8 Td 27/2024

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl dne 10. 7. 2024 v neveřejném zasedání ve věci obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 Nt 2006/2024, o návrhu Okresního soudu ve Znojmě na určení místní příslušnosti soudu ve věci žádosti obviněného o zahlazení odsouzení, takto:

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný jako soud pro mládež Okresní soud ve Znojmě.

1. Okresní soud ve Znojmě předložil Nejvyššímu soudu věc obviněného AAAAA vedenou u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 Nt 2006/2004, k rozhodnutí o příslušnosti soudu v řízení o zahlazení odsouzení mladistvého obviněného AAAAA (dále jen obviněného). Okresní soud ve Znojmě poukazuje na to, že obviněný u něj požádal o zahlazení odsouzení, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 Tm 21/2004. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný má dlouhodobě trvalé bydliště v okrese Louny, postoupil Okresní soud ve Znojmě s odkazem na § 364 odst. 1 tr. ř. věc Okresnímu soudu v Lounech.

2. Ze spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 18 Nt 2006/2004, Nejvyšší soud dále zjistil, že Okresní soud v Lounech následně postoupil předmětný spis Okresnímu soudu ve Znojmě, a to s odkazem na znění § 88 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen z. s. m.). V souvislosti s tímto postupem Okresního soudu v Lounech je nutno uvést, že správně měl zmíněný soud usnesením předložit věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti.

3. Okresní soud ve Znojmě svůj následný postup odůvodnil tím, že vzhledem ke skutečnosti, že již dne 5. 9. 2007 pod č. j. 3 Tm 21/2004-508, rozhodl o nezahlazení odsouzení obviněného, kterému bylo rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 8. 2005, sp. zn. 3 Tm 21/2004, uloženo souhrnné trestní opatření, nepodmíněné odnětí svobody v trvání 20 měsíců, které vykonal dne 28. 2. 2007, není dána jeho povinnost rozhodovat podle § 88 z. s. m., neboť již jednou rozhodl, a proto v řízení o další žádosti obviněného o zahlazení odsouzení se uplatní obecná ustanovení uvedená v § 105 tr. zákoníku a § 364 tr. ř.

4. Ke shora uvedené argumentaci Okresního soudu ve Znojmě je vhodné uvést, že Nejvyšší soud shledal správnou pouze jeho úvahu ohledně rozhodování Nejvyšším soudem v případě místní příslušnosti soudu podle § 24 tr. ř., pokud okresní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Td 17/2017 a sp. zn. 7 Td 13/2019.

5. Nejvyšší soud však již nemohl přisvědčit dalším úvahám zmíněného okresního soudu stran konstatování, že vzhledem ke skutečnosti, že již v minulosti rozhodl o návrhu na zahlazení odsouzení obviněného (zamítnutím), není dána jeho příslušnost, neboť v takovém případě se uplatní obecná ustanovení trestního řádu a zákoníku (viz § 364 tr. ř. a § 105 tr. zákoníku).

6. Předně je nutno uvést, že obviněný se trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 8. 2005, sp. zn. 3 Tm 21/2004, a bylo mu uloženo souhrnné trestní opatření, nepodmíněné odnětí svobody v trvání 20 měsíců, které vykonal dne 28. 2. 2007, dopustil jako mladistvý. Tím také byla dána věcná příslušnost již shora zmíněného zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen z. s. m.). Pokud Okresní soud ve Znojmě (jako soud pro mládež) rozhodoval usnesením dne 5. 9. 2007, pod č. j. 3 Tm 21/2004-508, o návrhu obviněného na zahlazení odsouzení a tento návrh zamítl, správně rozhodoval rovněž jako soud pro mládež, přestože v té době již obviněný dosáhl věku téměř dvaceti let a měl bydliště v obvodu Okresního soudu v Lounech. Nevznikly tehdy u zmíněného soudu (myšleno Okresního soudu ve Znojmě) žádné pochybnosti, že i za zmíněné situace musí rozhodovat on jako soud pro mládež, neboť obviněný v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku (viz též § 1 odst. 3 z. s. m.), a byl si tedy vědom vztahu speciality tohoto zákona [zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže], jak k trestnímu zákoníku, tak trestnímu řádu.

7. Poukazuje-li v předmětném řízení Okresní soud ve Znojmě na nutnost postupu podle obecných ustanovení § 105 tr. zákoníku a § 364 tr. ř., podle kterých by byla dána příslušnost Okresního soudu v Lounech, pak předně přehlédl ustanovení § 88 tr. ř., které neuvádí žádnou výjimku a stanoví, že „ o zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne předseda senátu soudu pro mládež, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, i bez návrhu nebo žádosti “, přitom je nezpochybnitelné, že v prvním stupni o odsouzení obviněného (jako mladistvého) rozhodoval Okresní soud ve Znojmě (jako soud pro mládež).

8. Nepřiléhavá je argumentace, že pokud již bylo Okresním soudem ve Znojmě v minulosti rozhodnuto o návrhu na zahlazení odsouzení, uplatní se v nyní vedeném řízení o zahlazení odsouzení shora uvedená obecná ustanovení (viz shora bod 7), která zakládají příslušnost Okresního soudu v Lounech. Na tomto místě je nutno uvést, že § 364 odst. 1 tr. ř. uvádí, že „ o zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště “. Záměrně bylo shora (viz bod 6) poukázáno na to, že obecné ustanovení se použije pouze za situace, pokud tento zákon nestanoví jinak – § 88 z. s. m. však uvádí, že „ o zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne předseda senátu soudu pro mládež, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, i bez návrhu nebo žádosti “. Správnou není ani úvaha okresního soudu, že by jeho příslušnost vylučovalo obecné ustanovení § 105 tr. zákoníku. Při podrobnějším seznámení se s tímto ustanovením je nesporné, že ani odkaz na toto ustanovení není přiléhavý, když Nejvyšší soud musí zmínit např. § 35 z. s. m., jako speciální ustanovení o zahlazení odsouzení mladistvého; přičemž v předmětném řízení má jít toliko o zahlazení odsouzení mladistvého. Že závěry okresního soudu nemohou obstát, je pak zřejmé z ustanovení § 365 odst. 2 tr. ř., které vzhledem k tomu, že neexistuje v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, speciální ustanovení o podmínkách, za kterých je možno opětovně žádat o zahlazení odsouzení, uplatní se toto obecné ustanovení i pro případ návrhu (žádosti) mladistvého obviněného. Oproti tomu při existenci speciálního ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. ve vazbě na již zmíněný § 35 odst. 2 z. s. m. [rozhodne soud zpravidla z úřední povinnosti i bez návrhu] se neuplatní obecné ustanovení § 363 tr. ř. [rozhodne soud na návrh nebo žádost]. V tomto duchu bylo tedy nutno nahlížet na vztah mezi uvedenými zákony i speciální a obecná ustanovení v nich upravená.

9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti musí Nejvyšší soud konstatovat, že soudem příslušným k rozhodnutí o zahlazení odsouzení ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 Nt 2006/2024, je podle § 24 odst. 1 tr. ř. [§ 88 odst. 1 tr. ř.] Okresní soud ve Znojmě – soud pro mládež, a proto Nejvyšší soud jako soud pro mládež, soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 10. 7. 2024 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu