NSS 14 Kse 4/2014-95

14 Kse 4/2014 - 95 ROZHODNUTÍ

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, JUDr. Tomáše Homoly, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Petra Škvaina a JUDr. Karla Urbana, o návrhu Ministryně spravedlnosti ze dne 4. 6. 2014, č. j. MSP-799/2013-OSD-ENA/19, na zahájení kárného řízení proti Mgr. K. M., soudní exekutorce, Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem Praha 9, Záblatská 40/4, zastoupené JUDr. Josefem Monsportem, advokátem se sídlem Praha 1, Vladislavova 16, při ústním jednání konaném dne 7. 10. 2014, takto:

Mgr. K. M., soudní exekutorka Exekutorského úřadu Praha 8, narozena dne X,

I. jevinna, ž e jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce na základě pověření vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 30. 4. 2013, pod č. j. 27 EXE 1141/2013-11, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 EX 152/13 vydala dne 12. 6. 2013 exekuční příkaz č. j. 048 EX 00152/13-60, kterým rozhodla o provedení exekuce srážkou ze mzdy bývalé manželky povinného u plátce VÍTEK PAVEL, IČ 64230384, ačkoliv manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 12. 9. 2009, tedy porušila povinnosti soudního exekutora stanovené právním předpisem, čímž spáchala kárný delikt podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu.

Podle § 116 odst. 6 písm. a) exekučního řádu se jí ukládá písemné napomenutí.

II. se zprošťuje podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, návrhu Ministryně spravedlnosti ze dne 4. 6. 2014, č. j. MSP-799/2013-OSD-ENA/19, v části, jíž jí bylo kladeno za vinu, že: jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce na základě pověření vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 30. 4. 2013, pod č. j. 27 EXE 1141/2013-11, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 EX 152/13 vydala dne 7. 5. 2013 exekuční příkaz č. j. 048 EX 00152/13-017, kterým rozhodla o provedení exekuce nemovitého majetku povinného pana H. K., který je součástí nevypořádaného společného jmění manželů, který účinně nedoručila bývalé manželce povinného paní H. K., přesto poté vydala dne 15. 7. 2013 usnesení o ustanovení znalce č. j. 048 EX 00152/13-080 a dne 26. 9. 2013 dražební vyhlášku č. j. 048 EX 00152/13- 101, jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce na základě pověření vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 30. 4. 2013, pod č. j. 27 EXE 1141/2013-11, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 EX 152/13 usnesením č. j. 048 EX 00152/13 – 136, ze dne 29. 11. 2013, odmítla návrh bývalé manželky povinného paní H. K. na odklad exekuce doručený soudní exekutorce dne 21. 11. 2013 dle ust. § 54 odst. 1 exekučního řádu, ačkoliv tento návrh nekvalifikovala jako vadný či nedostatečný a nepostupovala dále dle ust. § 54 odst. 7 exekučního řádu, tedy nepostoupila návrh společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce na základě pověření vydaného Okresním soudem v Hradci Králové dne 30. 4. 2013, pod č. j. 27 EXE 1141/2013 - 11, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 48 EX 152/13 usnesením č. j. 048 EX 00152/13 – 137, ze dne 29. 11. 2013, odmítla návrh bývalé manželky povinného paní H. K. na částečné zastavení exekuce doručený soudní exekutorce dne 21. 11. 2013 dle ust. § 55 odst. 2 exekučního řádu, přičemž předmětné usnesení po odvolání podaném paní H. K. dne 18. 12.2013 před jeho předložením odvolacímu soudu nezrušila, neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky uvedené pod body 1 – 3, pro které se řízení vede.

I. 2. Obhajoba kárně obviněné

Kárně obviněná ve svém písemném vyjádření ze dne 5. 7. 2014 nejprve stručně shrnula dosavadní průběh řízení a následně se vyjádřila k jednotlivým skutkům.

Kárně obviněná má za to, že kárná žalobkyně není oprávněna rozhodnout o tom, zda bylo nebo nebylo účinně doručeno. Neúčinnosti doručení se může domáhat toliko účastník řízení, a to postupem podle § 50d o. s. ř. V této konkrétní věci zaujala kárně obviněná určitý právní názor, kam má povinné doručovat, přičemž má za to, že jí doručovala nejvhodnějším způsobem a že bylo doručováno účinně. Kárně obviněná vycházela ze skutečností, které v průběhu řízení vyšly najevo, přičemž dbala práv účastníků. Kárně obviněná při své činnosti zjistila, že povinná bydlí na adrese J. 1448/46, H. K. (dále též jen „J. 1448“), na této adrese se zdržuje i podle zdravotní pojišťovny a tuto adresu opakovaně uvádí jako adresu pro doručování v různých soudních řízeních. V žalobě na vypořádání společného jmění navíc sdělila, že jí povinný neumožňuje do nemovitosti na adrese S. 273, Č., H. K. (adresa dle CEO), přístup. Kárně obviněná dále zjistila, že z adresy dle CEO má povinná zřízenou dosílku na adresu J. 1448. S ohledem na uvedené skutečnosti tak kárně obviněná přistoupila bez dalšího k doručování všech písemností na adresu J. 1448, neboť tento postup považovala za zákonný a vhodně zvolený proto, aby byl povinné poskytnut maximální prostor účastnit se řízení. Kárně obviněná k tomuto skutku uzavírá, že v řízení zaujala určitý právní názor, což samo o sobě nemůže naplnit skutkovou podstatu kárného deliktu.

Ke druhému žalovanému skutku kárně obviněná uvedla, že jí právní předpis umožňuje návrh na odklad exekuce odmítnout. To kárně obviněná také učinila, přičemž v odůvodnění rozhodnutí vylíčila také obsah podání a částečně i průběh řízení. K odvolání povinné odvolací soud rozhodnutí kárně obviněné zrušil, přičemž vyjádřil právní názor, že se kárně obviněná zabývala podáním po stránce věcné a neměla jej odmítat, nýbrž věc postoupit exekučnímu soudu. Ačkoli kárně obviněná názor krajského soudu nesdílí, podřídila se mu a jeho názor respektuje. Zastává-li však kárná žalobkyně názor, že pokud se odvolací instance neztotožní s právním názorem orgánu prvního stupně, je tento odlišný právní názor důvodem ke kárnému postihu, považuje kárně obviněná takový závěr za absurdní.

Pokud jde o třetí žalovaný skutek, kárně obviněná konstatovala, že zákonná ustanovení neignorovala a má za to, že ochrana účastníků řízení byla zachována. Na zrušení svého rozhodnutí nezapomněla, ale domnívala se, že je přednostní předložit věc soudu k rozhodnutí o návrhu povinné na odklad exekuce, neboť v tomto řízení měla být posouzena také zásadní otázka, zda bylo povinné řádně doručováno. K následné výzvě krajského soudu však kárně obviněná předmětné rozhodnutí bezodkladně zrušila, a obratem mu spis zaslala k rozhodnutí. Jednalo se o její právní názor, který sám o sobě nemůže naplnit skutkovou podstatu kárného deliktu.

Ke čtvrtému žalovanému skutku se vyjádřila kárně obviněná v tom smyslu, že při zvolení tohoto způsobu provedení exekuce zohlednila zejména to, že pokud bývalí manželé nemají dosud vypořádané společné jmění, tak jeho součástí je i vymáhaná pohledávka. S ohledem na judikaturu, dle které je účastníkem exekučního řízení i rozvedený manžel, vznikl-li závazek za trvání manželství jen jednomu z manželů, pokud jsou postiženy hodnoty patřící do zaniklého avšak nevypořádaného společného jmění, aplikovala ust. § 262a o. s. ř. také na mzdu rozvedeného manžela. Povinná se vůči tomuto rozhodnutí bránila návrhem na zastavení exekuce a krajský soud dovodil, že uvedené ustanovení lze aplikovat toliko na manžele a jejímu návrhu vyhověl. Kárně obviněná považuje oba názory za legitimní, přičemž se přiklání spíše k závěru, který učinila ona sama. Nad rámec uvedla, že ze mzdy povinné nakonec ničeho sraženo nebylo. Závěrem kárně obviněná opětovně upozornila na skutečnost, že právní názor nemůže naplňovat znaky kárného deliktu.

Kárně obviněná tudíž ve svém postupu neshledává porušení právních ani stavovských předpisů, a podanou žalobu proto považuje za nedůvodnou v celém jejím rozsahu.

II. Splnění předpokladů pro věcné projednání

Kárný senát nejprve zkoumal, zda kárná žaloba splňuje předpoklady pro její věcné projednání a zjistil, že kárná žaloba byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou.

III. 3. Závěrečné návrhy

Zmocněná pracovnice kárné žalobkyně zdůraznila, že všechna žalovaná jednání byla prokázána a že se jedná o pochybení závažná. Má rovněž za to, že při jednání došlo k dalšímu posunu, když kárně obviněná sama připustila, že se jednotlivé skutky staly, ovšem tvrdí, že nejsou kárnými proviněními, což schovává za své excesivní právní názory. Taková obrana, není dle jejího názoru případná, neboť v rámci předmětných skutků nelze připustit konkurenci právních názorů. Navrhované opatření ve formě pokuty ve výši 100.000 Kč považuje za přiměřené s ohledem na dřívější bezúhonnost kárně obviněné, ale též vzhledem jejímu postoji k věci.

Obhájce kárně obviněné odkázal zejména na své předchozí přednesy. Ke skutku 1 obhájce znovu akcentoval, že o povaze dosílky v době, kdy došlo k inkriminovanému doručení, existovaly mezi právní veřejností různé názory, a proto když kárně obviněná na takovou adresu dosílky zasílala, jednalo se pouze o její právní názor, za který jí nelze trestat. K druhému žalovanému skutku ještě doplnil, že má za to, že u něj není prokázána subjektivní stránka a zčásti ani objektivní stránka, tedy konkrétní skutek. U žalovaných skutků 1, 3 a 4 není prokázána subjektivní stránka a není kárnou žalobou ani nijak dokládána. Obhájce kárně obviněné proto navrhl, aby byla kárně obviněná zproštěna kárné žaloby v celém rozsahu. Pokud by však měla být shledána vinnou, žádá soud, aby vzal v úvahu její bezúhonnost, délku praxe, atd., tudíž aby rozhodl, že se upouští od potrestání, a pokud by to nebylo možné, tak aby s ohledem na všechny okolnosti, byla sankce nepoměrně mírnější, než jak bylo navrhováno v kárné žalobě.

Kárně obviněná práva posledního slova nevyužila.

K druhému žalovanému skutku byly dále konstatovány tyto listinné důkazy: návrh na odklad exekuce doručený exekutorskému úřadu dne 21. 11. 2013, kopie žaloby na vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství a návrh na vyloučení věcí z exekuce, jež byly připojeny jako důkazy k uvedenému návrhu, usnesení o odmítnutí návrhu na odklad exekuce č. j. 048 EX 00152/13-136, odvolání proti tomuto usnesení a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Co 4/2014, kterým předmětné usnesení změnil tak, že se návrh na odklad exekuce neodmítá.

Ke skutku 3 kárné žaloby byl konstatován návrh na částečné zastavení exekuce podaný H. K. exekutorskému úřadu dne 21. 11. 2013 a usnesení kárně obviněné založené na č. l. 137, jímž návrh na částečné zastavení exekuce odmítla. Dále pak usnesení na č. l. 165, jímž bylo toto usnesení zrušeno.

Ke čtvrtému žalovanému skutku byl konstatován exekuční příkaz ze dne 12. 6. 2013, č. l. 060, jímž kárně obviněná rozhodla o provedení exekuce srážkou ze mzdy povinné paní K. u jejího plátce mzdy a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2014, č. j. 27 EXE 1141/2013 – 60, kterým byla exekuce srážkami ze mzdy bývalé manželky povinného u jejího plátce mzdy zastavena.

Účastníci řízení nežádali konstatování obsahu jiných listin ze spisů a nenavrhli provedení žádných dalších důkazů.

K dotazu soudu ke čtvrtému žalovanému skutku, zda skutečnost, že lze vést exekuci na mzdu rozvedeného manžela, byl jejím právním názorem, uvedla kárně obviněná, že se skutečně jednalo o její právní názor na danou problematiku. K dotazu ke skutku č. 3, zda se jednalo o ojedinělý případ, kárně obviněná uvedla, že jejich exekutorský úřad se snaží jednat rychle a v této konkrétní věci došlo pravděpodobně k tomu, že zaměstnankyně, která měla spis na starosti, poté co obdržela odvolání povinné, přehlédla, že se jedná o situaci, kdy bylo nutné nejprve zrušit usnesení o odmítnutí návrhu na zastavení exekuce a spis poslala přímo exekučnímu soudu ještě před tím, než jej odevzdala kárně obviněné ke zrušení předmětného usnesení. K dotazu svého obhájce kárně obviněná uvedla, že funkci soudní exekutorky vykonává od roku 2001 a před kárným senátem Nejvyššího správního soudu stojí poprvé; dříve čelila kárné žalobě a trestnímu stíhání, poté, co splnila pravomocné rozhodnutí soudu, ovšem následně došlo k jejímu osvobození.

IV. 2. 3. Třetí žalovaný skutek – výrok II. 3.

Třetím skutkem byl žalován postup kárně obviněné, která postoupila spis exekučnímu soudu po podání odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí návrhu povinné na částečné zastavení exekuce, aniž by sama nejprve zrušila napadené rozhodnutí, jak jí to nařizuje ust. § 55 odst. 2 in fine exekučního řádu.

Podle § 55 odst. 2 exekučního řádu platí, že „[n]ávrh na zastavení exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených v návrhu nebo který byl podán opožděně, exekutor odmítne. Je-li proti takovému rozhodnutí podáno odvolání, exekutor ho zruší a věc postoupí k vyřízení exekučnímu soudu.“

Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že v exekutorském úřadě kárně obviněné pracují se spisy zaměstnanci, kteří je pak po případném podání opravného prostředku rovněž odesílají exekučním soudům. Je tak akceptovatelné tvrzení kárně obviněné, že pracovnice vyřizující daný případ po obdržení odvolání proti předmětnému usnesení opomenula povinnost podle § 55 odst. 2 in fine a tento spis postoupila exekučnímu soudu bez toho, aby jej nejprve předložila kárně obviněné ke zrušení předmětného usnesení.

Z jednání tedy vyplynulo, že se u žalovaného skutku nejednalo o úkon samotné kárně obviněné. Pracovnice exekutorského úřadu, která měla na starosti spis, pochybila a nepředložila jej kárně obviněné ke zrušení předmětného unesení, nýbrž jej předložila přímo exekučnímu soudu. V tomto případě však není kárnou žalobkyní žalováno podle § 116 odst. 4 nebo § 116 odst. 5 exekučního řádu, tedy objektivní odpovědnost exekutora za kárný delikt, nebo závažný kárný delikt, je-li spáchán jeho zaměstnanci, ale podle § 116 odst. 3 exekučního řádu, jako osobní pochybení soudní exekutorky. Osobní pochybení kárně obviněné však kárný soud neshledal, neboť nebylo prokázáno, že by se kárně obviněná jakýmkoli způsobem dozvěděla o podaném odvolání a nebylo ani prokázáno, že by její kontrolní činnost v tomto směru jakkoli selhala, protože se jedná o ojedinělý nedostatek, který byl následně, po výzvě exekučního soudu, bezodkladně odstraněn. Z tohoto důvodu kárný soud ani u tohoto skutku neshledal, že by byl kárně obviněnou spáchán kárný delikt.

Kárný senát proto rozhodl tak, že kárně obviněnou zprostil také této části kárné žaloby podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek, tak jak je vymezen v bodě 3 kárné žaloby.

Jak již bylo v jiných řízeních uvedeno, funkcí státního dohledu nemá být posuzování zákonnosti rozhodnutí soudního exekutora, proti němuž se mohou účastníci řízení bránit u soudu opravným prostředkem a není jeho funkcí ani posuzovat, jak soudy o těchto opravných prostředcích rozhodují. V této věci dospěl kárný senát k závěru, že kárně obviněná postupovala tak, jak jí to umožňoval právní předpis v § 54 odst. 1 exekučního řádu a tudíž se nejedná o excesivní právní názor, který by jakkoli vybočoval ze zákonných mezí. Za této situace nelze označit žalované jednání za kárný delikt. Pokud jde o jiný závěr krajského soudu, který řešil odvolání povinné proti předmětnému usnesení soudní exekutorky, přičemž dospěl k závěru, že kárně obviněná neměla návrh povinné odmítnout, nýbrž postoupit exekučnímu soudu podle § 54 odst. 7 exekučního řádu, pak ten svědčí pouze o rozdílném právním názoru krajského soudu na danou věc a kárnému soudu nepřísluší hodnotit, který z těchto názorů je správný.

Kárný senát proto rozhodl tak, že kárně obviněnou v této části kárné žaloby zprostil podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek žalovaný pod druhým bodem kárné žaloby.

V. Kárné opatření

Kárná žalobkyně navrhla uložení pokuty ve výši 100.000 Kč, jejím návrhem ovšem kárný senát podle § 9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., za použití § 121 odst. 1 exekučního řádu, není vázán, nehledě k tomu, že kárná žalobkyně navrhovanou výši blíže nezdůvodnila. Obhájce kárně obviněné pro případ uznání viny požadoval upuštění od potrestání, které ovšem není v kárném řízení vůči soudním exekutorům možné.

Při úvaze o druhu ukládaného kárného opatření přihlížel kárný senát ke všem okolnostem, které během řízení vyšly najevo. Zejména vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o první postih kárně obviněné soudní exekutorky v pravomocně ukončeném kárném řízení (přičemž v době podání kárného návrhu vykonávala praxi soudní exekutorky již téměř 14 let), a to navíc za jediný skutek, za který byla kárně obviněná uznána vinnou ze spáchání kárného deliktu, který navíc neměl konkrétní negativní následek, považuje kárný senát za odpovídající uložení nejmírnějšího kárného opatření ve formě písemného napomenutí dle ustanovení § 116 odst. 6 písm. a) exekučního řádu, jakkoliv kárná žalobkyně výslovně požadovala uložení trestu ve formě pokuty.

Kárný senát má za to, že uložené kárné opatření vystihuje všechny okolnosti případu (povahu a závažnost kárného deliktu, význam chráněného zájmu, jímž je zájem na řádném výkonu svěřené pravomoci soudních exekutorů, osobu kárně obviněné, a míru jejího zavinění) a přispěje k vyšší motivaci kárně obviněné k řádnému výkonu funkce soudní exekutorky tak, aby kárný senát v případném příštím kárném řízení nemusel uplatnit kárné opatření přísnější.

Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. října 2014 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Miluše Došková předsedkyně kárného senátu