NSS Nao 108/2018-46

Nao 108/2018 - 46

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. F. B., proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2018, č. j. ZKI BR-O-103/1017/2017, v řízení o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Brně, vznesené žalobcem ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 29 A 36/2018, takto:

Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzana Bystřická, JUDr. Kateřina Mrázková, Ph. D., Mgr. Petr Pospíšil a JUDr. Faisal Husseini, Ph. D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 36/2018.

[1] Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2018, č. j. ZKI BR-O-103/1017/2017, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo, ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. OR-659/2014-713, kterým nebylo vyhověno jeho nesouhlasu s neprovedením opravy vlastnického práva k pozemkům p. č. X, p. č. X, p. č. X, p. č. Xap. č. X, přičemž žalobce požadoval, aby na příslušných listech vlastnictví byl opravou chyby místo stávajících vlastníků uveden jeho zemřelý otec.

Žalobce dne 29. 3. 2018 podal námitku podjatosti soudců senátu 29 A krajského soudu, tj. JUDr. Zuzany Bystřické, JUDr. Kateřiny Mrázkové, Ph. D., Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph. D. Žalobce spatřuje důvody pro pochyby o nepodjatosti a nestrannosti uvedených soudců krajského soudu ve způsobu jejich rozhodování o jiných žalobách žalobce v obdobných věcech. Žalobce konkrétně odkázal na rozhodnutí v řízeních vedených pod sp. zn. 29 A 75/2015 a 29 A 170/2015. Svůj názor žalobce opřel o judikaturu – konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008, ve kterém Nejvyšší soud shledal, že „Pokud žalobce zpochybňuje nepodjatost soudce údaji o jeho dřívějším rozhodnutí v obdobné skutkově téměř stejné věci, pro něž považuje předem za téměř vyloučené, že by v nyní projednávané věci mohl rozhodnout jinak, jde o skutečnost natolik závažnou, že ji lze podřadit pod jeden z důvodů uvedených v ustanovení § 14 o. s. ř. k vyloučení soudce“, dále o nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/1994 a ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 13/06, a také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 6. 2005, č. st. 64935/01.

[2] Krajský soud následně věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o žalobcem vznesené námitce podjatosti. Všichni dotčení soudci se vyjádřili v tom smyslu, že se podjatými být necítí, k žalobci ani k věci nemají žádný osobní poměr, pouze se podíleli na projednávání několika věcí žalobce. Okolnosti uváděné žalobcem nepovažují za důvody vylučující soudce z rozhodnutí ve věci.

[3] Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[4] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).

[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení NSS ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).

[6] Vzhledem k tomu je nutné respektovat zákonem vymezené důvody pro vyloučení soudce z rozhodování pro podjatost. Poslední věta § 8 odst. 1 s. ř. s. výslovně stanoví, že rozhodování soudce v jiných věcech nemůže být důvodem k jeho vyloučení. Žalobce však podjatost soudců krajského soudu dovozuje právě a pouze ze způsobu jejich rozhodování v jiných řízeních, jichž byl či je žalobce účastníkem. Tyto důvody však samy o sobě podjatost soudců založit nemohou, což Nejvyšší správní soud mnohokrát potvrdil ve své judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 19. března 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, či rozsudek ze dne 19. března 2008, č. j. 6 Ads 123/2007 - 53).

[7] Žalobcem uváděné nálezy Ústavního soudu na uvedenou situaci nedopadají, jelikož se netýkají nepřípustného důvodu podjatosti podle § 8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008, pak bylo vydáno při aplikaci jiného procesního předpisu – občanského soudního řádu a pro posouzení námitky podjatosti v projednávané věci nemá žádný význam. Nelze navíc přehlédnout, že toto usnesení je zjevným excesem i z pohledu právní úpravy podjatosti zakotvené v tomto procesním předpisu, neboť je v přímém rozporu se zněním § 14 odst. 4 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení NSS ze dne 31. 8. 2017, č. j. Nao 271/2017 - 45). Zmiňovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva se potom týkal požadavku na objektivní nestrannost soudců a nijak výše uvedená východiska nezpochybňuje.

[8] Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvod, pro nějž by soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Zuzana Bystřická, JUDr. Kateřina Mrázová, Ph. D., Mgr. Petr Pospíšil a JUDr. Faisal Husseini, Ph. D., byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí výše vymezené věci.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. května 2018 ⟪LB:lb_001⟫ Mgr. Aleš Roztočil ⟪LB:lb_002⟫ předseda senátu