11 Tcu 47/2024

Nejvyšší soud projednal dne 27. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. D., rozsudkem Okresního soudu Mönchengladbach, Spolková republika Německo, ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 90 Ls-700 Js 987/20-65/20, jímž byl uznán vinným dvěma trestnými činy nedovoleného držení omamných prostředků v množství větším než malém (body 700 Js 987/20 a 700 Js 264/19 rozsudku) a trestným činem nedovoleného držení omamných prostředků (bod 700 Js 264/19 rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (třech) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky L. D., rozsudkem Okresního soudu Mönchengladbach, Spolková republika Německo, ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 90 Ls-700 Js 987/20-65/20, a to pro dva trestné činy nedovoleného držení omamných prostředků, a dále trestné činy úmyslného porušení zákona o zbraních, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a padělání listin ve dvou případech, padělání listin v dvou případech, padělání listin a úmyslného ohrožení silničního provozu, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a úmyslného porušení § 1 a § 6 zákona o povinném pojištění, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a ohrožení silničního provozu z nedbalosti, úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, a dále trestný čin nedovoleného vzdálení se z místa nehody a úmyslného řízení motorového vozidla pod vlivem omamných prostředků a úmyslného řízení bez řidičského oprávnění, a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 9 (devíti) měsíců.

III. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky L. D., rozsudkem Okresního soudu Mönchengladbach, Spolková republika Německo, ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 55 Ds-100 Js 2110/21-6/22.

1. dne 26. 9. 2021 vykonával svoji druhou vycházku z vězeňského zařízení po přibližně třech týdnech terapie. Setkal se s nějakými známými a opět začal konzumovat amfetamin. Tohoto dne poznali příslušníci policie PK´in (policejní komisařka) S. a POK (vrchní policejní komisař) H. v 17:07 hodin vozidlo řízené odsouzeným – stříbrný vůz Opel Astra Coupe s registrační značkou XY, který byl předchozího dne nahlášen majitelem, svědkem G., jako odcizený, a pro který neexistovalo žádné pojištění zákonné odpovědnosti za škodu – na XY (Spolková dálnice) XY ve směru jízdy na XY poté, co se odsouzený předtím v obci XY svým velice bezohledným a hrubě nedbalým způsobem jízdy vyhnul všeobecné dopravní kontrole. Odsouzený v této době věděl, že nevlastní platné řidičské oprávnění, jakož i to, že pro vozidlo neexistovala žádná smlouva o pojištění zákonné odpovědnosti za škodu, která je nezbytná podle zákona. Únikem se chtěl vyhnout kontrole, protože měl při sobě i amfetamin v neznámém množství. Když odsouzený spatřil hlídkový vůz, opustil spolkovou dálnici XY, po které mezitím jel ve směru jízdy na XY, a to na připojení na dálnici XY, a zamířil ke křižovatce následující na konci výjezdu z dálnice se světelným signalizačním zařízením, na němž svítilo červené světlo. Poté, co odsouzený vozidlo nejprve zrychlil, najednou náhle silně zabrzdil, aby se otočil a aby jel opět k nájezdu ve směru na spolkovou dálnici XY, ve směru jízdy na XY. Přitom došlo k čelní srážce s vozidlem odsouzeného, které nemohl hlídkový vůz zabránit.

2. Se potom znovu pokusil vyhnout kontrole a přejel přes zelený pás oddělující nájezd a sjezd spolkové dálnice XY, takže po krátkou dobu jel v protisměru směrem k výjezdu spolkové dálnice XY. V této době byl na nájezdu a sjezdu čilý provoz, který rozpoznal i odsouzený. Se zvláštní opatrností jel nyní po zeleném pásu i hlídkový vůz a přiblížil se k vozidlu odsouzeného, aby poškodil levé zadní kolo zadní nápravy vozidla, které řídil odsouzený, a aby tak odsouzenému zabránil v další jízdě. Při srážce se vozidlo odsouzeného otočilo a tento potom ujížděl s poškozenou zadní nápravou ve směru jízdy k průmyslové zóně XY. Na zásahovém vozidle vznikla škoda ve výši 17 228,15 EUR. Odsouzeného, jakož i jím řízené vozidlo, krátce poté zjistili příslušníci policie KK (kriminální komisař) K. a KHK (vrchní kriminální komisař) W. na pozemku firmy XY na adrese XY.

700 Js 1598/19 dne 28. 3. 2019 v 16:45 hodin jel osobním automobilem značky Opel Corsa, registrační značka XY, mimo jiné po ulici XY v obci XY, ačkoli neměl řidičské oprávnění, které je k tomuto nezbytné. Ze vzorku krve, která mu byla odebrána v 17:35 hodin, vyplynulo, že byl navíc pod vlivem amfetaminu a konopí. Odsouzený dále tento den disponoval 1 gramem amfetaminu a 3,6 gramy marihuany. Návykové látky byly zajištěny při dopravní kontrole.

3. Odsouzený dne 4. 1. 2022 v 10:32 hodin disponoval na náměstí XY v obci XY 0,77 gramy amfetaminu, aniž by vlastnil povolení opravňující k nakládání s omamnými prostředky.

Odsouzený spáchal veškeré činy na základě své závislosti na omamných prostředcích.

4. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený (stručně řečeno) dopustil výše uvedených trestných činů tím, že:

5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou pouze částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

7. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie.

9. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.

10. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.

11. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu je ve vztahu k prvnímu cizozemskému rozsudku splněna toliko u jednání odsouzeného, které bylo cizozemským soudem právně posouzeno jako dva trestné činy nedovoleného držení omamných prostředků v množství větším než malém (body 700 Js 987/20 a 700 Js 264/19 rozsudku) a dále jako trestný čin nedovoleného držení omamných prostředků (bod 700 Js 264/19 rozsudku).

12. Konkrétně tato jednání odsouzeného vykazují znaky přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 3 tr. zákoníku (bod 700 Js 987/20), dále pak zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 4 tr. zákoníku (bod 700 Js 264/19 odst. 1 rozsudku) a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku (bod 700 Js 264/19 odst. 2 rozsudku). Odsouzený totiž neoprávněně přechovával pro vlastní potřebu psychotropní látku ve větším rozsahu, ale i ve značném rozsahu a konečně též i v množství větším než malém [srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikované pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., podle nichž se v případě amfetaminu rozumí větším rozsahem více než 7,3 g účinné látky této drogy, značným rozsahem pak více než 73 g účinné látky této drogy a množstvím větším než malým více než 2 g této drogy. V případě drogy extáze (MDMA) se pak množstvím větším než malým rozumí nejméně 0,4 g práškovité či krystalické substance této drogy]. K uvedenému Nejvyšší soud doplňuje, že u hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016). Za takové vedlejší kritérium lze považovat i skutečnost, že odsouzený současně nedovoleně nakládal s více druhy omamných a psychotropních látek, jako tomu bylo v případě skutku popsaném pod bodem 700 Js 264/19 (amfetamin, extáze a konopí). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto v případě těchto jednání splněny.

13. Naopak jde-li o ostatní skutky uvedené v prvním rozsudku cizozemského soudu, má Nejvyšší soud za to, že tato jednání odsouzeného nevykazují znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky.

14. Ve vztahu k části uloženého trestu odpovídající jednání odsouzeného, které bylo posouzeno jako oboustranně trestné, jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně společnosti a lidí před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Současně se jedná o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána také mezinárodními úmluvami. Jde-li o druh uloženého trestu, Nejvyšší soud konstatuje, že část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (třech) měsíců již představuje citelný trest ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).

15. Nejvyšší soud tak ve vztahu k odsouzení z prvního rozsudku cizozemského soudu uzavírá, že návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část uloženého trestu odnětí svobody činí 1 (jeden) rok a 3 (tři) měsíce. Učinil tak s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.

16. Pokud se týká odsouzení z druhého rozsudku cizozemského soudu, Nejvyšší soud konstatuje, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna nejméně ve vztahu k jednání odsouzeného, které je uvedeno pod bodem 3. daného rozsudku (srov. bod 4. tohoto usnesení), neboť takové jednání nevykazuje znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. zejména § 284 odst. 2 tr. zákoníku).

17. V důsledku uvedeného však nejsou v posuzované věci zároveň dány i všechny podmínky materiální povahy, neboť z výrokové části druhého rozsudku cizozemského soudu vyplývá, že (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku byl odsouzenému uložen jako trest úhrnný. Současně se z výrokové části citovaného rozsudku ve vztahu k uloženému trestu uvádí, že za trestný čin uvedený pod bodem 1. rozsudku uložil druhý cizozemský soud odsouzenému trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců; pod bodem 2. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a pod bodem 3. trest odnětí svobody v trvání třech měsíců. Z takto jednotlivě uložených trestů odnětí svobody následně cizozemský soud utvořil jeden úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku (srov. zejména s. 2 druhého rozsudku cizozemského soudu). Je tedy zřejmé, že odpovídající (přiměřeně sníženou) část uloženého (nepodmíněného) trestu odnětí svobody, již nepochybně nelze považovat za nezanedbatelný trest. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. – lze totiž z hlediska postupu podle § 4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku, který však v daném případě nepřichází v úvahu.

18. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti ohledně odsouzení z rozsudku druhého cizozemského soudu nevyhověl a tento zcela zamítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. 6. 2024 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu