22 Cdo 14/2024

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce statutárního města Brna, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, IČO: 44992785, zastoupeného Mgr. Janem Hrabou, advokátem se sídlem v Praze, Na Pankráci 404/30a, proti žalované LP EXPO, s.r.o., se sídlem v Brně, Sportovní 586/2c, IČO: 26250837, zastoupené JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9, o odstranění stavby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 44/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2023, č. j. 13 Co 118/2023-200, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2023, č. j. 13 Co 118/2023-200, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

1. Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

2. Vzhledem k odmítnutí dovolání zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

K rozporu s dobrými mravy a ke zjevnému zneužití práva:

3. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

4. Dovolací soud nakonec uvádí, že co se týče žalovanou tvrzené absence poučení ze strany soudu prvního stupně podle § 118a o. s. ř., tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže. S tvrzenou námitkou se již v poměrech odvolacího řízení vypořádal odvolací soud v bodech 16 a 17 napadeného rozhodnutí. Žalovaná v dovolání zřejmě vymezuje v tomto ohledu přípustnost dovolání odchýlením se od nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. II. ÚS 1617/10. Žalovanou uvedené rozhodnutí se vztahuje k poučovací povinnosti soudu v případě změny právní kvalifikace vzneseného nároku. K tomuto však v daném případě nedošlo, neboť oba soudy shodně posuzovaly nárok žalobce podle § 1042 o. z. a jejich postup v tomto ohledu nebyl pro žalovanou překvapivý či nepředvídatelný.

5. Nalézací soudy nezaložily svá rozhodnutí na neunesení povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní, ale na zjištěném skutkovém stavu, takže o postup v rozporu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. jít nemůže. V průběhu řízení nedošlo ani ke změně právní kvalifikace, která by případně vyžadovala postup podle § 118a odst. 2 o. s. ř. To platí v dané věci tím spíše, že odvolací soud založil své rozhodnutí v zásadě na akceptaci skutkových i právních závěrů soudů prvního stupně, proti nimž žalovaná v odvolání uplatnila potřebnou argumentaci, se kterou se odvolací soud beze zbytku vypořádal. Postup podle § 118a o. s. ř. tak v dané věci ze strany odvolacího soudu vůbec nepřicházel do úvahy.

6. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.1.

7. V praxi dochází k tomu, že strany, které jsou ve při, se ve svůj prospěch dovolávají ojedinělých rozhodnutí nižších soudů, jež v žádném případě nepředstavují ustálenou rozhodovací praxi. Z hlediska § 13 o. z. je nepochybné, že taková rozhodnutí nemohou založit důvodné očekávání obdobného posouzení věci. Pokud jsou však součástí argumentace, je soud povinen se s nimi v odůvodnění vypořádat [LAVICKÝ, Petr. § 13 (Jednota rozhodování). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 80, marg. č. 19.].1.

Ke kolizi vlastnického práva žalobce a žalované a originárnímu nabytí předmětné stavby:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná ve stanovené lhůtě povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 25. 3. 2024 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu