29 Cdo 129/2024

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Raiffeisenbank a. s., sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, proti žalované A. V., o zaplacení 636 493,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 56/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. července 2023, č. j. 12 Cmo 94/2023-21, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

[1] Judikatura Nejvyššího soudu slouží ke sjednocení výkladu těch ustanovení zákonů, jež jsou právní praxí vykládána rozdílně (jež si část právní praxe vykládá chybně). Je samozřejmé, že taková judikatura vzniká s určitým časovým odstupem a může se vyvíjet i bez změny litery zákona.

[2] Při výkladu časových účinků vývoje judikatury se konstantně dovozuje, že coby východisko platí v českém právním řádu tzv. incidentní retrospektivita nových právních názorů, tedy jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i případy budoucí s tím, že výjimečné nepoužití později se prosadivších názorů v dříve zahájených kauzách může být odůvodněno pouze specifiky konkrétních situací, jež zakládají intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11, uveřejněný pod číslem 216/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. II. ÚS 1955/15, uveřejněný pod číslem 208/2015 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

[3] V případě blankosměnky dochází ke vzniku směnečné pohledávky zpětně jejím vyplněním, a to včetně nároků vzniklých vůči směnečnému rukojmímu.

[4] Podepíše-li blankosměnku směnečný rukojmí, nezaručuje se za zaplacení směnky bez dalšího, ale s výminkou (s podmínkou), že směnka bude podle dohody vyplněna. Jeho směnečný závazek je tedy podmíněn řádným vyplněním směnky (a rovněž tím, že směnka nebude zaplacena).

5. Odvolací soud vyšel ze závěrů přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. února 2023, sen. zn. 29 ICdo 32/2021, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 11/2024 (dále jen „R 11/2024“), jež shrnul následovně:

6. Na základě toho odvolací soud dovodil, že závěry přijaté v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2019, č. j. 2 Cmo 147/2019-25, na něž odkazoval žalobce, jsou překonány pozdější judikaturou Nejvyššího soudu; proto se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podle § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona nemůže žalobce uplatnit svou pohledávku žalobou, ale měl ji uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou; zahájené insolvenční řízení tak zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

7. Proti usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu“ podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda právní názor vyslovený v R 11/2024 (že majitel blankosměnky může přihlásit svou pohledávku za dlužníkem, který je na blankosměnce podepsán jako směnečný rukojmí, do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávku vázanou na podmínku, že bude blankosměnka doplněna o chybějící náležitosti a stane se tak – s účinky ex tunc – směnkou úplnou) se vztahuje retroaktivně i na případ, kdy v insolvenčním řízení žalované uplynula lhůta pro uplatnění pohledávek před vydáním, respektive nabytím právní moci tohoto rozsudku.

8. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že zahájené insolvenční řízení zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (toliko) v případě směnečných pohledávek, které mohly být jako podmíněné pohledávky uplatněny v rámci insolvenčních řízení včasnou přihláškou poté, co bylo vydáno (popřípadě nabylo právní moci) R 11/2024. Okamžikem zveřejnění R 11/2024 dovolatel neprodleně změnil svou praxi tak, aby byla v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu. Předtím však, v souladu s dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí soudů, postupoval v dobré víře a nemohl objektivně očekávat, že nepřihlášením dluhu z blankosměnky jako podmíněné pohledávky bude zbaven reálné možnosti svou pohledávku uplatnit v rámci nalézacího řízení a následně ji vymáhat. Takovým postupem by došlo k zásadnímu zásahu do práv věřitelů na uspokojení pohledávek zajištěných blankosměnkou.

10. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

12. Dovolatel napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu“, tedy ohledně jeho prvního výroku též v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil bod II. výroku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků, jakož i ohledně jeho druhého výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k těmto (nákladovým) výrokům však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Ostatně v této části žalobce nevymezil žádný dovolací důvod ani přípustnost dovolání.

13. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že ohledně závěru o retrospektivním působení judikatury, k němuž směřují dovolací námitky, je napadené rozhodnutí v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

14. V rozsudku ze dne 28. června 2023, sp. zn. 23 Cdo 2921/2022, Nejvyšší soud vyložil následující:

15. V usnesení ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. 29 NSČR 82/2023, Nejvyšší soud uvedl:

16. V R 11/2024 pak Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že věřitel jako remitent směnky je oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek směnečného rukojmího pohledávku z blankosměnky jako pohledávku podmíněnou ve smyslu § 173 odst. 3 insolvenčního zákona. Se závěrem o možnosti přihlásit takovou pohledávku do insolvenčního řízení se nutně pojí i závěr o nemožnosti uplatnit takovou pohledávku žalobou (§ 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), což v obecné rovině nezpochybňuje ani dovolatel.

17. Se shora uvedenou ustálenou judikaturou ohledně incidentní retrospektivy nových právních názorů je napadené rozhodnutí v souladu (nijak se jí nepříčí). To platí tím spíše, že v posuzované věci nejde o změnu dosavadní ustálené judikatury Nejvyššího soudu, nýbrž Nejvyšší soud v R 11/2024 nově usměrnil dosavadní soudní praxi nižších soudů, jejichž závěry (v intencích usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 82/2023) za „ustálenou judikaturu“ považovat nelze. Nejde ani o některý z případů popisovaných nálezovou judikaturou Ústavního soudu (s ohledem na povahu závazku ze směnečného rukojemství a postavení dovolatele coby banky); dovolatelem poukazovaná rozhodovací praxe týkající se nicotnosti rozhodčích doložek na projednávanou věc též nedopadá.

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 10. 2024 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu