22 Cdo 3390/2024

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, registrační číslo FL – 0001,030.270-0, se sídlem v Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a b) H. A. XY v. u. z. L., oba zastoupení Dr. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalovaným: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupený Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, 3) Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, a 4) Povodí Moravy, státní podnik, IČO 70890013, se sídlem v Brně, Dřevařská 932/11, o vyklizení nemovitostí, o zaplacení peněžité náhrady a o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 108/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 20 Co 277/2023-1416, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Martina Běliny.

IV. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Okresní soud Brno-venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 C 108/2019-1204, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vyklizení a předání tam specifikovaných pozemků žalobcům a zaplacení peněžité náhrady za tyto nemovitosti žalobcům a dále určení, že žalobce a) je vlastníkem těchto nemovitostí (výroky I–IX), řízení v části týkající se pozemků parc. č. XY a XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY zastavil (výrok X) a rozhodl o nákladech řízení (výroky XI–XIV).1.

2. V plném rozsahu lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, která již byla vydána ve sporech žalobců ve skutkově zcela obdobných věcech a jejichž odůvodnění, v nichž se soudy se všemi předloženými otázkami vypořádaly, jsou žalobcům dobře známa: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17), usnesení ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021 (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 10/24), ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023, ze dne 1. 9. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2408/2023, a ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3659/2023 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

3. K dalším námitkám žalobci přípustnost dovolání nevymezili a již z toho důvodu nemohou založit přípustnost dovolání. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že jde taktéž o námitky, s nimiž se už soudy ve výše odkazovaných rozhodnutích vypořádaly; lze na ně proto odkázat.

4. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

5. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

6. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

7. Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelé v obsáhlém dovolání nastínili, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, od níž nemá dovolací soud důvod se jakkoli odchýlit, a to i ty otázky, které dovolatelé považují za dosud neřešené.

8. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, dostupné na https://nalus.usoud.cz). V posuzované věci poskytly soudy nižších stupňů dovolatelům výklad otázky konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. Tento výklad nijak nevybočuje z již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu.1.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li splněna povinnost uložená tímto usnesením, lze se domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V Brně dne 17. 12. 2024 Mgr. David Havlík předseda senátu