NSS 1 Azs 228/2023-27

Soud:
Nejvyšší správní soud
Spisová značka:
1 Azs 228/2023-27
Datum rozhodnutí:
2024-02-21
ECLI:
ECLI:CZ:NSS:2024:1.Azs.228.2023.27

1 Azs 228/2023 - 27

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Lenky Kaniové a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: L. C., zastoupena Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2023, č.j. OAM‑143/ZA‑ZA11‑K12‑2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2023, č.j. 34 Az 23/2023 ‑ 35, takto:

Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

[1] Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 1 písm. a) zákonač. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Dle jeho hodnocení příběh žalobkyně nesvědčí o žádném pronásledování v zemi původu, nebo že jí hrozilo pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu či vážná újma ve smyslu § 14a téhož zákona. Pro svůj odchod z Moldavska ji vedly pouze ekonomické důvody. Žalobkyně uvedla, že do České republiky přicestovala dne 20. 8. 2021 za účelem zaměstnání, jelikož v Moldavsku je těžká situace a takové peníze by si tam nevydělala. Žalobkyně pobývala v České republice po dobu tří měsíců na základě biometrického pasu, posléze zde byla nelegálně a neoficiálně pracovala na stavbách a chodila uklízet. Žalobkyně se do Moldavska vrátit nechce. Bojí se, že tam již začíná válka a již několikrát se stalo, že na území Moldavska dopadly balistické střely. Zároveň je přesvědčena, že kvůli ekonomické situaci v zemi nebude schopna ani s vyhlídkou potenciálního zaměstnání uživit své děti, kterým doposud posílala finanční prostředky.

[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl. Krajský soud přitakal hodnocení žalovaného, že žalobkyně svou žádost založila primárně na ekonomických důvodech. Tvrzení žalobkyně o rizikovosti života v Moldavsku jsou pak ryze hypotetická. Ze shromážděných podkladů o zemi původu nevyplývá, že by v ní hrozil válečný konflikt, přičemž dopady balistických střel na území Moldavska vyhodnotil krajský soud jako nahodilé incidenty.

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákonač. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V ní uvedla, že byť byly její důvody vycestování zpočátku čistě ekonomické, po začátku ruské agrese na Ukrajinu se situace dramaticky změnila. Nebezpečí pro žalobkyni spočívá zejména v nepředvídatelnosti války, přičemž Moldavsko je zjevně druhým potenciálním cílem ruské agrese. Skutečnost, že na území Moldavska již dopadly ruské střely, žalovaný i krajský soud bagatelizovali.

[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodovala specializovaná samosoudkyně. V souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Není‑li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 ‑ 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně‑právního postavení stěžovatele.

[5] Ve věci stěžovatelky však žádná z těchto podmínek není splněna. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[6] Judikatura NSS již podrobně vymezila kritéria nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatečné zdůvodnění, zejména pak ve vztahu k ustanovení § 14a zákona o azylu (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, či ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, případně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 ‑ 130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 ‑ 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 ‑ 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 ‑ 75).

[7] Pokud stěžovatelka uvádí jako důvod přijatelnosti kasační stížnosti neúplné přeložení mezinárodních zpráv o situaci v zemi původu, jedná se v zásadě o kasační námitku spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu, ze kterého správní orgán vycházel. V takovém případě nezbývá než odkázat na konstantní judikaturu kasačního soudu s ohledem na tuto otázku, jako např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 ‑ 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 ‑ 42, ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 ‑ 26, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 Azs 113/2015 ‑ 30, či ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 ‑ 17. Ve vztahu ke shromážděným podkladům pak rovněž na rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 ‑ 81, podle kterého musí být podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, (4) transparentní a dohledatelné.

[8] Všechny podklady použité žalovaným tyto požadavky splňují a na jejich základě byl skutkový stav zjištěn dostatečně pro posouzení věci ve smyslu citované judikatury. Shromážděné podklady rovněž vypovídaly o aktuální situaci v Moldavsku. Zároveň platí, že konflikt, jaký pro udělení mezinárodní ochrany předpokládají ustanovení zákona, v Moldavsku zatím neprobíhá (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 1 Azs 57/2023 ‑ 30, ze dne 27. 6. 2023, č. j. 4 Azs 161/2023 ‑ 23, či ze dne 27. 9. 2023, č. j. 10 Azs 232/2023 ‑ 25). Ruská agrese na Ukrajinu a nahodilé dopady balistických střel na územní Moldavska tedy nejsou relevantním argumentem pro zpochybnění bezpečnosti v zemi původu stěžovatelky.

[9] Konečně pokud stěžovatelka namítá, že nedošlo k posouzení naplnění kritérií pro použití konceptu bezpečné země ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), NSS uniká relevance tohoto argumentu. V posuzované věci zamítl žalovaný žádost stěžovatelky na základě ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu (neboť žádost uváděla pouze ekonomické důvody), nikoliv dle § 16 odst. 2 zákona o azylu (tedy označení země původu žadatelky jako bezpečnou třetí zemi).

[10] NSS proto uzavírá, že v řízení nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v jeho judikatuře řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž kasační soud neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se při svém posouzení neodchýlil od judikatury; ani se nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Proto NSS kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

[11] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou prvnís. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 ‑ 33, č. 4170/2021 Sb. NSS či usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 ‑ 28). Stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Proto mu NSS náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. února 2024 Michal Bobek předseda senátu