OSBI 7 C 124/2022-74

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, narozený dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce a žalovaného ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému:; celé jméno žalovaného, narozený dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalobce a žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o vyklizení nemovité věci a zdržení se užívání nemovité věci

I. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se užívání pozemku parcela číslo jehož součástí je stavba obec, adresa, anonymizována dvě slova na pozemku parcela číslo pozemku parcela číslo pozemku parcela číslo jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., anonymizováno na pozemku parcela číslo vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, k. ú. obec, list vlastnictví.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemek parcela číslo jehož součástí je stavba obec, adresa, anonymizována dvě slova na pozemku parcela číslo pozemek parcela číslo pozemek parcela číslo jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., anonymizováno na pozemku parcela číslo vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov, k. ú. obec, list vlastnictví.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 10 164 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 31. 5. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil povinnost žalovanému zdržet se užívání nemovitých věcí a vyklidit nemovité věci označené ve výroku I., II. rozsudku. Žalobce sdělil, že dne 17. 12. 2015 byla uzavřena darovací smlouva mezi účastníky a manželkou žalobce, zemřelou dne 17. 5. 2018. Na základě bodu 5.1 darovací smlouvy bylo žalobci zřízeno právo bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitostí jako služebnost ve prospěch žalobce ve smyslu § 1283 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Služebnost zakládá žalobci právo výhradního užívání předmětných nemovitostí. Podle § 1999 odst. 1 o. z. žalobce vypověděl prostřednictvím právního zástupce dne 25. 10. 2021 ústní dohodu uzavřenou mezi účastníky v létě 2018 s účinností k 31. 3. 2022. Ústní dohoda, na základě které se žalovaný s rodinou nastěhoval do předmětných nemovitostí v létě 2018, byla uzavřena na dobu neurčitou a byla prokázána v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019. Výpověď byla vyústěním nerealizovatelnosti společného bydlení. Žalovaný užívá přední část předmětných nemovitostí, obytné místnosti domu a místnosti užívané žalobcem nevyhovují právním a technickým normám pro obytné místnosti. Místnosti, které žalobce užívá, promrzají, jsou vlhké, vznikají v nich plísně a jejich další užívání žalobcem ohrožuje jeho zdraví. Žalovaný byl opakovaně vyzván k vyklizení nemovitosti, včetně předžalobní výzvy.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Služebnost nebyla koncipována jako právo výhradního užívání nemovitostí. Žalovaný odkázal na § 1258 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2647/2004, sp. zn. 22 Cdo 60/2008 a odbornou literaturu. Rodiče žalovaného jako svědci ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 vypověděli, že žalobce a žalovaný při sjednání služebnosti měli v plánu společné soužití a dohoda byla taková, že zůstane-li jeden z dárců sám, žalovaný se do nemovitosti nastěhuje a o přeživšího dárce se postará. Dohoda účastníků o užívání nemovitostí žalovaným byla taková, že se jednalo o trvalý, nikoli přechodný stav. Byl to sám žalobce, kdo určil, které místnosti v domě bude užívat žalobce a které žalovaný. Rozsah služebnosti byl smluvními stranami sjednán jako nevýlučný, tj. opravňující, předpokládající a dokonce vyžadující společné soužití tak, aby mohlo být o žalobce ve stáří náležitě postaráno. Jednalo se o dohodu uzavřenou na dobu určitou, na dobu„ dožití“ žalobce. Žalobce tak nemohl dát výpověď dne 25. 10. 2021. Nebyly splněny zákonné předpoklady pro zrušení závazku podle § 2000 o. z. v návaznosti na § 1999 o. z. S ohledem na § 1258 o. z. je třeba rozsah služebnosti posoudit podle místních zvyklostí. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021 č. j. 42 C 89/2019-102 bylo konstatováno, že společné soužití účastníků je realizovatelné, a to za zachování důstojných podmínek pro všechny obyvatele domácnosti. Žalovaný a jeho rodina se snaží komunikovat se žalobcem; nabízí mu pomoc. Žalovaný by také rád zateplil dům a provedl práce, které by byly prospěšné pro všechny členy domácnosti, tedy i pro žalobce. Žalovaný je připraven ke společným jednáním, jež by vedly ke zlepšení vzájemných vztahů všech zúčastněných a úpravě užívání nemovitosti tak, aby byl vytvořen vhodný prostor ke spokojenému soužití.

3. V návaznosti na vyjádření žalovaného žalobce, podáním došlým soudu dne 28. 7. 2022, odkázal na bod 5.1 a 5.3 darovací smlouvy. Žalovaný je povinen strpět a zabezpečit možnost nerušeného doživotního užívání předmětných nemovitých věcí. Služebnost byla zřízena jako absolutní a výhradní ve prospěch žalobce. Žalobce odkázal na odbornou literaturu k § 1259 a § 1042 o. z., usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 22 Cdo 4747/2015, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2015 sp. zn. 22 Cdo 863/2004, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 8. 2008 sp. zn. 22 Cdo 1726/2007. Není možné nutit žalobce, ročník narození 1934, aby zůstal ve vztahu se žalovaným na základě ústně uzavřené dohody, která nebyla součástí písemně uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene sjednaného na dobu života. K uzavření dohody došlo až před nastěhováním žalovaného do nemovitosti v roce 2018.

4. Žalovaný podáním došlým soudu dne 5. 9. 2022 sdělil, že žalobce se snaží trestat žalovaného, zvrátit důsledky svého rozhodnutí učiněného s manželkou žalobce v roce 2015. Nejedná se o oprávněný zájem na ochraně práva, žaloba se pohybuje na úrovni šikanozního jednání žalobce. Žalovaný odkázal na § 3 odst. 1 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 2681/2014, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 3. 2002 sp. zn. 21 Cdo 624/2001 a odbornou literaturu. Žalobci je známa finanční situace rodiny žalovaného, který si dlouhodobě nemůže dovolit jiné bydlení. Žalobce měl i možnost přistoupit na nabídku žalovaného k rekonstrukci nemovitosti tak, aby navzájem nedocházelo k rušení v užívání nemovitostí. Žalovaný měl zájem o soužití se žalobcem, žalobce odmítá nabídky žalovaného.

5. U jednání dne 7. 9. 2022 bylo provedeno dokazování spisem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 42 C 89/2019, zejména žalobou, rozsudkem soudu 1. stupně ve věci samé, protokoly o jednání a protokolem o místním šetření. Dokazování bylo doplněno údaji z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí, darovací smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a jeho manželkou a žalovaným v roce 2015, komunikací mezi účastníky, předžalobní výzvou s dokladem o doručení.

6. U jednání dne 7. 9. 2022 žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně sdělil, že platí tzv. inkaso od skončení minulého řízení; žalovaný po žalobci peníze na inkaso nechce. Žalobce prostřednictvím právního zástupce k tomu upřesnil, že v době přepisu inkasa z žalobce na žalovaného nebylo jednáno o způsobu úhrady inkasa a nebylo domluveno, že by žalobce žalovanému něco přispíval.

7. Bylo nesporné, že v létě 2018, po smrti manželky žalobce, se žalovaný s rodinou nastěhoval do domu a účastníci od té doby užívají nemovitosti společně. V řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 bylo prokázáno, že byla platně uzavřena dohoda v ústní formě, na základě které žalovaný s rodinou užívá společně se žalobcem předmětné nemovitosti. V tamním řízení bylo prokázáno, že to byl žalobce, kdo určil způsob a rozsah užívání nemovitých věcí. Žalovaný nezpochybňoval doručení výpovědi tvrzené žalobcem v žalobě.

8. Skutečnosti ohledně platně uzavřené darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti v roce 2015 byly jednoznačně prokázány ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 (odůvodnění rozsudku). Ve věci se nejedná o překážku věci rozsouzené; žalobce se domáhá vyklizení nemovitých věcí a zdržení se užívání nemovitých věcí žalovaným na základě výpovědi dané žalobcem žalovanému podle § 1999 odst. 1 o. z. dne 25. 10. 2021 s účinností ke dni 31. 3. 2022. V bodě 3 podání žalobce ze dne 28. 7. 2022, došlého soudu dne 28. 7. 2022, žalobce soudu sděluje, že není možné nutit žalobce, i vzhledem k jeho věku, aby zůstal ve vztahu se žalovaným na základě ústně uzavřené dohody, která nebyla součástí písemně uzavřené smlouvy o zřízení věcného břemene sjednaného na dobu života před nastěhováním žalovaného do nemovitostí v roce 2018. Nejedná se o ústní dohodu uzavřenou na dobu života. Nikdo nemůže být nucen, aby setrval ve vztahu, který mu nevyhovuje. Argumentace žalobce, včetně judikatury a odborné literatury uváděné jeho podáních, měla být spíše předestřena soudu v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019. Není právně relevantní, že dohoda byla uzavřena ústně v roce 2018 ohledně užívání nemovitostí žalobcem a rodinou žalovaného. Právní účinky takto uzavřené dohody byly již vysloveny v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021 č. j. 42 C 89/2019-102. Žalobce sám právní účinky takto uzavřené ústní dohody připouští i v podání nynější žaloby. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl a je si vědom majetkové a finanční situace žalovaného a jeho rodiny, která mu neumožňuje v současné době jiné bydlení. Uzavřeli-li účastníci v létě 2018 platně smlouvu o užívání předmětných nemovitostí, jejíž účinky nastaly, muselo by dojít ke změně poměrů, ke skutečnosti právně významné pro vyklizení žalovaného a v tomto rozsahu zdržení se užívání předmětných nemovitostí žalovaným a jeho rodinou. U jednání dne 7. 9. 2022 bylo v tomto smyslu poskytnuto poučení žalobci podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobce měl sdělit skutečnosti a označit důkazy, jak došlo k podstatné změně poměrů od doby meritorního rozhodování ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019; jinak bude žaloba zamítnuta. Žalobce prostřednictvím právního zástupce sdělil, že vypověděl ústní dohodu o užívání nemovitostí se žalovaným uzavřenou v létě 2018; není třeba uvádět nějaký důvod. Bylo to na vůli žalobce a žalovaný nemá a neměl právní důvod, pro který by mohl užívat nemovitosti po dobu života žalobce.

9. Žalobce ve výpovědi ze dne 25. 10. 2021 uvádí, že z bodu 5.1 darovací smlouvy vyplývá zřízení služebnosti bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem ve smyslu § 1283 o. z. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že služebnost užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Podle 5.3 darovací smlouvy se žalovaný zavázal služebnost strpět a zabezpečit možnost nerušeného doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem. Takto koncipovaná služebnost zakládá žalobci právo výhradního užívání předmětných nemovitostí. Dohoda uzavřená v létě 2018 jako dohoda ústní, byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalobce tedy vypovídá v souladu s § 1999 odst. 1 o. z. tuto dohodu a na základě této výpovědi a v souladu s § 1999 odst. 1 o. z. se dohoda zrušuje ke konci prvního kalendářního čtvrtletí následujícího roku, tj. k 31. 3. 2022. Žalobce současně žalovaného vyzval, aby nemovitosti vyklidil. Žalobce by měl respektovat skutečnosti, že žalobce a jeho manželka žalovanému nemovitosti věnoval. Pokud nyní považuje žalobce další soužití v jednom domě za nemožné, měl by žalovaný rozhodnutí žalobce respektovat a nechat žalobce v klidu a pokoji v nemovitosti dožít. Žalobce dále uvádí, že věří, že pro žalovaného nebude problém zajistit si jiné vhodné bydlení s tím, že po smrti žalobce se bude moci plně chopit svého vlastnického práva a nemovitost bez omezení užívat. Žalobce uvítá, pokud se žalovaný vystěhuje z nemovitostí ještě před uplynutím výpovědní doby s ohledem na blížící se zimní období, kdy nemožnost užívat uliční místnosti nese žalobce zvlášť útrpně.

10. Žalobce v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 nepodal odvolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 4. 2021 č. j. 42 C 89/2019-102. Bylo tedy pravomocně rozhodnuto, že nejsou dány právní důvody pro vyklizení a vydání předmětných nemovitostí žalobci. V tamním řízení byla zohledňována i výzva k vyklizení ze dne 5. 9. 2018 a odvolání daru pro nevděk a výzva k vyklizení ze dne 12. 3. 2019. Soud v tamním řízení po vyřešení předběžných otázek dospěl k závěru, že došlo k uzavření ústní dohody v létě 2018, na základě níž žalovaný (s rodinou) užívá předmětné nemovitosti společně se žalobcem. Byl to žalobce, kdo určil jakým způsobem a v jakém rozsahu budou nemovité věci užívány. Soud tak dospěl v tamním řízení k závěru, že nejsou dány důvody pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk podle § 2072 odst. 1 o. z.

11. Žalovaný s rodinou má zájem o dobré vztahy se žalobcem. Žalovaný hradí náklady spojené s užíváním předmětných nemovitostí účastníky. Žalovaný je ochoten a připraven poskytovat žalobci péči ve stáří a je ochoten a připraven podílet se případně na úpravách nemovitosti na základě dohody účastníků tak, aby žalobce byl spokojen. Žalobce neprokázal, že by se změnila situace od léta 2018. Již v řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 bylo prokázáno, že vztahy mezi účastníky nejsou ideální a soud vyzval smluvní strany ke vzájemné komunikaci. V předešlém řízení byla rovněž soudem poskytnuta možnost mediačních jednání, která ztroskotala pro nezájem žalobce.

12. Podle § 1999 odst. 1 o. z. zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, a nebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň 3 měsíce předem.

Podle § 1999 odst. 2 o. z. zavázala-li se strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, ustanovení odst. 1 se nepoužije.

Podle § 2000 odst. 1 o. z. byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, a nebo, že zavazuje kohokoli na dobu delší než 10 let, lze se po uplynutí 10 let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud právně hodnotí podání výpovědi žalobcem podle § 1999 odst. 1 o. z. jako účelové. Uvádí-li žalobce ve výpovědi, že nyní považuje další soužití v jednom domě za nemožné, a žalovaný by měl toto rozhodnutí respektovat a nechat ho v klidu a pokoji v nemovitosti dožít, pak žalovaný má zájem nechat žalobce žít v klidu a pokoji v nemovitosti za vzájemné tolerance všech zúčastněných. Právní jednání učiněná v minulosti vážou jejich aktéry. Dohodou o užívání nemovitostí uzavřenou v ústní formě v létě 2018 nastaly právní účinky dvoustranného právní jednání, a došlo tak ke změně v tom, že žalovaný a jeho rodina jsou oprávněni užívat společně se žalobcem předmětné nemovitosti tak, aby žalobce byl i nadále oprávněn realizovat smlouvu uzavřenou v roce 2015 v plném rozsahu. Musela by nastat nová relevantní právní skutečnost, pro kterou by žalovaný nebyl oprávněn nadále realizovat dohodu z léta 2018 (po dobu života žalobce). Mimo současnou realitu je víra žalobce, že pro žalovaného a jeho rodinu nebude problém zajistit si jiné vhodné bydlení s tím, že po smrti žalobce bude moci žalovaný s rodinou nemovitosti bez omezení užívat. Byl to žalobce, který v létě 2018 změnil faktickou i právní situaci tak, že se ústně dohodl se žalovaným ohledně užívání předmětných nemovitostí. Byl to žalobce, kdo určil, který z účastníků bude kterou část nemovitosti užívat. Z těchto důvodů vyzval soud žalobce, nechť sdělí případně jiné právně významné skutečnosti ohledně změny poměrů od léta 2018. Žalobce sám ve výpovědi uvádí, že podle § 1999 odst. 1 o. z. není ani povinen nějaký důvod pro výpověď uvádět a ústní dohoda z léta 2018 je zrušena ke dni 31. 3. 2022. Taková interpretace práva je zjevně účelová. Smluvní strany jsou vázány projevem vůle a jisté problémy mezi účastníky byly již v době uzavření ústní dohody v létě 2018. Žalobce tak nebyl oprávněn platně zrušit závazek s odkazem na § 1999 odst. 1 o. z. Žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení ve věci vedené před Okresním soudem Brno-venkov pod sp. zn. 42 C 89/2019 byl žalobce neúspěšný a soud postupoval podle § 150 o. s. ř. V nyní projednávané věci žalobce podal účelovou žalobu. Soud nedospěl k závěru, že jsou splněny zákonné předpoklady pro použití § 150 o. s. ř. Žaloba jako zcela nedůvodná byla zamítnuta pro její účelovost; žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení. Žalovanému tak byla přisouzena náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, písemné vyjádření ve věci, jednání 7. 9. 2022) po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Byť se jedná o zdržení se práva užívat nemovitost a vyklizení nemovitosti, soud přiznává náhradu nákladů právního zastoupení za 1 úkon právní služby; jedná se v podstatě o řízení v jedné věci. Nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za další písemné vyjádření žalovaného k podání žalobce; žalovaný v podstatě opakuje skutečnosti sdělované v předešlém vyjádření se k žalobě. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 300 Kč (3 x 300 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty; právní zástupce žalovaného je plátcem DPH (1 764 Kč).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozsudkem plněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).