29 ICdo 147/2023

KSOS 31 INS 4184/2021 11 ICm 2633/2022 29 ICdo 147/2023-138

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce HAPPY INVEST a. s., se sídlem v Praze 2, Lípová 1444/20, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27818918, zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti žalovanému CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, zastoupenému JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2633/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. dubna 2023, č. j. 11 ICm 2633/2022, 13 VSOL 112/2023-60 (KSOS 31 INS 4184/2021), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

1. Důvod přikročit ke změně takto ustavených judikaturních závěrů, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, Nejvyšší soud neshledává ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. V projednávané věci byl soudní poplatek splatný při podání žaloby (již k tomuto dni, tj. k 28. únoru 2022, tak měl dovolatel soudní poplatek uhradit). Výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil insolvenční soud dovolateli dne 23. listopadu 2022, touto výzvou poskytl dovolateli dalších 15 dnů pro zaplacení soudního poplatku (lhůta marně uplynula dne 8. prosince 2022). Dovolatel tak měl více než devět měsíců, aby splatný soudní poplatek uhradil; jestliže tak neučinil, nemohl insolvenční soud postupovat jinak, než řízení zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

2. K námitce dovolatele, že soudní poplatek uhradil nedopatřením a omylem k soudnímu řízení vedenému pod jinou spisovou značkou lze dodat, že Nejvyšší soud se důvodem nesplnění poplatkové povinnosti na zastavení (odvolacího) řízení opakovaně zabýval. Např. v usnesení ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2870/2019, Nejvyšší soud uzavřel, že povinnost soudu zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku plyne přímo z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, přičemž důvody, pro které poplatník nezaplatil soudní poplatek, nejsou pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení právně významné. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2019, sp. zn. 24 Cdo 1024/2019.

3. Dovolatel odpovídá za náležitou míru pečlivosti, což se v rámci plnění poplatkové povinnosti nepochybně týká také řádné identifikace řízení. Dovolatel neměl spoléhat na to, že poukázanou částku insolvenční soud přiřadí k jinému řízení, než které dovolatel označil na příslušném předtištěném formuláři. V projednávané věci nejde o případ, kdy by soud nebyl schopen ztotožnit úhradu soudního poplatku s příslušným řízením. Soud provedenou platbu ztotožnil s dovolatelem označeným řízením, v němž mu rovněž vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek. Skutečnost, že dovolatel „se přepsal“, jde pouze k jeho tíži.

4. Poukaz dovolatele na nálezy Ústavního soudu nejsou přiléhavé, když jejich závěry na poměry dané věci nedopadají vzhledem k odlišnostem ve skutkovém stavu. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3174/20 se Ústavní soud vyjadřoval k použití jistoty složené podle § 75b odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy žalobci měla být soudem vrácena jistota v době, kdy mu již vznikla nová povinnost složit u téhož soudu další jistotu. V posuzovaném případě dovolateli vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek ze dvou podaných žalob, přičemž zaplatil soudní poplatek jeden (údajně nedopatřením k jiné věci).

5. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 518/10 Ústavní soud dovodil, že pohyb písemností uvnitř soudu s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách musí být organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv. V dané věci nedošlo k pochybení soudu. Soudní poplatek nebyl zaplacen vinou dovolatele, který nedbal náležité pozornosti při jeho úhradě.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 29. srpna 2023), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč. Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, tudíž dle § 11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 advokátního tarifu odpovídá polovině mimosmluvní odměny částka 1 550 Kč (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněného pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S připočtením paušální částky ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 388,50 Kč jde celkem o částku 2 238,50 Kč. 1.

7. V doplnění dovolání dovolatel poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 10. března 2021, sp. zn. I. ÚS 3174/20, a ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. IV. ÚS 518/10, z nichž cituje závěry, které podle jeho mínění jsou aplikovatelné i v dané věci.

8. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Navrhuje dovolání odmítnou jako nepřípustné, případně vadné.

9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

10. Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Při absenci dovolací argumentace na téma nákladů řízení lze dovodit (poměřováno obsahem dovolání), že dovolání se netýká druhého a třetího výroku, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před insolvenčním soudem a odvolacím soudem.

11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

12. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.1.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 29. 1. 2024 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu