29 Cdo 1985/2024

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci navrhovatele Ing. Lukáše Nožičky, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 257/3, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníků K. T., a J. T., o zpeněžení majetkové podstaty dlužníků v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 143 DC 00009/21, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem J. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2022, č. j. 38 Co 105/2022-22, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 Co 105/2022, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2023, č. j. 4 Co 45/2023-113, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodech I. a III. výroku (první výrok).

[2] Změnil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu II. výroku tak, že uložil dlužníku zaplatit vydražiteli na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 47.906 Kč (druhý výrok).

[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

4. Dražbu provedl soudní exekutor na návrh insolvenčního správce, jemuž svědčilo oprávnění disponovat s majetkem zahrnutým do majetkové podstaty. Dražba prováděná soudním exekutorem na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné disponovat s věcí nepředstavuje exekuci k vynucení splnění povinnosti, kterou by povinnému uložilo vykonatelné rozhodnutí soudu nebo jiný exekuční titul; jde o tzv. další činnost exekutora. V dražbě prováděné soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 exekučního řádu nevystupuje povinný, neboť při zpeněžování majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení nejde o vymáhání splnění povinnosti; „rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 559/2014“ [správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, uveřejněné pod číslem 69/2015 Sb. rozh. obč., které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

5. Dlužník proto není účastníkem dražby prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 exekučního řádu; proto není ani osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).

6. Dlužník podal 1. listopadu 2022 proti usnesení krajského soudu ze dne 19. července 2022, žalobu pro zmatečnost; jako důvod zmatečnosti označil ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. skutečnost, že je (byl) osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení soudního exekutora ze dne 30. března 2022.

7. Usnesením ze dne 19. května 2023, č. j. 38 Co 105/2022-75, krajský soud:

8. Krajský soud – vycházeje z § 229 odst. 4 a § 234 o. s. ř. a ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 35/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 35/2023“)] – dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, jelikož (insolvenční) dlužník vskutku není (z důvodů rozvedených v R 35/2023) osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení o příklepu udělenému vydražiteli v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (exekučního řádu) [§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona].

9. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. října 2023, č. j. 4 Co 45/2023-113:

10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona a § 76 odst. 2 exekučního řádu – po přezkoumání napadeného usnesení přitakal (co do důvodu zamítnutí žaloby pro zmatečnost) závěru krajského soudu, že dlužník jako účastník insolvenčního řízení a osoba, jejíž právo nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty přešlo na insolvenčního správce, není účastníkem předmětné dražby.

II. Dovolání a vyjádření k němu

11. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené právní otázce procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Konkrétně jde o následující otázky:

[1] Uplatní se v občanském soudním řízení zásada zákazu reformatio in peius?

[2] Je dlužník věcně legitimován k podání odvolání proti usnesení o příklepu udělenému vydražiteli v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (exekučního řádu) [§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona]?

12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně:

K otázce č. [1] (K zásadě zákazu reformatio in peius)

14. Tuto otázku má dovolatel za vyřešenou rozporně s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, kterou má představovat „například“ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021. Odvolacímu soudu vytýká, že druhým výrokem napadeného rozhodnutí změnil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu II. výroku o náhradě nákladů řízení mezi dlužníkem a vydražitelem v jeho neprospěch, ač odvolání podal jen on sám.

K otázce č. [2] (K věcné legitimaci dlužníka k podání odvolání)

15. Potud dovolatel argumentuje ve prospěch názoru, že je jako (insolvenční) dlužník aktivně věcně legitimován k podání odvolání proti usnesení o příklepu udělenému vydražiteli v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu, akcentuje, že pro spotřebitele by se závěry R 35/2023 neměly uplatnit (a procesní otázku vyřešenou v R 35/2023 by Nejvyšší soud měl posoudit jinak).

16. Dále dovolatel snáší argumenty na podporu názoru o nezákonnosti usnesení soudního exekutora ze dne 30. března 2022.

III. Přípustnost dovolání

17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

18. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.

19. Dovolatel výslovně napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“. Dovolání tedy směřuje i proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu III. výroku (o náhradě nákladů řízení mezi dalšími účastníky řízení), jakož i proti druhému výroku napadeného usnesení, kterým odvolací soud změnil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu II. výroku (o náhradě nákladů řízení mezi vydražitelem a dlužníkem) a proti třetímu výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení. Potud ale vylučuje přípustnost dovolání (jež by jinak mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř.) ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl (jako objektivně nepřípustné) podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

20. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu I. výroku (ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost), Nejvyšší soud dovolání, jež potud může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

21. Ve vztahu k otázce č. [1] tak Nejvyšší soud učinil proto, že výrok o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na jejím řešení nespočívá; tato otázka se (totiž) pojila s druhým výrokem napadeného rozhodnutí, pro který dovolání nebylo (nemohlo být) připuštěno.

22. Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud ani pro odpověď na otázku č. [2]. Tu totiž zodpověděl (způsobem souladným s napadeným usnesením) již v R 35/2023, v jehož nosných důvodech uzavřel: „29. Pro zpeněžení majetkové podstaty v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (exekučního řádu) [§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona] zákonodárce podrobnější úpravu účasti na takové dražbě neprovedl [z ustanovení § 289a odst. 2 insolvenčního zákona toliko plyne, že navrhovatelem dražby (žadatelem o ni) je insolvenční správce]. I zde nicméně platí, že účastníkem dražby podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 289a insolvenčního zákona, je nepochybně insolvenční správce (žadatel), který sjednal se soudním exekutorem o této jeho tzv. další činnosti smlouvu o provedení dražby a který má přitom postavení oprávněného. Povinný v takové dražbě nevystupuje, neboť při ní nejde o vymáhání splnění povinnosti. Účastníci insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona) jen proto nejsou účastníky takové dražby. Řečené platí nejen pro věřitele, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (typově pro přihlášené věřitele), nýbrž i pro (insolvenčního) dlužníka, a to bez zřetele k tomu, zda předmětem dražby je jeho majetek [nebo majetek náležející do majetkové podstaty jako majetek ve vlastnictví třetích osob, na který se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na dlužníkův majetek (§ 205 odst. 4 insolvenčního zákona)]. Právo nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty totiž prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází na insolvenčního správce dlužníka (jenž se dražby účastní coby její navrhovatel); srov. § 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona i § 246 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Insolvenční dlužník (coby osoba, jejíž dispoziční práva k majetkové podstatě přešla na insolvenčního správce) není oprávněn tomuto právu konkurovat ani v podobě účasti na dražbě vyvolané návrhem (žádostí) insolvenčního správce dlužníka (srov. opět § 246 odst. 2 insolvenčního zákona).

30. Lze tudíž shrnout, že (insolvenční) dlužník ani jiný účastník insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona) nebo některý z procesních subjektů uvedených v § 9 písm. b/, c/, e/ a f/ insolvenčního zákona není účastníkem dražby podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 289a insolvenčního zákona. Odvolání podané (insolvenčním) dlužníkem proti usnesení o příklepu udělenému v takové dražbě vydražiteli, proto odvolací soud odmítne (má odmítnout) jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).“

23. Šlo o závěry přijaté bez zřetele k tomu, zda dlužník je spotřebitelem a důvod se od nich odchýlit (korigovat je) na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud neshledal; pro vyloučení účasti (insolvenčního) dlužníka při dražbě podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 289a insolvenčního zákona, nemá žádný význam, zda šlo o dlužníka – spotřebitele.

24. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. července 2024 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu