NSS 8 As 184/2018-43

8 As 184/2018-43

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph. D., v právní věci žalobkyně: NORMA, k.s., se sídlem Tiskařská 599/12, Praha 10, zast. JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem Botičská 1936/4, Praha 2, proti žalovanému: Ústřední inspektorát státní zemědělské a potravinářské inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2017, čj. SZPI/AJ330-22/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2018, čj. 51 A 56/2017-27, takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Vymezení věci

[1] Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Táboře, rozhodnutím ze dne 11. 1. 2017, čj. SZPI/AJ330-19/2016, rozhodla, že žalobkyně „jako provozovatel potravinářského podniku porušil povinnost stanovenou v článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHA, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnice Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízeníč. 1169/2011“) a to tím, že ve svém centrálním skladě na adrese Tiskařská 599/12, Malešice, 108 00 Praha 10 přijal na základě doloženého dodacího listuč. 032-15 ze dne 16. 12. 2015 za účelem dalšího prodeje potravinu klamavě označenou, kterou dále uváděl na trh až do 30. 5. 2016, tj. do vydání Opatřeníč. P084- 30421/16/C. Konkrétně se jednalo o potravinu Sauerkirsche konfitüre extra (velikost výrobku 860g, celkové množství 1260 kusů, DMT 11.06.2017, označení šarže N111220150203, obal: sklo + twist off, další údaje o výrobku: vyrobeno z 45g ovoce na 100g, celkový obsah cukru 56g na 100g, vyrobeno pro: NORMA, D-90257, Nürnberg), jejíž vzorek odebraný Protokolem o odběru vzorkuč. D017‑30421/16/A01 dne 14.4.2016 v provozovně na adrese Na Praze 860, 39111 Planá nad Lužnicí, nevyhověl ve znaku obsah višní údaji deklarovanému na obalu (na obalu uvedeno: vyrobeno z 45g ovoce na 100g). Laboratorním rozborem provedeným v laboratoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce inspektorátu v Praze byla pro obsah višní v předmětné potravině zjištěna hodnota 30,6g/100g. Tím, že účastník řízení uvedl na trh potravinu, která obsahovala nižší podíl ovocné složky, než jaký byl deklarován na obale, uváděl pro spotřebitele zavádějící informaci o této potravině, pokud jde o její složení. Tím účastník řízení porušil ustanovení článku 7 odst. 1 písm. a) nařízeníč. 1169/2011 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu uvedenou v § 17 odst. 1 písm. q) zákonač. 110/1997 Sb., ve znění planém a účinném ke dni spáchání správního deliktu“ a uložila jí pokutu ve výši 250 000 Kč, povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 6 270 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný shora specifikovaným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl.

Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[2] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost.

[3] Stěžovatelka nejprve shrnula dosavadní průběh správního a soudního řízení. Namítla, že zkušební protokol o laboratorním rozboru vyhotovený Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí postrádá základní formální požadavky ve smyslu ustanovení § 11 vyhláškyč. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků, ve znění účinném do 31. 7. 2016 (dále jen „vyhláškač. 211/2004 Sb.“), a proto nemůže sloužit jako podklad pro uložení pokuty; též byl pořízen nezákonným způsobem. Správní orgány nepřezkoumaly, zda je laboratorní rozbor v souladu se zákonnými požadavky, zda může být podkladem pro správní rozhodnutí. Stěžovatelka uvedla, že podle § 11 odst. 3 vyhláškyč. 211/2004 Sb. je výsledkem zkoušky průměr výsledků nejméně dvou souběžných stanovení; podle odst. 4 pokud takový výsledek překračuje stanovený limit zjištěné látky, zahájí se k jeho potvrzení opakované vyšetření za použití vědecky ověřené metody. Ze zkušebního protokolu opatřeného Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí však nevyplývá, že by byl vzorek opakovaně testován akreditovanou metodou, ani to, že by byl výsledek zkoušky průměrem nejméně dvou souběžných stanovení; s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2009, čj. 4 Ads 163/2008-49, jde o nezákonný postup. Stěžovatelka tuto námitku vznesla i při jednání před krajským soudem. Zástupce žalovaného se k ní vyjádřil. Krajský soud však tuto námitku nijak nereflektoval a v odůvodnění napadeného rozsudku se s ní nevypořádal, a tudíž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

[4] Stěžovatelka shrnula, že za situace, kdy existuje pouze zkušební protokol získaný nezákonným postupem a zkušební protokol vyhotovený v laboratoři Eurofins Laborservices GmbH, který předložila stěžovatelka a který zcela jasně stanoví, že obsah ovoce v potravině činí 45 % a je v souladu s deklarací na obale, pak správní orgány ani krajský soud nemohly mít dostatek důkazů, aby učinily závěr o tom, že se stěžovatelka dopustila deliktního jednání. Stěžovatelka je přesvědčena, že důkazní hodnota obou protokolů je stejná a že nelze upřednostňovat jeden před druhým. Pokud zde proti sobě stojí dva rozbory s protichůdnými závěry o obsahu ovoce v potravině, měl správní orgán buď nechat zpracovat rozbor revizní (což neučinil) nebo postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.

[5] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítl, že by předložením protokolu z laboratoře Eurofins Laborservices GmbH měla být jakkoliv zpochybněna správnost laboratorního protokolu pořízeného Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Zástupce stěžovatelky až při ústním jednání u krajského soudu poukázal na to, že laboratoř Státní zemědělské a potravinářské inspekce údajně nerespektovala ustanovení § 11 odst. 3 a 4 vyhláškyč. 211/2004 Sb. a její postup byl proto nezákonný. Krajský soud se k této námitce vyjádřil v 32. odstavci napadeného rozsudku. Tvrzení stěžovatelky, že krajský soud tuto námitku nereflektoval a v rozsudku se s ní nijak nevypořádal, se proto nezakládá na pravdě. Co se týče vypořádání této námitky, ztotožnil se žalovaný se závěrem o její opožděnosti a dodal, že vyhláškač. 211/2004 Sb. výslovně nestanovovala požadavek, aby všechna dílčí měření musela být podrobně písemně zaznamenána přímo v textu protokolu o výsledku laboratorní zkoušky.

[7] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. Ve své ustálené judikatuře mnohokráte Nejvyšší správní soud konstatoval, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, publ. podč. 133/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud neshledal, že by v napadeném rozhodnutí krajského soudu absentoval některý z výše uvedených požadavků. Krajský soud přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.

[10] Stěžovatelka spatřuje nepřezkoumatelnost naříkaného rozsudku v tom, že krajský soud nevypořádal žalobní námitku týkající se způsobu, jakým byl pořízen laboratorní rozbor Státní zemědělské a potravinářské inspekce, a jeho náležitostí. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že krajský soud se k této námitce výslovně vyjádřil v 32. odstavci napadeném rozsudku. Krajský soud uvedl, že při jednání před krajským soudem zazněla při přednesu žaloby zcela nová žalobní námitka, podle které nebylo provedeno souběžné porovnání vzorku podle vyhláškyč. 231/2016 Sb. Žalovaný se k tomu vyjádřil poznámkou, že námitka byla vznesena po lhůtě stanovené soudním řádem správním pro rozšíření žalobních bodů. Krajský soud následně poukázal na § 72 odst. 1 a § 71 odst. 2 větu druhous. ř. s., podle kterého nelze žalobní body rozšiřovat po uplynutí lhůty dvou měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí, a konstatoval, že v souzeném případě byla nová žalobní námitka vznesena po uplynutí této lhůty, navíc byla vznesena v obecné poloze, a proto se soud touto novou žalobní námitkou zabývat nemohl. Z uvedeného je zřejmé, že se krajský soud s žalobní námitkou (byť ne věcně) vypořádal.

[11] Proti závěru krajského soudu o opožděnosti předmětné žalobní námitky stěžovatelka v kasační stížnosti nic nenamítala. Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka skutečně námitku proti postupu při pořízení laboratorního rozboru Státní zemědělské a potravinářské inspekce a proti jeho náležitostem v žalobě neuplatnila, učinila tak až po uplynutí lhůty podle § 72 odst. 1 a § 71 odst. 2 s. ř. s. Závěr krajského soudu je proto správný.

[12] Argumentaci stěžovatelky, že za situace, kdy proti sobě stály dva rozbory s protichůdnými závěry o obsahu ovoce v potravině, měl správní orgán nechat zpracovat rozbor revizní nebo postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, nelze považovat za kasační námitku. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tedy musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2003, čj. 6 Ads 3/2003-73). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek (…) nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, čj. 8 Afs 106/2006-58). Stěžovatelka explicitně hovoří o pochybeních správního orgánu. Slovy citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu tak stěžovatelkou uplatněné námitky směřují proti jinému než nyní přezkoumávanému rozhodnutí (napadenému rozsudku) a nejedná se tak o námitky ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. Zdejší soud v této souvislosti připomíná svůj rozsudek ze dne 14. 6. 2017, čj. 3 As 123/2016-40, v němž vyslovil, že „stěžovatelům nic nebrání zopakovat žalobní argumentaci v případech, kdy ji krajský soud dostatečně nevypořádal, směřuje-li taková argumentace k existenci kasačního důvodu ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (tedy nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí či jiné vadě řízení před krajským soudem – v tomto případě nevyčerpání žalobou vymezeného předmětu řízení). Nejsou-li stěžovatelé spokojeni se skutkovým či právním posouzením věci, musí být z obsahu kasační stížnosti zřejmé, které závěry krajského soudu pokládají stěžovatelé za nedostatečné, respektive nesprávné, a z jakého důvodu. Neobsahuje-li kasační stížnost takovou argumentaci, je nutno na ní nahlížet jako na nepřípustnou, neboť se míjí s kasačními důvody uvedenými v § 103 s. ř. s. (viz § 104 odst. 4 s. ř. s.).“ Závěr a náklady řízení

[13] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.

[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 12. prosince 2019 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu