29 ICdo 180/2024

MSPH 89 INS 11890/2022 205 ICm 3402/2022 29 ICdo 180/2024-74

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce RESTRUKTURALIZAČNÍ a. s., se sídlem v Kroměříži, Malý val 1586/29, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 09677089, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, advokátem, se sídlem v Praze, Velehradská 88/1, PSČ 130 00, proti žalovanému V. Z., zastoupenému Mgr. Jakubem Hanyášem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 53/24, PSČ 602 00, za účasti ADIXUS s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1535/2a, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 04471709, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 3402/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Movi CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Korytná 4, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27158951, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 11890/2022, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 3402/2022 se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.

[1] Sídlo žalobce je v Kroměříži a on má bydliště v XY, takže cesta do Prahy (cca 240 km) mu trvá cca 3,5 hodiny. Přikázáním věci označenému soudu by se tato vzdálenost zkrátila na cca 100 km.

[2] Vzhledem k věku (75 let) je pro něj obtížné absolvovat takto dlouhé cesty.

3. Žalobce ve vyjádření (č. l. 71) s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí, maje jej za obstrukční a uváděje, že podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012 [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], nejsou okolnostmi rozhodnými pro přikázání věci okolnosti na straně věřitelů, nýbrž okolnosti na straně dlužníka.

4. Podle § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

5. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

6. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba (jako výjimku) vykládat restriktivně.

7. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč.

8. Důvody uváděné žalovaným přitom nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy, což platí tím více, že žalobce s takovým návrhem nesouhlasil.

9. Situace, že některý z účastníků řízení (či jejich právních zástupců) musí překonat mezi místem současného sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou totiž spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Přitom též nelze pominout, že obtíže popisované žalovaným jsou přirozeným důsledkem pravidla, podle kterého se obecná místní příslušnost soudu v incidenčních sporech neurčuje prostřednictvím obecného soudu žalovaného (§ 84, § 85 o. s. ř.), nýbrž prostřednictvím insolvenčního soudu dlužníka, z jehož insolvenčního řízení vzešel incidenční spor (§ 7b odst. 4 ve spojení s § 7a písm. b/ insolvenčního zákona); srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sen. zn. 29 ICdo 138/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 102/2018.

10. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. prosince 2024 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu