28 Cdo 2107/2024

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Faustíny Nguyenové, IČO 099 76 418, se sídlem v Praze 6, Na Petynce 2506/51, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, proti žalované WEB SHOP FLY a.s., IČO 045 91 399, se sídlem v Praze 8, Ďáblická 902/2j, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 61/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024, č. j. 39 Co 84/2024-178, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.534 Kč k rukám advokáta JUDr. Vojtěcha Mihalíka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 5. 12. 2023, č. j. 13 C 61/2023-144, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora nadepsanou částku s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání protiplnění za to, že dle inominátní smlouvy o spolupráci, na základě níž žalobkyně poskytovala žalované komplexní služby spočívající zejména v testovaní kvality softwaru, jí nebyla poskytnuta odměna za měsíce červen a červenec 2022 (za každý z nich 50.000 Kč). Soud prvního stupně po provedeném výkladu zmíněné smlouvy o spolupráci došel k závěru, že nárok na odměnu vzniká za předpokladu řádného a včasného poskytování služeb, jakož i schválení měsíčního přehledu služeb žalovanou. Žalobkyně záznamy dle smlouvy neodevzdávala, žalovaná je však dříve od žalobkyně ani jiných subdodavatelů nepožadovala. Obvodní soud tedy uzavřel, že obchodní zvyklost byla v daném případě odlišná od ustanovení předmětné smlouvy s tím, že u podnikatelů se dle § 558 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přihlíží k obchodním zvyklostem zachovaným v daném odvětví. Soud proto stanovil, že splatnost faktur nastala a žalobkyni rovněž vzniklo právo na vyplacení předmětné částky.

2. Namítá-li tak dovolatelka, že se odvolací soud v naříkaném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nelze mít formální požadavky na dovolání za splněné, absentuje-li uvedení konkrétní rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž došlo k odklonu. Tento názor odráží mimořádnou povahu dovolání spojeného s přísnými formálními nároky a vyžadujícího podání odborníkem, jenž je způsobilý vést relevantní polemiku s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 5230/2014, ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 859/2019, či ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 15/2024; z praxe soudu Ústavního srovnej namátkou usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 200/17, bod 9, či ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 308/19, bod 9). Poukázat lze též na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st 45/16, z něhož vyplývá, že od dovolacího soudu nelze vyžadovat, aby relevantní rozhodovací praxi vymezoval sám (bod 46 stanoviska). Rozhodná judikatura může být označena i jinými prostředky než spisovými značkami nebo čísly jednacími (bod 42 stanoviska), identifikace konkrétní rozhodovací praxe u bezvadného dovolání nicméně chybět nesmí.

3. Vymezuje-li tedy žalovaná přípustnost svého podání pouze citací § 237 o. s. ř. a tvrzením, že se krajský soud odchýlil od „ustálené praxe soudu“ a že se „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování“ (což navíc ve druhé části nekoresponduje s relevantním zněním procesní právní úpravy), nemůže takto artikulovaná námitka posuzována optikou zde nastíněného výkladu naplnit formální požadavky na dovolání kladené, protože, odkazujíc toliko na neurčitou, obecnou rozhodovací praxi soudů, nikterak nespecifikuje konkrétní judikaturu kontradiktorní s naříkaným rozhodnutím a relevantní pro dovolací přezkum. Posuzovaný mimořádný opravný prostředek je tedy vadný, protože postrádá zákonem požadované vymezení své přípustnosti. Tento nedostatek by byl zhojen, označila-li by dovolatelka rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, v níž pozoruje závěry nesouladné s napadeným rozhodnutím, prostřednictvím údajů způsobilých ji konkrétně identifikovat.

4. Nastiňuje-li nadto obecně dovolatelka, že by jí určená otázka měla být Nejvyšším soudem posouzena jinak, neodpovídá její požadavek významově dikci § 237 o. s. ř. Má-li být přípustnost dovolání dovozena v souvislosti s nutností odlišného posouzení konkrétního problému, jedná se o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z něj zřejmé, od kterého svého (nikoli odvolacího soudu) řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srovnej shodně mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3360/2018, a další v něm odkazovanou judikaturu).

5. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalovanou v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

6. Dovolání proti akcesorickému výroku o náhradě nákladů řízení nadto není ze zákona objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

7. Přistoupil-li Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání v přiměřené lhůtě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku, jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej mimo jiné nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které dovolací soud stanovil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5 citované vyhlášky činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 5.100 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a navýšením o DPH má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.534 Kč.1.

9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1348/2020, či ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 134/2021).

10. Rovněž Ústavní soud přisvědčil mimořádné povaze dovolání, spojeného se striktními formálními nároky a vyžadujícího podání odborníkem (advokátem), jenž je schopen reflektovat relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a vést s tímto soudem diskuzi (srovnej za všechny kupř. nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1461/17, bod 21, či usnesení téhož soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 200/16).1.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. 12. 2024 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu