NSS 1 As 258/2023-18

1 As 258/2023 - 18

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: B. N. N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2023, č. j. 17 Az 31/2023 ‑ 15, takto:

Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá. Kasační stížnost se zamítá.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

I. Vymezení věci

[1] Krajský soud v Plzni shora uvedeným usnesením nevyhověl návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2023, č. j. OAM‑1138/BA‑BA07‑HA15‑2023 ve věci žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalovaný zamítl dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu jako zjevně nedůvodnou.

[2] V žalobě popsal žalobce podrobně důvody, pro které žádal o mezinárodní ochranu; jedná se o žalobcovy obavy o život a zdraví v případě jeho návratu do X, neboť očekává pronásledování ze strany věřitelů, kteří mají mít údajně i vazby na veřejnoprávní orgány X. Žalobce si chce v České republice najít zaměstnání, avšak není k tomu veden pouze ekonomickými důvody, ale právě snahou o ochranu zdraví a života, neboť žalobci i jeho rodině (nacházející se ve X) hrozí újma ze strany věřitelů v důsledku nesplacených dluhů.

[3] V žalobě stěžovatel požádal o ustanovení zástupce v řízení o ní. V odůvodnění žádosti uvedl, že není znalý českého jazyka a neorientuje se v právním řádu České republiky, a proto není schopen hájit se sám před soudem. Proto považuje za nezbytné, aby mu soud ustanovil zástupce. Dále uvedl, že je v době podání žaloby zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců X a je omezen na osobní svobodě, nemá u sebe žádné finanční prostředky, nemá možnost si je opatřit a nemá možnost zajistit si právní zastoupení běžnou komerční cestou. K sepsání žaloby využil služeb bezplatného právního poradenství poskytovaného v zařízení, v němž je aktuálně zajištěn. Toto poradenství však již nezahrnuje zastupování žalobce v soudním řízení.

[4] Krajský soud návrh na ustanovení zástupce zamítl. Úvodem sdělil, že z § 35 odst. 10 věty první s. ř. s. vyplývá, že k tomu, aby bylo možné ustanovit zástupce, musí být současně splněny dvě podmínky: 1) žalobce musí splňovat podmínky pro osvobození od soudních poplatků a 2) ustanovení zástupce musí být nezbytně potřeba k ochraně práv žalobce. K tomu krajský soud konstatoval, že žalobce sice splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, ovšem nesplňuje předpoklad druhý, tedy existenci nezbytné potřeby zástupce k ochraně žalobcových práv.

[5] Krajský soud shledal, že posuzovanou věc nelze považovat za složitou po skutkové, ani po právní stránce. Dle soudu je dále zřejmé, že žalobce se v českém právním řádu orientuje do té míry, že mu jsou známy jeho procesní možnosti, o čemž svědčí podaný návrh na ustanovení zástupce, označení napadeného rozhodnutí a podání žaloby v zákonné lhůtě. Především však žaloba již ve svém původním znění obsahuje řádně formulované žalobní body. K tomu soud dále připomněl, že hlavním úkonem žalobce v tomto řízení je právě podání žaloby. Soud pak přezkoumává napadené rozhodnutí žalovaného jen v rozsahu žalobních bodů, mnohdy bez nařízení ústního jednání. Z toho důvodu krajský soud neshledal, i s odkazem na dosavadní judikaturu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011 č. j. 5 Afs 20/2011 ‑ 62, či ze dne 23. 8. 2013, č. j. 3 As 76/2013 ‑ 21) nezbytnou nutnost ustanovení zástupce.

II. Kasační stížnost

[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou postavil na důvodech podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítal, že krajský soud neprávně aplikoval výše citovanou judikaturu a nesprávně vyhodnotil jeho schopnost hájit svá práva. To spatřoval stěžovatel v tom, že soud nevzal v potaz, že se stěžovatel neorientuje v českém právním prostředí a žalobu byl schopen podat pouze díky poskytnuté bezplatné právní pomoci a dále, že soud nezohlednil, že se nyní stěžovatel v důsledku absence právního zástupce nemůže účastnit soudního řízení. Současně stěžovatel požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost je včasná, má požadované náležitosti a je přípustná.

[8] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že pro nynější řízení o kasační stížnosti není v případě stěžovatele třeba povinného právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.) s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 ‑ 19, dle kterého se povinnost zastoupení neuplatní v případech, v nichž stěžovatel kasační stížností napadá rozhodnutí, kterým krajský soud nerozhodl o návrhu ve věci samé. Jedná se tedy o kasační stížnosti proti procesním rozhodnutím vydaným krajským soudem v průběhu řízení, aniž by řízení před krajským soudem bylo skončeno, jako je tomu i v tomto případě.

[9] Nejvyšší správní soud nicméně nejprve posoudil návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť byť není zastoupení stěžovatele advokátem v nynějším řízení povinné, je jistě možné.

[10] Kasační soud shledal, že není splněna nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce dle § 35 odst. 10 s. ř. s., neboť zastoupení stěžovatele není pro ochranu jeho práv v řízení o kasační stížnosti nezbytně třeba. Projednávaná procesní věc spočívá v neustanovení zástupce v řízení o žalobě před krajským soudem. Jako taková je jednoduché povahy, podaná kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti, zejména je z ní zřejmé, proč stěžovatel napadá usnesení krajského soudu a že argumentaci krajského soudu porozuměl. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání v tom, aby o takto formulované kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatel v důsledku tvrzené neznalosti práva mohl utrpět újmu (srov. též rozhodnutí kasačního soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 3 As 290/2022 ‑ 19). Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

[11] Kasační soud dále přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti, přitom zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by byl soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[12] Kasační stížnost není důvodná.

[13] Stěžovatel sice uvádí, coby jeden z kasačních důvodů, nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Neuvádí však, v čem má být napadené usnesení nepřezkoumatelné. Kasační soud se nicméně tímto důvodem zabýval z úřední povinnosti a nepřezkoumatelnost usnesení neshledal; odůvodnění je srozumitelné a je z něj seznatelné, z jakých důvodů soud ke svým závěrům dospěl.

[14] Nejvyšší správní soud je ve shodě s krajským soudem přesvědčen, že v řízení před krajským soudem nebylo pro ochranu stěžovatelových (žalobcových) práv ustanovení zástupce nutné. Podle rozsudku kasačního soudu ze dne 30. 5. 2007, č. j. 1 Afs 32/2006 ‑ 48 je na místě při úvaze o ustanovení zástupce zvažovat, nakolik je žalobce sám způsobilý se před soudem hájit; přitom se přihlíží zejména k úrovni žaloby. Podle rozsudku kasačního soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 3 As 76/2013 ‑ 21 má být ustanovení zástupce omezeno jen na případy opravdu závažné jak z hlediska svého dopadu na účastníka, tak i z hlediska právní náročnosti věci. Konečně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/2017 ‑ 12 dovodil, že za hlavní kritérium pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení je přitom považován návrh (žaloba) a jeho obsahová a formální úroveň, neboť právě formulace návrhu (žaloby) klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky.

[15] Stěžovatel ostatně ani neuvedl, v čem konkrétně spatřuje nutnost ustanovení zástupce pro ochranu svých práv po podané žalobě, krom obecného tvrzení, že musí mít možnost aktivně se účastnit soudního řízení a činit procesní úkony, což stěžovatel dle svého tvrzení nemůže, neboť nemá právní zastoupení a nezná právní řád České republiky.

[16] Nejvyšší správní soud má, s ohledem na výše nastíněná kritéria, za to, že stěžovatelova žaloba byla formulována na odpovídající úrovni, sepsána v českém jazyce, jsou z ní srozumitelné žalobní body a jejich odůvodnění, je v ní jasně formulován žalobní petit a procesní návrh žalobce na ustanovení zástupce. A rovněž, jak již bylo výše podrobněji uvedeno, byl s to proti usnesení krajského soudu podat kasační stížnost. Je tedy zjevné, že i přes absenci ustanoveného zástupce je stěžovatel schopen soudního řízení se aktivně účastnit a činit bezvadné procesní úkony. Naopak nic nesvědčí o (stěžovatelem tvrzeném) opaku. Stěžovatel, jak ostatně sám tvrdí, měl možnost věc konzultovat s právním profesionálem a při formulaci žaloby mu byla poskytnuta právní pomoc, čímž bylo eliminováno riziko vzniku nezanedbatelné újmy spočívající v nesprávné formulaci žaloby (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 3 As 290/2022 ‑ 19).

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud tak dospěl ke shodnému závěru jako krajský soud, tedy že nebyla shledána nezbytná potřeba ustanovení zástupce v řízení o žalobě pro ochranu žalobcových práv (§ 35 odst. 10 s. ř. s.), a proto kasační stížnost dle § 110 odst. 1 s. ř. s. výrokem II. zamítl.

[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok III. tohoto rozsudku). Žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu kasační soud náklady řízení nepřiznal (výrok IV. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2024 ⟪LB:lb_001⟫ JUDr. Lenka Kaniová ⟪LB:lb_002⟫ předsedkyně senátu