NSS 4 As 34/2012-31

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. K., zast. Mgr. Kamilem Tvarůžkou, advokátem, se sídlem Českobratrská 2227/7, Ostrava, proti žalovanému: soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, se sídlem Za Beránkem 836, Klatovy, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2012, č. j. 30 A 10/2012 ‑ 15, takto:

I. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 4 As 34/2012 - 25, se zrušuje.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 3. 2012, č. j. 30 A 10/2012 - 15, podle § 46 odst. 1 písm. a) zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl žalobu proti exekučnímu příkazu vydaného žalovaným dne 10. 2. 2012 podč. j. 120 EX 1224/12-11, kterým bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitosti žalobce. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že v dané věci nebyly splněny podmínky řízení, neboť ve správním soudnictví nemá soud pravomoc přezkoumávat úkony, zásahy a jiná rozhodnutí soudního exekutora učiněné při provádění exekuce, protože soudní exekutor není správním orgánem. V této souvislosti soud odkázal na závěry judikatury představované rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, č. j. 5 Aps 6/2011 - 85, publikovaným podč. 2482/2012 Sb. NSS.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní nejprve zrekapituloval průběh exekučního řízení a obsah napadeného rozhodnutí krajského soudu. Následně stěžovatel namítl, že odmítnutí žaloby je odepřením práva na soudní ochranu, což je v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Soudní exekutor je sice podnikatelem, ale současně též nositelem veřejné moci. Jeho úkony jsou pak považovány za úkony soudu. Proto nelze činnost soudního exekutora vyloučit z přezkoumání soudem. K tomu stěžovatel dodal, že v případě zřízení soudcovského zástavního práva lze podat odvolání, zatímco v případě zřízení zástavního práva soudním exekutorem takový opravný prostředek není. Možnost domáhat se náhrady škody není včasné a efektivní řešení, stejně jako případný postih soudního exekutora v rámci kárného řízení. Právní řád neumožňuje bránit se vůči takovým zásahům exekutora, což je v prostředí právního státu nepřijatelné. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 3. 2012, č. j. 30 A 10/2012 - 15, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v rámci provádění exekučního řízení je zajištěna ochrana práv povinného. Proto se ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Neshledal přitom vady, k nimž by podle § 109 odst. 4 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Stěžovatel uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze podat kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu. Stěžovatel důvodnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že úkony soudního exekutora podléhají přezkumu ve správním soudnictví.

Protože stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti nesplnil svou zákonnou poplatkovou povinnost, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 14. 6. 2012, č. j. 4 As 34/2012 - 20, vyzval, aby zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost, jinak bude řízení zastaveno. Následně Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 7. 2012, č. j. 4 As 34/2012 - 25, řízení o kasační stížnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel nakonec zaslal soudní poplatek na účet soudu dne 4. 7. 2012, tedy dříve, než uvedené usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci. Nejvyšší správní soud proto podle § 9 odst. 7 zákonač. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, své usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti ze dne 4. 7. 2012, č. j. 4 As 34/2012 - 25, zrušil. Vzhledem k tomu, že byly splněny další podmínky řízení, Nejvyšší správní soud kasační stížnost po věcné stránce projednal, přičemž dospěl k závěru, že ta není důvodná.

Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že se ve svých právních závěrech plně ztotožňuje s vysloveným názorem krajského soudu. Ostatně tento soud ve svém rozhodnutí vhodně aplikoval judikaturu Nejvyššího správního soudu a dospěl ke správným právním závěrům ohledně nepřípustnosti žaloby podané ve správním soudnictví proti exekučnímu příkazu vydaného soudním exekutorem.

Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 8. 2009, č. j. 4 As 23/2009 - 88, www.nssoud.cz, úkony soudního exekutora učiněné při provádění exekučního řízení nejsou přezkoumatelné soudy ve správním soudnictví. Shodné závěry lze nalézt i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, č. j. 5 Aps 6/2011 - 85, publikovaném podč. 2482/2012 Sb. NSS. Podle této judikatury úkony soudního exekutora v exekučním řízení jsou považovány za úkony soudu, a proto soudní exekutor nemůže být správním orgánem ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V tomto posuzovaném případě tedy nevystupoval žalovaný v postavení správního orgánu, nýbrž v roli soudu. Nebyl tudíž nadán realizací moci výkonné v oblasti veřejné správy, nýbrž výkonem moci soudní. Na soudního exekutora je totiž v exekučním řízení delegována část státní moci, jejímž nositelem je při soudním výkonu rozhodnutí soud (shodně srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 1331/07, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Soudním exekutorem učiněné úkony tudíž nejsou úkony, které by byly přezkoumatelné ve správním soudnictví. Na těchto právních závěrech nemá Nejvyšší správní soud cokoli měnit, i když proti exekučnímu příkazu vydaného soudním exekutorem není odvolání přípustné, jak vyplývá z § 55c odst. 3 písm. b) exekučního řáduč. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jestliže totiž soudní exekutor vykonává z pověření soudu veřejnou moc v oboru justice, jeho úkony se považují za úkony soudu a za nezákonný postup v exekučním řízení je kárně odpovědný, pak neexistence řádného opravného prostředku proti jím vydanému exekučnímu příkazu nelze považovat za odepření práva na soudní ochranu, jak tvrdí stěžovatel.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhés. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 120 a § 60 odst. 1 věty prvnís. ř. s., neboť neúspěšnému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2012 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Dagmar Nygrínová ⟪LB:lb_002⟫ předsedkyně senátu