OSBI 43 C 434/2023-70

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Jméno advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 66 693,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 484 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 484 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 635,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2327,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9333,56 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 485,36 Kč od 15. 12. 2022 do 18. 1. 2023 a z částky 635,36 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 29 % ročně z částky 16 485,36 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, částku 25 288,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6362,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 23 579,73 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 50 208,22 Kč od 15. 12. 2022 do 18. 1. 2023 a z částky 25 288,22 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 29 % ročně z částky 50 208,22 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 8. 2023, který byl převeden do rejstříku C dne 21. 12. 2023, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 693,58 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba 1) ze dne ze dne 12. 7. 2019, č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 23 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 15 850 Kč, 2) ze dne 10. 5. 2019, č. hodnota, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 60 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 24 920 Kč. Ve zbytku dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 22. 1. 2024 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 8. 2. 2024.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 2. 2024, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

5. Žalobkyně se k jednání dostavila a zde s odkazem na písemné vyhotovení žaloby a jejího doplnění uvedla, že žaloba je podávána z titulu dvou smluv o zápůjčce s právní předchůdkyní právnická osoba ze dne 12. 7. 2019 v částce 23 000 Kč, kdy na tuto smlouvu bylo uhrazeno 15 850 Kč a ze dne 10. 5. 2019 v částce 60 000 Kč, kdy na tuto smlouvu bylo žalovaným uhrazeno celkem 24 920 Kč. Před poskytnutím obou zápůjček byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, který řádně nehradil, pohledávka byla proto postoupena na žalobkyni, žalovanému zasláno oznámení o postoupení, poté předžalobní výzva, avšak neuhradil již ničeho

6. Soud dále vyšel dále z listinných důkazů posouzením úvěruschopnosti, smluvní dokumentací, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, umořením, předžalobní výzvou.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

17. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

19. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených samotným žalovaným. V té souvislosti byly soudu předloženy 4x výplatní páska žalovaného za období únor až květen 2019, tj. před poskytnutím prvního z uvedených spotřebitelských úvěrů. Do zákaznické karty zpracované dne 10. 5. 2019, tj. k poskytnutí prvního ze spotřebitelských úvěrů, byl vynesen příjem vycházející z výplatních pásek, aniž by však bylo dále prokázáno, že se jedná o stabilizovaný příjem, zejména o jaký typ pracovního poměru, na jakou dobu a na jaké pozici se jednalo. Pokud na stránce příjmové byl zohledněn určitým způsobem podložený příjem žalovaného, pak na stránce výdajové nebyly uvedeny, tím méně objektivizovány žádné relevantní údaje, zejména nebyly prokázány výdaje na bydlení, přičemž žalovaný dle karty zákazníka bydlel v nájmu. Celkové výdaje pak byly uvedeny částkou 3500 Kč, což je údaj zjevně nevěrohodný a podhodnocený za situace, kdy má zohledňovat veškeré základní, pravidelné, nepravidelné, ba i nahodilé výdaje žalovaného, tedy např. od stravy, ošacení, domácnosti, přes zdravotní péči, zájmovou činnost až po výdaje nahodilé nepředvídatelné, neboť i s těmi je třeba v určitém rozsahu kalkulovat.

20. V zákaznické kartě ke druhé smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 7. 2019, tj. zpracované s časovým odstupem cca 2 měsíců, je vycházeno z odlišného příjmu 26 965 Kč, aniž by byl rozdíl jakkoli podložen. Zejména pak jsou zohledňovány další příjmy domácnosti 15 000 Kč, které nemají v provedeném dokazování žádný podklad, zvláště pokud je v téže zákaznické kartě zachyceno, že žalovaný je svobodný a bez osob odkázaných na něj výživou. Odhadované výdaje ve výši celkové 6000 Kč považuje soud nadále za nevěrohodné a podhodnocené, byť se jedná o částku vyšší než u zákaznické karty zpracované o 2 měsíce dříve, když ani v tomto případě nebyly nijak objektivizovány výdaje na nájemní bydlení a veškeré další životní náklady, což vše by mělo býti v této částce zahrnuto.

21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

22. Bylo prokázáno, jak rovněž žalobkyně uvedla v doplnění žaloby pod bodem III., že v případě zápůjčky ze dne 12. 7. 2019 byla část zápůjčky ve výši 9007 Kč použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovanému z dříve uzavřené smlouvy č. hodnota, žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 13993 Kč, v případě zápůjčky ze dne 10. 5. 20198 byla část zápůjčky ve výši 20 739 Kč použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky žalovanému z dříve uzavřené smlouvy č. hodnota, žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 39 261 Kč.

23. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že při určení výše bezdůvodné obohacení žalovaného lze vycházet výhradně z částek fakticky žalovanému na základě předmětných smluv vyplacených, naopak nelze vycházet z částek, které vyplaceny nebyly, ale byly účelově vázány na refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů žalovaného u téhož poskytovatele.

24. V té souvislosti soud vycházel ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2023, čj. 74 Co 62/2023-106, vydaného v jiné věci téže žalobkyně, když v tam projednávané věci Krajský soud v Brně shledal bezdůvodné obohacení nejen co do prostředků fakticky vyplacených, ale i co do prostředků vyplacených třetí osobě coby plnění za jiného. V bodě 26 odůvodnění Krajský soud v Brně vyložil, že „bezdůvodné obohacení plněním za jiného vzniká, jestliže plnění poskytne namísto dlužníka ten, kdo sám není povinen (po právu) plnit. Bezdůvodně se v daném případě obohatí nikoli osoba, jíž bylo plněno, ale subjekt, jehož dluh byl vyrovnán. Pro plnění za jiného je současně charakteristické, že si plnitel počíná s vědomím, že nemá právní povinnost plnit a že majetkové hodnoty poskytuje za jiného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019).“

25. V nyní projednávané věci se však nejednalo o případ, kdy by snad bylo žalobkyní tvrzeno a prokazováno, že část prostředků ze spotřebitelského úvěru bylo právní předchůdkyní žalobkyně vyplaceno třetí osobě k plnění za žalovaného, což by bezesporu rovněž spadalo do bezdůvodného obohacení žalovaného, v souladu se shora citovaných rozsudkem Krajského soudu v Brně, nýbrž v nyní projednávané věci bylo tvrzeno a prokázáno, že příslušná část prostředků, která nebyla fakticky vyplacena žalovanému, byla použita na refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů téhož žalovaného u téhož poskytovatele.

26. Pokud by soud v nyní projednávané věci akceptoval, že o bezdůvodné obohacení žalovaného se jedná nejen v případech, kdy jsou mu fakticky vyplaceny prostředky, popř. kdy tyto jsou fakticky vyplaceny třetí osobě na plnění dluhu žalovaného vůči této třetí osobě, ale že se o bezdůvodné obohacení jedná i v případech refinancování spotřebitelských úvěrů poskytnutých dříve týmž poskytovatelem témuž žalovanému, aniž by bylo prokázáno, že tyto dřívější spotřebitelské úvěry byly poskytnuty v souladu se zákonem, mj. na základě řádného posouzení úvěruschopnosti, dále jakým způsobem a v jaké výši byly žalovanému fakticky vyplaceny prostředky z těchto dřívějších spotřebitelských úvěrů, tedy pokud by soud bez dalšího akceptoval, že o bezdůvodné obohacení se jedná i v případech refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli, aniž by byla tvrzena a prokázána zákonnost těchto dřívějších spotřebitelských úvěrů, mohlo by to vést až k obcházení zákona, spočívajícím v řetězení spotřebitelských úvěrů poskytnutých týmž poskytovatelem témuž spotřebiteli s tím, že plnění by bylo následně nárokováno z titulu refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů, které by však byly vyňaty z přezkumu zákonnosti soudem.

27. Soud proto uzavírá, že v projednávané lze co do bezdůvodného obohacení žalovaného vycházet výhradně z částek fakticky vyplacených žalovanému, nikoli z částek určených k refinancování dřívějších spotřebitelských úvěrů poskytnutých žalovanému týmž poskytovatelem.

28. Bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v hotovosti ve výši celkem 53 254 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na celkem 40 770 Kč, zbývá tedy, aby žalovaný doplatil žalobkyni 12 484 Kč.

29. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 12 484 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenými smlouvami reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.

30. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 19. 1. 2023, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému odeslána dne 13. 1. 2023, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na čl. 35. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 18. 1. 2023, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

32. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku a příslušenství zamítl, přičemž s ohledem na to, že na druhou ze smluv žalovaný uhradil více než kolik v petitu na jistině požadováno, byla tato částka v převyšující části ve výroku zohledněna coby úhrada na jistinu nároku z první ze smluv.

33. Vzhledem k tomu, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný – vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku – měl by nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve výši podle poměru úspěšnosti, avšak žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

34. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.