28 Cdo 771/2024

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému: J. H., zastoupený JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, o zaplacení 11 158 260 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 46 C 401/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. října 2023, č. j. 26 Co 96/2023-367, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 26 Co 96/2023-367, se v části výroku I, v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 5. 2023, č. j. 46 C 401/2022-326, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 9 931 622 Kč s 15 % úrokem z prodlení jdoucím od 31. 8. 2022 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, jakož i v nákladovém výroku II, ruší; současně se v části výroku I, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 9 931 622 Kč s 15 % úrokem z prodlení jdoucím od 31. 8. 2022 do zaplacení, a v nákladovém výroku II ruší i rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 5. 2023, č. j. 46 C 401/2022-326, a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Jinak se dovolání odmítá.

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 26 Co 96/2023-367, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 5. 2023, č. j. 46 C 401/2022-326, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 11 158 260 Kč s 15 % úrokem z prodlení jdoucím od 31. 8. 2022 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Zohledňuje smysl a účel přijaté judikatorní praxe umožňující nahradit účast oprávněné osoby na veřejné nabídce pozemků, jejímž výsledkem byl by úplatný převod pozemku (cena pozemku byla by kompenzována uspokojením restitučního nároku), vznesením žaloby o převod jí zvoleného náhradního zemědělského pozemku, dospívá pak dovolací soud k závěru, že § 3002 odst. 1 o. z., vylučující užití § 3000 a § 3001 o. z. u neplatných či zrušených úplatných smluv, aplikuje se i tehdy, bylo-li pravomocné soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku na oprávněnou osobu zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku. Ustanovení § 3001 odst. 1 o. z., poskytující poctivému příjemci, jenž předmět bezdůvodného obohacení zcizil za úplatu, právo volby, zda ochuzenému vydá peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu obohacení (§ 2999 odst. 1 o. z.) nebo to, co úplatným právním jednáním utržil, se tudíž nevztahuje na případy, v nichž vlastník – nabyvší vlastnického práva na základě pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího (v režimu zákona o půdě) k převodu náhradního zemědělského pozemku – převede své vlastnictví za úplatu na třetí osobu dříve, než je předmětné pravomocné rozhodnutí z podnětu mimořádného opravného prostředku odklizeno.

3. Závěr odvolacího soudu, dle něhož žalovaný, coby poctivý příjemce, po zrušení nabývacího titulu (pravomocného soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle směřujícího – v režimu zákona o půdě – k převodu náhradních zemědělských pozemků) dovolacím soudem byl podle § 3001 odst. 1 o. z. povinen vydat dovolatelce (dle své volby) toliko úplatu, kterou za zcizené pozemky (spoluvlastnické podíly na nich) utržil, a nikoliv peněžitou náhradu korespondující jejich obvyklé hodnotě (§ 2999 odst. 1 o. z.), tudíž neobstojí.

4. Nejvyšší soud tedy, shledávaje dovolání v naznačeném rozsahu opodstatněným, dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první, o. s. ř. přistoupil (v uvedené části) ke zrušení rozsudku odvolacího soudu (včetně nákladového výroku). Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v daném rozsahu (včetně nákladového výroku) i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

5. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

6. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

7. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

9. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

10. Podle § 3001 odst. 1 o. z. zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil.1.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 5. 2024 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu