23 Cdo 435/2024

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně REALISTIC, a.s., se sídlem v Karlových Varech, Závodu míru 327/4, Stará Role, identifikační číslo osoby 25247468, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, proti žalované KV Arena, s.r.o., se sídlem v Karlových Varech, Západní 1812/73, identifikační číslo osoby 27968561, o zaplacení 1 804 250 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 127/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2023, č. j. 25 Co 83/2023-227, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 11. 2022, č. j. 15 C 127/2021-177, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 804 250 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.

2. Jestliže tedy odvolací soud o věci rozhodl nikoliv na základě závěru o neunesení důkazního břemene jednou z procesních stran, nýbrž na podkladě zjištěného skutkového stavu (na základě zjištěného obsahu ujednání čl. I bodu 1.5 smlouvy o reklamě a na základě obsahu právního vztahu založeného smlouvou o nájmu uzavřenou mezi žalovanou a statutárním městem Karlovy Vary jakožto vlastníkem multifunkční haly), poučení žalobkyně podle § 118a o. s. ř. zjevně nebylo třeba.

3. Jestliže dovolatelka rovněž vytýkala odvolacímu soudu, že pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů nezrušil rozsudek soudu první stupně, jedná se o námitku vady řízení před odvolacím soudem, která sama o sobě nezaloží přípustnost dovolání. K vadám řízení dovolací soud totiž podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

a) Zda může rozsudek pro uznání zakládat důvod následné právní nemožnosti plnění za situace, kdy se nejedná o konstitutivní rozhodnutí.

b) Zda může odvolací soud dospět k odlišnému hodnocení otázky existence a omluvitelnosti omylu ve smyslu § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též „o. z.“) než soud prvního stupně, aniž současně provede dokazování ohledně této skutečnosti.

c) Zda může odvolací soud dospět k závěru o neomluvitelnosti omylu, aniž se předtím dostalo účastníkovi poučení podle § 213b a § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy.

4. Nadto lze poznamenat, že vytýkanou vadou řízení před odvolacím soudem netrpí. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující judikaturu), což v nyní projednávané věci nebyly.

5. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.

7. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že postup podle § 118a o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle § 118a o. s. ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod č. 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4668/2009, ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2237/2016, či rozsudek ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 532/06).1.

8. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).1.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 8. 2024 JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu