NSS 10 Azs 103/2022-59

10 Azs 103/2022 - 59

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. N. B., zastoupený advokátkou Mgr. Gabrielou Kopuletou, Havlíčkova 1043/11, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2021, čj. MV‑187840‑5/SO‑2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, čj. 14 A 37/2021‑44, takto:

Kasační stížnost se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Vymezení věci, kasační stížnost a vyjádření k ní

[1] Žalobce, občan Konžské republiky, neúspěšně žádal o vydání povolení k trvalému pobytu v ČR. Jeho žalobu městský soud zamítl. Nyní se žalobce (stěžovatel) brání kasační stížností podanou podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.

[2] Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti shrnul dosavadní skutkový stav věci. Poté především namítl, že se městský soud nedostatečně a nesprávně vypořádal s žalobními námitkami ohledně existence důvodů zvláštního zřetele hodných a nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí správních orgánů do soukromého a rodinného života stěžovatele.

[3] Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry městského soudu. Kasační námitky považuje za nedůvodné.

Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[4] NSS neshledal v rozsudku městského soudu žádné vady, které by mohly odůvodnit jeho nepřezkoumatelnost. Městský soud v napadeném rozsudku předestřel ucelený náhled na projednávanou věc a srozumitelně vyložil úvahy, pro které stěžovatelovu žalobu zamítl. Jasně se vyjádřil k podstatě věci, tedy proč její okolnosti nepředstavují důvody hodné zvláštního zřetele, a reagoval na veškeré žalobní námitky. Kasační stížnost není důvodná.

[5] Stěžovatel žádal dne 1. 6. 2020 o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 67 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ministerstvo vnitra žádost zamítlo podle § 75 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatel nesplnil podmínky dané § 67 uvedeného zákona. Žalovaná toto rozhodnutí potvrdila.

[6] Stěžovatel žije v ČR od roku 1987. Studoval zde Vysokou školu ekonomickou. Umí plynně česky a francouzsky. V zemi původu nikoho nemá, všichni příbuzní žijí v evropských státech. Na svých příbuzných je finančně závislý, v ČR totiž nemá oprávnění pracovat. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě existují důvody hodné zvláštního zřetele podle § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, které odůvodňují udělení povolení k trvalému pobytu. Poukázal zejména na svůj špatný zdravotní stav, dále pak na svůj věk a délku pobytu v ČR.

[7] Ustanovení § 67 zákona o pobytu cizinců upravuje podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu cizincům, kteří pobývají na území v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. V této věci je sporné, zda v případě stěžovatele existuje důvod hodný zvláštního zřetele pro to, aby mu bylo povolení k trvalému pobytu uděleno. Může se jednat buď o důvody, se kterými zákon výslovně počítá (odst. 2 a 3 uvedeného ustanovení), nebo jiné důvody zvláštního zřetele hodné (odst. 4).

[8] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že žádal o trvalý pobyt podle § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. Pojem důvody hodné zvláštního zřetele je tzv. neurčitý právní pojem. Jeho konkrétní vymezení je z podstaty věci vyloučeno, takový požadavek by byl v rozporu s tím, proč jej zákonodárce užívá (viz např. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005, čj. 5 Afs 151/2004‑73, č. 701/2005 Sb. NSS). Judikatura NSS dříve potvrdila, že musí jít o natolik závažné důvody, aby vyžadovaly udělení právě povolení k trvalému pobytu, tj. nejvyššího typu pobytového oprávnění pro cizince (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017, čj. 9 Azs 249/2017‑49, bod 26). Správní orgány v této věci shledaly, že žádný z důvodů tvrzených stěžovatelem není natolik závažný, výjimečný a naléhavý, aby opodstatnil udělení povolení k trvalému pobytu. NSS s tímto závěrem souhlasí.

[9] Stěžovatel v žádosti uvedl, že má potíže s prostatou a pravidelně dochází na urologii, dále má obtíže s krevním tlakem, srdcem, silou kostí a duševní čilostí. Sám pak tyto problémy označil za běžné a související s přibývajícím věkem. Dále mu byla diagnostikována středně těžká deprese. Každý měsíc dochází na kontroly a užívá antidepresiva. Psychické potíže se u něj objevily až na podzim 2020 (viz lékařská zpráva od praktického lékaře ze dne 3. 11. 2020 a lékařská zpráva ze dne 24. 11. 2020 z první návštěvy psychiatra). Z obsahu lékařských zpráv lze vyčíst, že tyto potíže se vážou k nejistotě panující ohledně jeho pobytového statusu (to dokládají též stěžovatelova tvrzení v doplnění odvolání). K lékařským zprávám (další zprávy doložené až před NSS nepřinesly žádné výrazné změny) ve svých rozhodnutích přihlédly správní orgány i městský soud. NSS souhlasí s jejich závěry, že zdravotní stav stěžovatele se nejeví být natolik závažný – nevyžaduje soustavnou léčbu spojenou primárně s pobytem v ČR, neznemožňuje stěžovateli vycestovat z území, stěžovatel současně není závislý na péči druhé osoby.

[10] NSS připomíná, že zdravotní stav cizince se při rozhodování o žádosti o trvalý pobyt podané podle § 67 zákona o pobytu cizinců posuzuje již podle § 67 odst. 2 písm. b) [Povolení k trvalému pobytu se při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 vydá, je‑li žadatelem cizinec, který se není schopen o sebe sám postarat z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu]. Pokud toto ustanovení výslovně zahrnuje špatný zdravotní stav mezi kritéria, po jejichž naplnění se cizinci vydá povolení k trvalému pobytu, je logické, že zdravotní stav se nebude sám o sobě opětovně posuzovat podle jiného odstavce uvedeného ustanovení, a tedy nebude možné jakékoli zhoršení zdraví bez dalšího podřadit pod tzv. jiné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Ustanovení § 67 odst. 4 slouží k tomu, aby bylo možné cizinci udělit trvalý pobyt i z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, které § 67 výslovně nepředpokládá (srov. bod 14 rozsudku čj. 9 Azs 249/2017‑49). Touto myšlenkou byl veden i městský soud (bod 19 jeho rozsudku). Podle NSS postupoval správně. Zároveň NSS doplňuje, že totéž se týká i věku cizince, který je jako jedna z podmínek uveden v § 67 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců – stěžovatel by musel být osamělý a starší 65 let (což není).

[11] Výše uvedené závěry nejsou v rozporu s namítanou judikaturou evropských soudů, která se vztahuje ke zdravotnímu stavu cizinců ve spojení s možností jejich vyhoštění z hostitelského státu, jak správně vysvětlil již městský soud (bod 23 napadeného rozsudku). NSS zdůrazňuje, že přezkum rozhodnutí o neudělení povolení k pobytu je z povahy věci mnohem méně intenzivní než přezkum rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu či rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť ve druhém případě jde o daleko závažnější zásah do práv jednotlivce (např. rozsudek NSS ze dne 1. 12. 2016, čj. 9 Azs 253/2016‑30, bod 20).

[12] Stěžovatel ve správním řízení postupně rozvíjel důvody, které by bylo možné podřadit pod § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Poukazoval na pandemii nemoci covid‑19, bolest zubů, ale hlavně též na to, že v ČR žije přes třicet let. NSS věří, že se stěžovatel do české společnosti do velké míry integroval (byť tento proces u něj nelze považovat za bezproblémový, viz úplný výpis z rejstříku trestů), délka pobytu v hostitelském státě ale nemůže být bez přistoupení dalších okolností důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. To judikoval NSS již ve zmíněném rozsudku čj. 9 Azs 249/2017‑49 (především body 27 a 35). I v nynější věci byla délka setrvání stěžovatele v ČR zapříčiněna z velké části trváním řízení o jeho žádostech o stálejší pobytový status. Stěžovatel od roku 2002 dvakrát neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu (druhé řízení skončilo v roce 2020 odmítnutím kasační stížnosti), aktuálně žádá podruhé o trvalý pobyt.

[13] Nepodstatné jsou v této věci i obavy stěžovatele, že v zemi původu nenajde pracovní uplatnění. Stěžovatel není zaměstnán ani v ČR, peníze mu posílají příbuzní. Městský soud výstižně uvedl, že zde nespatřuje žádný důvod, proč by v tom nemohli pokračovat, i přestože stěžovatel již nebude žít v ČR. Stěžovatel neprokázal svá tvrzení o nejisté finanční budoucnosti.

[14] Co se týče přiměřenosti dopadů rozhodnutí správních orgánů, posuzující orgány nezpochybnily, že stěžovatel pobývá v ČR dlouhou dobu, konkrétně od roku 1987. Jistě se za tu dobu integroval a navázal různé kontakty. Stěžovatel však netvrdil ani neprokázal, že by si za tuto dobu vytvořil v ČR rodinné, sociální či pracovní vazby, které by případně mohly odůvodnit nepřiměřenost dopadů rozhodnutí o zamítnutí žádosti o trvalý pobyt. V zemi původu sice již podle svého tvrzení nikoho nemá, ovšem jeho příbuzní žijí ve Francii, Belgii a Velké Británii. Námitka nepřiměřenosti dopadů do rodinného a soukromého života stěžovatele proto nemůže být ve vztahu k povolení trvalého pobytu právě v ČR důvodná.

[15] Správní orgány i městský soud správně vyhodnotily, že stěžovatel nesplnil podmínky pro udělení trvalého pobytu podle § 67 zákona o pobytu cizinců. Za této situace nebylo nutné upřesňovat, o jaké jiné pobytové oprávnění má stěžovatel žádat (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2017, čj. 3 Azs 288/2016‑16, bod 10). Ostatně správní orgány neopřely svá rozhodnutí o skutečnost, že stěžovatel může získat v ČR jiné (nižší) pobytové oprávnění (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 6. 2022, čj. 2 Azs 226/2021‑32, bod 24). Závěr a náklady řízení

[16] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nepřísluší. Žalované nevznikly žádné náklady nad rámec její běžné činnosti.

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2023 Ondřej Mrákota předseda senátu