 241,88 Kč je zajištěná pozemkem parc. č. XY, ostatní plocha, k. ú. XY, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 301/086/06/2/01 uzavřené dne 10. května 2006 mezi dlužníkem a (původním věřitelem) Raiffeisenbank a. s. k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy č. 301/086/06/1/01 ze dne 10. května 2006 uzavřené ve znění dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 27. března 2007; - dílčí pohledávka č. 2 ve výši 403 980,90 Kč je zajištěná pozemkem parc. č. XY, ostatní plocha, budovou (rozestavěnou) na pozemku parc. č. XY, pozemkem parc. č. XY a pozemkem parc. č. XY, k. ú. XY, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 701/054/10/2/01 uzavřené dne 29. dubna 2010 mezi dlužníkem a (původním věřitelem) Raiffeisenbank a. s. k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy č. 701/054/10/1/01 ze dne 29. dubna 2010.

[2] Usnesením ze dne 22. května 2018, č. j. KSUL 23 INS 15859/2017-A-33, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a ustanovil do funkce insolvenčního správce.

3. Na takto ustaveném skutkovém základě insolvenční soud – cituje § 201 odst. 1 a 2, § 298 odst. 1 až 4 a odst. 7 a § 299 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že námitky věřitele č. 1 nejsou důvodné. Přihláška má charakter žaloby a skutkové okolnosti musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek umožňoval jeho individualizaci. Věřitel č. 1 řádně uplatnil přihláškou zajištění pohledávky. Již v roce 2010 přitom věřitel č. 1 (jeho právní předchůdce) věděl, že v roce 2006 došlo k rozdělení pozemku parc. č. XY (na tři pozemky), tuto okolnost však insolvenčnímu správci nesdělil ani do „přezkumného jednání“.

4. K námitce věřitele č. 1, že insolvenční správce jej měl vyzvat k doplnění přihlášky, insolvenční soud uvedl, že insolvenční správce nevěděl (nemohl vědět) o změně rozsahu zajištění, neboť takovou informaci neměl a uvedenou skutečnost nemohl zjistit z katastru nemovitostí. K dodatečnému doplnění přihlášky věřitele č. 1 ze dne 17. února 2020 (P1-4) nelze přihlížet, neboť bylo učiněno opožděně.

5. K odvolání věřitele č. 1 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

6. Odvolací soud zdůraznil, že věřitel není povinen pohledávku přihlásit jako zajištěnou, ani uplatnit zajištění v celém rozsahu, pokud tak však učiní, je jeho povinností v přihlášce označit druh zajištění. Označil-li věřitel č. 1 u dílčí pohledávky č. 1 konkrétní pozemek, byl tímto rozsahem zajištění pro účely přezkumu insolvenční správce vázán. Skutečnost, že k přihlášení pohledávky jako zajištěné jedním pozemkem došlo na základě opomenutí věřitele, ani skutečnost, že věřitel k přihlášce připojil list vlastnictví s vyznačeným zástavním právem váznoucím i na dalších nemovitých věcech, neměl odvolací soud za rozhodnou.

7. Odvolací soud přisvědčil argumentaci věřitele č. 1, že rozdělením pozemku (po vzniku zajištění) nedošlo k zániku (snížení rozsahu) zástavního práva na nově oddělených pozemcích. Dodal však, že bylo povinností věřitele zahrnout do přihlášky pohledávky všechny nemovité věci, které slouží k zajištění. Jestliže tak neučinil, nelze považovat přihlášku pohledávky za vadnou a nelze klást k tíži insolvenčnímu správci, že věřitele č. 1 nevyzval k doplnění přihlášky podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť z přihlášky vyplývá srozumitelně rozsah zajištění a pochybnost nemohlo vyvolat ani označení pozemku, když bylo uvedeno bez výměry.

8. Konečně k poukazu věřitele č. 1 na to, že insolvenční správce v průběhu zpeněžování akceptoval jeho pokyny jako věřitele s pohledávkami zajištěnými celým souborem nemovitostí, odvolací soud uvedl, že věřitel tyto pokyny vydával jako první zajištěný věřitel v pořadí bez rozlišení toho, zda soubor nemovitostí zajišťuje (jen) dílčí pohledávku č. 2 nebo (i) dílčí pohledávku č. 1.

9. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek dovolacím soudem neřešených, a dále otázky, jež odvolací soud vyhodnotil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

11. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

13. Ohledně přihlášky pohledávky zajištěného věřitele je judikatura Nejvyššího soudu ustálena následovně:

14. Insolvenční zákon vychází i u zajištěných věřitelů z toho, že žádný věřitel není nucen k výkonu práv, která vůči dlužníku získal před zahájením insolvenčního řízení, včetně práva požadovat uspokojení ze zajištění ve formě zástavního práva (požadovat uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy). Zástavní věřitel se tedy může rozhodnout, že právo na uspokojení ze zajištění neuplatní (nepřihlásí) v insolvenčním řízení vůbec, bez zřetele k tomu, že mu zástavní právo náleží (trvá) podle předpisů, podle kterých bylo zřízeno [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016, uveřejněné pod číslem 90/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016, uveřejněné pod číslem 91/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

15. Zajištěný věřitel, který zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení, aniž se dovolal zajištění, se může dovolat zajištění samostatným podáním (doplněním přihlášky) i později; musí tak ale učinit nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky. Přihlášení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění tedy může mít i v tomto ohledu „samostatný“ právní osud (viz především R 54/2012 a R 112/2012).

16. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 191/2016, vysvětlil, že přihláška pohledávky do insolvenčního řízení nemá vady jen proto, že věřitel (ač tak mohl učinit) v ní neuplatnil právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění. To ostatně plyne přímo z dikce § 174 odst. 3 insolvenčního zákona; z tohoto ustanovení se totiž podává, že neuvede-li věřitel ohledně své zajištěné pohledávky v přihlášce, že uplatňuje právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (a neoznačí-li současně druh zajištění a dobu jeho vzniku), platí vyvratitelná domněnka („má se za to“), že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Uplynutím lhůty určené insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky se pak taková domněnka stává nevyvratitelnou. Případný omyl přihlašovatele pohledávky mezi tím, co přihláškou pohledávky projevil, a tím, co jí projevit chtěl, tedy nemá na přihlášku pohledávky a její účinnost žádný vliv.

17. Každý procesní úkon (jím je i přihláška pohledávky do insolvenčního řízení) je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný soulad. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá žádný vliv na procesní úkon a jeho účinnost. Srov. odstavec 53. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (část trestní), důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

18. Závěr odvolacího soudu, že věřitel se může do insolvenčního řízení přihlásit jako zajištěný, aniž by uplatnil zajištění v (celém) rozsahu, jež mu náleží podle právního titulu, na jehož základě zajištění vzniklo, se výše shrnuté ustálené judikatuře Nejvyššího soudu nijak neprotiví. Uvedené platí i pro závěr, že uplatní-li věřitel (byť omylem) v insolvenčním řízení zajištění jen k části předmětu zajištění, nejde o vadu přihlášky, jež by byla důvodem pro postup podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona.

19. Zbývá dodat, že poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014, není přiléhavý již proto, že v označené věci šlo o posouzení doby vzniku zajištění s ohledem na pořadí uspokojování zajištěných věřitelů; v dané věci však dovolatel nečiní sporným pořadí zajištění, nýbrž jeho rozsah.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 8. 2023 Mgr. Milan Polášek předseda senátu